Antonín Dvořák (1841 – 1904)
RUSALKA
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Na palouku u jezera obklopeného lesy za svitu
měsíce tančí a zpívají tři lesní žínky. Čekají, až se
vynoří Vodník. Když se tak stane, škádlí ho, že by si
jistě rád vzal jednu z nich za ženu. Vodník přistoupí
na jejich hru a snaží se některou z nich polapit, avšak
marně a žínky pak utečou do lesů. Tu se na Vodníka
obrací jeho dcera, vodní víla Rusalka. Přiznává mu,
že by chtěla opustit vodní říši a stát se člověkem.
Vodník nechápe: člověkem, „tvorem smrtelným“?
Rusalka odpoví, že jí sám zjevil, že lidé mají duši,
kterou obyvatelé vodní říše nemají, a duše jde po
smrti člověka k nebi. Vodník ji zrazuje, neboť duše je
naplněna hříchem! Rusalka se ve svém nadšení nedá
přesvědčit, vždyť duše je „plna lásky!“ Vodník tuší,
že jeho dcera miluje člověka. Rusalka mu pak
vypráví o muži, jenž sem přichází, a když se koupe
v jezeře, bere ho do svého objetí. Avšak dokud je
vílou, nemůže ji vidět, a aby ji mohl vzít do náručí,
musí se ona stát člověkem. Vodník, chápaje, že její
přání je nezvratným, jí poradí, aby se obrátila na
Ježibabu. Než tak Rusalka učiní, vzhlédne k měsíci
a prosí jej, aby jejímu milému pověděl, kdo tu na něj
čeká! Pak povolává na pomoc Ježibabu, a když se
tato objeví, svou mocí Rusalce umožní opustit meze
vodní říše a chodit po zemi. Ježibaba se ptá, co jí za
pomoc dá. Rusalka je schopna obětovat vše, učiní-li
ji člověkem! Ježibaba má tušení, že jí jde o poznání
lidské lásky. Rusalka potvrdí své přání: chce lidské
tělo, lidskou duši! Ježibaba jí slibuje vyhovět, avšak
chce po ní oplátkou její průsvitný vodní šat a řekne jí,
že pokud na světě neokusí lásku, či pokud ztratí
lásku, po které prahne, propadne kletbě vodní moci.
Ve světě bude pro všechny lidi němou! A padne-li
kletba na ni, padne i na jejího milého: „Stane se
navždy obětí věčného tvého prokletí!“. Rusalka je
pevně odhodlána vše podstoupit a věří, že „čistou
lidskou duší“ její láska „všechna kouzla zruší“.
Ježibaba ji tedy bere do svého příbytku a za
čarování zde připraví kouzelný nápoj a dá jej
Rusalce vypít.
Za úsvitu první paprsky slunce ozáří jezero a z dáli
se ozvou lesní rohy, ohlašující blízkost lovecké
družiny zdejšího prince. Z hlubiny vod se ozve
smutný hlas Vodníka, naříkajícího nad svou dcerou.
Lovci se přiblíží a ozve se zpěv jednoho z nich:
o mladém lovci, jenž v lese zahlédl bílou laň. Lovec
ve své písni stihatele bílé laně vybízí, ať na ni nestřílí
a ať se varuje „jejího těla“! V odpověď na lovcův zpěv
z lesa vyjde princ, jenž zahlédl „podivnou zvěř“; ta
mu však zmizela, a teď cítí, že jej k sobě vábí vody
jezera a jako by se jej zmocňovalo jakési kouzlo.
Lovcova píseň ho dále varuje: laň to nebyla… Bůh
chraň tvoji duši! Ostatní lovce princ posílá pryč,
chce být sám. Po jejich odchodu usedne u jezera
a tu spatří Rusalku, oblečenou v nuzném šatě,
s krásnými splývajícími vlasy. Princ je uchvácen
jejím zjevem a klade si otázku, zda vidí člověka či
snad pohádkovou bytost. Přišla prosit za lesní zvěř,
či se sama chce stát kořistí lovce? Rusalka k němu
vztáhne své ruce, nemůže však promluvit. Princ na to
nedbá a věří, že jsou-li její ústa němá, vylíbá
„odpověď z nich!“ A má-li ho ráda, nechť mu zjeví svůj
cit. Rusalka mu padne do náručí, tu se však ozvou
z vod hlasy jejích sester, které zjistily, že jedna chybí,
a ozve se i smutný hlas Vodníkův. Rusalka se chvěje
bázní, v princově náručí hledá útěchu, kterou jí princ
dá a pak ji odvádí s sebou na zámek.
