SLOVO
Bulletin pro cizince a o cizincích
Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského fondu
pro integraci státních příslušníků třetích zemí.
Slovo #01_2012
9. rocník
NEPRODEJNÉ
03
21
Když Drak
vystRídá Zajíce
Úvodní slovo
Obsah:
V sedmdesátých letech minulého století v bývalé SR Německo, v zemi, která
dlouho ochotně vítala imigranty, začala růst nezaměstnanost a následkem
toho i vlna protestů proti cizincům, kteří „berou práci domácím“. Protesty byly
namířené nejenom proti laxním imigračním předpisům, ale také bylo požadováno, aby se cizinci, kteří už dostali nějaký druh pobytu, posílali domů a tímto
způsobem se uvolňovala pracovní místa pro německé občany. O zpřísnění
předpisů se uvažovalo i v parlamentu (nebo možná v té době už byla změněna
legislativa). Nejvíce byla cizinci obsazována místa na pozicích nevyžadujících
kvalifikaci, o která němečtí občané vůbec neměli zájem, protože to byla těžká
dřina za málo peněz.
V té době nevládní organizace natočily dokumentární film, jehož titul, jak se
pamatuji, přibližně zněl Co by se stalo, kdyby nás opustili všichni cizinci? Ve filmu
to vypadalo dost apokalypticky a katastroficky: ulicemi se nedalo projít – byly
blokované hromadami odpadu až do výše prvního patra, na rozestavěných stavbách nových budov nikdo nepracoval, vysoké pece vyhasly, průmysl se zastavil,
v halách u strojů nikdo nebyl, nemocnice a veřejné prostory nikdo neuklízel atd.
Každá země má v čase ekonomické krize právo a úkol ochránit svůj trh práce. České Ministerstvo práce a sociálních věcí v tomto smyslu poslalo v lednu
úřadům práce pokyn o nevydávání nových povolení k zaměstnání na volná
pracovní místa, pro něž se požaduje nižší kvalifikace než střední škola s maturitou. Fakticky by se mělo od 1. července zastavit vydávání pracovních povolení
cizincům ze zemí mimo Evropskou unii. Úřady práce by měly počítat s českými
uchazeči o práci, což znamená, že pokud by někdo z nich chtěl na takovém místě
pracovat, cizinec z třetí země automaticky ztratí povolení k práci, a bez práce
nemá nárok na prodloužení pobytu a musí se vrátit do své vlasti.
Od ledna pokyn trošku ztratil na tvrdosti, protože ministerstvo práce si uvědomilo možné negativní ekonomické dopady nevydávání nových pracovních povolení
pro méně kvalifikované pozice. Jak úřady práce budu fungovat od 1. července,
jak se situace bude vyvíjet, si můžete přečíst v tématu tohoto čísla „Děkujeme,
odejděte“ na stranách 5, 6 a 7.
Centra na podporu integrace cizinců fungují v osmi krajích České republiky a poskytují kromě výuky českého jazyka, kurzů sociokulturní orientace, sociálního
a právního poradenství také doprovody do lékařských zařízení a asistenci na úřadech včetně tlumočnických služeb. Jak Centra na podporu integrace fungovala
v loňském roce a kolik cizinců využilo jejich služeb, se dočtete na stranách 8 a 9.
Jaká je politika, zkušenost a praxe v integraci cizinců některých evropských měst
(která mají více přistěhovalců než Praha), to byla témata mezinárodní konference konané koncem února v Praze. Pozvaní odborníci z Vídně, Amsterodamu,
Hamburku, Stockholmu, Lisabonu, Madridu a Osla přednesli příspěvky o problémech, se kterým se setkávají, o politice svých měst a také o osvědčené praxi
oceňované na mezinárodní úrovni (strany 10 a 11).
Lidé původem z Balkánu nebo ti, kteří znají Balkán, vědí, že žádné jiné balkánské
jídlo si nezaslouží svůj esej tak jako sarma. Co je sarma se dozvíte v textu „Sarma
mater balcanica“ (strany 22 a 23). Přečtěte si ho, možná vás tento text inspiruje
k tomu, abyste napsali ódu na nejoblíbenější jídlo ve vaší zemi. Čekáme váš text!!!
