eny
založ
1883
26/2013
ročník 116
25. červen
učitelské noviny
týdeník pro učitele a přátele školy
KDE
JE STÁTNÍ
MATURITA
S OBJEKTIVITOU
NA ŠTÍRU
.
V hledáčku jsou písemky z češtiny
7
13
18
23
JE TO JEN
STRACH
O MÍSTA?
NAČ SE
TOHLE
UČÍME?
MLČENÍ
O REFORMĚ
FINANCOVÁNÍ
LETOŠNÍ
JEDNOTNÉ
ZÁVĚREČNÉ
ZKOUŠKY
cena 39 Kč
www.ucitelskenoviny.cz
Úvodník
OBSAH
4–6 Téma týdne
KDE JE STÁTNÍ MATURITA
S OBJEKTIVITOU NA ŠTÍRU
V hledáčku jsou písemky z češtiny.
7 Analýza
JE TO JEN STRACH O MÍSTA?
Degradace speciálněpedagogické odbornosti problémy jenom
prohloubí.
8–9 Zeptali jsme se
SROVNATELNOST
HODNOCENÍ ŽÁKŮ JE
NEJVĚTŠÍ PROBLÉM,
vyplynulo z debat nad zprávou OECD.
10–11
Profil
DVACET LET S CHLUPOVKOU
O škole, která ani po sloučení
neztratila image.
12
Jak to vidí
Aleš Sedláček:
ROMANTICKÝ TÁBOR
ÚŘEDNÍM PŘEDPISŮM
NAVZDORY
13
Odborníci radí
Jiří Kostečka:
NAČ SE TOHLE UČÍME?
14–16
Reflexe
VĚROZVĚSTOVÉ
V 21. STOLETÍ
Co bychom mohli vědět o odkazu
Cyrila a Metoděje.
18–19
Sonda
MLČENÍ O REFORMĚ
FINANCOVÁNÍ
20 Sonda
AKREDITAČNÍ KOMISE:
ZÁVAŽNÉ NEDOSTATKY
NA FAKULTĚ VŠE
Maturita znovu od začátku
Momentální politické turbulence musejí
pozorovat střední školy nabízející maturitní
obory s obavami. Očekávaná a taky slibovaná vize o klidné a seriózní diskuzi nad novým
modelem státní zkoušky dospělosti, který by
měl nahradit ten dosavadní, provizorní, totiž
může vzít velmi rychle za své. Ministr školství
v demisi Petr Fiala sice vyjádřil přání, aby
budoucí nová státní maturita byla hlavně
dobře promyšlená. Hodnoceno prizmatem
osmnácti let příprav a nekonečných debat je
to však poměrně naivní představa, jejíž bohulibé poselství mohou definitivně pohřbít
blížící se volby, ať už budou řádné, nebo
předčasné. Obávám se toho, že v nadcházejících měsících budou mít maturitu v rukách
spíš politici než avizovaní odborníci.
Pokud ale přesto zvedneme ministrem
hozenou rukavici – jak by měla vypadat ona
dobře promyšlená maturita? Co všechno
musí zohlednit, aby vyhověla desítkám
různých a mnohdy zcela protichůdných
představ politiků, expertů a školských asociací o té nejvhodnější variantě? Například
ministrova komise pro přípravu nové maturity doporučila zkoušku poskládanou ze tří
povinných předmětů: z češtiny, matematiky
a angličtiny. Seznam jejích členů sice měl
reprezentativní punc, ale komise rozhodně
nepřišla s něčím bůhvíjak konsenzuálním.
Spíš naopak. Výsledek její práce děsí až příliš
velkou množinu středních škol a možná
i budoucích maturantů.
Komise přitom obešla klíčový problém – to,
že současná státní maturita nerespektuje
zcela evidentní různost středoškolských
oborů od gymnázií přes průmyslovky, zdrávky, obchodky až po čtyřleté učební obory
s maturitou a nástavby. Tento problém však
nelze vyřešit účetně tak, že se posílí porce
všeobecných předmětů na úkor odbornosti
nebo se úplně škrtnou nástavby.
na svou profesi. Naštěstí jsme ještě pořád
daleko od chvíle, kdy tady budeme mít
na sekundární úrovni jednotnou všeobecněvzdělávací školu s malým přívěskem podnikového vzdělávání a kdy odbornost se začne
pěstovat až na vysoké škole, byť k tomu
všechny možné školské strategie potichu
a nenápadně směřují. Jinak řečeno, pokud
jsou dnes středoškolské obory tak rozmanité
a uznáme to, logicky se nabízí, že bychom se
měli v budoucnu asi víc než té státní věnovat
školní neboli profilové části maturity.
Možná vůbec nejlepší by bylo, kdyby politici
a různí školští experti – řečeno s Petrem Fialou
– dobře promysleli poměrně čerstvý návrh
zkouškového modelu, který si mezi sebou
dohodli ti k tomu nejpovolanější – představitelé školských asociací. Už jsme o něm v UN
psali, je poměrně prostý a snad by mohl spojit
protichůdná zaměření maturitních oborů.
Asociace navrhují dvě zkoušky společné části –
češtinu a volitelně cizí jazyk nebo matematiku
– a dvě zkoušky v profilové části, které jsou
v kompetenci školy. Poslední pátou zkoušku
by si žák volil ze společné nebo profilové části
třeba podle toho, jestli chce jít po maturitě na
vysokou, anebo rovnou do praxe.
Samozřejmě jde o kompromis, navíc kompromis bez povinné matematiky, což může
plány asociací pěkně nabourat. Ale určitě
se zdá být smysluplnějším východiskem
k případné maturitní diskuzi než trochu
mimo současnou realitu škol hozený výstup
ministrovy komise.
Vážení čtenáři, příští 27. číslo Učitelských
novin, v němž budeme psát mimo jiné
i o právě zmíněném návrhu nové státní
maturity z dílny školských asociací, vyjde
po prázdninové pauze 20. srpna. Celá naše
redakce Vám přeje krásné léto!
Petr Husník
Současná státní maturita odborné školy
přímo provokuje akcentem na gymnaziální
vidění ideálního profilu středoškoláka. A to
je její osudová chyba. Ještě pořád tady máme
odborné školství, v němž se žáci připravují
Její děkan je ale přesvědčen,
že žádný obor ohrožen není.
21
Sonda
DĚKAN ŠEVČÍK SE CHOVÁ JAKO
V HLAVĚ XXII,
říká právní zástupce jeho oponentů.
22
23
Zahraničí
Zrcadlo praxe
JAKÉ JSOU LETOŠNÍ
JEDNOTNÉ ZÁVĚREČNÉ
ZKOUŠKY
24–25
26–27
Kaleidoskop
Dopisy
Kresba: Václav Hradecký
Učitelské noviny, týdeník pro učitele a přátele školy
Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883
Uzávěrka čísla 21. 6. 2013
3
TEXT: PETR HUSNÍK
FOTO: KRISTÝNA VACKOVÁ A KATEŘINA MLEJNKOVÁ
GRAFY: CERMAT
Téma týdne
4
KDE JE STÁTNÍ MATURITA
S OBJEKTIVITOU NA ŠTÍRU
V hledáčku jsou písemky z češtiny
Statistiky CERMATu potvrdily to, co se vlastně tiše
předpokládalo. Hodnotitelé písemných prací z češtiny na
školách svým studentům přilepšovali. A dost možná poměrně
výrazně. Může to ohrozit pověst státní maturity jako zkoušky,
která by měla být striktně srovnatelná a objektivní?
Není nad přesný metr
Při premiéře státní maturity v jarním
termínu nenapsalo písemku z češtiny 1,9
procent studentů… Psal se rok 2011 a hodnocení písemné práce z českého jazyka
leželo v rukách stovek vyškolených učitelů.
Výsledek přijali školy, učitelé a konečně
i sami maturanti v pohodě. Peklo nastalo
až o rok později. V roce 2012 už hodnotil
písemky desetitisíců žáků tým speciálně vyškolených externích hodnotitelů, od nichž
se čekalo, že jejich práce bude díky tomu
srovnatelnější a objektivnější. Plusem mělo
být to, že hodnocení probíhalo anonymně,
to znamená, že hodnotitelé nevěděli, čí
slohovku právě opravují.
Vloni byli externí hodnotitelé rozdělení
do skupin po 15 až 20 učitelích, kteří se
podle manuálu CERMATu měli zaměřovat
nejen na dodržení metodiky hodnocení,
ale také na zajištění srovnatelné přísnosti
hodnocení. „Kromě toho má vedoucí
týmu za povinnost provádět druhé revizní
hodnocení těch prací, které jsou hodnoceny hodnotiteli nulou nebo jejichž
bodové ohodnocení se pohybuje v pásmu
kolem mezní hranice úspěšnosti. Chceme
tak předcházet případným chybám při
verdiktu zkoušku vykonal/nevykonal, tedy
v případě tzv. hraničních hodnocení,“ řekl
před rokem UN tehdejší ředitel CERMATu
Pavel Zelený.
Výsledek? V jarním termínu písemku
z češtiny nenapsalo 7 procent maturantů! Nastalo mediální grilování CERMATu,
které P. Zeleného stálo křeslo. Bouřily se
školy a neúspěšní studenti se v tisících
odvolávali.
Na druhé straně, možná centrální hodnocení nebylo dobře připraveno, ale
principiálně to nebyl špatný krok. Když se
totiž podíváme na grafy hraniční úspěšnosti žáků u písemek z češtiny v roce 2011,
spatříme pěkný „zub“ tam, kde by měla
mít křivka hladký průběh (připomínající
Gausse). Co to znamená? V podstatě to, že
v prvním roce státních maturit učitelé svým
studentům poměrně výrazně nadržovali,
když jim přidali rozhodující bod právě na
zmíněné hranici vykonal/nevykonal.
Poměrně výstižně celou situaci s centrálním hodnocením na svém webu popisuje
občanské sdružení Matt a Hurry, které se
věnuje přípravě studentů ke státní maturitě a u jehož zrodu stál právě P. Zelený:
„Je zřejmé, že ani studenti, ani jejich
učitelé nedocenili v plné míře úskalí
přechodu na nezávislé hodnocení a že
výuka stylistiky a písemného projevu se
výrazně liší od maturitní zkouškové praxe.
Tuto skutečnost potvrzují i závěry MŠMT
obsažené ve Zprávě o průběhu a výsled-
ČJ – písemná práce MZ 2013 a 2012 jaro – řádný termín
9
2013 jaro – řádný
8
2012 jaro – řádný
Polyg. (2013 jaro – řádný)
7
Polyg. (2012 jaro – řádný)
Počet žáků (%)
6
5
4
3
2
1,7
1,1
1
0
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Body PP
Téma týdne
5
cích maturitní zkoušky v jarním a podzimním zkušebním období roku 2012, kterou
předložilo vládě ČR. Zpráva dále konstatuje, že meziroční porovnání výsledků
písemek ukazuje, že se v roce 2011 do
hodnocení maturitních písemek ve školách
ve zvýšené míře promítla i hlediska ´ležící
mimo oblast jednotné metodiky hodnocení´ a že nemalá část studentů prokázala
výrazné nedostatky svého písemného
projevu. Přes tato konstatování však ministerstvo samo iniciovalo v případě češtiny
návrat k hodnocení písemek ve školách
a Parlament tuto změnu schválil…“
Když v loňském roce opravovali písemky
centrální hodnotitelé, skok v úspěšnosti
byl viditelně menší (padala dokonce obvinění na hlavu CERMATu, že písemky, které
byly na hranici úspěšnosti, se hodnotitelům vracely, aby křivka byla co nejblíže
Gaussovu průběhu. Letos se ale hodnocení
písemek vrátilo z centra zpátky do škol
a spolu s ním i onen „zub“ v grafech,
jak se ostatně můžete na protější straně
přesvědčit.
Zub jako nutné zlo
Před zhruba dvěma týdny proběhlo v Senátu veřejné slyšení na téma státní maturita.
Mimo jiné zde vystoupil ředitel CERMATu
Jiří Zíka. Ten řekl, že průběh křivky, o níž
jsme se zmínili, tedy onen skok na dvanácti
bodech (cut-off score) ukazuje, že něco
nebude úplně v pořádku.
To „něco“ prý on sám nazývá sociálním
faktorem, kdy hodnotitel, pokud jen
trochu může, své hodnocení uzpůsobí
a zvedne na dvanáct bodů, i když by měl
obodovat žáka třeba na jedenáct.
„Letos je skok markantní. V roce 2012,
kdy práce opravovali centrální hodnotitelé, tam ale byl k mému překvapení také,
byť menší. Hodnotitelé jsou zkrátka lidé
a s tím musíme počítat,“ uvedl J. Zíka.
Na dotaz UN, zda přimhuřování oka učitelů češtiny nemůže učinit nevěrohodnou
celou maturitu, odpovědělo i ministerstvo
školství.
Podle tiskového mluvčího úřadu Marka
Zemana se tento fenomén objevil už
v roce 2011 a byl jedním z důvodů k zavedení pokusu s centrálním hodnocením.
ČJ – didaktický test MZ 2013 jaro – řádný termín
5,0
4,5
4,0
Počet žáků (%)
3,5
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
0,5
0,0
„Tato složka se objevuje i u centrálního
hodnocení a objevila se i v roce 2012. Je
potřeba s ní počítat při každém hodnocení, které provádí člověk. Jeho vliv je, dá
se říci, plošný a z pohledu srovnatelnosti
zkoušky nemá zásadní dopad.“
Podle M. Zemana v rámci decentralizovaného hodnocení, a to jak u písemné práce,
tak u ústní zkoušky, mohou existovat
i jiné, a to zcela individuální „motivace“.
„Nelze z nich však zkoušející pedagogy
primárně obviňovat a hovořit třeba o masivním nadržování. Hodnocení probíhá
podle předem daných centrálních kritérií
a jeho srovnatelnost a objektivita je jistě
vyšší než například u hodnocení v rámci
profilových zkoušek. Jestliže byla a stále je
akceptována profilová maturitní zkouška
ve škole, není důvod kvůli tomuto faktoru
zpochybnit maturitní zkoušku jako takovou. To, co je potřeba, je hledání cesty, jak
tento jev do budoucna maximálně eliminovat,“ zdůraznil mluvčí a připomněl, že
v porovnání s rokem 2011, kdy se písemné
práce také hodnotily ve školách, u nich
neúspěšnost žáků stoupla z dřívějších
1,6 procenta v základní úrovni obtížnosti
na letošních 3,3 procenta.
▲
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 66 68
Body DT
I ministerstvo přiznává, že jednou z příčin je
„sociální faktor“, který vede k jakési autokorekci hodnocení těsně pod cut-off score.
Téma týdne
6
„Něco takového, jako je náš systém
hodnocení, by v Evropě nemohlo projít.
Maturitu musíme nastavit korektně, to
znamená, že tato zkouška musí bezpečně ohlídat slušnou výstupní úroveň
středoškoláka. V maturitě moderního
evropského formátu se písemné práce i ústní zkouška zásadně hodnotí
a klasifikují nezávislými odborníky mimo
domovské školy, v případě ústní zkoušky
je navíc samozřejmostí nahrání ústního
výkonu kandidáta na audiomédium,“
připomněl.
Z letošních maturitních slohů…
▲
„Z masivního nadržování nechceme pedagogy v žádném případě plošně obviňovat,
věříme v jejich profesionalitu. Díky metodice a proškolování učitelů se objektivita
posuzování písemných prací z českého
jazyka zvýšila,“ dodal M. Zeman.
Tak horké to nebude
Podobnou otázku jako ministerstvu jsme
položili i předsedovi Unie školských asociací Czesha Jiřímu Zajíčkovi.
„To je těžké. Ano, najdeme tam zkreslení,
ale docházelo k němu i vloni, kdy písemné práce z češtiny opravovali centrální
pletně, tedy včetně hodnocení písemek,“
dodal J. Zajíček.
Cinknutá maturita
„V letech 2011 a 2013 se maturitní
slohové práce hodnotily ve školách. Dramaticky vyšší neúspěšnost kandidátů při
centrálním hodnocení v roce 2012 oproti
těmto dvěma rokům lze vysvětlit jediným
způsobem: domácí učitelé jsou na své
vlastní žáky zjevně mírnější – nechceme-li
samozřejmě připustit, že maturitní ročník
2012 byl jako celek podstatně hloupější než ročník předchozí a následující…
Chybovost centrálních hodnotitelů ani
Perličky z letošních písemek
Z blýžící se my večernímy hodinamy se představitelé města rozloučili.
Na závěr bych rád podotknul moji úvahu o tom, že bulvár se už nezmění a bude
nám nadále sloužit.
Cestou domů mě pronásledoval prošedivělý str. 2. je na str. 3 omlouvám a se děkuji
za pochopení.
hodnotitelé. Není to tedy nic, co bychom
tady neměli už v minulých letech. Navíc je
to patrné pouze u písemky z češtiny, ale
maturita z češtiny je zkouška komplexní.
Takže o znevěrohodnění maturity bych asi
nemluvil,“ uvedl J. Zajíček.
Czesha k této věci dokonce přijala stanovisko, v němž navrhuje vrátit hodnocení
písemné práce z českého jazyka do centra
s několikaletým přechodným obdobím, kdy
bude hodnotit paralelně škola i centrum.
„Nebylo ale přijato jednoznačně. Některým našim členům by se líbila varianta,
kdy by po nějakou dobu hodnocení třeba
na menším vzorku středních škol probíhalo jak v centru, tak přímo ve škole, aby
terén dostal čas a prostor zkalibrovat
své hodnocení na úroveň centrálních
hodnotitelů. A pak ve chvíli, kdy už by to
fungovalo, by už podle mě nebyl takový
problém vrátit hodnocení plošně zpátky
do centra. Navíc když se podíváte na cizí
jazyky, kde se centrálně hodnotí i dnes,
naprosto žádné potíže s tím nejsou. Jde
jen o češtinu. Faktem je, že má-li maturita
i v budoucnu zůstat zkouškou centrální,
pak je logické, že musí být centrální kom-
zdaleka nebyla tak velká, aby se na ni dal
svést rozdíl 5 procent (v roce 2011 byla
neúspěšnost 1,9 %, o rok později 7 %,
pozn. red.),“ uvedl pro UN Jiří Kostečka
z Gymnázia Open Gate, který vede Středoškolskou asociaci češtinářů a loni na
stránkách UN předložil řadu argumentů
pro ponechání centrálního hodnocení
písemek z češtiny na centrální úrovni.
Křivky úspěšnosti, o nichž tu stále mluvíme, podle něj bez sebemenší pochyby
ukazují, že „domovští“ učitelé svým
žákům nepřípustně přidávají.
„Gaussova křivka se přitom vždy záhadně
hroutí v oblasti pásma cut-off score, kde
vzniká zub, jenž by při standardním průběhu hodnocení nikdy vzniknout nemohl.
Týká se to jak slohové práce, tak ale i ústní
zkoušky,“ řekl J. Kostečka.
Na zmíněném jednání Senátu dokonce
kvůli tomu maturity označil za „cinknuté“. Svá slova podepřel i ukázkami z letošních písemek (viz rámeček), které, jak
uvedl, dokládají bez nadsázky otřesnou
jazykovou i myšlenkovou úroveň značné
části současné středoškolské populace.
Jaká byla letošní maturita
Podle ministra školství Petra Fialy byl návrat opravování písemek do škol správným
krokem, protože loni docházelo k nespravedlivému hodnocení některých studentů. Navíc prý maturitu nelze postavit na
apriorní nedůvěře vůči školám.
Ministr minulý týden také zhodnotil letošní již uzavřené jarní maturity.
„Podařilo se nám splnit hlavní cíl, který
jsme si po nepovedeném loňském ročníku dali – stabilizovat situaci, úspěšně
zorganizovat maturity, nepoškozovat
zájmy žáků a dát maturantům i školám
jistotu. Na tom, abychom dosáhli tohoto
stavu, jsme pracovali celý rok, postupovali
jsme systematicky a konzultovali jsme
jednotlivé kroky s odborníky. Jsem rád, že
opatření, která jsme udělali, zajistila, že
jsme se vyhnuli chybám, k nimž docházelo
v minulém roce,“ uvedl ministr.
A my dodejme ještě pár čísel.
