PANTONE 276 PANTONE 875
Skutečná odpovědnost existuje jen tam, kde existuje skutečné odpovídání.
Odpovídání na co? Na to, co se člověku přihodí, co uvidí, uslyší, pocítí.
Každá konkrétní hodina se svou světskou a osudovou náplní,
jež je mu přidělena, je vnímavému řečí.
Martin Buber v pojednání Rozhovor v duchu
Rádi bychom poděkovali všem těm, jež našim snahám odpověděli a odpovídají.
Soně Skočovské, Ivanu Hálkovi, Václavu Machovi, Ivanu Martínkovi, Michalu Stránskému a dalším.
Zvláštní poděkování, ba snad i řád, patří Janu Vitulovi.
Za zodpovědnost, již za mladé tvůrce nejen cítí, ale i projevuje.
Když policisté vstoupili do pokoje Stefana
Zweiga, ležel na zádech. Byl „oblečen do vycházkového obleku a kaštanově hnědé košile
s černou kravatou“. Zweigova žena Elisabeth Charlotte „levou paží objímala jeho
hruď“. Oba se předávkovali lékem na spaní.
Psací stůl byl uveden do podivuhodného
pořádku, dopisy na rozloučenou opatřeny
známkami, tužky pečlivě ostrouhány, vypůjčené knihy označeny lístky se jmény jejich
vlastníků. I v poslední hodině prokázal
Stefan Zweig zodpovědnost.
Směl snad dopřát úhlavnímu nepříteli té slávy, že to
opět jeden z nás tváří v tvář jeho „mohutné obnově
světa“ vzdal, že vyhlásil bankrot a zabil se? Byl dost
individualistou, aby se o to nestaral.
Thomas Mann v dopise Friderike Zweigové z 15. září 1942
Stefan
Zweig
881
topadu 1
* 28. lis
ora 1942
† 23. ún
Všechny rakvičky v inscenaci jsou od Růžové Slepičky!
Všechno máme dobrý! Přijďte se přesvědčit.
Budeme se na Vás těšit!
Café a bistro Růžová Slepička — Jánská 12, Brno
www.ruzovaslepicka.cz | +420 604 275 264
DOK.TRIN • rodící se platforma pro divadelní experimenty s realitou • www.doktrin.cz
[email protected] • program připravil Martin Sládeček • grafická úprava [email protected]
Nejsme žádní pacifisté. A boj, jenž vede člověk proti zlu,
je velký a svatý. Ale sám tento svatý boj smí člověka
doprovázet jen na práh pokoje, v němž zemře, ne
za něj. Úradky světa… nesmí proniknout do posledního
rozhodnutí mezi individuem a bohem.
Franz Werfel ve vzpomínkové řeči věnované Stefanu Zweigovi
Svět
včerejška
Jeho náboženstvím byla víra v lidi. Když se vysněný
zámek humánního optimismu proměnil v trosky, prchl
Stefan Zweig do posledního ze svých útočišť, do smrti.
Hartmut Müller v knize Stefan Zweig
Stefan Zweig – Martin Sládeček
Stefan Zweig
Svět včerejška
Scénická esej o dějinách plných rakviček
Dramatizace a překlad • Martin Sládeček
Režie • Barbara Herz
Dramaturgie • Martin Sládeček
Hrají • Lucia Jagerčíková • Jiří Svoboda • Michal Bumbálek
Scéna a kostýmy • Juliána Kvíčalová
Fotografie • Petr Francán
Světla • Jakub Kubíček
Projekce • Tomáš Balga
Zvuk • Jakub Šotola
Produkce • Anna Stránská • Nyamjargal Munkhbat • Eliška Lukaščíková
Grafika • Anna Stránská
Premiéra 29. listopadu 2013, HaDivadlo
I. inscenace divadelního souboru DOK.TRIN, sezona 2013/2014
Stefan Zweig
byl rakouský spisovatel, humanista a pacifista. Narodil se
28. listopadu 1881 ve Vídni, od roku
1919 do roku 1935 žil v Salcburku,
poté emigroval do Anglie a v roce 1940
do Brazílie. Vystudoval filosofii, germanistiku a romanistiku a již jako mladík
na sebe upozornil překlady Verlaina,
Baudelaira či Verhaerena. V roce 1901
debutoval básnickou sbírkou Stříbrné
struny. Proslavil se svým epickým dílem
stejně jako svými historickými miniaturami a životopisnými pracemi. V únoru 1942 spáchal v brazilském městě
Petropolis sebevraždu. Roku 1944
vyšly jeho vzpomínky s názvem
Svět včerejška.