Příjemné čtení vám přeje
Dragoljub Matić
Úvodní slovo
01
12
3
Važme si kultury druhých
4
Děkujeme, odejděte – téma čísla
5
Centra na podporu integrace cizinců
8
Mezinárodní konference k integraci cizinců
na municipální úrovni
10
Za padělaný cestovní pas zaplatíte i v řádech
tisíců eur
16
V Česku bude multikulturní policie
17
Jaro s příchutí sakury – rozhovor
19
Když Drak vystřídá Zajíce
21
Sarma mater balcanica
22
Co se dělo, co se děje, co se bude dít
24
Cizinci evidovaní úřadem práce k 31.12.2011
26
Informační bulletin pro cizince a o cizincích
vydává občanské sdružení SLOVO �1
Redakce:
Dragoljub Matić (šéfredaktor)
Goranka Oljača, František Kostlán, Lyubov Grunkovskaya
ADRESA VYDAVATELE:
Francouzská 2, 120 00 Praha 2
Tel. | fax: 222 520 037
e-mail: [email protected]
GRAFIKA:
Adam Bláha
[email protected]
Jazyková redakCE:
Lenka Jandáková
TISK:
Datapont s. r. o.
OBÁLKA:
Petr Šálek
04
Text:
Foto:
05
Komentár
Jiřina Šiklová
Archiv
Text:
Goranka Oljača
DEKUJEME, ODEJDETE?
Važme si kultury
druhých.
Jsou a budou to
naši sousedé
PhDr. Jiřina Šiklová
Nevěřím kartářkám, většinou ani prognózám ekonomů, burzovním zprávám nerozumím. Věřím ale prognózám demografů, tedy těch, kteří léta sledují statistické
údaje o obyvatelstvu.
Z přehledů České demografické společnosti se dozvíte o počtu
a složení obyvatelstva této republiky dle věkových skupin a pohlaví, také kolik procent tvoří v té které věkové skupině ženy
a kolik procent muži, jaké mají dokončené vzdělání, zaměstnání, kolik se rodí dětí, dokonce i sumárně přehled nejčastějších
nemocí a počet hospitalizací. A samozřejmě i počet cizinců
mezi námi, etnických a národnostních skupin i to, ke kterým
náboženstvím se hlásí. Pak jsou každoročně vydávány přímo
přehledy o jednotlivých skupinách cizinců v ČR a zase jsou členěny dle počtu žen a mužů, zaměstnání a dalších údajů, které
je dobré znát.
Proč to všechno? Například proto, abychom věděli, kolik budeme potřebovat školek a škol v určitých letech, jak se budou
vylidňovat některé kraje naší republiky a kde bude lidí naopak
přibývat, kam se stěhují, kolik mladých lidí se asi přihlásí na
vysoké školy a kolik jich půjde do určitých profesí. Je to sice jen
pravděpodobné, ale nedojde-li v této části světa k významným
změnám v podobě válek, hladomoru, dýmějového moru, erupcí sopek či zemětřesení, a to v této naší lokalitě nehrozí, tak se
to asi bude vyvíjet dle těchto trendů.
Kdybych vlastnila továrnu na lyže, lanové dráhy nebo dětské
kočárky, tak by mě to velice zajímalo. Nevlastním je, a tak mě
zajímají jen hlavní, celkové údaje. Porodnost se u nás dramaticky snižuje. Čím jsou lidi bohatší, čím vzdělanější jsou ženy,
čím vyšší je individualismus, tím méně touží po dětech. Je
to závazek na celý život a veliké omezení. Proto v bohatých
státech i bohatých krajích počet nově narozených dětí klesá
a bude klesat. Nejlepším příkladem je Itálie. Na severu, kde
je průmysl a velké výdělky, se rodí dětí ještě méně, než u nás.
Na Sicílii, kde je bída, se jich rodí až trojnásobně více. A tak to
funguje po celém světě.
Kdybychom si chtěli zachovat dnešní počet obyvatelstva,
tak by každá žena u nás v tzv. fertilním věku, tedy mezi 14–44
rokem svého života, musela na svět přivést nejméně 4 děti.
Protože některé ženy prostě děti mít nemohou. Zatím se jich
rodí asi 1,4 na jednu ženu. Tedy nikdo nepřivádí na svět jen
půlku dítěte, ale zase, ne všechny opravdu porodí dvě děti. To
nestačí ani na pouhou reprodukci našeho obyvatelstva.
Bez dalšího příchodu cizinců začneme početně vymírat již
od příštího roku. V celé Evropě bude podle evropských statistik
chybět již v roce 2025, tedy za třináct let, 66 milionů lidí v produktivním věku. Do roku 2040, a to je taky skoro „za dveřmi“,
by se sem do střední Evropy mělo přistěhovat – aby to bylo
optimální a zachoval se současný počet lidí – více jak sto milionů. Jinak nepřežijeme na této společenské úrovni. Cizinci zde
usazení sice taky budou stárnout, ale budou-li se zde usazovat
a budou-li zde spokojeně žít, tak se to rychlé stárnutí evropské
populace trochu zpomalí.