K jarnímu maturitnímu termínu 2013
se přihlásilo celkem 99 849 žáků z 1190
škol, z toho 90 493 žáků k povinným
zkouškám v řádném termínu. Všechny
povinné zkoušky nakonec vykonalo 80 464
maturantů, z nich 83,6 procenta úspěšně
a 16,4 procenta neuspělo alespoň u jedné
zkoušky.
„Největší problémy letos dělala maturantům matematika, kde neúspěšnost
u povinných zkoušek v řádném termínu
dosáhla 20,6 procenta. Do neúspěšných
jsou započítáni i žáci, kteří se ke zkoušce
nedostavili a neomluvili se, popř. jim nebyla omluva uznána,“ uvedl ředitel CERMATu Jiří Zíka.
V těsném závěsu se v celkové procentuální
neúspěšnosti, stejně jako v předchozích
letech, drží němčina s 20,4 procenta neúspěšných v řádném termínu.
Neúspěšnost v cizích jazycích celkově zdaleka tak vysoká není, v řádném termínu
nesložilo některou z dílčích zkoušek společné části maturity z cizího jazyka pouze
7,9 procenta žáků. U zkoušky z českého
jazyka a literatury dosáhla čistá neúspěšnost 6,4 procenta žáků.
●
TEXT: RADMIL ŠVANCAR
ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS
Analýza
7
JE TO JEN
STRACH O MÍSTA?
Degradace speciálněpedagogické odbornosti problémy
jenom prohloubí
Lítý boj se vede už několik let. Odstartoval ho rozsudek
štrasburského soudu z roku 2007. Ten rozhodl, že několik
ostravských Romů bylo zařazeno do zvláštních škol, ačkoliv
nebyli mentálně retardovaní. Tím byli diskriminováni.
Navržené řešení bylo náramně jednoduché – přesuňme
všechny žáky zvláštních škol (tehdy již ovšem základních škol
praktických – ZŠP) do škol běžných. A ještě se ušetří, protože
v ZŠP je ze zákona ve třídě málo dětí a učitelé jsou speciálními
pedagogy, takže mívají vyšší plat, což je drahé. Jak chytré. Že
je to likvidace těch, kteří pro svoje rozumové omezení nikdy
nároky běžné školy nezvládnou? Tak tento pohled je politicky
nepřijatelný. Politika nad odbornost…
Tato představa byla zformulována
do Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, kterou v roce 2011 přijala vláda
za svou. Ministerstvo školství zareagovalo vytvořením akčního plánu opatření
k výkonu příslušného rozsudku. Z jeho
znění je zřejmé, že se na formulaci plánu
podíleli i dominantní autoři Strategie.
Silná lobby neziskových organizací, které
na pomoc zejména romské komunitě
čerpají nemalé státní a evropské dotace,
zaštítěna právě rozsudkem štrasburského
soudu, intenzivně tlačila na představitele ministerstva školství, aby se změnila
legislativa.
Jako výsledek tohoto formálního i neformálního vlivu se výrazně zpřísnily podmínky pro zařazování zejména romských
(ale bohužel nejen) žáků do ZŠP. Tamější
učitelé už několik let žijí v nepříjemné
atmosféře. Postupně se dozvídají, že svým
žákům poskytují méně kvalitní vzdělání,
že kvůli tomu se jejich absolventi neuplatní na trhu práce, že kvůli škole na jeho
požadavky nejsou dostatečně připraveni.
Důvodem prý nejsou limity ve schopnostech, ale obsah vzdělávání. A když se
proti těmto argumentům kantoři ozvou,
uslyší, že je to jen proto, že se bojí o svá
místa.
ředitelem, ale jen učitelem, možná ani to
ne.“ Pominu urážlivost tohoto přehlíživého vyjádření – vůbec se ale nepřipouští, že
by výhrady většiny speciálních pedagogů
(nejen ze ZŠP) a také řady pedagogů
„běžných“ základních škol měly svůj základ v zhodnocení prosazovaného trendu
z odborného hlediska, z každodenní
znalosti možností a mentálních mantinelů
žáků těchto škol.
Konečně, nedávno v jednom rozhovoru
řekl ombudsman Pavel Varvařovský doslova o lidech ze základních škol praktických:
„Mají strach: vezmou nám děti a rozstrkají
je do běžných škol, ředitel už nebude
Asi nikdo by nezpochybnil potřebnost co
nejranější socializační péče o tyto děti.
Tudy vede evoluční cesta k alespoň částečnému řešení otázky zvyšování vzdělání
v romské komunitě. Ale revoluční řešení,
tedy přesunutí Romů do běžných škol,
prostě nebere v úvahu jejich aktuální
možnosti. Znamená prohloubení vzdělanostních problémů v této komunitě (prostě část z nich do školy chodit přestane)
i odepsání několika generací mentálně
postižených dětí většinové populace,
které se dva cizí jazyky nebo abstraktní
matematiku nenaučí a absence pracovních
dovedností pro ně bude z hlediska dalšího
uplatnění limitující.
Jen člověk, který nevidí, neslyší a nemyslí, se může divit tomu, že se stále častěji
objevují velmi ostrá vystoupení různých
politiků proti přehlížení skutečnosti,
že se s romskou komunitou spojuje
i vy
vysoký výskyt kriminality. Proti sociá
álním nákladům, které je nezbytné
vydávat, proti strachu, který se
ve většinové populaci stále
rychleji šíří. Proti doslova
lžím, které někdy ve prospěch
své argumentace zastánci
rychlých změn pronášejí. Poslední
do
dobou se v tomto smyslu vyjádřili
sená
senátoři Jaroslav Doubrava nebo
Jarosl
Jaroslav Zeman, poslanec Otto Chaloupka, ekonom Pavel Kohout, podnikatel a kra
krajský politik Jiří Zelenka… 40 %
žáků se v anketě vyjádří, že by se přidali
k protir
protiromskému pochodu, a třetina
říká, že by s Romem nekamarádila. Není
to náho
náhodou důsledek naprosto necitlivé
a jedno
jednostranně vedené „proromské“
politiky
politiky?
V
Vzdělání.
dělá Ano, to by skutečně mohlo
pomoci. Ovšem je přitom nutné nesnižovat význam speciálněpedagogické
odbornosti. Co si ale myslet o tvrzení,
že problém vyřeší přítomnost jednoho či
dvou „bývalých učitelů ze zvlášťky“ v každé škole – a kdyby to nestačilo, tak se
prostě speciální pedagogové vytvoří nějakým rychlokurzem? A pokud přijmeme
názor, že je existence ZŠP a speciálního
vzdělávání lehce mentálně postižených
i politickou otázkou, pak je třeba kvitovat
aktivitu některých poslanců (poslankyň)
a senátorů (senátorek), díky které musí
autoři Strategie se skřípěním zubů vzít
na vědomí i odborné názory a ve svých
vizích se ZŠP počítat.
●
8
Zeptali jsme se
TEXT A FOTO: LUKÁŠ DOUBRAVA
SROVNATELNOST
HODNOCENÍ ŽÁKŮ
JE NEJVĚTŠÍ PROBLÉM,
vyplynulo z debat nad zprávou OECD
Na téma, co nám OECD doporučuje v oblasti hodnocení
a co je třeba udělat pro to, aby naše výsledky ve
vzdělávání byly i díky kvalitnější evaluaci lepší, proběhla
veřejná diskuze během podzimu a zimy. O výstupech ze
čtrnácti debat, jichž se dohromady zúčastnilo přes 600
zástupců odborné veřejnosti, informuje podrobná zpráva
(včetně ankety s téměř pěti sty respondenty), která bude
zveřejněna na webu ČŠI. Veřejná diskuze se uskutečnila
v rámci IPn projektu Kompetence III spolufinacovaného
Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
Koordinátorkou aktivity Posouzení systému evaluace
a monitoringu je Michaela Šojdrová z ČŠI.
OECD nám doporučuje, abychom se více
soustředili na formativní hodnocení než
na hodnocení sumativní. Vidí to školy
stejně? A pokud ano, jaké změny by
z toho měly vyplynout?
Účastníci diskuzí sice téma formativního
hodnocení vesměs považovali za zajímavé, ale nevnímali ho jako nějakou
prioritu. Nejsou toho názoru, že případná
změna v této oblasti by nějak zásadně
přispěla ke zlepšení výsledků našeho
vzdělávání. Myslím, že naši učitelé ani
nedělají nějaký zásadní rozdíl mezi
využíváním sumativního a formativního
hodnocení, v praxi používají oba dva tyto
přístupy. V každém případě by ale bylo
užitečné, kdyby se pedagogové průběžně
zamýšleli nad tím, jaké podoby formativního hodnocení používají a zdali jsou jimi
zvolené způsoby skutečně účinné. Formativní hodnocení totiž na rozdíl od hodnocení sumativního nemá tak rychlý efekt,
ale z hlediska dlouhodobého může být
účinnější. Navíc tam, kde je ve třídě více
dětí či náročnější podmínky pro výuku, je
volba a využívání formativního hodnocení
ještě náročnější.
Osobně mi to trochu přijde jako nějaký
další módní trend. OECD například dříve
propagovala testování, v poslední době
od něj ale ustupuje. Není tedy reakce
našich kantorů na doporučení OECD jen
realistickým postojem?
Nikdy nepodceňuji nezávislý pohled
z vnějšku. Myslím, že v tomto případě
jde jen o upozornění na to, že formativní hodnocení nevyužíváme dostatečně,
k čemuž se přikláním. Jsem toho názoru,
že větší využití formativního hodnocení by
mohlo přispět ke zlepšení našich výsledků
ve vzdělávání zejména u dětí s rizikem
větší neúspěšnosti.
Tím se do jisté míry dostáváme k inkluzi.
Další módní trend. Nemá tedy podpora
formativního hodnocení sloužit hlavně
jako nástroj na posílení politiky co možná
největšího začleňování?
Rozhodně nejde o takto jednostranný nástroj hodnocení, to by bylo velké
nedorozumění. Větší důraz na formativní
hodnocení může stejně dobře sloužit i pro
lepší využívání potenciálu naopak nadprůměrně nadaných žáků.
Za nejvážnější téma účastníci vašich
seminářů však považovali srovnatelnost
hodnocení. Nezapadá to snad organicky
do jejich postoje k předešlému problému?
Protože pokud se přesune důraz ze sumativního hodnocení na formativní, tedy
dojde k větší individualizaci, zkomplikuje
se tak snaha o vzájemnou srovnatelnost
dosahovaných výsledků.
Ano, na první pohled to skutečně vypadá,
že by obě snahy mohly jít proti sobě. Není
tomu ale tak. Problémy se vzájemnou
srovnatelností dosahovaných výsledků, na
něž OECD také poukazuje, doposud vyplývaly z absence národního monitoringu
dosahovaných výsledků a zejména národních standardů a jim odpovídajícím referenčním úrovním pro hodnocení. Nové
nástroje pro zajišťování kvality vzdělávání
nešly ruku v ruce s tempem decentralizace
a posilováním autonomie škol. Problém
také spočívá v přechodu žáka ze základní
na střední školu. Základní škola, která je
při klasifikaci ke svým žákům náročnější,
jim tak sice pravděpodobně více prospěje
při vzdělávání, ale snižuje jejich šanci na
přijetí na ty střední školy, které mají jako
klíčové kritérium přijímacího řízení právě
výsledky ze základní školy. Navíc formativní hodnocení by mělo být nástrojem
sloužícím k dalšímu rozvoji žáka a dosahování jeho co nejlepších výsledků, a to
není v rozporu se snahou o srovnatelné
hodnocení, které má nakonec sumativní
podobu známky nebo bodů.
Paradoxem však je, že OECD poukazuje
i na to, že hodnocení v našich školách
bývá často nespravedlivé proto, že kantoři do klasifikace kromě osvojených znalostí a dovedností započítávají i přístup
žáka, tedy, řekněme, jak pilně se učí nebo
dobře chová.
Jde o komplikovaný problém. Odborná
veřejnost vznesla v diskuzi požadavek, aby
MŠMT vydalo metodiku, jak zohledňovat
určité speciální potřeby žáků. A v ní by se
mělo objevit i to, jak při hodnocení přistupovat k žákům, kteří sice nemají třeba
dispozice k bezproblémovému zvládnutí
dané učební látky, ale snaží se. Cílem vzdělávání je každého žáka motivovat k tomu,
aby dosáhl svého maxima. A bylo by také
dobré, aby každý žák nebyl na výstupu
hodnocen jen známkou, ale aby bylo možné ocenit i jiné jeho schopnosti slovně.
Předpokládám, že slovní hodnocení
versus klasická pětistupňová klasifikační
škála bylo časté téma vašich debat.
Ano, diskutovali jsme o tom hodně. Řada
učitelů, zejména na prvním stupni a především u výchov, se snaží slovní hodnocení
prosazovat. Avšak nesetkávají se s příliš
velkou podporou od rodičů žáků. Rodičům
Zeptali jsme se
A nechybí i zde jakási metodika, která by
určovala základní postupy toho, jak mají
ředitelé škol své podřízené hodnotit?
Ano, ukazuje se, že takováto metodika by
byla užitečná. Je sice potřeba ponechat
hodnocení učitelů v rukou ředitelů škol,
ti by ale měli dostat k dispozici pro svou
hodnoticí práci podporu třeba ve formě
kritérií.
A neměla by pak mít každá škola na
základě této metodiky vnitřně závazný
dokument určující pravidla pro hodnocení
učitelů?
Měla, ale bez metodiky bych už tak administrativně přetíženým ředitelům takovouto novou povinnost nepřidávala. V mnoha
školách, jakkoliv to není povinné, interní
kritéria hodnocení učitelů přesto mají
a všichni jsou s nimi seznámeni, což je jistě
dobrá praxe. A také je potřeba, aby spolu
s tím existoval kariérní systém pro učitele
i ředitele.
především vadí, že ze slovního hodnocení
jednoznačně nevyplývá srovnatelnost.
Tento postoj je dost pochopitelný, protože
i zde chybí učitelům i rodičům státem
stanovená referenční úroveň. Standard
a referenční úrovně, odborná metodická
pomoc ze strany státu, tyto úkoly z diskuze s odbornou veřejností vyplývají.
A co vlastní hodnocení, tedy že žák posuzuje sebe sama?
I tomuto tématu jsme se věnovali. Z toho,
co nám v této věci řekli ředitelé škol,
vyplynulo, že jde sice o velice náročný
způsob hodnocení, ale také poměrně
efektivní, pokud se podaří ho vhodně
uplatnit. Díky takovéto sebereflexi může
žák lépe poznat své skutečné možnosti
a také lépe pochopit, co a proč po něm
učitel chce. Jde v podstatě o konkrétní
variantu formativního hodnocení.
Jednu z debat jste zaměřili i na fakulty
vzdělávající učitele, zejména pedagogické. V čem spatřujete v oblasti hodnocení
jejich největší rezervy?
Obecně se má za to, že skutečně hodnotit
se naučí až absolventi pedagogických fakult, tedy v samotné škole. Je proto jasné,
že zde chybí dostatečná praxe během
studia. Přestože právě hodnocení nelze
dobře zvládnout bez praxe, zajímalo nás
i to, jak teoreticky vysoké školy studenty
učitelství v této věci připravují. Dozvěděli
jsme se, že základní informace rozhodně dostávají a někde tématu hodnocení
věnují i poměrně velký prostor. Například
na plzeňské pedagogické fakultě studenty
postupně učí, jak s jednotlivými formami
hodnocení pracovat, jak připravovat testy
a jak je správně využívat. Ovšem na něja-
Otázkou je, jestli by tuto metodiku nemělo spíše vypracovat ministerstvo školství,
byť samozřejmě ve spolupráci s akademiky…
Myslím si, že dospějeme do bodu, kdy se
problematika hodnocení stane výraznější
součástí našich vzdělávacích dokumentů
i legislativních norem.
Ano, pokud budeme pokračovat dále, je
zde i hodnocení ředitelů zřizovatelem.
OECD nám totiž také vytýká, že mnoho zřizovatelů nemá na problematiku
školství, a tím i pro hodnocení ředitelů,
odborně zdatné pracovníky…
Víme ale o řadě případů, kde to naopak
funguje výborně, včetně toho, že zřizovatelé mají vypracována přesná pravidla
pro hodnocení. A opět jsme u stejného
problému: I v této rovině chybí jednotná
metodika. Navíc donedávna byl ředitel
téměř neodvolatelný, což se ale změnilo
a zřizovatelé tak dostali významnou motivaci k tomu, aby se hodnocení ředitelů
škol začali více a důkladněji věnovat.
Některé, zejména menší obce potřebují
odbornou pomoc, zlepšení odborných
kapacit je aktuální na všech úrovních.
Pokud jde o hodnocení učitelů, situace je
dlouhodobě taková, že ředitelé škol, kteří
ho provádějí, nemají v rukou dostatečné
motivační nástroje, zejména finanční.
Je i přesto toto hodnocení prováděno
efektivně?
Přestože se učitelé i ředitelé shodli na tom,
že zde často chybí odpovídající finanční
motivace, hodnocení učitelů v zásadě funguje. Ředitelé se jim totiž snaží poskytnout
alespoň základní zpětnou vazbu. Problém
je v tom, že v nejedné škole jde o hodnocení dílčí – ředitel nemá vždy dost času na
to, v daném období zhodnotit důsledně
všechny kantory.
A nakonec je zde ještě ČŠI. Tu OECD ve
své zprávě poměrně dost chválila. Přesto,
vyplynulo něco z diskuzí v tom smyslu,
že by inspekce měla v něčem postupovat
jinak?
Zřizovatelé nebo rodiče, kteří jsou členy
školských rad, by uvítali, kdyby inspekční
zprávy byly pro laickou veřejnost srozumitelnější. Ty jsou totiž psány poměrně
odborným jazykem. Inspekční zprávy ale
začínají hrát stále větší roli. To je jistě
dobře, a dá se proto předpokládat, že
budeme na tuto situaci a na tyto požadavky reagovat.
●
kou metodiku nebo na příklady z praxe
zaměřené speciálně na formativní hodnocení jsme v rámci fakult nenarazili.
Definice, ze kterých vychází ČŠI:
Sumativní hodnocení – celkové, souhrnné, závěrečné zhodnocení dosahovaných
výkonů v dané oblasti, vyjádřené známkou, body, procenty.
Formativní hodnocení – hodnocení pro učení, které má být užíváno průběžně tak,
aby bylo monitorováno učení žáků a aby bylo možno plánovat jejich další kroky ve
vzdělávání.
http://www.csicr.cz/cz/O-nas/Mezinarodni-setreni/Posouzeni-systemu-evaluace-a-monitoringu-v-CR
9
10
Profil
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
FOTO: KATEŘINA MLEJNKOVÁ A KRISTÝNA VACKOVÁ
20 LET S CHLUPOVKOU
O škole, která ani po sloučení neztratila image
Kde je ten trpaslík mezi obry? Moderní školní budova uprostřed pražského sídliště Nové Butovice
působí sebejistě. Žádná okopaná, počmáraná chudinka, které občas v podobném prostředí vídáme.
Když projdete prosklenými dveřmi, nestudí. Květiny jsou zelené a panely ve foyeru plné fotografií.
Je na nich dvacet let školy, která začínala o dvě stanice metrem dál jako prvostupňová a po sloučení
s plně organizovanou školou rozkvetla do dnešní podoby. Žáků, tříd i učitelů má mnohem víc, ale
říká se jí stejně – Chlupovka. Před dvaceti lety proto, že sídlila v Chlupově ulici. Po přestěhování do
ulice Fingerovy škola požádala o možnost nést ve svém názvu jméno akademika O. Chlupa.
práce nevyhovuje, odešel. Postupně se kolektiv tříbil a usazoval. Rodiče o nás začali
projevovat zájem.“
Původní Chlupovka vznikla na začátku
devadesátých let. Stejně jako dneska praskaly třídy prvního stupně základních škol
ve švech, učilo se, kde to aspoň trochu šlo.
Pak se uvolnila jednopatrová budova jeslí
a Chlupovka byla na světě.
Co že tak najednou?
„Hodně jsem o tom přemýšlela. Neměli
jsme žádné extra vybavení. Počítačovou
učebnu jsme nastěhovali do místnosti, kde
byla dřív ředitelna. Ředitelna vznikla v jednom mrňavém kabinetě. Postupně jsme
prostory vylepšovali – spolu s dětmi a jejich
rodiči. To všechno se odrazilo ve vztazích.