DRUHÉ DĚJSTVÍ
U zámku se potká zdejší hajný s kuchtíkem a chce
zvědět, co se to na zámku chystá, když je zde tolik
hostí. Kuchtík mu vypráví, že princ našel v lese
podivnou bytost, s níž se snad i ožení. „Holka je
ti němá, kapky krve nemá, chodí jako vyjevená“.
Hajný už o tom něco slyšel a tvrdí, že v té lásce
budou nějaké čáry. Vždyť v lesích, odkud holka
přišla, přece straší! A kdo spatří spoře oděné lesní
žínky, propadne chtíči! Kuchtík dodá, že se princ
změnil, „bloudí jako omámen“. I pan farář ho varoval,
ale princ trvá na tom, že si zde holku ponechá!
Hajnému dochází, že se slavnost na zámku
připravuje kvůli ní. Ovšem, jak dodá kuchtík, vše se
může změnit, neboť kvůli princově vrtkavosti prý již
„jeho láska mizí“ a princ se zajímá o jakousi cizí
kněžnu. Hajný dá upřímně najevo radost nad
takovým vývojem událostí, a být princem, tu cizí
holku by vyhnal. Tu se poblíž objeví princ s Rusalkou,
krásně oděnou, avšak smutnou a bledou. Hajný
s kuchtíkem na nic nečekají a odejdou. Princ, hledě
na Rusalku, přemítá o tom, že již týden ji má zde,
avšak stále v ní marně hledá plamen lásky. Má mu to
dát teprve jejich sňatek? Cítí chlad jejího objetí,
které je bez vášně. Přesto je však stále odhodlán v ní
žár lásky vznítit. Tu se poblíž objeví cizí kněžna,
sleduje mladý pár a uvědomí si, že vůči princi necítí
lásku, ale hněv kvůli tomu, že tam, kde měla být ona,
je nyní jiná. A je odhodlána vztah prince a Rusalky
zničit. Hned se připojí k princi a vytkne mu, že pro
svou lásku zanedbává povinnosti hostitele;
vystupuje před ním svůdně a učiní letmé poznámky
stran Rusalčiny němoty. Princ kněžninu výtku přijímá
a podá jí ruku. Rusalka dá najevo svou úzkost, ale
princ ji pošle do její komnaty, aby se strojila k plesu.
A pak odtud kněžnu odvádí; na odchodu kněžna
prohodí k Rusalce, že ona má sice princovu
dvornost, avšak Rusalka jeho srdce. Rusalka hledí za
princem, jako by ho chtěla pohledem zadržet,
ale pak smutně odchází.
Zatím se zešeří a na zámku začíná slavnost provázená tancem. V zámeckém rybníku se zjeví Vodník,
a dá najevo své obavy o Rusalku, zakletou v „nádheru světa“, který jí nemůže dát to, co vodní říše: byť by
byla láska člověka jakákoli, ona (vzešlá z vodní říše)
Libreto napsal Jaroslav Kvapil (1868 - 1950).
Premiéra se uskutečnila 31. března 1901 v pražském Národním divadle.
ho navždy neupoutá. A má za jisté, že se jeho dcera
vrátí z lidského světa zpět, propadlá své kletbě. Tu
se ozve zpěv hostí, kteří oslavují nadcházející
spojení mladého páru. Princ se však uprostřed
slavnosti okázale dvoří kněžně a Rusalky si nevšímá.
Vodník dá najevo, že Rusalce zde štěstí nepokvete.
Tu se objeví zoufalá Rusalka a u otce hledá útočiště.
Lituje toho, že pro člověka zradila vodní říši.
A zjevuje otci, že jejího milého získala jiná „divokou
lidskou krásou“, a ji, „prostovlasou“ Rusalku, již její
milý nezná. Vodník ji vybízí, aby vytrvala, Rusalka
však tvrdí, že je to marné, neboť ta jiná má mocnou
vášeň, již ona, zrozená chladnou vodou, nemá. Tu
se v zahradě objevuje kněžna s princem; kněžna
pozoruje, že princi plane v oku „divný žár“ a že se
k ní princ chová stále vřeleji, a ptá se ho, jak si to má
vyložit. A kam prchla jeho vyvolená, ta němá
a bezejmenná? Aby viděla, jak se princ změnil! Princ
dá najevo, že osud Rusalky ho nezajímá, že ji
miloval jen krátce a nyní plane novým citem. Vyzývá
kněžnu, aby mu byla „žhavým požárem, kde dosud
luny svit plál bílý!“ Kněžna, aby v něm vzbudila ještě
větší vznět, a současně se vymezila vůči plaché
Rusalce, se ho ptá, co nastane, až ho svým žárem
popálí a odejde daleko od něj, co si pak počne se
svou němou kráskou? Princ jako by nevěděl, zda si
namlouvá ji či jinou! Tu princ vášnivě zjevuje, že
i kdyby to bylo na chvíli, kněžna je ta, po níž toužil,
a pro lásku k ní rád strhá „všecky svazky“! Rusalka,
stojíc nablízku, a vidíc, jak princ kněžnu objal, se mu
vrhá do náruče. Princ ji však, nazývaje ji studenou
krásou, od sebe odstrčí. Tu se zjeví Vodník
a příšerným hlasem vybízí prince, ať jen spěchá do
jiné náruče, neboť objetí Rusalky (stejně) neunikne!