Protože porodnost žen v naší republice je a asi zůstane relativně
nízká, bylo by dobré, kdyby se k nám v nejbližších třech desetiletích přistěhovalo každým rokem alespoň 20.000 cizinců. Tedy
přistěhovali se, usadili se zde, naučili česky, adaptovali na naši,
zatím většinovou, kulturu a přiváděli zde svoje děti na svět a do
zdejších škol. V tomto směru je to nejlepší se skupinou Vietnamců. Ti u nás tvoří asi 6 % všech cizinců a jsou ze všech cizinců nejvzdělanější, nejspokojenější a míní zde trvale žít. Mezi
jejich dětmi je také nejvíce dětí s vysokoškolským vzděláním,
které již nyní pracují ve zdejších vědeckých ústavech, vyučují
na našich vysokých školách, z dalších jsou právníci a konstruktéři. A to se jedná o teprve druhou generaci přistěhovalců. Kéž
by jim podobných bylo více. To není přání tak důležité pro mě,
která je sama již v penzijním věku, ale přání, které by měly
toužebně vyslovovat naše děti a zvláště naši vnuci.
Až naši vnuci a vnučky půjdou do penze, budou na jejich
penzijní pojištění přispívat také cizinci, kteří sem nyní přicházejí a jejichž děti vítáme v našich českých školách. Uvědomujeme
si to a vítáme je dostatečně mile a hezky?
Ministerstvo vnitra jako koordinátor migrační politiky připravuje nový cizinecký zákon, který by nahradil současnou
nepřehlednou právní úpravu. „Ač obsahuje i některé pozitivní změny, ve věcném záměru je celá řada problematických
míst a k nim bude ochránce v rámci připomínkového řízení uplatňovat zásadní nesouhlasné stanovisko,“ říká JUDr.
Pavel Pořízek, vedoucí oddělení justice, migrace a financí kanceláře veřejného ochránce práv.
I když se počet cizinců v České republice
snižuje, každé migrační rozhodnutí a opatření státní správy vyvolává nejen různé
reakce, ale ovlivňuje životy tisíců migrantů
včetně jejich rodin. Letošní pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí o nevydávání
nových povolení k zaměstnání na volná
pracovní místa, u nichž se požaduje nižší
kvalifikace než střední škola s maturitou, je
příkladnou ilustrací. Zároveň se už vydaná
povolení cizincům pocházejícím ze zemí
mimo EU budou prodlužovat jen omezeně.
Mnozí už pokyn slušně pojmenovali jako
„Děkujeme, odejděte“, hrubší verze zní:
„Nechceme vás, vypadněte“. Je tomu tak?
Rozhovor, který nám poskytl ředitel odboru
koncepcí trhu práce Ing. Štefan Duháň, by
měl vnést více světla do motivů Ministerstva práce a sociálních věcí. Proč a jak se
k pokynu dostalo? Strategickým rámcem
je dokument Evropské unie – Evropa 2020,
kterým se český stát zavázal, že zvedne zaměstnanost Čechů ve věku 20 až 64 let na
75 procent. To znamená aktivovat všechny
lidi, kteří jsou v současnosti mimo trh práce.
Co se pak týká aktuálního pokynu, ředitel
Duháň nabídl následující vysvětlení:
„Pokyn je třeba brát jako jistý časový úkol,
který řešíme dnes, kdy máme více než půl
milionu nezaměstnaných registrováno na
úřadech práce a ekonomickou prognózu EU
a ČR, která nevypadá nejrůžověji, a nezdá se,
že by měl růst HDP. To znamená, že se nebudou vytvářet nová pracovní místa, a proto
vzniklo toto opatření. Znovu říkám, je to
omezení dočasné. Tak, jako jsme v roce 2008,
kdy situace byla diametrálně jiná, naopak
umožňovali cizincům, aby u nás mohli pracovat jednodušeji, tak dneska jsme v opačné
situaci kdy se soustředíme na lidi v ČR, kteří
jsou bez práce.“
Kolik je mezi evidovanými uchazeči
o zaměstnání těch s nižším stupněm kva-
lifikace, než je ukončené středoškolské
vzdělání s maturitou?