Rodiče vzali školu za svou. Tohle se rychle
roznese a je to ta nejlepší reklama.“
Otakar Chlup (1875 – 1965), český
pedagog, univerzitní profesor, akademik ČSAV. Podílel se na budování
Kabinetu pedagogů ČSAV a Pedagogického ústavu J. A. Komenského
ČSAV.
Zápisové trápení
Nesnadné začátky
„Učila jsem tehdy na jiné škole v této části
Prahy, ale už nějakou dobu jsem uvažovala,
že místo změním. Když se objevila informace, že se hledá ředitelka pro prvostupňovou
základní školu, přesvědčily mne kolegyně,
abych se přihlásila,“ vzpomíná Blanka
Janovská, ředitelka FZŠ Otakara Chlupa ve
Fingerově ulici v Praze 5. Uspěla a na nové
pracoviště s ní odešly další čtyři kolegyně.
„Docela jsem je obdivovala, šly jsme vlastně
do neznáma. Znaly mne jako kolegyni učitelku, ale já jsem nikdy nebyla ani zástupkyně ředitele. Jeden den jsem byla učitelka
a druhý den ředitelka. Zvládneme to?“
První rok se rodičům nechtělo dávat děti
do školy, o které vlastně nikdo nic nevěděl. Aby se ulevilo okolním přeplněným
školám, byly roztrhány kolektivy několika
ročníků. Vadila i frekventovaná ulice, kterou většina dětí musela cestou přecházet.
Do začátku nic moc. V září 1993 zahajovala ZŠ Chlupova se 174 žáky v sedmi třídách
poskládaných z žáků z různých škol.
„První rok vůbec nebyl snadný. Učitelé se
sžívali, neměli jsme zkušenosti s řízením,
jen jsme věděli, že chceme učit jinak. Ale už
jsme si mohli zvolit mezi dvěma vzdělávacími programy – Základní a Obecnou školou.
Zkusili jsme Obecnou, vyhovovala nám.“
Ani materiální podmínky nebyly zrovna
úchvatné. Vybavené byly asi jen dvě tři
Blanka Janovská vystudovala
učitelství pro 1. stupeň základní
školy na Pedagogické fakultě UK
v Praze. Měla štěstí, že nastoupila
do experimentální školy VÚP, která
uplatňovala na tu dobu nadstandardní metody. „Dá se říct, že
mým pedagogickým vzorem byla
ředitelka Marghareta Zavírová. Byla
přísná, chtěla od lidí práci, ale uměla ji ocenit. Přála mladým, vedla nás
k tomu, abych se ze svých chyb učili.
Pro začínajícího učitele byla úžasná
i příležitost spolupracovat s vysokoškolskými učiteli z Prahy, z Hradce
Králové.“
třídy, protože nějakou dobu působila budova jako detašované pracoviště vedlejší
školy. Žádná kancelář, z jediného telefonu
bylo sice možné volat ven, ale dovnitř
se nedovolal nikdo. O prázdninách měli
učitelé plné ruce práce, aby škola přivítala
žáky v přívětivém prostředí.
„Opřít jsem se mohla o kolegyně, které
přišly se mnou, ostatní se postupně
přidávali. Tehdy nebyl zájem o učitelská
místa tak velký jako dneska, byli jsme rádi,
když se nám podařilo zajistit vyučující pro
všechny třídy. Kdo zjistil, že mu náš styl
Za dva tři roky začaly v den zápisu
u Chlupovky narůstat fronty. Zájemců bylo
tolik, že je škola musela odmítat. A to
její spádovou oblast tvořila jediná ulice
s několika vchody, její větší část patřila
mateřské škole.
Rodiče se sem sjížděli z celé Prahy
i v době, kdy populační křivka mířila
ke dnu. Odmítat bylo možná stejně těžké
jako čekat, jestli k zápisu přijde dost dětí.
Zájem o školu je enormní stále. Chlupovka
by si mohla vybírat. Opravdu?
„To nejde, děti ze spádové oblasti přijmout musíme,“ vysvětluje B. Janovská,
„a všechny mimo ni se k nám nevejdou.
Říkám to rodičům hned na začátku.
Chápou to jen do doby, než se to dotkne
jejich dítěte. Letos jsme chtěli vzít jen tři
první třídy, protože se nám začíná plnit
2. stupeň, jenže ze spádové oblasti se přihlásilo 92 dětí. V září tedy otevřeme čtyři
třídy, celkem pro 104 dětí.“
Říká se, že některé základky stavějí zápis
skoro jako zkoušku, aby si pak vybraly ty
nejschopnější děti.
„Pokládám to za nesmysl. Už hodnotit
děti v tomhle věku je dost brzy. Vyvíjejí se,
každé přijde z domova jinak vybavené. To,
které se zdá na začátku slabší, může během roku udělat daleko větší skok než to,
které ho u zápisu převyšovalo. Zápis u nás
Profil
11
tradičně vypadá jako velká hra. Chceme,
aby se budoucí prvňáčci do školy těšili,
a ne abychom je odrazovali.“
Velké stěhování
Před čtyřmi lety už byly bývalé jesle škole
velmi, velmi těsné. Ve 13 třídách se učilo
320 žáků, a to byla stále ještě prvostupňová. Nicméně rodiče naléhali, aby děti měly
možnost pokračovat stejným stylem výuky
i na 2. stupni. Když ředitel FZŠ Fingerova odcházel do důchodu, stala se škola
v Chlupově ulici nástupnickou organizací
a ředitelkou sloučené školy Blanka Janovská. Od školního roku 2009-2010 se z malé
Chlupovky stala velká. Ředitelku čekal
nelehký úkol – sloučit dva pedagogické
sbory s různými zkušenostmi. Ředitelé,
kteří to zažili na vlastní kůži v bleděmodrém, vědí, jak náročná, dlouhodobá
a hlavně nevděčná to je práce.
„Nejtěžší bylo skloubit lidi, nejen ty
z původní Chlupovky a Fingerovy, ale
také z dalších škol. Museli jsme přijmout
další učitele na 2. stupeň a také náhradu
za ty, kteří z Fingerovy odešli. Bylo nutné
projít ŠVP obou škol a to nejlepší z nich
skloubit do jednoho. Proškolit učitele,
aby všichni vycházeli ze stejných základů. Zkušené instruktory jsme zvali do
školy, přesto to znamenalo nemálo sobot
a nedělí. Myslím, že to většina učitelů
pochopila.“
Sborovna se rozrůstá
Sehnat nového učitele už není takový
problém, jako byl ještě před několika lety.
Horší už je, když má vedení školy jasnou
představu, o jakého pedagoga by rádo
sborovnu rozšířilo. Protože FZŠ Chlupova
je školou fakultní, má možnost vybrat si
posilu do sboru přece jen ulehčenou. Několik bývalých studentů, kteří sem chodili
na praxi, už v kolektivu je.
„O dalších nám řeknou i rodiče,“ prozradila B. Janovská. „Dostali jsme například tip
na výbornou učitelku přírodopisu, která si
přála změnit školu. U nás se jí zalíbilo natolik, že s sebou přivedla další dva kolegy.
Ale i tak k nám chodí stejně jako do jiných
škol učitelé na inzerát. První, co mne zajímá, je, jestli jim nevadí děti. I takoví učitelé jsou a je jich možná víc, než si myslíme,
jen to nepřiznají někdy ani sami sobě.
Ale takoví lidé by vůbec neměli ve škole
být. Trápí se pak oni i žáci. Poznala jsem
například učitelku, která nebyla schopná
najít s dětmi společnou řeč. Zkoušeli jsme
všechno možné, ale k ničemu to nevedlo,
museli jsme se rozloučit. Teď učí dospělé
a je spokojená. Učitel musí mít svoji práci
rád. Školství nemá tolik peněz, aby si drželo lidi, které jejich práce netěší.“
Čeho si všimnou rodiče
První „všimnutí“, že je něco jinak – a hned
problém. Rodiče zjistili, že všechny třídy
nevypadají stejně. Některé jsou nazdobené,
vymalované, v jiných je starý nábytek. Začalo se šeptat, že ředitelka nadržuje „svým“
● 7. 1993 vznikla ZŠ Chlupova
● 1. 1995 získala právní subjektivitu
● 9. 5. 1995 se stala Fakultní školou
PedF UK v Praze
● 9. 1999 byla zařazena mezi školy
s rozšířenou výukou cizích jazyků
● 8. 3. 2000 byl škole udělen Patricií
Bloem z Univerzity v Clevelandu
(USA) Certifikát prvního tréninkového a metodického centra programu
Čtením a psaním ke kritickému
myšlení v ČR
● 7. 11. 2003 jí byl udělen Certifikát
Tvořivá škola a Vzdělávací středisko
činnostního učení realizující inovační politiku MŠMT ČR
● 9. 2004 – 30. 6. 2006 byla vybrána
do dvouletého projektu Ověřování
pilotních školních vzdělávacích programů pod záštitou MŠMT a VÚP,
kterého se účastnilo 16 pilotních
škol
● Ve školním roce 2009 – 2010 byla
FZŠ Chlupova spojena s FZŠ Fingerova, vznikla FZŠ prof. Otakara Chlupa
kantorům natolik, že jejich třídy vybavila
novým nábytkem. Bylo zaděláno na výbuch.
i na 2. stupeň. Takže jsme vymýšleli nové
aktivity, které by to podpořily.“
„Samozřejmě že to nebyla pravda,“ líčí
B. Janovská. Když se učitelky z původní Chlupovky přišly podívat do nových
prostor, zhrozily se. „Neměli jsme tam nic
extra, ale bylo u nás útulno. Každý učitel
si třídu uzpůsobil podle svého, rodiče mu
pomáhali. Jak byli z dřívějška zvyklí, začali
pomáhat i tady. První prázdniny strávili
učitelé i rodiče spoustu času ve škole. Natírali parapety, tapetovali nábytek, malovali.
Ze starých botníků, které našli ve skladu,
vyráběli skříňky, takže máme v několika
třídách botník pokaždé jinak. Pochopitelně že pak tyhle třídy byly jako nové.
Nezbylo mi, než to nespokojeným rodičům
vysvětlit a provést je školou. Pomohlo to,
leckterá třída se pak také vylepšila.“
Vznikl například projektový den Čtení pod
lampou, na němž oba stupně spolupracují,
starší děti chodí číst malým. Žáci 2. stupně
také připravovali pro prvostupňové oslavy
Dne dětí, zorganizovali pro ně na hřišti
různé aktivity. „Dělá jim dobře být těmi
staršími, rozumnějšími. Malé děti se k nim
o přestávce na chodbě hlásí, nebojí se
je požádat o pomoc. Naši žáci rozhodně
nejsou andílci, ale problémy se šikanou tu
nemáme.“
Aktivity pokračují
Bývalá Chlupovka byla nejrůznějšími aktivitami pověstná a jak se zdá, sestěhování
jim neublížilo. Naopak, jak říká ředitelka,
přibyly další.
„Někteří rodiče z prvostupňové školy měli
zpočátku obavy, jestli se staršími žáky
nepřijde do školy šikana. Co když budou
napadat ty malé? Padaly dokonce návrhy
oddělit od sebe oba stupně mříží, což
jsme rozhodně odmítli. Naším cílem bylo
naopak přenést styl vzdělávání a výchovy
■
Dvacet let je dlouhá doba. Když se sečtou
všechny radosti a starosti, stálo to za to?
„Je pravda, že někdy jsem měla všeho plné
kecky,“ přiznává Blanka Janovská. „Dnes má
škola přes 700 žáků, 75 zaměstnanců. Ale
práce ředitele je náročná v každé škole, je
to od rána do večera a ještě si ji nosit domů.
Ale už kvůli dětem to za to stálo. Nemusejí
po 5. třídě hledat jinou školu, vybudovali jsme tu odborné pracovny, knihovnu,
po které jsem byla dlouho nemocná, máme
divadelní sál. Děti mají fůru příležitostí, jak
rozvíjet své zájmy. Naším cílem je vychovávat a vzdělávat každého podle jeho možností a schopností tak, aby se uplatnil.“
●
12
Jak to vidí
TEXT A FOTO: XXXXX
ROMANTICKÝ TÁBOR
ÚŘEDNÍM PŘEDPISŮM
NAVZDORY
Ernest Thompson Seton, otec woodcraftu a jeden ze
zakladatelů skautingu, zařazuje již počátkem 20. století
táboření pod modrou oblohou k prostředkům pro
ozdravění a výchovu mládeže. Možná v té době netušil,
kolika podob tato rekreace, tedy znovunabytí sil, dozná.
Mám na mysli tábory v přírodě
s minimem civilizačních vymožeností.
Posezení u ohně pod noční oblohou
plnou hvězd, zpívání písní, hraní divadla,
vyprávění. Jednoduché činnosti odehrávající se v pravý čas na pravém místě dokáží zázraky… Atmosféra, kterou byste
s vaší třídou, skupinou, oddílem, partou
ve městě složitě navozovali v místnosti,
je tu volně k mání. Věřili byste, že první
týpí bylo postaveno v Čechách právě
před 100 lety? Tábořili v něm na západní
straně Plešivce u obce Lochovice studenti
berounského gymnázia pod vedením pedagogů Miloše Seiferta a Miloše Maixnera. Do stanu, který měl průměr 3 metry,
se jich pohodlně vešlo 13. A ještě zvládli
vprostřed udržovat otevřený oheň.
Tři starostové na jeden tábor
Co všechno ale dneska předchází té
pravé táborové romantice? Není toho
málo: Jelikož táboříte v údolí u potoka,
jste pravděpodobně v údolní nivě. Kam
až přesně niva sahá, vám nikdo neřekne,
ale věřte, že váš tábor se v ní nachází.
Údolní niva, to je VKP neboli významný
krajinný prvek. Táboření, to je zásah
do VKP. Kdopak je zde odpovědný?
Určitě je to odbor životního prostředí
pověřené obce. Dále pak zástupci obcí,
do jejichž katastrů vaše tábořiště spadá.
Navíc v údolí se rády potkávají hranice
obcí. Například naše tábořiště spadá pod
neuvěřitelné tři starosty, tedy účastníky
řízení! Potok má svého správce. Nedej
bože, když má potok ještě nějaký přítok.
Správce přítoku může být totiž jiný než
správce hlavního toku. Kdopak je majitel
příjezdové komunikace? A kdo je majitelem sousedních pozemků? Nebo kdo je
vlastníkem lesa? Či kdopak má pronajatou honitbu? Raději ještě přizveme
tři občanská sdružení, která se zabývají
ochranou přírody, a máme tým kompletní. Když se zadaří a jste majiteli dotčeného pozemku nebo máte souhlas majitele,
obdržíte kladné rozhodnutí k provozu
tábora. Když je úředník osvícený, povolí
vám – světe, div se – i latríny. Ty už nám
ale někde začínají nahrazovat i modré
navoněné plastové skříně plné jakési
odporné zelené chemikálie. Pod rouškou
ochrany spodních vod tak pravděpodobně zničíte lesní a polní cestu, to když se
k nim bude zoufale snažit zajet pravidelná a štědře placená údržba.
No a co obávaná hygiena? Je vůbec
možné dodržet všechny hygienické
požadavky zákona o veřejném zdraví,
respektive vyhlášky MZ číslo 106 a jejích
pozdějších novelizací? U menších táborů
do třiceti dětí nejsou pravidla zcela
striktní. Nad tento počet je vyhláška poměrně konkrétní, přesto mnohdy záleží
na výkladu, tedy na kontrole, která se
jistě do tábora dostaví.
Mile mě před dvěma lety překvapil výklad hlavního hygienika, se kterým jsme
absolvovali inspekční cestu po několika
táborech, a to že polévání teplou vodou
z konve ze žebříku podmínku sprchování splňuje. To pak svítá naděje, že
úředník není jen od toho, aby šikanoval,
ale aby v každé situaci pomáhal hledat
řešení, která lid ochrání před epidemiemi, ale zároveň jej nepřipraví o táborovou romantiku.
Chcete dotaci? Musíte mít
vzdělání
A je na vedení tábora vyžadováno nějaké zdělání? MŠMT požaduje u táborů,
které dotuje, speciální vzdělání hlavního
vedoucího. Zákonný požadavek to není,
ale v organizacích dětí a mládeže je to
více méně standard, kterým se před rodiči i rády prezentují. Vedoucí musí mít
kromě základů první pomoci i základní
pedagogické znalosti, musí se orientovat
v ekonomice tábora, bezpečnosti, právních normách, hygieně. Vedle hlavního
vedoucího musí být v táboře přítomen
ještě táborový zdravotník. Jeho vzdělání
řeší již zmiňovaná vyhláška ministerstva
zdravotnictví. Česká rada dětí a mládeže
(ČRDM) již několikrát spolupracovala
s ministerstvem zdravotnictví na její
novelizaci. V minulosti nám šlo například
o to, aby povinné vybavení lékárničky
nadměrně nezatěžovalo rozpočet tábora
u pomůcek, které nesouvisejí s první
pomocí a jsou běžně dostupné v každé
lékárně. Dále jsme se zamýšleli nad
teoretickým rozsahem požadovaných
znalostí táborových zdravotníků – měli
jsme zájem o posun k poskytování první
pomoci, stejně tak jako k preventivním
hygienickým opatřením.
ČRDM sjednává také úrazovou a odpovědnostní pojistku na volnočasové,
dobrovolnické aktivity s dětmi a mládeží.
Tuto pojistku dlouhodobě spolufinancuje
i MŠMT. Z jeho pohledu je to efektivní
nástroj, jak ochránit dobrovolníky, kteří
s dětmi pracují. Tím, že jsme se dokázali
domluvit a pojistnou smlouvu uzavřít
pro více jak 200 tisíc osob, jsme vyjednali
zajímavé podmínky za neobvyklou cenu.
Všechny vedoucí na táboře je tak možno
pojistit na odpovědnost za škodu na majetku, nemateriální újmu třetím osobám či způsobenou škodu na životním
prostředí. Všichni účastníci pak mají kryté
základní úrazové pojištění. Při výběrovém
řízení na pojišťovnu se snažíme vyhodnocovat pojistná plnění s cílem posílit
prevenci při vzdělávání vedoucích právě
při vyhodnocených rizikových aktivitách.
Vždycky jsme s kamarády toužili po místě snů, kam budeme moci jezdit na tábory, postavit týpí a žít. I když musí tato
romantická představa projít nějakou
civilizační korekcí, dá se i dnes takovémuto snu přiblížit. Jde to i s dětmi, s rodinami, s mládeží. Každý rok pořádáme
v Lize lesní moudrosti společný tábor,
kde se sjede na 200 členů a příznivců
a strávíme na něm společných čtrnáct
dní táborovou rekreací. Rekreací snad
v tom pravém slova smyslu.
Aleš Sedláček,
předseda České rady
dětí a mládeže
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
Odborníci radí
NAČ SE TOHLE UČÍME?
Asi největší hloupost, jíž jsem se za své pedagogické dráhy
dopustil, byla reakce na otázku jednoho z mých prvních
gymnazistů, k čemu jim v životě budou větné rozbory.
„Proč máme řešit, jestli ve větě Karel třásl stromem je
stromem předmět, nebo příslovečné určení?“ „Protože
je to v osnovách,“ odpověděl jsem tehdy, a hned vzápětí
bych si byl nejraději dal pár pohlavků.
Na druhou stranu – všechno zlé je pro
něco dobré: od té chvíle jsem začal
problematiku tzv. nepotřebného učiva
a nepotřebných vědomostí důkladně
promýšlet. O výsledku se tu podělím
nejen s češtináři – věřím totiž, že mohou
být inspirativní i pro učitele jiných
předmětů.
Hned následující hodinu jsem se v téže
třídě pokusil o reparát: „Víte, v životě
jsem nepotřeboval užít Eukleidovu větu
nebo třetí odmocninu; a k čemu vám
bude v praxi vědět, který český král padl
v bitvě na Moravském poli? Přesto: vyhnali byste tohle učivo z osnov matematiky a dějepisu?“ Rozpředla se bouřlivá
debata, operoval jsem „neprůstřelným“
požadavkem na všeobecnou vzdělanost,
profesní nevyhraněností řady mladých
lidí do nějakých 17 let… a přesto jsem
cítil, že to nešťastné třesení stromem jim
zdůvodnit nedokážu.