A strhává Rusalku do rybníka. Princ stojí omráčen
a vrhá se k nohám kněžny, hledaje u ní spásu před
tajemnou mocí. Ta ho však s divokým smíchem
posílá od sebe pryč: „V hlubinu pekla bezejmennou,
pospěšte za svou vyvolenou!“
TŘETÍ DĚJSTVÍ
Nad jezerem nastává měsíčná noc. Na palouku se
objevuje Rusalka, opět ve své domovině, avšak
bledá, vlasy jí zpopelavěly a oči pohasly. Smutně
přemítá o svém osudu; bezcitná vodní moc ji stáhla
k sobě, přišla o své mládí, byla odsouzena pro svou
lásku; kvůli kletbě, jež na ni padla tím, že ji zavrhl její
milý, nemůže ke svým sestrám, nemůže do světa:
„Proč v tom chladu bez pomoci nezhynu, ach
nezhynu?“ Tu se před ní objevuje Ježibaba a udělá
poznámku, že bytí Rusalky v lidském světě a hry
lásky neměly dlouhého trvání. Nyní je Rusalka
zradou člověka zatracena. Ježibaba jí však dává
radu, jak se kletby zbavit: prokletí živlů musí
Rusalka smýt lidskou krví; opět se stane vílou, avšak
jen tehdy, zahubí-li vlastní rukou toho, jenž ji svedl.
A k tomu jí Ježibaba dává nůž. Rusalka však
rozhodně odmítá: sama bude věčně trpět v zajetí
své kletby, ale její milý musí být šťasten! Ježibaba
se rozchechtá: chtěla jsi do světa lidí a nemáš sílu
prolít lidskou krev? Vždyť právě člověk je člověkem
až tehdy, když prolil krev bližního! Se slovy „jdi, trp
a trp si z věků do věků – a seschni touhou po svém
člověku!“ ji opouští. Rusalka se pak ponoří do
jezera. Z hlubin se ozvou její sestry a prohlašují,
že se jí, co prokleté, budou stranit. Posílají ji za
bludičkami do bažin; nyní má lákat lidi svým
světýlkem a svádět je do záhuby. To je jejím
údělem, plynoucím z kletby, jíž propadla.
K Ježibabě přicházejí hajný a kuchtík, aby u ní
vyhledali pomoc pro prince, který se pomátl na
rozumu. Kuchtík má strach, hajný tedy bere úkol na
sebe. Ježibaba se objeví a vidíc kuchtíka, poznamená, že to snad má být odměna za její radu. Až se
vykrmí, bude z něho „křehká pečínka“! Kuchtík má
strach, že ho chce Ježibaba sníst, ta však pohrdavě
prohlásí, že o takovou pečeni nemá zájem („pro
peklo ať roste, prokletý rod váš!“), a ptá se, co chtějí.
Kuchtík vypráví, že se princ těžce rozstonal, že ho
uhranula jakási kouzelnice, kterou si k sobě přivedl.
Miloval ji z celého srdce, vše jí dal, už se měla stát
jeho ženou, ale když ho úplně zmámila, zmizela.
Ďábel sám si ji odnesl do pekla! Tu se z jezera
vynoří Vodník, který zaslechl tu strašnou křivdu,
a odsuzuje hanebnou lež, vždyť vše bylo jinak:
„on sám ji zradil, uvrh´ ji v prokletí!“ Hajný s kuchtíkem se dají na útěk. A Vodník přísahá, že se pomstí!
Na palouku se objeví tři lesní žínky, dají se do tance
a zpěvu, radují se ze svých předností, které je činí
krásnými, a když se pak zjeví Vodník, opět ho škádlí.
Vodník je však smutně vybízí, aby ustaly ve svých
žertech. Žínky se ho ptají, co je toho příčinou.
Vodník jim sdělí osud Rusalky („hluboko na dně
sténá, sestrami zavržená“) a ponoří se do jezera.
Žínky sdílí Vodníkův smutek a dají se na útěk.