Z více než 500 tisíc nezaměstnaných je
v současné době téměř 360 tisíc lidí bez
vzdělání nebo se základním vzděláním,
popřípadě nemají střední školu s maturitou.
Pokyn počítá i s udělením výjimek. O jaké
výjimečné případy se může jednat?
Při výjimkách budeme myslet individuálně
na důvody jako rodinné a podobně. Rozhodující ale bude další existence a fungování
dané firmy.
Pokud si vzpomínám, MPSV nevydává
takto profilovaný pokyn poprvé. Jaké
efekty přinesl dříve?
Máte pravdu, v letech 2009/10 došlo k pokynům směrem k úřadům práce a skutečně
došlo k poklesu počtu zaměstnanců z třetích zemí. Tím pádem se udržela pracovní
místa pro občany ČR, respektive občany EU.
Uskutečnily se meziresortní konzultace
ohledně vydávání pokynu?
Určitě jsem se setkal s partnery z ministerstva vnitra a ministerstva průmyslu a obchodu, diskutovali jsme o daném opatření,
takže ano.
Tehdy se zvýšil počet zaměstnaných
domácích obyvatel?
Já bych neřekl, že by se zvýšil, ale naopak
nedošlo k razantnímu nárůstu míry nezaměstnanosti v ČR, což bylo opatření, které
tomu mělo zabránit.
Kolika cizincům z třetích zemí pracujícím
na území ČR se může stát, že jim nebude
prodlouženo povolení k zaměstnání?
Máte nějaké odhady?
Tohle se těžko odhaduje. My jsme zatím
nedělali hloubkovou analýzu typu, kolika
lidí se to bude týkat. Záleží skutečně na
konkrétních podmínkách v daném regionu.
Pokud cizinci pracují ve firmě, která něco
produkuje, a jsou tam i zaměstnanci z ČR
nebo EU, samozřejmě budeme brát v potaz
tu skutečnost, že případným neprodloužením pracovního povolení cizincům,
kteří tam už jsou, by mohlo dojít k selhání
dané firmy, k jejímu zavření, a v konečném
důsledku by to paradoxně mohlo zvýšit
i míru nezaměstnanosti občanů ČR, což
nechceme. Naší snahou spíš bude, pokud
to půjde, pokud dané místo, které dneska
zastává cizinec, bude možné nahradit uchazečem o zaměstnání evidovaným na úřadu
práce, to tak samozřejmě udělat a budeme
za to rádi. Ale pokud ta možnost nebude,
existující povolení budeme prodlužovat, tak
aby byl zabezpečen chod dané firmy.
Pokyn svým způsobem říká otevřeně,
koho chceme mít jako pracovníky ze
zahraničí. Zkrátka velice zjednodušeně
řečeno, nemáme zájem o dělníky s nižšími kvalifikacemi.
Je to velice zjednodušené. Já jsem už mluvil
o zhruba 360 tisících lidí, kteří mají právě
toto vzdělání a jsou evidováni na úřadech
práce jako nezaměstnaní. Snahou MPSV
je tyto lidi nějakým způsobem vrátit do
pracovního procesu a nemůže nám být
lhostejno, jestli tato místa budou obsazena
cizinci z třetích zemí. Myslím si, že dojde
k nějakému prolínání nebo kompromisu.
To znamená, že část míst bude obsazena
současnými uchazeči o zaměstnání a část
z nich bude obsazena cizinci z třetích zemí.
Určitě to bude nějaký mix.
S představou, jak se nové opatření dotkne
běžné agendy Odboru pro azylovou a migrační politiku Ministerstva vnitra, nás seznámil jeho ředitel PhDr. Tomáš Haišman:
„Bezprostřední souvislost v tom nevidím. My
dlouhodobě monitorujeme délky povolení
k zaměstnání. Toto opatření není zas tak
dramatické, ochrana českého trhu práce je
v kompetenci MPSV a my se k tomu nebudeme hlouběji vyjadřovat. V této souvislosti je
důležité říci, že by bylo velmi nežádoucí, aby
lidé, kteří za účelem práce přijíždějí do ČR,
06
propadli do podobných věcí, jako je švarcsystém, anebo kvazi podnikání. To znamená,
pokud někdo přijel a deklaroval jako účel své
cesty a pobytu v ČR zaměstnání, pak po jeho
skončení pravděpodobně bude muset Českou
republiku opustit. Že se někteří snaží zuby
nehty na úkor ohýbání zákona na území ČR
udržet, to je také pravdou, a je možné očekávat, že dojde k dalšímu podobnému propadu,
k jakému došlo po roce 2008/09 například
ve vietnamské komunitě. A je to problém
sociální, který je hluboký a dodneška není
překonaný.“
Máte nějaké odhady o tom, jestli se
může zvýšit počet cizinců s nelegálním
pobytem nebo kriminalita? Toho se vždy
obáváme v souvislosti s ekonomickou
krizí a s represivními opatřeními.