Teprve po mnoha letech se mi dostaly
do ruky práce švýcarského psychologa
J. Piageta. Ten prokázal, že zhruba
od 12 let věku jsou dospívající schopni
vyššího stupně logického myšlení. Často
se uvádí tento příklad: Zadáme-li dítěti
před tímto věkem úkol Všechna feso
jsou daro, všechna daro dovedou dobře
plavat. Co si myslíš o feso?, prostě se
zeptá, co je feso a co daro. Pubescent
dokáže od řečové formy abstrahovat
a úkol vyřeší. Je potenciálně schopen
takových myšlenkových operací, jako
jsou abstrakce, substituce a transformace, analýza a syntéza, indukce a dedukce, komparace a analogie, subsumpce
a hierarchizace.
Dostávám se k jádru věci. Soudím, že je
povinností každého učitele posledních
dvou ročníků základní školy a nejméně
prvních dvou ročníků školy střední systematicky budovat u jeho svěřenců právě tyto myšlenkové operace. Ne každý
sice bude potřebovat znalost odmocnin
nebo adverbiale, ale všichni mohou využít metodologii řešení problémů, kterou
si při takto koncipované výuce osvojí.
Učme tedy své žáky nejen kde hledat
fakta, nejen jak dobře komunikovat:
učme je na jakémkoli vhodném učivu,
třebas i „nepotřebném“, také myslet.
A to dokáže nejen matematika, ale každý naukový předmět: uvedené myšlenkové operace jsou totiž univerzální.
Podle zkušeností středoškoláci slyší
na toto češtinářovo konstatování:
„Ano, naprostá většina z vás vskutku
v budoucnu neupotřebí znalost rozdílu mezi předmětem a příslovečným
určením; ale co se vám naopak bude
v praktickém životě setsakramentsky
hodit, je metoda, jak řešit náročné
úkoly – například jaký je rozdíl v užití
7. pádu ve větách Karel třásl stromem
a Karel se bránil sekerou.
V každém středoškolském předmětu jsou tuny učební látky, jejíž smysl
uniká žákům a občas snad i nám,
učitelům. Dokážeme-li z ní vytěžit
materiál pro budování uvedených myšlenkových operací a přesvědčit žáky
o tom, že tak rozvíjíme jejich operační
myšlenkové dovednosti, dostane naše
výuka náhle nový smysl a cíl. Pro nás
– i pro ně.
Uvedu jiný příklad z oblasti jazykových
rozborů: V jakém pádě je slovo metr ve
větě Jáma byla metr hluboká? Do sedmé
třídy se učíme poznávat pády jmen především pádovými otázkami. Jenže zde
nelze použít ani „kdo, co?“, ani „koho,
co?“; logickým dotazem na příslovečné
určení míry „Jak hluboká je jáma?“ se
nedostaneme k pádu. Jedná se o typický
problémový úkol, tj. o situaci, již nelze
řešit okamžitou aplikací prosté faktografické znalosti. Je třeba se zamyslet.
V této chvíli vedu žáky k tomu, aby si
zjednali jasno, v čem je vlastně problém.
Zde vadí hlavně to, že slovo metr nemá
jednoznačnou pádovou koncovku: může
jít o 1. pád i o 4. pád. Nejeden středoškolák nyní navrhne metodu sporem,
tedy vyloučení jednoho ze dvou jedině
možných pádů. Vidí totiž, že slovo metr
není v dané větě podmětem, a usoudí,
že je tedy ve 4. pádě. Tento postřeh
pochválím, zároveň však poukážu na
nutnost prověřovat i zdánlivě jasný
závěr: v češtině totiž kupodivu může
být v 1. pádě nejen podmět, ale právě
i příslovečné určení – srov. Je chytrý jako
liška. V této fázi již většinou napadne
někoho ve třídě řešení: stejnou koncovku má v 1. a 4. pádě vzor hrad; ale
ne třeba žena nebo růže – co zkusit nahradit slovo metr jinou délkovou mírou
podle některého z těchto vzorů? Jsme
u cíle: byla nalezena metoda substituce,
jedna z oněch univerzálních myšlenkových operací; užívá se například též
(ale nejen) v matematice. Jev složitý
nahradíme v jisté fázi řešení jevem
jednodušším či řešitelsky průzračnějším.
Např v našem případě: Jáma byla stopu/
míli hluboká. Jasný 4. pád!
Ještě někdo bude tvrdit, že jazykové rozbory jsou zbytečné? Dobrá,
přidejme alespoň jeden další příklad:
Jak je utvořeno slovo předměstský? –
Hádali jste, že ze základu – městský
předponou před-? Chyba! To byste
nevysvětlili existenci slov jako nábřežní, zákeřný. Ta jsou evidentně utvořena z podstatných jmen břeh, keř,
neboť žádné přídavné jméno *břežní,
*keřný neexistuje. Je tedy zjevné, že
slovo předměstský je utvořeno též
od podstatného jména město současně
předponou i příponou. Krásný příklad
užití analogie.
Budování a rozvíjení poznávacích
a řešitelských myšlenkových postupů ve
výuce mateřského jazyka a slohu zcela
jistě vede k jejich úspěšné aplikaci při
řešení problémů a úkolů i v předmětech
(vzdělávacích oborech) jiných – a naopak.
Tento fakt dává učitelům do ruky velmi
efektivní nástroj, jak mohou své žáky
přesvědčit o užitečnosti učiva i zdánlivě zcela neužitečného. Vyučující tak
mohou čelit otázce z titulku článku
jednoduchou odpovědí: protože tím
rozvíjíte svou inteligenci.
P. S. Ve větě Karel třásl stromem je
podstatné jméno stromem v 7. pádě
předmětem, zatímco ve větě Karel
se bránil sekerou je podstatné jméno
sekerou v 7. pádě příslovečným určením
způsobu, a to prostředku.
Jiří Kostečka,
Gymnázium Open Gate
13
14
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
FOTO: ARCHIV THREE BROTHERS, s. r. o.,
A HNUTÍ NA VLASTNÍCH NOHOU STONOŽKA
Reflexe
VĚROZVĚSTOVÉ
V 21. STOLETÍ
Co bychom mohli vědět o odkazu Cyrila a Metoděje
Na časové přímce je nastaveno 9. století našeho letopočtu. Na
Velké Moravě vládne silný panovník kníže Rastislav. Misionáři,
kteří přicházejí z francké říše, aby zde šířili křesťanství,
však znamenají pro zemi hrozbu závislosti na francké říši.
Rastislav proto žádá papeže, aby zde založil biskupství,
nebo raději arcibiskupství, které by podpořilo samostatnost
velkomoravské říše. Když nepochodí, požádá o stejnou oporu
byzantského císaře. Ten ve snaze rozšířit svůj vliv na další
území Rastislavovi vyhoví. V roce 863 vysílá na Velkou Moravu
věrozvěsty Konstantina a Metoděje.
Od významného mezníku v naší historii
uplynulo 1150 let. Výročí se chystáme
oslavit s úctou, která mu náleží. Mnohé
výstavy na toto téma už jsou veřejnosti
několik měsíců otevřeny, Velehrad se
chystá na svůj velký den… Ale zkuste
se zeptat jen tak namátkou, co o věrozvěstech a jejich odkazu uvízlo lidem
v paměti. Ti, co jsou nejvíc v obraze –
a teď nemám na mysli odborníky, kteří
se touto problematikou zabývají – si
vzpomenou, že Konstantin, který posléze
přijal jméno Cyril, a Metoděj byli první,
kdo šířili náboženské myšlenky v jazyce,
kterému zde rozuměli i „obyčejní“ lidé.
Že vytvořili písmo zvané hlaholice a do
staroslověnštiny přeložili nejdůležitější
části Bible… Je to málo, je to dost? Záleží
na úhlu pohledu.
pak v 7. ročníku, kam je v RVP ZV zařazen
středověk.
„Právě proto, že první informace mají tak
brzy, v sedmičce se s nimi dobře pracuje. Téma je pro ně zajímavé, zvlášť když
zdůrazníme, že jsme naučili skoro všechny
Slovany psát. To je přece úžasné – staroslověnština se stává čtvrtým církevním
jazykem!“ říká předseda Asociace učitelů
dějepisu (ASUD) a zároveň učitel Základní
školy ve Vratislavově ulici v Praze 2 Pavel
Martinovský.
Jenže to, že žáci vyslechnou učitelovu
přednášku, ještě neznamená, že jim
uvízne v paměti. Dějepis by měl přinášet
příběhy, prožitek, aby zaujal. Dlouhé
sloupce dat nenadchnou.
„Jedna věc mne překvapila. Šel jsem
najisto do našich metodických sborníků,
v kterých je spousta zajímavých nápadů.
Zjistil jsem, že v nich je hodně ukázkových
hodin například na téma Přemyslovci
nebo husité, ale našel jsem jen jediný
příspěvek o Cyrilovi a Metodějovi.“
V edici Inspirace už vydala ASUD za dobu
své existence celkem čtrnáct sborníků,
v nichž si učitelé navzájem předávají
své zkušenosti. Metodická inspirace pro
hodinu s názvem Význam vzdělanosti
na Velké Moravě vyšla ve sborníku č. 11,
který je věnovaný mezipředmětovým vztahům v dějepise. Její autorkou je Ludmila
Bursíková z Gymnázia Opatov v Praze 4.
Žáci dostanou mimo jiné také úkol najít
v Proglasu text, v němž věrozvěstové hájí
staroslověnštinu. Žáci se rozdělí do skupin,
v každé se někdo ujme role jednoho z věrozvěstů a před ostatními pak přednese
svoji obhajobu. Kdo bude nejpřesvědčivější? Kolegům pak L. Bursíková radí,
„Obyčejný“ dějepis
V základní škole se děti setkají s Cyrilem
a Metodějem už na 1. stupni ve vlastivědě,
Úryvek z Proglasu
Proto slyšte, Slované, toto:
Dar tento jest zajisté od Boha daný,
dar boží jest to údělu na pravici,
dar duším, nikdy se nekazící,
těm duším, které jej přijmou.“
…
Slyšte, všechen lide slovanský,
slyšte Slovo, přišlo od Boha,
slovo krmící lidské duše.
slovo posilující srdce i rozum,
slovo toto, připravující
k poznání Boha.
Z filmu Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů
Reflexe
k němu přibyl ještě stejnojmenný čtyřdílný
seriál, na němž se jako koproducent podílí
nejen Česká, ale i Slovenská televize.
„Když chcete udělat komerční film, musíte
se držet určitých pravidel, aby divák
neztratil pozornost. Pak ovšem hrozí, že
se odkloníte od skutečnosti,“ vzpomínal
producent Viktor Krištof na dobu, kdy
s tématem začali pracovat. „Rozhodli jsme
se, že cestou komerce nepůjdeme, a zvolili
jsme formát docu-dramatu, s nímž máme
bohaté zkušenosti, natočili jsme jich přes
osmdesát. Pak jsme si ale uvědomili, že
rezignovat na klasickou filmovou podobu
by byla chyba, a tak kromě čtyřdílného
seriálu vznikl ještě celovečerní film.“
Děti zapojené do hnutí Na vlastních nohou Stonožka loni nakreslily a namalovaly práce na téma Cyrila a Metoděj pro
výstavu v pražském Anenském klášteře
kde najdou jeden z mála dosažitelných
textů z Proglasu (www.blisty.cz/2005/7/4/
art18809.html).
„Věřím, že podobných nápadů je mnohem
víc, jen si je učitelé nechávají pro sebe. Ale
třeba je to i tím, že jde o krátký dějinný
úsek, navíc natolik svébytný, že neláká
k většímu projektu. Ale učitelé se mu
rozhodně nevyhýbají,“ ujišťuje P. Martinovský. „Už téma Velké Moravy je samo
o sobě nosné, můžete připojit pověsti,
osobnost knížete Svatopluka. K těmhle tématům se s dětmi vracíme. Stačí ťuknout,
třeba když probíráme 19. století a všeslovanství. Je pravda, že časová dotace
nedovolí, abychom se tématu věnovali víc
než dvě, maximálně tři vyučovací hodiny.
Záleží na učiteli, na čem je postaví. Když
děti zná, odhadne, co je může zaujmout.
Nesmíme zapomínat také na to, že nezastupitelnou roli hraje genius loci, dotek
historie v místě, v regionu…“
Odbornou kvalitu filmu garantuje tým
složený z osmi historiků a zástupců církví
České i Slovenské republiky. Záštitu nad
ním převzaly tehdejší hlavy obou církví – kardinál Dominik Duka, arcibiskup
pražský, a vladyka Kryštof, metropolita
pravoslavné církve v českých zemích a na
Slovensku.
„Nebývá snadné skloubit dohromady
názory více odborníků. Nešlo jen o to,
že se v průběhu času dívala každá církev
na tento úsek dějin z trochu odlišného
úhlu. Podobně je třeba nutné dolaďovat
například i názory archeologů. Jsem rád,
že dnes mohu říci: Konsenzus, ke kterému jsme došli, se maximálně blíží realitě.
Pokud jsme nebyli schopni rozluštit, kde
je pravda, načrtli jsme v docu-sérii oba
možné směry. Nebo jsme se dané situaci
raději vyhnuli. Ať se výkladu zhostí další
generace.“
Jedna z předpremiér docu-dramatu byla
součástí mezinárodní konference na téma
Cyrila a Metoděje, která se konala na
Karlově univerzitě.
„Přiznávám, že jsem měl trochu obavy,
jestli nebudeme pranýřováni. Přece jen
tolik historiků pohromadě… Ale dopadlo
to dobře.“
I když prý nějaká drobnost se při tak
výpravném historickém filmu vždycky
najde. Už bylo všechno hotovo, když si při
projekci producenti všimli, že v davové
scéně se jeden Velkomoravan pokřižoval
obráceně. Nakonec se uklidnili, že to snad
tolik nevadí. Vždyť se to tehdy teprve
učili. Že historici jsou přísní, ale zároveň
velmi důležití kritici, prozrazuje i další
příběh.
„Měli jsme natočenou krásnou, poetickou
scénu, v níž oba bratři kráčejí po mořském
břehu a vzpomínají, jak jako děti dováděli
ve vlnách. Metoděj se najednou rozběhne
do moře a láká za sebou opatrnějšího
Konstantina. Protože běhat ve vysokých
vlnách v dlouhém hábitu je nesmysl, shodí
ho Metoděj ze sebe a vběhne do vody
nahý. Ale narazili jsme. Nejen na etiku, ale
hlavně jsme se dověděli, že v té době se
mniši nekoupali. Záběr, na který jsme byli
hodně pyšní, musel pryč.“
Seriál už má za sebou velkou slavnostní
premiéru pro významné hosty v Obecním
domě. Další promítání patří partnerům
filmu, lidem, kteří k natáčení jakkoli
přispěli. Česká televize by měla zařadit
první díl do hlavního programu ČT 2
v sobotu 29. června ve 20.00 hod. Na
velkém plátně budou moci některé díly
zhlédnout návštěvníci Dnů lidí dobré
vůle ve dnech 4. – 5. července 2013 na
Velehradě. Film by měl vstoupit do kin
během listopadu.
„Naším přáním je, aby si lidé uvědomili,
že historie není jen Karel IV., Jan Žižka
a druhá světová válka, o které je natočeno nespočet filmů. Že významné kapitoly
našich dějin jdou mnohem dál.“
Vstupenka do historie
Film Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů
mapuje život obou věrozvěstů od dětství
až po jejich skon. Vznikal téměř tři roky
ve filmové a produkční společnosti Three
Brothers, která se cíleně zaměřuje na
historické hrané a dokumentární filmy pro
české i zahraniční společnosti, mezi nimiž
je například ZDF, ARD, ARTE, BBC. Jména
jeho tvůrců už předem slibují silný zážitek.
Režisér Petr Nikolaev, kamera David Ployhar, scénář Miroslav Oščatka, v hlavních
rolích Roman Zach jako Metoděj a Ondřej
Novák jako Cyril. Původně to měl být
pouze celovečerní hraný film, ale nakonec
Festival Jeden svět umožňuje školám, aby prostřednictvím internetu získaly přístup
k filmům, které pomáhají oživit nejen výuku dějepisu. Asociace učitelů dějepisu
by uvítala, kdyby podobně mohly časem využívat i film a docu-drama o Cyrilovi
a Metodějovi. Už proto, že k této části historie moc moderních pomůcek není. Tím
spíš přijde líto, že nesrovnalosti, které přibližně před rokem a něco na MŠMT silně
zredukovaly projekty dotované ESF, spláchly i zajímavý projekt společnosti Three
Brothers.
„Zahrnoval film, multimediální on-line encyklopedii a zábavnou počítačovou hru,“
vysvětoval V. Krištof. „S hrou by bylo možné pracovat na interaktivní tabuli stejně
jako v chytrém telefonu nebo tabletu. Děti by putovaly s hrdinou ze Soluně na Velkou
Moravu, cestou by pátraly po různých tajemstvích. Aby dosáhly svého cíle, musely by
se opírat o znalost reálií té doby, které by našly ve filmu, v knihách, v encyklopedii…
Bohužel když jsme přišli projekt podat, dověděli jsme se, že už to není možné.“
▲
A potom knížky, výstavy, hudba, filmy…
Všechno, co pomůže vrýt myšlenky hlouběji do paměti. I tohle k výuce dějepisu
patří.
Obojí existuje samo o sobě, navzájem se
nepopírá ani na sebe nenavazuje. Čtyřdílné docu-drama je víc didaktické, i když
natočené filmově. Má pomalejší tempo,
je v něm víc animovaných map. Dějem
provázejí dva vypravěči. Jedním je sám
Metoděj, který na smrtelném loži diktuje
paměti svému učedníku Gorazdovi. To,
co Metoděj nemohl zažít, popisuje druhý
vypravěč hlasem Martina Stránského. Film
je dějovější, není v něm tolik faktografie.
Nese v sobě příběh, popisuje velkou bitvu
u Veligradu, objeví se v něm vyfabulovaná, navíc ještě záporná postava kněze
Eibena. Tvůrci ujišťují, že ani tento film
není komerční.
15
Reflexe
16
▲
Projekt na počest věrozvěstů
Dalším z pořadů s hlubokou silou prožitku, které se budou vracet k odkazu
slavného výročí delší dobu, je společný
pořad Alfreda Strejčka, Štěpána Raka,
Jiřího Pavlici a Hradišťanu SLNOCE OT
BOGA, který bude mít premiéru 30. června
na Mezinárodním folklorním festivalu
ve Strážnici. Spolu s nimi vystoupí také
pěvecký sbor Stojanova gymnázia ve
Velehradě, skupina HUKL a Smíšený sbor
z Hluku a Buchlovic.
„Nebudeme jenom mapovat historii,
ale půjdeme ve stopách odkazu Cyrila
a Metoděje až do dnešních dní,“ říká
Alfred Strejček, který spolupracuje s Jiřím
Pavlicou na scénáři. Pořad připomene
velkomoravskou říši i knížete Rastislava.
Velehrad jako místo, kde je pravděpodobně ukryt hrob Metoděje. Jako místo,
kde se naplňuje vize věrozvěstů, aby
právě tady byl bod setkávání a vzájemného porozumění. Dotkne se také vlády
Karla IV., který se k cyrilometodějské
tradici a sloužení mše ve slovanském
jazyce hlásil. Zaznamená i to, jak ortodoxní větev katolické církve v různých
obdobích slovanské obřady zakazovala,
pak zase povolovala… Nezapomene ani
na další významné výročí, které si letos
připomínáme – 400 let Kralické bible,
v níž se čeština dostala do té nejskvostnější podoby…
Překvapilo vás něco při studiu historických
dokumentů? – zeptali jsme se A. Strejčka.
„Dostupných materiálů není mnoho, ale
přinášejí řadu překvapení. Nejvíc mne asi
zaujalo, že když k nám Cyril s Metodějem
přišli, byli zaskočeni zdejším naprosto
nevázaným životem. Velkomoravská říše
byla sice pobožná, ale mravy lidí byly
velice uvolněné.