„Pro naši generaci nebylo úniku,
nebylo možné postavit se stranou
jako dříve; díky nové organizaci
souběžnosti jsme byli neustále
vtahováni do doby. Co se odehrálo
tisíc mil za mořem, vyskakovalo na nás
vtěleno v obraz. Nebylo žádné ochrany,
žádného zajištění proti stálému ‚být
informován a vtahován‘. Nebylo země,
do níž by se dalo prchnout, ticha, jež
by se dalo koupit, vždy a všude na nás
dosáhla ruka osudu a táhla nás zpět
v jeho nenasytnou hru.“
Globalizace znamená za prvé vytváření
sítě, za druhé vytváření sítě, o níž
člověk ví…
Také v tom jsme jen polotovary. Musíme
si totiž sami vyvinout filtr, jenž odfiltruje
podněty, na něž nemůžeme či nemusíme
přiměřeně reagovat. Naše smysly jsou
snad příliš otevřené. A náš „imunitní
systém“ nedostatečný. I to patří k práci
na naší druhé přirozenosti: rozvoj
kulturního filtru a imunitního systému.
Kdo si chce vytvořit vlastní mýtinu
v sociální džungli a přebujelém porostu
globální komunikace, neobejde se
bez chytrého ohraničení sebe sama.
Kdo chce svůj život utvářet jako svůj
vlastní, musí znát moment, kdy se již
nenechá formátovat a in-formovat.
„Neboť světa se zmocnil jiný rytmus.
Jediný rok, co vše se teď událo
v jediném roce!“
Rüdiger Safranski v knize
Kolik globalizace člověk snese?
Věděli jste, že již skladatel Robert
Schumann předepisuje pro první větu své
Sonáty G moll op. 22 nejdříve „tak rychle
jak možné“ a poté „ještě rychleji“?
„Kola, auta a vlaky zmenšily
vzdálenosti a lidé získali nový cit
pro prostor.“
Rychlost a různost dojmů unavují nutně
jak oko tak mozek. Stále se měnící
vzdálenost předmětů vyžaduje ustavičné
přizpůsobování našeho aparátu,
jenž dojmy ostře zprostředkovává
sítnici. Námaha přijímajícího mozku je
přitom sotva menší tím, že se tak děje
nevědomě; neboť žádná skutečnost není
v oblasti fyziologie nespornější než ta,
že důsledkem přemíry funkční aktivity
je vždy materiální rozpad a organická
změna mozkové substance.
Takto varoval v roce 1862 francouzský
lékařský časopis Lancet proti cestování
vlaky, dosahujícími tehdy rychlosti
30 kilometrů za hodinu.
„Já věřím, že svoboda, kterou máme, je
spíš svobodou k něčemu. Nejsme přece
osvobození od všech povinností, jen si je
můžeme sami určit. V tom je naše svoboda.“
Byung-Chul Han: Pro mě není svoboda
ani „od něčeho“ ani „k něčemu“, nýbrž
„v něčem“ — tedy svoboda v dařícím se
vztahu. I pro Hegela je nejvyšší svobodou
láska. Svoboda je darem, jenž je mi
darován skrze druhého.
Thea Dorn: Nositelem svobody je vždy
individuum. Svobody jsem dosáhla,
dovedu-li být sama se sebou.
Byung-Chul Han: Právě pojem individuální
svobody nás dovedl do slepé uličky.
Svoboda je dařící se pospolitost.
Z rozhovoru nazvaného Freiheit, die wir
meinen v magazínu Philosophie č. 06/2013
Download

program ke stažení