Nevím jestli se toho obáváte vy, ale my se
toho neobáváme. Pro nás tahle záležitost
není relevantní. Prostě, buď ten člověk
splňuje, nebo nesplňuje pobytové podmínky. A v případě, že se rozhodl propadnout
do ilegality, tak je to jeho věc. Na druhou
stranu každý z nás ví, že existuje možnost
návratu v době, kdy se dostane tato země
do konjunktury. To, co je pravděpodobně
velmi nepřijatelné, je, aby zde ti lidé zůstali
a spadli do sociální sítě.
Jak to myslíte?
Že nebudou mít žádné příjmy nebo že jejich
příjmy budou nižší než příjmy, které jsou
požadovány. V ČR má na sociální dávky
nárok každý, kdo tu legálně pobývá více
než 365 dní. Pokud někdo přijel za účelem
zaměstnání, ale to zaměstnání tady už
nemá, tak by prostě měl odjet tam, odkud
přijel, nebo by si měl zaměstnání najít
někde jinde. Imigrace je ve své podstatě
vždycky jakousi dohodou mezi zájmy cizince a zájmy státu.
Já to respektuji, ale také je možné, protože život není pevná linka, že se časem
kromě zaměstnání jako účelu pobytu
vyskytne zcela legálně a oprávněně
ještě nějaký jiný zájem a vztah k České
republice.
To je to riziko imigrace.
O souvislostech a reakcích, které vyvolává
pokyn MPSV, s námi hovořil i JUDr. Martin
Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc
uprchlíkům a zároveň předseda Výboru pro
práva cizinců Rady vlády pro lidská práva.
První reakce, které jsem zaznamenala
v neoficiálních rozhovorech s cizinci,
obsahovaly především otázku, jestli
opatření neprohlubuje nerovné postavení cizinců z třetích zemí ve vztahu
k ekonomickým migrantům z EU. Jsou
takové reakce na místě?
Já si myslím, že ano. Ostatně je to politika
známá v celé EU, to znamená ochrana
pracovního trhu pro vlastní občany. Takže,
je to i oficiální postoj, který v současné
politice převládá, a samozřejmě my to vnímáme jako budoucí zhoršení práv cizinců
z třetích zemí v ČR.
Nutno říci, že opatření je oznámeno
včas. Přesto vnáší výraznou nejistotu
do života lidí, kteří tady pracují a mají
dlouhodobý pobyt. Jaké možnosti mají
podle zákona v případě, že jim opravdu
nebude prodlouženo pracovní povolení,
a tím pádem ztratí povolení k pobytu?
Ty možnosti jsou velice omezené. Bude
možné proti tomu podávat opravné
prostředky, stejně tak proti neprodloužení
pobytu. Myslíme si, že se nakonec nějaká
cesta pro cizince v tomto postavení najde.
Zatím tomu byli vždycky nějakým způsobem schopni čelit. V minulosti to často
bylo agenturní zaměstnávání, potom se
objevil přechod na živnostenské listy, je
možné, že by to do budoucna mohla být
družstva, ale těžko říci.
Právě občané z třetích zemí jsou cílovou
skupinou vládní koncepce integrace
cizinců. Někteří z nich, pokud zůstanou
bez práce a povolení k pobytu, ztratí
i možnost získat trvalý pobyt, pro který
je podmínkou nepřetržité pětileté pobývání na území ČR. Jak se díváte na tyto
případy?
Samozřejmě, je to škoda, hlavně u těch
lidí, kteří už jsou dobře integrovaní, mluví
českým jazykem a na pracovním trhu už
místo našli. Já tady vidím problém v tom,
že v podstatě jdou proti sobě plány MPSV,
ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva vnitra, a cizinec se dostal do
takového mlýnského kola těchto institucí.
Život cizinců v ČR se opravdu ztíží, hlavně
život rodin, v nichž jeden má trvalý pobyt,
druhý například dlouhodobý, který mu teď
nebude prodloužen, mají různé závazky
atd. Myslím, že to bude ohromný problém, a ohlasy cizinců, které máme, jsou
velmi špatné.