Ne vždy se věrozvěstové setkali s okamžitým pochopením a sympatiemi. Časem si
vychovali kolem dvou set učedníků, kteří
dál putovali po slovanském světě, aby šířili
myšlenky i písmo. Nejsem ortodoxní, ale
k náboženství se hlásím. Mám dojem, že
z onoho nevázaného života v nás leccos
zůstalo, někdy až příliš. Morálce této společnosti by pevnější kodex mravní a etický
určitě pomohl. V žádném případě by nám
neublížil.“
Autoři téměř dvouhodinového pořadu,
v němž mluvené slovo prokládá sugestivní
hudba Hradišťanu, kompozice Štěpána
Raka a sborový zpěv, předpokládají, že
může oslovit i mládež. Nebudou v něm
chybět legendy, melodramy, literární
ukázky dotýkající se tématu.
„Je mi líto, že mladí lidé pokládají dějiny
za suchopárnou nutnost svého vzdělávání.
Málokdo si uvědomuje, že jsou doslova
živou tepající horkou rukou podávanou
nám k poučení. Nedávno jsme byli se Štěpánem Rakem a naším pořadem o Karlu
IV. v Oucmanicích, kousek od Brandýsa
nad Orlicí. Sešlo se víc lidí, než má obec
čísel, a po představení se rozpoutala živá
debata. Nepřeslechnutelný byl názor jed-
Tituly, které mohou učitelé využít
Jan Kvirenc a Eliška Kunstová: ČESKÉ DĚJINY DO ROKU 1914
Sbírka dokumentů přináší ukázky ze starých kronik, včetně ukázky z Proglasu.
Matěj Pavlík, Roman Wimmer: CYRIL A METODĚJ – APOŠTOLOVÉ SLOVANŮ
Obnovené vydání knihy biskupa Gorazda II.
Petr Piťha: SLYŠTE SLOVO A ZPÍVEJTE PÍSEŇ
Životní příběh Cyrila a Metoděje uvádí všechna základní historická fakta, aniž by
porušil plynulý tok vyprávění.
Hana Gerzanicová: CRHA A STRACHOTA KRAJEM JDOU
Životní příběh věrozvěstů, kteří přinesli do naší země první slovanské písmo, bohatě ilustruje téměř 90 historických fotografií, kreseb a rytin.
PŘÍPRAVA OSLAV 1150 VÝROČÍ SLOVANSKÉ MISIE NA VELKOU MORAVU
Příručka pro školní praxi, lze stáhnout na www. sgv.cz/files_tiny/2012-13/priprava-oslav-1150.-vyroci-slovanske-mise-na-velkou-moravu.pdf
noho kantora: Kdyby se vyučoval dějepis
i uměleckou formou, budou jím žáci daleko víc zasaženi, než když mají něco pouze
namemorovat.
Měl pravdu, učit by se mělo vyváženě
rozumem i srdcem. To je klíč k oslovení
mladé generace.“
Měl jste štěstí na takové učitele?
„Měl, i když mne všichni neučili přímo.
Studoval jsem na průmyslovce v Kutné
Hoře, hrál jsem ochotnické divadlo.
Právě tam jsem se seznámil se skvělým
člověkem, učitelem historie Ladislavem
Znojemským, který se mi stal i nejlepším
přítelem. Zcela výjimečnou osobností
byl i historik a blízký kamarád Zdeněk
Jelínek, po roce 1989 ředitel Vojenského
historického muzea. V nich jsem našel
dva skvělé vykladače historie a jedinečné
kantory. Vlastně k nim musím přičíst ještě
naši češtinářku z průmyslovky, profesorku Marii Lipskou. Učila srdcem, založila
s námi studentské divadlo. A další jméno
Pavel Jurkovič – muzikant, pedagog
a také blízký kamarád, který mne přiváděl
k dějinám přes starou hudbu. Naučil mne
hrát na zobcové flétny, zpívat gotické písně… I Pavla pokládám za svého velkého
učitele.“
■
Nejrůznějších pořadů, výstav a akcí
připomínajících významné výročí Cyrila
a Metoděje je nespočet (mnohé najdete
na www.cyrilametodej.eu). Byla by škoda,
kdyby jen prošly kolem nás. Není to jen
okřídlená fráze. Dějiny skutečně učí. Ale
jen ty vnímavé a ty, kdo se chtějí nechat
poučit.
●
Inzerce
17
ZAHRADA JAZYKŮ –
JAZYKOVÁ PROPEDEUTIKA
NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE, BRNO
Základní škola Brno, Krásného 24
v současné době realizuje v rámci
globálního grantu Zvyšování kvality
ve vzdělávání v Jihomoravském kraji II
Operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost projekt Zahrada
jazyků, který je zaměřen na jazykovou
propedeutiku a počáteční výuku angličtiny v 1. a 2. ročnících ZŠ. Ve škole již
vznikla moderně vybavená jazykoherna
s počítači a interaktivní tabulí, barevným
nábytkem, hudebním a výtvarným koutkem a spoustou hraček,her a učebnic.
V projektu je zapojeno letos celkem 198
dětí, které jsou rozděleny do 20 krouž-
ků Jazykové přípravky / 1.. a 2. ročníky
/ a Zábavné angličtiny/ 3. – 5. ročníky
/.V příštím školním roce bude zapojeno
dalších 50 dětí.
Cílem projektu je aktivní poznávání
a objevování světa cizího jazyka prostřednictvím činností, které jsou dětem blízké
/ hry, písničky, říkadla, divadlo, keramika,
ale také třeba vaření podle anglických
receptů /.
Součástí projektu jsou rovněž pobyty na
školách v přírodě za přítomnosti rodilých
mluvčích.
Netradiční formy výuky mají děti
motivovat k učení, poskytnout jim všem
rovnou příležitost k přístupu ke vzdělávání. Veškeré aktivity projektu se
snaží zbavovat děti ostychu komunikovat
v angličtině.Učíme děti důvěřovat vlastním schopnostem a využívat přirozenou
tvořivost a fantazii. Výhodou jsou malé
skupinky, kde mohou lektorky pracovat
s dětmi individuálně.
Nemalý přínos má realizace projektu
pro zapojené pedagogy, kteří se neustále
vzdělávají a získávají cenné zkušenosti pro
svoji další činnost.
Základy biologie a ekologie
Danuše Kvasničková
Dr. Anna Velanová,
hlavní manažer projektu
NKA
NOVI
Nakladatelství Fortuna představuje čtvrté, přepracované a výrazně doplněné vydání učebnice Základy biologie a ekologie. Opatřeno schvalovací doložkou MŠMT.
Učebnice může být využita na základních školách a navazuje na ucelenou řadu
učebnic ekologického přírodopisu pro 6.–9. ročník autorského kolektivu pod vedením RNDr. Danuše Kvasničkové. Uplatnění nalezne zejména ve školách, které
v souladu s aktuálními potřebami a trendy zdůrazňují ekologický aspekt výuky
nejen v rámci výuky přírodopisu.
Zejména je však určena školám středním, jejichž náplní je v souladu s RVP biologické a ekologické vzdělávání. Tato tematika může být vyučována jako předmět
samostatný či v rámci předmětu jiného, podle ŠVP konkrétní školy.
Učebnice klade důraz na praktické a dobře využitelné znalosti a dovednosti v životě každého žáka. Je rozšířena o základní informace z biologie člověka, věnuje
se také ochraně zdraví jednotlivce, vztahům člověka k životnímu prostředí i tomu,
Kč jak lidé svými činnostmi toto prostředí ovlivňují. Zdůrazňuje důležitost péče o ži3
4
1
a
Cen
votní prostředí, jehož jsme všichni součástí.
Text je na mnoha místech výrazně aktualizován a je rovněž doplněn bohatým obrazovým materiálem, který zahrnuje
jak fotografie a ilustrace, tak nejrůznější tabulky, grafy a schémata, v nichž jsou zachyceny i prognózy do budoucna,
například odhad růstu světové spotřeby vody či změny v rozloze lesů. Učebnice obsahuje i otázky a úkoly, rozšiřující
či doplňující učivo je po straně vyznačeno světle zelenou čarou.
Nakladatelství Fortuna
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
tel./fax 224 933 802, www.fortuna.cz
18
Sonda
TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO: RADMIL ŠVANCAR
MLČENÍ O REFORMĚ
FINANCOVÁNÍ
S končícím školním rokem se UN obrátily na ministerstvo
školství s žádostí o informaci, v jakém stádiu je připravovaná
změna financování regionálního školství, se kterou MŠMT
po nástupu ministra Petra Fialy přišlo. Zcela změnit se mělo
pojetí současného již nevyhovujícího způsobu financování
množstvím normativů, které podle ministerských pravidel
(podle vyhlášky o krajských normativech) vytvářejí krajské
úřady. Koncepce měla být i jiná než kritizovaný návrh
předchozího ministra školství J. Dobeše, který odstoupil mimo
jiné proto, že na jeho realizaci nedostal v rámci školského
rozpočtu finanční prostředky.
MŠMT UN odpovědělo, že „z připomínek
zaslaných v rámci meziresortního připomínkového řízení i tlumočených v rámci
pracovních jednání ohledně změn financování regionálního školství vyplynula
potřeba dalšího dialogu nad uvažovanými
změnami a zejména nad jejich možnými
dopady do hospodaření jednotlivých škol,
krajů i celé České republiky. Navržené
změny v oblasti financování RgŠ proto vyžadují delší přípravu a projednání. MŠMT
považuje za zcela klíčové posílení adresnosti financování v některých segmentech, proto bude nadále hledat možnosti
jejich dosažení v rámci svých kompetencí
a zmocnění (obsažených nyní v §160 až
163 školského zákona). Jedná se o naplnění některých cílů, které byly původně
Může reforma financování regionálního školství změnit situaci v odměňování tak,
aby nebyl důvod stávkovat, podobně jako tomu bylo například v roce 2010?
řešeny navrženou novelizací školského
zákona, to je zejména zajištění odpovídající podpory předškolního a základního
vzdělávání s ohledem na rostoucí výkony
v této oblasti vzdělávání a cílená podpora
vybraných oblastí odborného vzdělávání
s ohledem na potřeby trhu práce.“
UN v souvislosti s touto odpovědí například zajímalo, ve kterých segmentech je
nutné posílit adresnost financování, jak
bude možné připravovat změnu financování bez změny školského zákona, zda
tento postoj znamená odložení tématu
na dobu po volbách, aby se tématem
zabýval až další ministr – a pokud ne,
za jak dlouho budou konkrétní informace, o nichž by se dalo na školách diskutovat. Následnou žádost o rozhovor ale
MŠMT odmítlo. „V průběhu komunikace
se všemi přímými účastníky, kterých se
změny ve financování Rgš týkají, nebude
MŠMT komentovat tyto jednotlivé kroky
v médiích. Médiím zcela jistě představíme
finální podobu nového financování Rgš,“
odpověděl tiskový odbor. Podle MŠMT
tedy není nutné, aby se učitelé a nepeda-
Sonda
gogové přímo dozvídali, co se připravuje
v systému, na kterém závisí výše jejich
příjmu.
Školské odbory:
Nechtěli jsme uvěřit
„Když nám bylo na malé tripartitě
náměstkem ministra školství J. Fryčem
řečeno, že nepočítají se změnou příslušných paragrafů školského zákona a budou
hledat možnost napasovat reformu financování regionálního školství na současnou
dikci, nechtěli jsme tomu uvěřit,“ řekl
na dotaz UN předseda školských odborů
František Dobšík. „Souhlasíme s tím, že se
musí o návrhu ještě jednat, v souvislosti
se svými zásadními připomínkami jsme
nedoporučili dál pokračovat v legislativním procesu (schvalování příslušných změn
školského zákona). Ale tahle cesta není
správná,“ dodal.
Školské odbory jsou přesvědčeny, že
pokud ministr školství (jakýkoliv) nesežene
na zafinancování regionálního školství víc
peněz a pokud bude mít pocit, že v současném systému někde něco vezme, aby
jinde mohl přidat, pak vlastně ani není
o čem jednat. „Stav, kdy by některý segment školství měl dostávat méně finančních prostředků, pro nás není přijatelný,“
říká F. Dobšík. Připomínám, že poslední
z připomínek odborů k ekonomickým paragrafům zněla: „Navrhovaný systém není
spojen s potřebným navýšením celkového
objemu finančních prostředků na zajištění
RgŠ ÚSC. Pouze jiným způsobem bude
přerozdělovat současný objem. V podstatě
navrhuje změnu systému, která by měla
obhájit současnou výši finančních prostředků k zajištění financování RgŠ ÚSC,
přednostně pak pro pedagogické pracovníky škol v ‚základní vzdělávací linii‘.“
SMO: Hluboké ticho
Podle Marcely Štikové, předsedkyně školské komise Svazu měst a obcí (SMO), se
po prvotní diskuzi na začátku roku dlouho
nic nedělo. „Ptali jsme se tedy ministerstva
školství na stav prací a dozvěděli se, že
‚připravují ostrá čísla‘,“ říká. Už připomínky ke školskému zákonu na začátku května
se pak podle ní vypořádávaly bez „finančních paragrafů“. Domnívá se, že důvodem
bylo velké množství nesouhlasných připomínek. Na dotaz dostal SMO odpověď, že
„vypořádání připomínek k návrhu novely
školského zákona ještě nebylo se všemi
připomínkovými místy ve všech bodech
uzavřeno. Proto zatím nebyl zákon předložen vládě k projednání. Pokud jde o části
novely dotýkající se financování škol
a školských zařízení zřizovaných územními
samosprávnými celky, bude návrh nové
čtrnácté části z novely vypuštěn. O tzv.
reformě financování MŠMT dále povede
konzultace, nikoli však ve vazbě na projednávanou novelu školského zákona a na
lhůty legislativního procesu.“
Uvidí se, jestli ministerstvo školství využije
čas prázdnin na dopracovávání této zá-
V době svého nástupu do funkce ministr školství P. Fiala mluvil o tom, že chce,
aby se úřad těšil důvěře veřejnosti a reformu regionálního školství včetně jeho
financování označil jako jednu ze svých tří priorit (UN 27/2012). Že o reformě nechtělo MŠMT příliš mluvit na začátku školního roku, nebylo překvapující (Dočasné
ticho okolo RFRgŠ, UN 29/2012). O tématu jsme pak hovořili v lednu s náměstkem
ministra J. Fryčem, kdy prohlásil, že cílem ministerstva je, aby byly změny systému
financování regionálního školství všeobecně přijímány. Navzdory tomu při vyjmenovávání skupin, se kterými chtějí vést „otevřenou komunikaci“ (kraje, asociace,
místní samosprávy, SMO, odbory a „další relevantní partneři“) se diskuze s kantory
na školách neobjevila (UN 4/2013). O jedno číslo později jsme informovali o Strategii vzdělávací politiky do roku 2020, o které vyhlásilo MŠMT „veřejnou konzultaci“. V listopadu tohoto roku chtěl ministr P. Fiala předložit tento dokument
vládě. Za zmínku stojí, že třetím problémem ze sedmi, se kterými se podle ministra
nedá čekat, bylo právě financování regionálního školství. Teď, na konci školního
roku, na počátku dvou měsíců, kdy budou pedagogové zaslouženě odpočívat, ale
podrobnější informace scházejí, a není tak co konzultovat.
sadní změny. SMO říká, že bude připraven
dovolená nedovolená, aby se v případě
potřeby mohl k nějakému dalšímu návrhu
vyjádřit. „Ale zatím je hluboké ticho, jako
by nedávné povodně totálně prošly i Karmelitskou,“ glosuje M. Štiková. (Pozn. red.
Karmelická je sídlem MŠMT.)
M. Chládek:
Platy budou prioritou
Na aktuální situaci s reformou financování regionálního školství jsme se zeptali
i stínového ministra školství za ČSSD, senátora Marcela Chládka. „Mám informaci,
že když ministr P. Fiala zjistil, že návrh
reformy financování regionálního školství
narazil na odpor, rozhodl se, že se soustředí na prosazení alespoň vysokoškolského
zákona. Problém školství je, že začínáme
jednou od půlky (maturity), jindy od konce (vysoké školy). Jistě, jsou to důležitá
témata, ale začínat by se podle mého
mělo od začátku – tedy od regionálního
školství a jeho financování. A to by mělo
být i jedním z témat Národních kulatých
stolů, které připravuji,“ říká.
před volbami zalekli a řekli si, že to nechají k řešení někomu jinému. Proto také
organizuji Národní kulaté stoly, nechci na
tento problém rezignovat,“ slibuje.
Regionální školství je podle něho ze současného objemu financí těžko ufinancovatelné, absolutní většina peněz jde na platy –
jakýkoliv neúměrný zásah by znamenal buď
propouštění, nebo snižování učitelských
platů, s čímž nesouhlasí. „Chceme aplikovat
ve financování i prvek kvality – s vědomím,
že to bude velmi obtížné. Prvek kvality znamená otázku inkluze, úroveň zájmového
vzdělávání, práci s nadanými, společenskou
a kulturní funkci školy v obci… Prvky kvality
ovšem nemůže vybírat politik od stolu,
proto chci, aby se o nich diskutovalo u kulatých stolů,“ říká pro UN M. Chládek s tím,
že změna financování může regionálnímu
školství velmi pomoci, při špatném nastavení ale může být její účinek destruktivní.
V případě, že by ve školské zákonu „ekonomické“ paragrafy v navrhované podobě
zůstaly, ČSSD by pro zákon nehlasovala. Co
se vývoje návrhů reformy financování regionálního školství podle M. Chládka týká,
za ministra J. Dobeše by změna přiškrtila
malé školy. Ministr P. Fiala se z toho poučil
a systém byl nastaven jinak. Problém je, že
by znevýhodňoval jiný segment školství –
školy velké. A oba systémy pak podle M.
Chládka poškozovaly zájmové vzdělávání
– ZUŠ. Zajímavé je, že i o reformě současné
už mluví v čase minulém…
„S předsedou ČSSD B. Sobotkou jsem
diskutoval o zvyšování platů pedagogů a nepedagogů. Chci, aby se to stalo
klíčovou prioritou. Poslední snahy nebyly
zcela špatné – nástupní plat 20 000 korun
je správně. Špatně je ale to, že se nezvyšovala úroveň platů v dalších tarifních
stupních. Chceme zvyšovat platy pedagogů i nepedagogů, dát více peněz na ONIV,
posílit vysoké školství. Na platy je nutné
přidat jeden až jeden a půl miliardy korun
ročně. Rozpočet na platy se prostě musí
navýšit. Zbylá část rozpočtu je podle mého
ufinancovatelná i za současné výše. Z toho
ale plyne, že rozpočet školství musí být
navýšen a v tomto smyslu jsem také jednal
s předsedou ČSSD B. Sobotkou.“
Co se mlčení ministerstva školství o úrovni
příprav reformy regionálního školství týká,
domnívá se M. Chládek, že stav MŠMT
ministra P. Fialu po jeho nástupu do
funkce před rokem nepříjemně překvapil.
A v průběhu prací na této reformě zjistil,
že by „nemusel skončit jako pan Čistý,
který zachránil svět“. Paradoxně je podle
M. Chládka k současnému návrhu více negativních připomínek než k předchozímu
za exministra J. Dobeše. „Asi se toho rok
Je tedy před námi horké léto – nejen
horké finančně z hlediska regionálního
školství, horké zřejmě i politickými turbulencemi. Snad bude na konci prázdnin
jasné, jestli se stane aktuální neurčitá
podoba reformy financování regionálního
školství pouze dalším nedůležitým a zapomenutým pokusem, nebo jestli získá
podobu, o které se MŠMT nebude stydět
informovat širokou veřejnost.
●
19
20
Sonda
TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA
FOTO: KATEŘINA MLEJNKOVÁ A KRISTÝNA VACKOVÁ
AKREDITAČNÍ KOMISE:
ZÁVAŽNÉ NEDOSTATKY
NA FAKULTĚ VŠE
Její děkan je ale přesvědčen, že žádný obor ohrožen není
Už rok je děkan
Národohospodářské fakulty
Vysoké školy ekonomické
(NF VŠE) Miroslav Ševčík ve
sporu s částí pedagogického
sboru a také s několika
studenty (viz UN 24/2013).
Jedna z věcí, kterou mu
vyčítají, je údajné ohrožení
kvality studia. Důkazem mají
být zejména výsledky šetření
Akreditační komise (AK).