Z lesa vyběhne pomatený princ a volá k sobě svou
bílou laň, již hledá po lesích, štván touhou. Tu se
mu Rusalka zjeví a ptá se jej, zda ji (ještě) zná? Princ
prohlašuje, že je-li již dávno mrtva, nechť ho zničí,
a je-li ještě živa, nechť mu dá spásu. Rusalka mu
zjeví že není ani živá, ani mrtvá, a bloudí tak ve
svém prokletí. Kdysi k němu marně cítila lásku, byla
mu milenkou, nyní mu přinese smrt. Princ prosí
o odpuštění. Rusalka se ho ptá, s jistou výčitkou,
proč ji (tehdy) k sobě volal, proč jí lhal? Teď, když je
pouhým přízrakem, ho spolu s bludičkami svede do
hlubin; kdysi hledal vášeň, kterou neměla, a teď,
když ho políbí, bude ztracen. Princ ji však vyzývá
k polibku, nechť ho ulíbá třeba k smrti! Rusalka ho
ještě jednou varuje, že z jejího objetí není návratu.
Princ však její objetí i smrtící polibek přijímá,
a skonává se slovy: „Polibky tvoje hřích můj posvětí
– umírám šťasten, umírám ve tvém objetí!“ Z hlubin
se ozve Vodník, prohlašuje, že vůči Rusalčině kletbě
je princova smrt marná, neboť všechny oběti jsou
marné! A Rusalka, která setrvává v tíži své kletby
a svého údělu, mrtvého prince naposled políbí a má pro něj hluboká slova odpuštění, přejíc jeho
duši spásu: „Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou
lidskou vášeň nestálou, za všecko, čím klet jest
osud můj – lidská duše, Bůh tě pomiluj!“
Níže uvedené časy jsou pouze orientační:
Délka představení 3 hodiny a 57 minut.
Přenos má dvě přestávky (34 a 37 minut).
Začátek představení 19.05 h.
Konec představení 23.02 h.
Text převzat z anglického originálu dodaného
Metropolitní operou NY.
Překlad textu: Jaroslav Sovinský s přihlédnutím
k dalším zdrojům
Editace textu: Kateřina Viktorová
OZNÁMENÍ NOVÉ THE MET LIVE IN HD SEZONY 2014/15
Během února oznámí Metropolitní opera sestavu operních titulů pro novou přenosovou
sezonu 2014/15. Tituly a data jednotlivých přenosů se jako první dozvědí registrovaní
odběratelé našeho emailového zpravodaje, tzv. „Met Newsletteru“.
Pokud se chcete také dozvědět o nové sezoně jako první a zároveň soutěžit o volné
vstupenky nejen na přímé přenosy z Met, přihlaste se také k odběru Met Newsletteru, a
to na oficiálních webových stránkách www.metopera.cz.
ZÁKAZ POŘIZOVÁNÍ FOTO A VIDEOZÁZNAMU.
Pokud máte zájem o záznamy přenosů z Metropolitní opery, objednejte si je raději na DVD
ve filmové galanterii Terryho ponožky!
Filmová galanterie Terryho ponožky, Vodičkova 41, Praha, T 224 946 829
www.terryhoponozky.cz
Antonín Dvořák
RUSALKA
Dirigent
Yannick Nézet-Séguin
Režie
Otto Schenk
Výprava
Günther
Schneider-Siemssen
Kostýmy
Sylvia Strahammer
Světelný design
Gil Wechsler
Choreografie
Carmen de Lavallade
Pomocný režisér
Laurie Feldman
České titulky
Zuzana Josková
Při přenosu jsou užity anglické
titulky. Pokud jsou použity i české
titulky: české titulky vycházejí
z existujícího českého libreta
s přihlédnutím k anglickým
titulkům dodaných Metropolitní
operou NY. Délka českých
a anglických titulků se může lišit.
Titulky mají informativní charakter.
Zahraniční partneři:
Mediální partneři:
Marketingový partner:
Partner úložného prostoru:
Partner blogu Kinoprenosy.cz:
Držitel licence do ČR:
Oficiální web projektu:
www.aerofilms.cz
www.metopera.cz
Osoby a obsazení:
Rusalka: Renée Fleming
Vodník: John Relyea
Ježibaba: Dolora Zajick
Princ: Piotr Beczała
Cizí kněžna: Emily Magee
Lesní žínky: Dísella Lárusdóttir, Renée Tatum, Maya Lahyani
Lovec: Alexej Lavrov
Hajný: Vladimir Chmelo
Kuchtík: Julie Boulianne
Nastudování v českém jazyce.
Průvodce přenosem: Susan Graham
Finanční záštita: The Fan Fox and Leslie R. Samuels Foundation, Inc.
Série přímých přenosů Met: Live in HD se uskutečňuje díky štědrému daru od Neubauer Family Foundation.
Bloomberg je globální sponzor série Met: Live in HD.
Přenosy Live in HD se uskutečňují ve spolupráci
s televizní sítí PBS a za podpory Toll Brothers,
společnosti stavící luxusní domy pro Ameriku.
Download

RUSALKA - Hradecko