Zaznamenal jste už i nějaké reakce
z podnikatelské sféry? Mají podnikatelé zájem o zaměstnávání této skupiny
cizinců?
Pracovních míst pro tyto lidi je stále mnoho, protože je stále ze strany státu podporován rozdíl v odměňování a v pracovněprávním postavení cizinců z třetích zemí
oproti českým zaměstnancům. Cizinci byli
vždycky znevýhodňováni, vykořisťováni,
nechci říci za podpory, ale za tolerance
státu, a myslím si, že toto pokračuje dál.
Existuje celá řada firem, která má zájem
na tom zaměstnávat levnou pracovní
sílu ze zahraničí, která se málo orientuje
na českém pracovním trhu a má malou
schopnost se bránit.
Podnikatelé asi nezůstanou bez pracovní
síly – toto opatření prý počítá se zvýšením
zaměstnanosti domácího obyvatelstva.
Já se též domnívám, že primárním cílem
je, aby český občan, který je nezaměstnaný, byl donucen se o to místo ucházet,
a pokud ho nepřijme, tak aby vypadnul ze
systému státní sociální podpory. To je prvotní záměr MPSV – donutit dlouhodobě
nezaměstnané aktivizovat se, a buď tedy
práci najít, nebo ze systému vypadnout –,
aby státní rozpočet takto ušetřil. Bohužel,
cizinci poslouží coby oběť tomuto opatření
a uvidíme, jak to nakonec dopadne.
V některých reakcích, například Česko-vietnamské společnosti, zaznělo, že
opatření MPSV připomíná ne slogan
„Děkujeme, odejděte“, ale „Nechceme
vás, vypadněte“. Není to přehnané?
Myslím si, že se k cizincům v ČR v posledních letech opravdu chováme velmi
špatně. Velmi se zpřísnily podmínky jejich
pobytu, ať už je to zdravotní pojišťění
nebo nové nesmyslné opatření o nostrifikaci vzdělání a profesních znalostí. To je
řada takových jakoby jednotlivostí, které
vysílají cizincům jasný vzkaz, že by měli
odejít, což já považuji za nespravedlivé
a chybné i vzhledem k demografickému
vývoji v ČR.
Výbor pro práva cizinců se brzy bude
zabývat pokynem ministerstva práce
a sociálních věcí. Do července zbývá ještě
nějaký čas, je možné ho využít k přemýšlení o tom, jestli by řešením nebyla
jednodušší a jednotná politika, která by
byla rychlejší a průhlednější než restrikce
a řada výjimek jak pro podniky velkého
rozsahu, tak pro některé kategorie zahraničních pracovníků.
Ministerstvo ustupuje
firmám, cizince do
Ceska pustí
Na povolení pracovat v ČR čekají stovky
cizinců ze zemí mimo Evropskou unii. Jejich šance by se nyní měly zvětšit. Firmy
totiž společným tlakem na stát dosáhly
toho, že získat pracovní povolení by nyní
mělo být snazší.
To bylo od začátku roku velmi problematické, protože vláda výrazně zpřísnila
podmínky. Cizinci mohli získat povolení
maximálně na půl roku, a ještě museli
složitě obíhat úřady a dokazovat dosažené vzdělání. Řada nadnárodních firem
se však vzepřela. Bránilo jim to nabírat
experty, kterých je ve světě nedostatek.
Firmy tak přes organizace jako Svaz
průmyslu a obchodu, CzechInvest či
Americká obchodní komora vytvořily tlak
na ministerstvo práce. „Tito pracovníci
vytváří nejen nové kapacity, ale také
udržují nebo vytváří nová pracovní místa
pro Čechy,“ říká Weston Stacey, výkonný
ředitel Americké obchodní komory v ČR.
Ministerstvo zareagovalo tak, že
v těchto dnech přepracovává pokyny pro
úřady práce. „V blízké době dojde k vydání upřesnění, jakým způsobem mají
krajské pobočky Úřadu práce realizovat
pokyny k provádění politiky zahraniční
zaměstnanosti,“ vzkázal přes tiskové
oddělení Karel Machotka, náměstek
ministra práce.
Konkrétnější informace nechtěl sdělit.