Z veřejného zápisu ze zasedání AK
(4.–6. 2. 2013) vyplývá, že se komise
mimo jiné věnovala i akreditacím či
reakreditacím na NF. Zabývala se zejména
studijním programem Ekonomie a hospodářská správa. U oboru Regionalistika
– veřejná správa „AK konstatuje závažné
nedostatky při uskutečňování studijního
oboru a navrhuje omezení akreditace.“
V případě oboru Hospodářské a politické
dějiny 20. století „AK požaduje předložit
kontrolní zprávu o personálním zabezpečení studijního oboru v únoru 2015.“
U oborů Regionální studia, Ekonomická
analýza a Ekonomická a regionální studia
Latinské Ameriky bylo jednání přerušeno
pro absenci odpovídajících podkladů nutných pro akreditaci. AK se také nelíbila
situace ve studijním programu Economics
and Economic Administration, respektive
v jeho studijním oboru Regional Science
– Public Administration. „AK konstatuje
závažné nedostatky při uskutečňování
studijního oboru a navrhuje omezení akreditace. Zdůvodnění: Garant studijního
oboru nevykazuje odpovídající publikační
činnost na úrovni doktorského studijního
programu. Publikační činnost pracoviště
v renomovaných zahraničních časopisech,
případně časopisech s IF je nedostatečná
(publikační činnost odpovídající doktorskému studiu vykazují pouze vyučující
působící na pracovišti na částečný úvazek,
přičemž mají plný úvazek na jiném pracovišti).“
k jednotlivým studijním oborům. V případě některých oborů došlo fakticky k přerušení projednávání žádostí o prodloužení
platnosti akreditace, aby fakulta získala
dostatek času k provedení dostatečných
úprav – viz požadavky AK zveřejněné
v zápisech ze zasedání, z nichž vyplývá,
že dopracování žádosti se má týkat jak
formální stránky, tak také některých
aspektů odborných, včetně personálního
zabezpečení.“
Děkan: Pochybil proděkan
O komentář k dané situaci jsme požádali
i děkana M. Ševčíka:
„Fakulta má akreditace na doktorské
obory do roku 2019. Pak má akreditace na
řadu oborů do roku 2014 a další do roku
2015.
Děkan Ševčík je přesvědčen, že zjištění
AK fakultu nijak neohrožují
Problémy jsou i s personálním
zabezpečením
Na dalším zasedání AK (15.–17. 4.) se její
členové k oborům znovu vracejí a opět
poukazují na administrativní nedostatky.
I u oboru Veřejná správa upozorňují „na
nedostatečné personální zabezpečení
profilujících právních předmětů, které zajišťují vyučující pouze na částečný úvazek,
kteří zároveň nevykazují odpovídající publikační činnost v oblasti předmětů, které
mají zajišťovat“ a též u Ekonomických
a regionálních studií Latinské Ameriky AK
zmiňuje nedostatečnou publikační činnost
vyučujících v renomovaných časopisech,
včetně garanta studijního oboru. „Je
nutné urychleně řešit otázku garanta studijního oboru a zvyšovat kvalitu interních
pracovníků.“
Požádali jsme proto přímo AK o zodpovězení následující otázky: Jak závažná
výše uvedená pochybení jsou a neohrožují
nějakým zásadním způsobem další fungování NF VŠE? Odpověděl nám Jiří Smrčka,
tajemník AK: „Nemohu vyvozovat ze
stanovisek AK nějaké obecné závěry pro
fakultu jako celek. Stanoviska se vztahují
AK neodmítla akreditace prodloužit, ale
požádala o doplnění. Nemám sebemenší důvod se domnívat, že akreditace
nebudou prodlouženy. Za akreditace byl
původně zodpovědný doc. Daniel Šťastný,
který závažným způsobem pochybil, když
nerespektoval požadavek na doplnění
spisu ze strany tajemníka AK a pokyn děkana, aby to učinil. Důvodem byly administrativní nedostatky. Netýkají se personálního zabezpečení. Doc. Šťastný odstoupil
v okamžiku, když si svá pochybení, která
později potvrdil vnitřní kontrolní systém
školy, uvědomil.
V současné době připravuje akreditace
nový proděkan, zkušený profesor Vojtěch
Krebs. Vůbec nám nevadí, že lidé, kteří
chtějí z fakulty odejít, tak učiní. Mají totiž
téměř nulovou vědeckou činnost. Naopak
se tím uvolní pracovní místa pro přijetí
mnohem výkonnějších zájemců se zahraničními zkušenostmi.“
Studenti kritizující děkana Ševčíka se
obávají, že je zejména ohrožen studijní
obor Ekonomická analýza, jenž má být
údajně nahrazen jinou specializací. To
ale děkan jednoznačně odmítá: „Obor
Ekonomická analýza bude rozhodně
zachován.“
●
Sonda
TEXT A FOTO: LUKÁŠ DOUBRAVA
21
DĚKAN ŠEVČÍK SE CHOVÁ
JAKO V HLAVĚ XXII,
říká právní zástupce jeho oponentů
Robert Pelikán jim zatím
jen radí a jedná jejich
jménem, protože doposud
nebylo potřeba provést
žádný právní úkon. Hájí
tak zájmy několika učitelů,
kteří kritizují děkana
Národohospodářské fakulty
VŠE Miroslava Ševčíka.
Děkan Ševčík našim novinám odmítl dát
k dispozici zprávu Útvaru interního auditu
VŠE (který se stal důvodem pro podání trestního oznámení na šest učitelů)
s vysvětlením, že vyšetřování nebylo ještě
uzavřeno a že zveřejnění by mohlo narušit práci orgánů činných v trestním řízení.
Je především absurdní, že pan děkan
odmítá výsledky auditu předložit těm,
jichž se jeho obvinění týká! Připomíná to
Hlavu XXII Josepha Hellera. Nikdy jsem
se s něčím podobným ve své právní praxi
ještě nesetkal. Pokud je pan děkan přesvědčen, že na zveřejnění auditu je ještě
brzo, neměl o něm tedy veřejně mluvit.
Ale jakmile jednou jeho údajné závěry
uveřejnil, musí jej dát k dispozici těm,
o které jde.
Ovšem vy výsledky auditu máte…
Nakonec se nám podařilo text zprávy
získat od jednoho nejmenovaného novináře, jenž kopii dostal od pana docenta
Ševčíka. Text ale není kompletní, chybějí
v něm části některých příloh. Nicméně
i z toho, co mám k dispozici, vyplývá, že
šlo čistě o formální audit. To znamená, že
hodnotí doklady, které byly poskytovány
v rámci grantů za účelem jejich proúčtování – zda splňují všechny náležitosti.
A zjistilo se, že některé doklady neobsahují rozpis daně z přidané hodnoty. Což
je samozřejmě zcela jiné, než kdyby to
byly doklady za něco, co neexistuje. Jinak
řečeno, nejde o nějakou zpronevěru, jak
pan děkan tvrdí, ale o to, že na některých
dokladech není vyplněna určitá kolonka.
Navíc nelze ani poznat, že jde o doklady
od mých klientů. V grantovém systému
to totiž funguje tak, že pracovníci vyplní
příslušné formuláře a k nim přiloží odpovídající doklady. Vše ostatní je už věcí
administrativy příslušné instituce. Když
předané dokumenty přijme bez výhrad,
pro toho, kdo je odevzdal, celý proces de
facto končí.
Miroslav Ševčík ale tvrdí, že fakulta
kontaktovala hotely, kde měli vaši klienti
pobývat, a ukázalo se, že jejich návštěvy
se nekryjí s tím, co vykazovali.
Žádné důkazy pro své tvrzení ale nepředložil, z auditu nic takového nevyplývá
a mí klienti to důrazně odmítají. Na všech
vyúčtovaných cestách skutečně byli a utratili to, co vyúčtovali, nejsou to také nijak
nepřiměřené sumy. Oni tam ostatně nejezdili na dovolenou – jednalo se o pracovní
cesty, z nichž existují výstupy a je spousta
zahraničních vědců, kteří se tam s nimi
setkávali. Ta obvinění jsou absurdní.
To znamená, že podle vašich dosavadních
informací a z faktů, které máte k dispozici, vyplývá, že jediné pochybení, k němuž
došlo, je nerozepsání DPH a navíc možná
ani nejde o chybu vašich klientů.
Ono je vůbec otázkou, jestli o chybu jde.
Auditoři to hodnotili podle zákona o účetnictví, ale v tomto případě se o klasické
účetní doklady nejedná. Jde o doklady,
kterými dotyčný prokazuje, že grantové
finanční prostředky vynaložil k danému
účelu, pro ty platí jiná pravidla. Šlo téměř
výhradně o prostředky z evropských grantů a evropskými kontrolami ty doklady
bez jakéhokoliv problému prošly. Navíc
jsou to doklady z ciziny, kde pochopitelně
český zákon o účetnictví neplatí.
A víte, co představuje onen více než milion korun, o němž děkan Ševčík tvrdí, že
jej vaši klienti v podstatě ukradli?
Tato částka je prostým součtem celkového
objemu všech faktur, kde byl nějaký problém. To znamená, že pan docent Ševčík
vlastně tvrdí, že si moji klienti ponechali
peníze za všechny proplacené cestovní
doklady. Jinak řečeno, podle něj vlastně
nikde v daném období na zahraničních
stážích nebyli a vše si vymysleli.
Pět z šesti učitelů, které M. Ševčík obvinil,
do čtyřiadvaceti hodin zveřejnilo text,
v němž prohlašují, že se ničeho takového nedopustili. Ovšem děkan Ševčík UN
předložil vyjádření dvou z těchto šesti
podezíraných zaměstnanců (jeden z nich
se pod výše uvedené prohlášení ale nepodepsal), kde oba jednoznačně přiznávají, že se ve vyúčtování dopustili chyb,
a jeden dokonce uvádí, že jím předložené
podklady a doklady byly nepravdivé!
Myslím, že dopisy připravil ten, kdo si je
posléze nechal od obou pánů podepsat…
Ti je pak svým podpisem ztvrdili pod
nátlakem. Nicméně podle mých informací
odkazuje děkan Ševčík u jednoho z mých
klientů na zahraniční cestu, ze které
se musel kvůli jiným pracovním povinnostem vrátit o několik dnů dříve, a šel
se proto na příslušné oddělení fakulty
dotázat, jak to má dále řešit. A tam mu
řekli, ať to nechá být, což tedy udělal.
Avšak za pár hodin mu telefonoval pan
děkan s tím, že zpronevěřuje peníze
fakulty, a požadoval sepsání takového
dopisu. Celkově je podivné, opatřuje-li si
někdo takové dopisy a schovává-li si je,
aby je vytáhnul, když uzná za vhodné.
O souladu takového postupu s právem
mám vážné pochybnosti. Zejména to ale
ukazuje jakousi atmosféru strachu, o které slyším při rozhovorech s jednotlivými
aktéry znepokojivě často.
A případné budoucí právní kroky?
Jestli u některé ze stran sporu dochází k porušování práva, je to na straně
docenta Ševčíka, a to v nejrůznějších formách. Nicméně se se svými klienty zatím
snažíme žádný právní krok nepodniknout.
Domnívám se, že právní nástroje jsou na
řešení takovýchto situací příliš těžkopádné
a mělo by se k nim sahat, až když selže
všechno ostatní. Tohle by měl řešit rektor,
ne soud.
●
22
Ze zahraničí
NEWYORSKÁ UNIVERZITA PRÝ POD TLAKEM PEKINGU
Slepý čínský disident Čchen Kuang-čcheng, který po útěku z domácího vězení
žije ve Spojených státech, obvinil Newyorskou univerzitu, že ho nutí ukončit
studia. Prý se tak děje na nátlak čínské vlády. Univerzita ale obvinění odmítla.
Čchen ve svém prohlášení uvedl, že Komunistická strana Číny vyvíjí „mohutný,
neustálý tlak“ na Newyorskou univerzitu
a žádá jeho odchod. Žádné podrobnosti
ani důkazy, které by toto tvrzení podpořily, však Čchen neposkytl. Podle něj má
autoritářská vláda v Pekingu větší vliv na
americkou akademickou komunitu, než je
obecně známo.
„Činnost čínských komunistů v akademických kruzích ve Spojených státech
je mnohem větší, než si lidé dokážou
představit,“ konstatoval Čchen. „Akademická nezávislost a akademická svoboda
v USA jsou totalitním režimem nesmírně
ohroženy,“ dodal.
Představitelé Newyorské univerzity označili
Čchenovo prohlášení za matoucí. Upozornili, že univerzita nabídla disidentovi jednoroční studijní pobyt a ten nyní podle plánu
končí. Činitelé univerzity prý také s Čchenem již několik měsíců jednají o tom, jakou
má představu o své budoucnosti a o bu-
doucnosti rodiny, která v USA žije s ním.
Spolupráci mu podle Newyorské univerzity
nabídly dvě jiné akademické instituce.
Slepému disidentovi Čchen Kuang-čchengovi se loni na jaře podařilo uprchnout
z jeho domu v provincii Šan-tung, přestože
budovu přísně střežila čínská policie.
Aktivista se uchýlil na americké velvyslanectví v Pekingu a svým činem vyvolal krizi
v americko-čínských vztazích. Čínská vláda
mu nakonec dovolila i s manželkou a dětmi
odcestovat do Spojených států, kde Čchen
studuje právo a angličtinu. Disident rovněž
píše knihu, která by měla vyjít ještě letos.
Mluvčí Newyorské univerzity John
Beckman řekl, že univerzita rodině platila
ubytování, zdravotní péči a pojištění,
lekce angličtiny, překladatelské služby
a Čchenovi poskytovala speciální právní
semináře a kontakty s nakladatelem.
Orientace na kompetence, popřípadě výsledky učení je ve finském vzdělávacím systému zavedena jako základní princip – dovednosti, schopnosti
a kompetence získané před zahájením studia jsou uznávány nezávisle na
tom, kdy, kde a jak byly získány.
Tento princip se odráží také v odborných profesních závěrečných zkouškách.
Zde dochází k prokázání dovednosti
profesního jednání složením zkoušky
založené na kompetencích. Jedná se
o praktickou zkoušku, která probíhá
za přítomnosti zkušebního výboru přímo na pracovišti nebo tam, kde to není
možné, v simulované pracovní situaci.
Prokazované kompetence demonstruje
kandidát v pracovním procesu a hodnotí je zkušební výbor. Teoretické znalosti
nejsou zkoušeny odděleně, nýbrž jsou
sledovány v rámci pracovní praxe.
Profesní absolutoria ve Finsku získávají
mladí lidé v počátečním odborném
Americký deník The New York Post nicméně již dříve napsal, že rozhodnutí Newyorské univerzity přijmout Čchena na studia
souviselo s budováním areálu pobočky
této univerzity v Šanghaji, což Newyorská
univerzita rezolutně popřela.
Spor ukazuje potenciální výhody v oblasti
PR a rizika, jimž americké univerzity čelí,
když přijímají čínské disidenty v době,
kdy se současně snaží expandovat do Číny
a kdy jsou čínští studenti stále důležitějším zdrojem příjmů těchto vzdělávacích
institucí.
Čínští studenti jsou nejpočetnější mezi
zahraničními studenty na amerických
univerzitách. Letos jich tam studuje téměř
200 000, což je o 25 procent víc než loni.
Často platí plné školné.
Beckman v komuniké uvedl, že ukončení Čchenova pobytu na škole nemá nic
FINSKÉ ZKOUŠKY ZALOŽENÉ
NA KOMPETENCÍCH
Nezáleží na tom, zda vzdělávání probíhalo v práci, samostatným studiem,
prostřednictvím jiných aktivit v čestném
úřadě nebo při činnostech v domácnosti. Podstatné je, že prokázané
kompetence odpovídají požadovaným
standardům a jsou prokazovány v odpovídajících (zkušebních) situacích.
společného s čínskou vládou. „Velmi nás
rozhořčilo, když jsme se dozvěděli o Čchenově prohlášení, které obsahuje spoustu
spekulací o roli čínské vlády při rozhodování Newyorské univerzity. Tato tvrzení
jsou nepravdivá,“dodal Beckman.
vzdělávání. V případě odborného
vzdělávání dospělých a dodatečného
získávání profesních absolutorií je tu
k dispozici právě systém zkoušek založených na kompetencích. Ve Finsku je
uplatňován od roku 1994 a je přístupný
všem zájemcům o vzdělávání nezávisle
na věku, předchozím vzdělání nebo
profesní zkušenosti. Zde udělená profesní absolutoria jsou uznávána státem
a jsou zcela rovnocenná s absolutorii
počátečního odborného vzdělávání.
Na rozdíl od profesní přípravy pro
mladé lidi však není nutné absolvovat
celý regulérní vzdělávací program. Pro
každého zájemce je vypracován individuální zkušební a učební plán. V plánu
se přihlíží k již nabytým zkušenostem,
znalostem a dovednostem, které jsou
uznávány, to znamená, že není třeba
učit se všechno znovu. Stačí jen znalosti, dovednosti a kompetence prokázat
u zkoušek, které jsou vypracovány
k tomuto účelu.
núv
čtk
MAĎARSKO
SCHVÁLILO
POVINNÉ
VÝLETY DO
OSVĚTIMI
Maďarští studenti budou
v rámci školních výletů povinně
navštěvovat památníky obětí
nacismu. Parlament v Budapešti
schválil usnesení, podle nějž se
návštěva těchto míst dostává
do školních osnov.
Všichni žáci a studenti maďarských
státních škol tak budou povinně
navštěvovat například bývalý nacistický koncentrační tábor Osvětim na
jihu Polska nebo památník holokaustu v Budapešti. Podle některých
údajů zahynulo ve vyhlazovací
mašinerii Osvětimi až 400 000 maďarských Židů.
Návrh opoziční socialistické strany
získal podporu vládní strany Fidesz
disponující ústavní většinou, díky
čemuž bez problémů prošel.
čtk
Zrcadlo praxe
…
Zoja Franklová, Národní ústav pro vzdělávání
JAKÉ JSOU LETOŠNÍ
JEDNOTNÉ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY
Přestože některým školám zkomplikovaly situaci povodně, skládalo
závěrečnou zkoušku podle jednotného zadání v průběhu června téměř
28 tisíc žáků, což je o 3 tisíce víc než
v minulém školním roce. Letos se pro
nové pojetí zkoušek rozhodlo 402
škol s učebními obory kategorie H
a 139 škol s obory kategorie E, kde
se učí převážně žáci se speciálními
vzdělávacími potřebami. Oproti minulému školnímu roku se zvýšil podíl
škol používajících jednotné zadání
v oborech kategorie H z 80,6 %
na 85,7 % a v kategorii E se zvýšil
z 61 % na 77,2 %.
Nová závěrečná zkouška se připravuje
od roku 2005 postupně v rámci několika
projektů, na které přispívá Evropský sociální fond. V současnosti to je projekt Nová
závěrečná zkouška 2, který začal v minulém roce a skončí v červnu 2014. Na konci
školního roku 2013/2014 by měly finanční
náklady na celou devítiletou přípravu
jednotných zkoušek činit 170 milionů Kč.
Standardní režim nové závěrečné zkoušky
je připraven tak, aby byl po skončení
projektu velmi efektivní a přitom levný
(uvažovaná částka 6 milionů ročně).
Kdo se podílí na vzniku
jednotných zkoušek
Sjednocení obsahu se týká vždy jednotlivých učebních oborů, pro každý z nich
se vytváří jednotné zadání, které školy
mohou na základě dobrovolnosti využít
při svých závěrečných zkouškách. V autorských týmech, které vytvářejí databázi
témat pro písemné, praktické a ústní
zkoušky, pracovalo v tomto školním roce
více než 500 učitelů odborných škol.
Sestavená jednotná zadání v těchto dnech
připomínkuje 65 zástupců zaměstnavatelů, které nominovala Hospodářská komora
ČR na základě smlouvy uzavřené s NÚV.
Tito odborníci z praxe se starají o to,
aby zadání odpovídalo potřebám praxe
a vycházelo ze současné technologické
úrovně. „Když jsou žáci zkoušeni podle
jednotného zadání, na němž spolupracují
i zaměstnavatelé, budou mít k výučnímu
listu také větší důvěru, budou vědět, že
absolvent skutečně ovládá svůj obor,“ říká
hlavní manažerka projektu Dana Kočková
z NÚV.