Přes tiskový odbor pouze dodal, že bude
„více posuzovat udržení konkrétních
firem na trhu práce“.
na obecnou situaci na trhu práce, je nezákonné: „Za situace, kdy zákon o zaměstnanosti nestanoví jasně situaci na trhu
práce jako jeden z předpokladů pro možné
zamítnutí žádosti, nelze ani s ohledem
na právní jistotu dalších účastníků vztahů
o zaměstnanosti, příslušné ustanovení
vyložit jinak. Nejvyšší správní soud tedy
uzavírá, že pokud bylo pracovní místo, pro
které cizinec žádá o povolení k zaměstnání, ohlášeno v souladu se zákonnými
podmínkami a nelze-li toto místo obsadit
jinak s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil,
úřad práce vydá povolení k zaměstnání“.
Úřady práce a Ministerstvo práce a sociálních věcí by se vystavovaly riziku žalob
ze strany žadatelů o pracovní povolení
a zaměstnavatelů, pokud by tento výklad
zákona nerespektovaly.
turního centra Praha. „Pokyn nevychází
z hlubší analýzy role migrantů na trhu
práce v České republice, jakož i dopadu
předchozích opatření od začátku ekonomické krize na podzim 2008. Je založen
na rovnici: vyženeme migranty z trhu
práce a na tato místa naženeme domácí
nezaměstnané. Tak jednoduše ale globalizovaný trh práce v České republice a Evropské unii nefunguje,“ podotýká Marek
Čaněk, policy officer Konsorcia. Zkušenosti
z posledních několika let například svědčí
o částečném nahrazování pracovníků ze
zemí mimo Evropskou unii pracovníky,
kteří jsou občany EU.
(Zdroj: Lidové noviny)
Nejnovější zpráva!!!
Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty vítá, že úřady práce
nebudou paušálně zamítat vydávání
nových pracovních povolení pro cizince
(Tisková zpráva - reakce na TZ MPSV z 16.
března 2012)
Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v České republice vítá
aktuální úpravy pokynu Ministerstva práce
a sociálních věcí z 25. ledna 2012, který
měl zastavit vydávání pracovních povolení
cizincům ze zemí mimo Evropskou unii.
Podle dnešní tiskové zprávy si Ministerstvo práce uvědomilo možné negativní
ekonomické dopady nevydávání nových
pracovních povolení pro méně kvalifikované pozice. Podle Konsorcia, které sdružuje
osm migračních nevládních organizací,
nemá MPSV a úřady práce ani jinou zákonnou možnost než posuzovat individuálně
každou jednotlivou žádost o pracovní
povolení.
Původní pokyn byl podle právníků nevládních organizací v jasném rozporu s prosincovým rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu. Tento soud prohlásil, že paušální
zamítání pracovních povolení s odkazem
Rychlá úprava zmíněného pokynu MPSV
pro úřady práce vypovídá o jeho nepromyšlenosti. „Odpovědný výkon státní
správy by neměl spočívat ve vydávání
pokynů, které pouze znejišťují migranty
a zaměstnavatele, a poté, co se ukáže, že
neodpovídají realitě, tak se rychle mění“,
říká k pokynu Pavel Čižinský z Multikul-
Kromě zájmů zaměstnavatelů, na což dává
důraz tisková zpráva MPSV, je podstatné
zohlednit i zájmy migrantů, z nichž mnozí
už několik let žijí v České republice a mají
zde i své rodiny. Konsorcium vítá, že si
Ministerstvo práce a sociálních věcí uvědomilo byrokratickou a časovou náročnost
nostrifikací při dokládání kvalifikace migrantů. Nevidí však důvod pro zachovávání
automatického požadavku nostrifikace,
tak jak to naznačuje tisková zpráva MPSV.
08
Text:
Foto:
Centra na podporu integrace cizincu
Karla Čížková
Archiv
V minulém roce vykonala
velký kus práce s cizinci
i s majoritní spoleCností
V jednotlivých krajích České republiky pomáhají cizincům se zapojením do většinové společnosti různé organizace. Jimi spravovaná centra se specializují především na sociální poradenství, kurzy českého jazyka a také na akce,
jejichž záměrem je představit většinové společnosti kultury cizinců žijících v ČR.
Největší organizací zaměřující se na integraci cizinců je Správa
uprchlických zařízení MV, která zřizuje Centra na podporu integrace
cizinců. Tato centra fungují v osmi krajích České republiky. Dalšími
organizacemi jsou například Jihomoravské regionální centrum
na podporu integrace cizinců zřizované Jihomoravským krajem,
Poradna pro integraci v Ústeckém a Středočeském kraji, Centrum
multikulturního vzdělávání v kraji Vysočina a další.