Jak se školy rozhodují
Podle dotazníkového šetření hraje při
rozhodování pedagogů, zda se přidat
k nové závěrečné zkoušce, velkou roli
fakt, že přijetí jednotného zadání ulehčuje přípravu zkoušek. Škola už nemusí
sama vymýšlet jejich obsah, ale převezme
ho z jednotného zadání. Zadání nejsou
školám doručována ve vytištěné formě,
ale stáhnou si je z informačního systému
a rozmnoží pro všechny žáky. Přitom ale
jednotné zadání ponechává určitý prostor
pro výběr témat a otázek tak, aby zkouška
odpovídala zaměření školy. Tuto možnost
využila např. SPŠ keramická a sklářská
v Karlových Varech: „Jednotné zadání
v oborech, které škola vyučuje, obsahuje
témata všech možných zaměření v dostatečném množství. Vedení školy pak při
přípravě zkoušek velmi dobře vybralo témata závěrečných zkoušek tak, aby zadání
odpovídala skutečnému zaměření žáků,“
přibližuje konkrétní postup Romana
Jezberová z NÚV, která ve škole vykonala
monitorovací návštěvu.
V učebně Střední školy stavební
a technické Ústí nad Labem.
Toto pojetí umožnil nový informační systém. V jeho databázi už nejsou obsažena
jednotná zadání jako celek, ale jsou zde
k dispozici témata písemných, praktických
a ústních zkoušek všech učebních oborů,
ta se pak dělí na menší části a konkrétní
úkoly. V současnosti obsahuje databáze
více než 5000 témat a jejich počet se bude
dále rozšiřovat. „Podrobnější strukturace,
kterou umožňuje nově vyvinutý editor, má
velkou výhodu – jednotlivá témata i jejich
části se dají spolu kombinovat a vzniká
možnost vytvořit mnoho dalších variant,“
upřesňuje D. Kočková. Přitom všechna
témata jsou koncipována tak, aby měla
srovnatelnou obtížnost, a tím je zajištěna
také jednotná úroveň zkoušek na všech
školách.
Školy se mohou poměřit se
standardem
Jednotné zadání může pro školu působit
jako svého druhu standard. Škola, která
se ho rozhodne použít, vlastně poměřuje úroveň svých absolventů s úrovní
nastavenou zvenku a ověřuje si tím svou
vlastní kvalitu. Ovšem než škola přijme
jednotné zadání, musí zvážit, zda má
dostatečné technické vybavení a jestli
úroveň výuky odpovídá požadavkům
nastaveným v jednotném zadání. Pokud
tomu tak není, pak škola obvykle setrvala u své dosavadní praxe a připravila
si zkoušky sama. Řada škol ale přijala
jednotné zadání jako výzvu – a podle
jeho úrovně upravila výuku či vylepšila
technické vybavení.
Soutěž samostatných
odborných prací
Jednu z novinek, kterou přinášejí nové
závěrečné zkoušky, představují samostatné odborné práce. Ty jsou v tomto
školním roce součástí jednotného zadání
12 oborů. Žáci posledních ročníků je
zpracovávají v průběhu 2. pololetí a při
závěrečných zkouškách je pak obhajují.
Podobně jako loni vyhlásil Národní ústav
pro vzdělávání ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR soutěž samostatných
odborných prací. Školy do ní poslaly
celkem 57 prací, nejvíc v oboru Kuchař –
číšník (zaměření Pohostinství: 18 prací),
další práce byly z oborů Kadeřník, Cukrář,
Kuchař – číšník (zaměření Kuchař), Kuchař
– číšník (zaměření Číšník), Umělecký kovář
a zámečník, Kovář a podkovář a Umělecký
keramik. „Žáci učebních oborů ukázali,
že si se zpracováním odborného tématu
vědí rady a dokážou najít a dobře vybrat
potřebné informace. Přitom také uplatňují
svou invenci a hledají netradiční řešení,“
říká o letošním ročníku členka hodnotící
komise Taťána Vencovská z NÚV.
●
23
24
Kaleidoskop
M. CHLÁDEK ORGANIZUJE NÁRODNÍ KULATÉ STOLY
V druhé polovině června ohlásil stínový ministr školství
za ČSSD a předseda školského výboru Senátu Marcel
Chládek sérii Národních kulatých stolů, v rámci kterých
chce diskutovat s odborníky, politiky i se studenty a širokou veřejností o podobě budoucího školství. V průběhu
přibližně jednoho roku by mělo být otevřeno jedenáct
diskuzních témat, která pak završí závěrečná konference.
Cílem Národních kulatých stolů by mělo být za pomoci politické, odborné i veřejné podpory vytvoření celonárodní koncepce
školství, která přesahuje dobu delší, než je jedno volební období,
slibuje M. Chládek. „Chceme zapojit také veřejnost, proto
plánujeme sérii veřejných slyšení tady v Senátu. Chceme změnit
školství společně s učiteli, studenty a také přihlédnout k cenným
zkušenostem ze zahraničí. Diskuze budou probíhat na půdě
Senátu, který je zárukou kontinuity a stability. Tento projekt
nebude stát a padat s mou osobou,“ tvrdí.
Mezi tématy kulatých stolů se objeví učňovské a odborné školství,
základní a předškolní vzdělávání, speciální školství, vysoké školství, otázka postavení učitele ve společnosti, poměr všeobecného
a odborného vzdělávání, role nepedagogických pracovníků ve
školství, nové trendy ve vzdělávání atd.
Diskuze se zúčastnil i prof. Václav Pačes, biochemik, bývalý předseda Akademie věd ČR. Zdůraznil, že přijal účast na projektu pod
příslibem nepolitičnosti těchto kulatých stolů. „Ocenil jsem vizi
nepolitických kulatých stolů a nepolitického školství, se kterou
pan senátor přišel,“ řekl.
Studentka VŠE v Praze Daniela Zatloukalová, která se stala
jakousi garantkou účasti studentů na Národních kulatých stolech,
zdůraznila nezbytnost posílení praxe i v rámci studia na vysokých školách a také nutnost přijetí opatření, která zamezí odlivu
„mozků“ od nás do zahraničí.
M. Chládek řekl, že jeho ambicí je stmelit snahy o pozitivní změnu školství a vytvořit obraz, který by bylo možné v dalších letech
uskutečňovat.
an
SIGNÁLY Z NEZNÁMA:
ČESKÝ KOMIKS 1922–2012
Východočeská galerie v Pardubicích představí ve dnech 20. června
až 20. října 2013 ve svých prostorách na zámku ojedinělou výstavu – devadesátiletý vývoj českého komiksu od nejstarších domácích pokusů (Josef Lada) až po díla a cykly současných autorů
(Pavel Čech, Jiří Grus).
„Na počátku nového tisíciletí se český komiks začíná těšit pozornosti, která
mu byla v druhé polovině 20. století mnohdy až restriktivně odpírána. Domácí komiks, který ve 20. století mnohokráte čelil tu silnějším, tu mírnějším
cenzurním zákazům, se dnes těší vynikajícímu zdraví a získává si stále větší
přízeň čtenářů i kritiky, když svobodně vykračuje mimo dřívější žánrové
hranice dětského čtení a začíná prozkoumávat nejrůznější žánry a přístupy,
jak tiskem vyprávět příběhy obrazem a textem,“ uvedli výstavu její autoři
P. Kořínek a T. Prokůpek.
Tematické rozdělení nabízí návštěvníkovi příležitost na vlastní oči prozkoumat domácí komiksovou tvorbu v celé její možná netušené šíři. Signály
z neznáma. Český komiks 1922–2012 mu představí dominantní žánry českého komiksu a jeho nejznámější postavy, zároveň ale výstava upozorní i na
nejrůznější pozapomenuté autory a jejich hrdiny, kteří ač se možná v hlavním proudu a společenském povědomí zcela nezabydleli, leckdy dokážou
svým osobitým pojetím nebo výtvarnou kvalitou ohromit. Samostatnému
prozkoumání jsou pak podrobeny i četné intermediální vztahy českého
komiksu: ke slovu tak přijdou například četná blíženectví mezi reklamou
a komiksem či filmem a komiksem.
Expozici obsahující více než 300 originálních komiksových kreseb a maleb, dobových tisků a nejrůznějších archivních a sběratelských předmětů
spojených s komiksovou tvorbou doplní komentované prohlídky, beseda
s autory a bohatý další doprovodný program (více na www.pater/vcg.cz).
PUTOVNÍ VÝSTAVY
OBČANSKÉHO
SDRUŽENÍ PANT
K 80. výročí narození Olgy Havlové se konalo
21. června 2013 na Ladronce neformální zahájení výstavy Olga Havlová ve vzpomínkách
přátel a fotografiích Bohdana Holomíčka. Na
podzim si ji budou moci zapůjčit školy.
Dvoudenní expozici připravilo Občanské sdružení
PANT, Gymnázium Olgy Havlové a Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Jak uvedl autor
výstavy Petr Šimíček, tvůrci se zaměřili na zásadní
životní situace Olgy Havlové, na místa, údobí a především na osobní, lidský rozměr jejího portrétu.
Jedná se o další ze série výstav pro žáky základních
i středních škol vytvořených v rámci projektu Občanského sdružení PANT Moderní dějiny do škol,
který je spolufinancován ESF a státním rozpočtem
České republiky.
Od začátku nového školního roku si mohou
školy zapůjčit výstavy Pavel Tigrid – slovy proti
totalitám a Berlínská zeď, od října bude po České
republice putovat i expozice o Olze Havlové. Pro
vyučující je ke každé výstavě připraven katalog
s kompletními texty jednotlivých panelů na DVD
a rozsáhlý metodologický materiál.
Další informace naleznou zájemci na vzdělávacím
portálu Moderní dějiny.cz, kde je možné výstavy
objednat.
kuč
Kaleidoskop
25
PÁD VLÁDY OVLIVŇUJE I NOVELU ZÁKONA O VŠ
Rada vysokých škol (RVŠ) se na svém sněmu zabývala v rámci vnitřního připomínkového řízení návrhem
novely zákona o vysokých školách, kterou připravuje
MŠMT. K té měla RVŠ začátkem května zhruba 150
připomínek, z toho asi 30 zásadního charakteru. Řadu
z nich se podle předsedy rady Jakuba Fischera v jednání s ministerstvem podařilo odstranit.
Ve svém usnesení je však rada i nadále proti omezování autonomie fakult v rámci univerzit, dále chce, aby se zdůraznila odpovědnost škol za kvalitu nebo se upravila podoba
takzvaného kontraktového financování veřejných vysokých
škol. RVŠ také upozorňuje na systémové problémy, které
do návrhu novely nebyly začleněny, například respektování
zvláštního charakteru práce akademických pracovníků a po-
stup při odebírání akademických titulů a hodností. Radě
také vadí, že MŠMT z návrhu v průběhu přípravy vypustilo
některé podle ní progresivní prvky, jako třeba regulaci
činnosti poboček zahraničních VŠ. Ministerstvo školství také
odmítlo část návrhů RVŠ majících vést k vyjasnění některých
nejednoznačných formulací stávajícího zákona.
Kdy půjde novela do vlády, není zatím kvůli současné politické
situaci jasné. Ministr školství Petr Fiala, který na sněmu RVŠ
vystoupil, akademiky ujistil o tom, že návrh půjde do parlamentu jen ve stabilní politické situaci, tedy za existence vlády,
která bude mít důvěru Sněmovny. Navíc Univerzita Karlova ve
svém prohlášení uvedla, že během vlády v demisi další pokračování přípravy novely ztratilo na věrohodnosti.
rvš, čtk, uk
PLZEŇ POSTAVÍ TŘI NOVÉ MATEŘSKÉ ŠKOLKY
Kvůli kritickému nedostatku míst
i stavu některých budov postaví tři
plzeňské obvody nové mateřské
školky. Přijdou každá na zhruba 20
milionů korun. Město uhradí dvě
třetiny nákladů a zbytek obvody
Slovany, Doubravka a Černice.
Školky, díky nimž se zvýší počet míst v Plzni
o 160, začnou fungovat od září 2014 nebo
od ledna 2015. Po schválení zastupiteli to
řekli náměstek primátora Martin Zrzavecký
a radní pro školství Irena Rottová.
Podle Zrzaveckého město mění priority
a peníze sežene převodem z jiných kapitol
rozpočtu. Navíc počítá, že na některé
projekty, které chtělo financovat samo,
sežene ještě evropské dotace z programu
ROP. Už letos vydá peníze na projekty
a pozemky školek. Současná kapacita
plzeňských školek zřizovaných městem
je 5103 míst. „I když se od školního roku
PODĚKOVÁNÍ UČITELKÁM
ZŠ ČESKÉ LIBCHAVY
Milé paní učitelky a paní ředitelko, chtěly bychom Vám
alespoň tímto způsobem poděkovat za perfektní zázemí,
které jste připravily nejen pro naši dceru, ale pro všechny děti
v ZŠ České Libchavy. Štěpánka byla pět let žákyní ZŠ, kterou
prošla s diagnózou vývojová dysfázie. Všechny učitelky se podílely na individuálních přípravách na hodiny, které byly vždy
skvěle připravené. Velký obdiv a poděkování patří především
třídní paní učitelce Mgr. Žanetě Motlové a paní asistentce
pedagoga Mgr. Martě Balousové, které spolu vytvořily bezva
tým pro práci nejen se Štěpánkou, ale i s ostatními dětmi.
Jejich práce překračovala běžnou pracovní dobu. Absolvovaly
s námi i sezení u paní logopedky, která je proškolila v práci
s dětmi s dysfázií. Moc děkujeme. Další paní učitelky Mgr.
Lucka Luxová a Mgr. Pavla Krejsová vyučovaly předměty jako
angličtina, vlastivěda, přírodověda, počítače. I tyto hodiny
byly pro naši dceru skvěle připravené. Moc si vážíme jejich zájmu a úsilí, se kterým pracují. Velký dík patří i paní ředitelce
Mgr. Ivě Kalvachové, která posháněla peníze na plat asistenta
pedagoga, a tak měla Štěpánka opravdu komfort ve výuce.
Toto poděkování je opravdu na místě. Děkujeme, že jste jí
dokázali zpříjemnit první školní léta, která ovlivní celý zbytek
jejího života. Jste partou skvělých lidí a oceňujeme vaši náročnou práci. Děkujeme.
Velmi spokojení rodiče
2008 se zvýšila o 577 míst, nedaří se ale
uspokojit všechny zájemce, protože je navštěvují děti silných ročníků. Od roku 2010
ale počet narozených dětí klesá a tento
trend se předpokládá i pro další léta,“
uvedla Rottová. Počty nepřijatých dětí
zkresluje fakt, že v soukromých bytech žije
v nájmu řada rodin s dětmi, jimž majitel
nedovolí přihlásit se k trvalému pobytu,
jde až o deset procent dětí.
čtkv
VLÁDA PROTI STÁTNICÍM
Z PSANÍ NA KLÁVESNICI
Vláda odmítla senátní návrh novely školského zákona,
který do zákona navracel státní zkoušku z psaní na klávesnici. Senátor a stínový ministr školství ČSSD Marcel
Chládek, který návrh předložil, s rozhodnutím vlády nesouhlasí. Bez ohledu na stanovisko vlády však o návrhu
ještě zřejmě rozhodnou poslanci.
Státní zkoušky z psaní na klávesnici, zpracování textu na počítači,
těsnopisu a stenotypistiky, tedy z grafických disciplín, musely být
pro nynější školní rok pozastaveny. Ministerstvo o tom loni v září
rozhodlo na základě právní analýzy a s přihlédnutím k jednoznačnému postoji škol reprezentovaných zejména Asociací
obchodních akademií ČR. „Týká se to ročně až 5000 studentů
odborných škol, administrativních škol, ale i škol typu gymnázií,“
uvedl již dříve Chládek v tiskové zprávě. Podle něj právní zakotvení těchto státnic vypadlo ze školského zákona nedopatřením.
Zamítavé stanovisko vlády označil za ránu pro tisíce občanů, pro
které ztratila jejich zkouška z tohoto předmětu smysl.
Vláda označila předlohu za nesystémovou a poukázala na to,
že připravuje vlastní celkovou normu, jež bude věc řešit. Senátnímu návrhu například vyčítá to, že nepojednává o úhradě
za konání zkoušky a o financování prověrek a neobsahuje
zmocnění k vydání vyhlášky, která by stanovila podrobnou
úpravu zkoušky.
čtk
26
Dopisy
V PODĚBRADECH
JSME SI ZAZPÍVALI
To bylo příprav, shánění, organizování, zajišťování, dopisování,
žádostí, čekání na odpověď, vybírání, nacvičování, „pilování“ detailů, těšení se, nervozity, trémy, zpocených rukou a roztřesených
hlasivek… Pak nastala sobota 14.00 a za dvě a půl hodiny bylo
po všem. Lapidárně řečeno. Všechno ale stálo za to. Cirkusácky
řečeno – i přes nepřízeň počasí jasme měli „sukces“. Kongresové
centrum bylo plné tak, že lidé stáli v uličkách, některé jsme museli pouštět i do zákulisí. Diváci se bavili, tleskali, smáli se, a v některých pasážích se dokonce stávali zpěváky.
Byla to velice zdařilá a důstojná oslava 10. výročí založení spolku
Země dětí na Labi a spolupráce pěveckého sboru Kvítek při
ZŠ Václava Havla v Poděbradech. Děti tuto událost oslavily se svými německými kamarády a mělnickými souputníky na řece Labi.
Kapitána jim jako vždy dělal Rolf Zuckowski, se kterým si střihly
duet Denisa Čapková a Terezie Soběslavová z Kvítku.
Na koráb se nalodil i jeden host, který je mimochodem pro půlku
fanynek moc mladý, pro druhou zase moc starý a pro všechny
hlavně zadaný! Ondřej Ruml naladil hlas i krabičku a potěšil přítomné publikum svým talentem a přiblížil všem, „co i únor změní
v máj“. Na skoro tři hodiny jsme všichni řekli starostem a počasí
„tak a dost“ a řídili se Rolfovou radou „zpívej s námi hezky
z plných plic“ v čele s Kvítkem a Kvítečkem, jejich malými, většími
i těmi největšími (a to nejen výškou) zpěváky.
Díky jim patří za to, že svým zpěvem a nadšením pro sbor neúnavně šíří dobrou náladu. Díky patří vedoucím sborů za to, že
tuto snahu a energii usměrňují správným směrem. Díky dále patří
všem organizátorům koncertu, sponzorům, městu Poděbrady
a Středočeskému kraji za finanční a materiální podporu. A v nepo-
slední řadě rodičům, kteří vedou své ratolesti k hudbě a kteří před
a během víkendu hlídali, pekli, vařili, nakupovali, připravovali
snídaně a svačiny, stěhovali, upevňovali, montovali, nosili a přepravovali, překládali, ubytovávali. Vážíme si každé k dílu přidané
ruky i doneseného proviantu. A vězte, že co zbylo k jídlu, nepřišlo
vniveč, ale bylo rozdáno členům hasičských sborů z Poděbrad
a blízkého okolí, kteří se v neděli i v dalších dnech podíleli na likvidaci následků vzedmutých spodních vod a nepřetržitého lijavce
v našem lázeňském městě. A jsme zase na začátku. Vždyť idea
založení spolku Země dětí na Labi vznikla po velkých povodních
v roce 2002, kterým se ty letošní bohužel tak nápadně podobají!
Přejme si, aby se už konečně protrhly mraky a vysvitlo na zem
slunce. Aby se lidé přestali chmuřit a myslet na svá vytopená
obydlí, a hlavně – aby nepřestali zpívat.
DĚJEPIS NA VLASTNÍ OČI
Každý z nás ví, o co jde, když zmíníme
slova jako fašismus, Adolf Hitler, koncentrační tábory nebo konečné řešení židovské otázky. Tato slova známe všichni, ale
přežilo jen málo těch, kteří je zažili. Filmy
a fotografie nám objasní hrůzy tehdejší
doby, ale neřeknou vše. Pro přiblížení historie jsme se rozhodli navštívit koncentrační tábor Osvětim-Březinka.
Po cestě na exkurzi nás průvodce seznamoval s historií měst, kterými jsme autobusem projížděli. Také nás začal připravovat na osudy vězněných židů. Po příjezdu
jsme nejprve navštívili koncentrační
CIMBÁLKA PRO DĚTI
V základní škole ZŠ Mládeže ve Znojmě působí pod vedením učitelek Marcely Přibylové
a Gabriely Bajkové již druhým rokem Dětská cimbálová muzika, která má skoro 40 členů.
Tato „cimbálka“ se účastní kulturních akcí pořádaných městem Znojmem, ale jsou zváni
i soukromými společnostmi – Otevřené sklepy Nový Šaldorf. Protože folklór není mezi
dětmi zrovna oblíbený, rozhodly se obě učitelky připravit výchovný koncert pro žáky
1.–5. ročníku. Hodinový program přiblížil žákům nejen písničky a hudební nástroje, se
kterými se hraje v cimbálové muzice, ale malí hudebníci ukázali, že se tímto způsobem
dá zahrát i hudba populární. Program viděli nejen žáci naší školy, ale byl velice kladně
přijat i v ostatních základních školách ve Znojmě nejen vyučujícími, ale především dětmi.
Romana Loydová,
ředitelka ZŠ Mládeže, Znojmo
Gabriela Fričová, ZŠ V. Havla, Poděbrady
tábor Březinka, poté jsme se přesunuli do
Osvětimi. Až zde jsme plně vnímali, co se
tu skutečně dělo. Nahlédli jsme do bloků,
ve kterých žilo až 400 lidí a které byly
původně určeny pro koně nebo dobytek.
Viděli jsme trosky plynových komor, kde
umíraly miliony lidí.
Ponurá atmosféra na nás dýchla zejména při spatření starých kufrů, hřebenů,
zubních kartáčků, bot i oblečení. Vyslechli
jsme příběhy a spatřili fotografie mužů,
žen a dětí, kteří zde byli nuceni vykonávat náročné práce a žít v příšerných
podmínkách. Spatřili jsme i tzv. „uličky
smrti“, kde také umírali nevinní lidé.
Lidé, kteří na rozdíl od svých věznitelů,
neprovedli nic zlého a bezdůvodně přišli
o život. Nastoupili do vlaku s vědomím, že
se stěhují nebo jedou na dovolenou, a následně umírali krutou smrtí. Naopak těm,
kteří měli na jejich smrti podíl, se leckdy
podařilo utéct a dožili život v klidu.
Všechny tyto skutky se děly kvůli tomu, že
se lidé nechali zmanipulovat jedním člověkem. O Osvětimi je možné číst, mluvit,
dívat se na dokumenty, ale nejpůsobivější
je ji navštívit, aby člověk pochopil, co
vlastně byla tato „továrna na smrt“, v níž
zahynulo téměř 1,3 milionu lidí.
Alena Mánková, 9. C,
ZŠ Zeyerova, Olomouc
Dopisy
ASCHHEIMSKÉ DĚTI V JEDOVNICÍCH
Ve dnech 10.–14. června 2013 hostila
ZŠ Jedovnice jako každý rok děti
z družební školy z Aschheimu u Mnichova. Díky tomu, že se umoudřilo
počasí, mohly děti se svými vyučujícími
absolvovat beze zbytku námi připravený program.
výpočetní techniky, lezeckou stěnu
apod. – v řadě případů lepší, než mají
oni v Německu. Ke krásným zážitkům
patřily i pěší výlety do Rudického
propadání, do Větrného mlýna v Rudici
nebo společné posezení u ohně s opékáním špekáčků a písničkami.
Děti navštívily Moravský kras – Punkevní jeskyně, Westernové městečko,
Vyškov se Zooparkem, Dinoparkem
a Aquaparkem. Mezi nejsilnější zážitky patřilo adrenalinové dopoledne
u rybníka Olšovec, během kterého
si vyzkoušely Aquazorbing, Bunge
running, Slak line, kladkové luky,
indiánské foukačky apod.
Základní škola Aschheim jezdí na
návštěvy do Jedovnic většinou dvakrát
ročně a děti z Jedovnické základní
školy jezdí do Aschheimu vždy v měsíci
říjnu a měsíci srpnu. Naše vzájemné
výměnné pobyty se mohou již řadu let
uskutečňovat jen díky finanční pomoci
Fondu Česko-německé budoucnosti.
Samozřejmostí byla prohlídka Jedovnic a především prohlídka naší školy.
Velmi nás potěšilo, že děti obdivovaly
vybavení naší školy – moderní učebny
s interaktivními tabulemi, učebny
Již nyní připravuje ZŠ Jedovnice týdenní intenzivní kurz němčiny, který se
uskuteční v srpnu v Aschheimu.
Světlana Štěpánková, koordinátor
projektu, ZŠ Jedovnice
ŠEST MEDAILÍ PŘIVEZLI
Z ABILYMPIÁDY
Každým rokem zúročují žáci soukromé speciální školy Arkadie svou celoroční přípravu účastí
na abilympiádě dětí a mládeže v Jedličkově
ústavu v Praze. Jedou bojovat se soupeři z celé
republiky (letos jich bylo i s dvanáctičlenným
družstvem Arkadie 124) o medaile. Jednotlivé
disciplíny jsou voleny tak, aby děti motivovaly
k rozvíjení dovedností uplatnitelných v budoucím pracovním prostředí. Letošní, již dvanáctý
ročník abilympiády je věnován 100. výročí
Jedličkova ústavu a jeho zakladateli profesoru
Rudolfu Jedličkovi.
Dvanáctičlenné družstvo Arkadie letos obsadilo
10 disciplín a přivezlo 6 medailí. Přímo s osobou profesora Jedličky souvisel úkol v malbě –
namalovat jeho portrét. Úkolu se zhostil Fanda
Bláha s úspěchem nejvyšším, získal „zlatou“.
Stejně úspěšná byla Kristýna Šulerová z Krupky
v disciplíně Studená kuchyně. Tato medaile byla
o to cennější, že k ní vedla náročná cesta. Kristýnka čekala ráno marně v Krupce na autobus,
který ji měl dovézt na teplické nádraží, odkud
jela celá parta vlakem, autobus však nejel.
Maminka telefonem zmobilizovala Kristýninu
třídní učitelku Ivu Hampejsovou, ta nezaváhala
a autem ji zavezla do Ústí, kde díky pětiminutovému zpoždění těsně před odjezdem chytily
rychlík a Kristýna se mohla připojit ke svému
družstvu. Dvě stříbrné medaile zajistili Nicole
Bartošová za Tkaní a Honza Bokoč za Hry na
PC, bronzové pak Marta Ličková za Aranžování
květin a Kristýna Vojtíšková za Tkaní.
Umístění dalších šesti, kteří na medaile nedosáhli, byla samozřejmě také úspěchem, a tak se
mohli radovat z hodnotných cen.
Petr Jadrný
MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA FESTIVALEM ZUŠ
Ve dnech 23. a 24. května 2013 se
v Obecním domě v Nymburce konal pod
záštitou hejtmana Středočeského kraje
Josefa Řiháka a za finanční podpory Středočeského kraje již VII. ročník Festivalu
základních uměleckých škol Středočeského kraje.
Festival se již tradičně skládá z pěti
koncertů a vystupují na něm žáci středočeských ZUŠ, kteří se umístili na předních
místech krajských a národních kol soutěže
vyhlášené pro ZUŠ MŠMT ČR.
Soutěžními disciplínami hudebního
oboru v letošním školním roce byly: hra
na akordeon (sólová, komorní, souborová
a orchestrální hra), hra na elektronické
klávesové nástroje, komorní hra s převahou dechových nástrojů, komorní hra
s převahou smyčcových nástrojů a skladatelská soutěž. Soutěžní přehlídka literárně
dramatického oboru zahrnovala projev
dramatický, přednesový, loutkářský a pantomimu.
Festivalových koncertů v Nymburce se
zúčastnili žáci ze 17 ZUŠ Středočeského
kraje, kteří své nadání a um předvedli zejména žákům základních a středních škol
města Nymburk.
Na večerním gala koncertě 24. května,
který navštívil náměstek hejtmana Středočeského kraje a starosta města Nymburk
Miloš Petera, vystoupili nejen žáci ZUŠ,
ale i významní hosté festivalu. Akordeonista Milan Řehák svým výkonem nadchl
obecenstvo. Výraznou a nezapomenutelnou tečkou koncertu bylo vystoupení
České dechové harmonie, kterou přítomní
posluchači pustili z pódia až po přídavku.
Slavnostním gala koncertem již tradičně
slovem provázel Pavel Ryjáček, moderátor
ČRo 3 – Vltava.
Společně s organizačním týmem zajišťovali
průběh festivalu Přemysl Landa a Lenka Škopová z odboru školství, mládeže
a sportu krajského úřadu Středočeského
kraje.
Prožili jsme v Nymburce dva příjemné dny
naplněné hudbou i slovem. Sedmý ročník
festivalu je již minulostí. Přáním Josefa
Řiháka je, aby VIII. ročník festivalu hostila
Příbram. Tak tedy na shledanou v Příbrami!
Věra Janišová, ZUŠ Nymburk
27
28
Inzerce
SPOLUPRÁCE ZŠP, ZŠS A MŠS
KLADNO, PAŘÍŽSKÁ 2199 S NSEV
KLADNO – ČABÁRNA NA PROJEKTU
EU „KVALITNÍ A EFEKTIVNÍ VÝUKA“
Chtěla bych vyjádřit velké uznání
pracovníkům Naučného střediska ekologické výchovy Kladno – Čabárna, o. p. s.,
a upřímně všem poděkovat za spolupráci,
která probíhá již řadu let.
Pod vedením pana Petra Starého
a jeho spolupracovníků/lektorů – Luďka
Hory, Lucie Brázdové, Jitky Salcmanové,
Zuzany Sukové a Martina Čurdy – probíhá
spolupráce NSEV s naší školou na několika
úrovních. Jedná se o:
Environmentální výukové programy pro
žáky ve škole
Pobytové programy
Tematické návštěvy Záchranné stanice
AVES a vodního parku Čabárna
Den Země
Semináře a besedy pro pedagogické
pracovníky
Velikonoce v Avesu
Mezinárodní výtvarná soutěž „Kladenská
veverka“
V současné době je spolupráce s NSEV
Kladno rozšířena o přírodovědné aktivity,
které jsou realizovány v rámci projektu EU
„Kvalitní a efektivní výuka zdravotně postiženého žáka – základní krok do života“,
na který škola získala finanční prostředky
ve výši 4.147.850 Kč.
Programy, které ve škole či v NSEV
probíhají, musí mít nápad, jednoduchost
a hlavně srozumitelnost, proto jsou pro
lektory velmi náročné na přípravu. Vyžadují spoustu času, přípravu didaktického
materiálu pro představivost a názornost
mentálně postiženého žáka, pozitivní
motivaci, odbornost a kreativitu lektorů.
Český
týdeník
založený
roku 1968
Ti prezentují žákům přírodu v mnoha
vazbách a souvislostech, žáci se s přírodou
seznamují, poznávají ji, osvojují si kladný
vztah k přírodě. Rádi se zapojují do všech
připravených aktivit, které jsou pro ně
vždy zajímavé, zábavné a poučné, jsou
spokojení a odnášejí si mnoho zážitků.
Veškeré přírodovědné programy z „dílny“ NSEV jsou výborně nastavené mentalitě a úrovni našich žáků, svou kreativitou
přinášejí mnoho námětů i pedagogům. Při
pobytových akcích navíc ještě pracovníci
NSEV vytvářejí pro žáky i pedagogy
příjemné zázemí.
Naše
rodina
26
PRÁ
VĚ V
YŠL
A
U všech pracovníků NSEV oceňuji především profesionalitu, životní zkušenosti,
vstřícný přístup a maximální trpělivost
a přizpůsobivost k našim žákům, kteří
mají často i těžké mentální postižení. Jsem
přesvědčená o tom, že jsou to lidé na svém
místě a dělají záslužnou práci pro vzdělávání nejen našich žáků, ale i pedagogů.
Velice si vážíme jak jejich práce, tak i jich
samotných.
Za kolektiv pedagogů ZŠP, ZŠS a MŠS
Kladno, Pařížská 2199
Mgr. Taťána Semančíková,
ředitelka školy
Máte před sebou důležitý úkol, ale nalézáte tisíc výmluv, proč
sse do něj nepustit? Jde o takzvanou prokrastinaci, a právě
o ní jsme si povídali s psycholožkou Petrou Vondráčkovou.
V
V rozhovoru
nabízíme rady, jak z toho ven!
Islandský Reykjavík proslavilo setkání prezidentů Reagana
a Gorbačova, kteří se tu sešli ve vile Höfdi. V její blízkosti můžete
navštívit místo, kde sídlil první parlament světa, nebo se vykoupat v horkých pramenech.
Proč věří a co pro něj víra znamená, svěřil biskup Václav
Malý návštěvníkům chrámu P. Marie Královny míru v Praze 4
během Noci kostelů v pátek 24. května. Zvlášť v letošním Roce
víry jsou to otázky na tělo pro každého z nás.
Inzerce
O VÝZNAMU AKTIVAČNÍCH CENTER
V současné době probíhá v naší republice diskuse nad budoucností výchovně-vzdělávací soustavy. V konkrétní podobě
se jedná o rozsah a podmínky inkluzivního
vzdělávání dětí, žáků, studentů i dospělých spoluobčanů se speciálními vzdělávacími potřebami. Velmi náročný se uvedený
proces jeví v oblasti vzdělávání mentálně
postižených.
Nastavený proces deinstitucionalizace
umožňuje ve stále větší míře pobyt mentálně postižených doma v jejich rodinách.
Transformace velkokapacitních ústavů sociální péče do podoby zařízení rodinného
typu, podpora terénních sociálních služeb
a vytváření spektra dalších podpůrných
služeb na komunální úrovni představuje
velký pokrok v péči o mentálně postižené.
Princip deinstitucionalizace přináší individuální přístup ke všem lidem s postižením
s přihlédnutím k jejich potřebám a schopnostem. Nezbytné služby jsou každému
poskytovány v rodinném, či komunitním
prostředí. Ambulantní služby a sociální
služby denními nebo týdenními pobyty
umožňují rozvíjet rodinné a společenské
vztahy mentálně postižených přiměřeně
jejich schopnostem v regionu, ve kterém
žijí. Popsaná skutečnost však není vyvážena nabídkami pracovních a především
vzdělávacích možností, které by mládeži
s těžšími formami mentálního postižení
zajistily aktivní prožití života.
Resort práce a sociálních věcí problematiku řeší nabídkou pracovní rehabilitace. Úřady práce pomáhají občanům
se zdravotním postižením vypracovat
individuální akční plány, které nabízejí
možnost chráněných pracovních míst (§ 75
zákona č. 435/2004 Sb.), pobytů v chráněných dílnách či některé z forem podporovaného zaměstnání (na volném trhu práce
s podporou asistenta). Konkrétní počet
pracovních míst je však nedostačující a pro
skupinu mládeže s nejtěžším stupněm
zdravotního postižení i nedostupný.
Situaci pomáhají řešit různé tranzitní
programy přechodu ze školy do zaměstnání (realizované např. o. s. Rytmus,
AGAPO aj.), nejedná se však o systémovou
nabídku dostupnou všem potřebným. Lze
tudíž konstatovat, že podmínky konceptu
deinstitucionalizace u mládeže s těžkým
zdravotním postižením žijící v rodinách
nejsou stále ještě dostatečně naplňovány.
Resort školství se snaží řešit danou situaci prosazovanou koncepcí celoživotního
učení, která se samozřejmě týká i občanů
s mentálním postižením. Jejich vzdělávací potřeby se však v dané životní etapě
výrazně liší od potřeb intaktní populace.
Pracovní i osobní ambice ustupují potřebě
kvalitního a bezpečného zázemí s pevně
stanoveným životním rytmem a systémem nenápadných, ale všudepřítomných
a zcela nezbytných podpůrných opatření.
Ve smyslu zajištění rovných příležitostí
ve vzdělávání nabízí v současnosti resort
školství mládeži s mentálním postižením
zájmové vzdělávání prostřednictvím
projektů ESF, konkrétně individuálního
projektu národního s názvem „Aktivační
centra – vzdělávání pro těžce zdravotně
postižené“. Ta pro své aktivity využívají optimální prostředí speciálních škol,
především bezbariérových a vhodně
vybavených základních škol speciálních
a středních praktických škol s jednoletou
přípravou.
V odpoledních a podvečerních hodinách, kdy skončil vyučovací provoz
i zájmové činnosti školy, se otvírá prostor
pro AC. Velká část mládeže s mentálním
postižením sem zná cestu, neboť se často
jedná o absolevnty těchto škol. Činnosti
Olomouc a Kroměříž) společně připravují
dokument „Vzdělávací program a instruktážní metodiku pro lektory kurzů aktivačního centra pro žáky s těžkým zdravotním
postižením“, který by na základě ověřených poznatků a konkrétních zkušeností
pomohl v co nejbližší budoucnosti dalším
školám pokračovat v započatém záměru
a AC zřídit pro další zájemce. V současnosti jsou výše uvedené kurzy pilotně
ověřovány. Vzhledem k velkému zájmu ze
strany uživatelů se předpokládá jejich legalizace formou příslušných legislativních
opatření ze strany MŠMT. Princip deinstitucionalizace by tak získal další oporu,
neboť mládež s mentálním postižením
žijící ve svých rodinách je závislá na racionálně řízených aktivitách, které si sama
nedokáže zorganizovat a v odpovídající
podobě zajistit.
Záměrem je začlenit AC jako standardní vzdělávací nabídku právních subjektů
vykonávajících činnost školy pro mentálně
postižené – viz model:
Předškolní
vzdělávání
Základní vzdělávání (PŠD)
Střední a celoživotní
vzdělávání
Speciální MŠ
Vzdělávání žáků s LMP – RVP ZV, příloha
ZŠ praktická
Praktická škola
jednoletá
Přípravný
stupeň ZŠS
Vzdělávání žáků se středně těžkým MP – RVP ZŠS, díl I Praktická škola
ZŠ speciální
dvouletá
Vzdělávání žáků s těžkým, případně hlubokým MP,
Diagnostický
postižením více vadami a autismem – RVP ZŠS, díl II
pobyt
ZŠ speciální
Školská zařízení: školní jídelna, školní družina, školní
klub, zájmové vzdělávání…
Kurz k doplnění
vzdělání
AKTIVAČNÍ
CENTRUM
§ 42 ŠZ
SPC pro MP
nabízené AC volně navazují na Rámcový
vzdělávací program základní školy speciální a Rámcový vzdělávací program praktické školy s jednoletou přípravou. Smyslem
je zachovat získané vědomosti, dovednosti
a návyky z období školního vzdělávání,
případně je dále rozvíjet vzhledem k aktuálním potřebám a schopnostem každého
jednotlivého žáka včetně jeho zdravotního stavu. Z nabízených kurzů technických
prací, lidových řemesel a poznávání světa
kolem nás si uchazeč může zvolit ten kurz,
jehož obsah nejlépe vyhovuje jeho individuálním požadavkům i představám jeho
zákonných zástupců. Vzhledem k reálným
schopnostem je po vzájemné konzultaci
žák zařazen do kurzu základního, nebo
náročnějšího rozšiřujícího.
Lektoři stávajících 9 AC v městech 9
krajů ČR (Praha, Rakovník, Zbůch u Plzně,
Karlovy Vary, Turnov, Chrudim, Jihlava,
Úkolem vyspělé společnosti, ke které se
ČR řadí, je důstojně zabezpečit nejslabší
článek spektra lidské populace. Nabídkou AC se resort školství zhostí uvedené
povinnosti v oblasti celoživotního učení
profesionálně a na srovnatelné úrovni se
„vzorovými“ severskými zeměmi EU, především inspirativním Dánskem. Současná
společnost je již ochotnější přistupovat
ke změnám, které přinášejí přijatelnější
pravidla pro život mentálně postižených.
Slovíčka „deinstitucionalizace“, „integrace“ a „inkluze“ přestávají být noční
můrou, ale stávají se příležitostí, jak provést mnoho věcí jinak. V oblasti mentálně
postižených nanejvýš rozumně, uvážlivě,
opatrně a s velkým citem a pochopením
pro vyhraněné speciální potřeby uvedené
skupiny spoluobčanů.
PhDr. Marta Teplá
[email protected]
29
Download

kde je státní maturita s objektivitou na štíru.