Největší z integračních center, Centra na podporu integrace
cizinců provozovaná Správou uprchlických zařízení MV, fungují
na území České republiky již čtvrtým rokem. Své služby nabízí
cizincům v celkem osmi krajích – v Karlovarském, Libereckém,
Plzeňském, Jihočeském, Pardubickém, Olomouckém, Zlínském
a Moravskoslezském.
Služby Center jsou poskytovány ambulantní i terénní formou
a kromě výuky českého jazyka, kurzů sociokulturní orientace,
sociálního a právního poradenství také nabízí doprovody do
lékařských zařízení a asistenci na úřadech včetně tlumočnických
služeb. Centra na podporu integrace cizinců organizují pravidelné
regionální platformy odborníků za účasti zástupců úřadů a institucí přicházejících do styku s cizinci (Odbor azylové a migrační
politiky, Úřad práce, Živnostenský úřad, Služba cizinecké policie,
krajské úřady, magistráty, neziskové organizace aj.). Pracovníci
Center v roce 2011 také organizovali celostátní konference v Plzni
a Ostravě zaměřené na problematiku integrace a migrace.
V loňském roce (2011) využilo služeb Center 7 824 klientů z více
než 40 zemí mimo EU, převážně z Ukrajiny, Vietnamu a Mongolska. Celkem 2 228 osob využilo nabídky některého z typů
poradenských služeb (sociální, právní), přičemž bylo poskytnuto
celkem 6 804 hodin poradenství. Nejvíce poptávanou službou byla
účast na kurzech českého jazyka, které navštěvovalo 3 494 osob,
kurzy sociokulturního minima navštívilo 1 226 osob. Z oblasti
sociálního poradenství zaměstnanci Center upozorňují na trend
narůstajícího počtu cizinců, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením v důsledku ztráty pravidelných příjmů. Dlouhodobě také řeší
problém vlivu klientského systému na život cizinců. Snahou Center
je omezit vliv zprostředkovatelů profitujících zejména z nízké
informovanosti cizinců. Ve specifické situaci se pak často nacházejí
ženy, zvláště samoživitelky. V některých případech také museli
pracovníci řešit problematiku domácího násilí.
Většina Center se shoduje, že změna zákona o pobytu cizinců
nezpůsobila výraznou změnu z hlediska využívání právních služeb,
a to jak z pohledu obsahu, tak kvantity dotazů. Stále platí, že
pobytová agenda je dlouhodobě nejčastěji řešenou zakázkou napříč všemi Centry. Velký prostor je také věnován pracovně právní
problematice – zneužívání neznalosti smlouvy u zahraničního
pracovníka, nevyplácení mzdy, práce v nevyhovujících podmínkách apod.
V rámci podpory otevřené společnosti směřovala Centra svou
činnost i na majoritní společnost. Mezi jinými můžeme zmínit
například literární soutěž „Žijeme tady, v jižních Čechách“, kterou
pořádalo Centrum v Českých Budějovicích ve spolupráci s Jihočeskou vědeckou knihovnou a Krajským úřadem Jihočeského kraje.
Úkolem účastníků soutěže bylo zpracovat zadané téma literární
formou (vyprávění, novela, povídka, esej, úvaha, báseň). Soutěž byla ukončena v květnu. Na konci června se sešla hodnotící
komise, v níž byli zastoupeni organizátoři soutěže a také odborníci
z řad veřejnosti (učitelé českého jazyka a lektorka českého jazyka
pro cizince). Dne 18. 8. 2011 proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů
a předání cen. Hlavní cena – výlet do Prahy – se uskutečnila dne
21. 09. 2011. Té se účastnili všichni vítězové Literární soutěže.
Pro účastníky byl připraven bohatý program – prohlídka Národní
knihovny a dalších památek (Václavské náměstí, Karlův most,
Pražský hrad, Staroměstské náměstí).
V Karlovarském kraji se zase Centrum podílelo na 16. ročníku Karlovarského folklorního festivalu. Na tuto akci si Centrum pozvalo
soubor Sonhuong z Vietnamu a soubor Ural z Ruské federativní
republiky. Během vystoupení vietnamského souboru pak vietnamské dívky procházely mezi přihlížejícími a nabízely k ochutnání
závitky.
Olomoucké Centrum 4. června 2011 přichystalo společenské
setkání k Mezinárodnímu dni dětí. Akce nesla název Cesta kolem
světa za 180 minut. Během celého dne si mohly děti vyzkoušet
různé soutěže a seznámit se se zajímavými zeměmi a jejich
kulturami. Dále bylo pro děti i rodiče připraveno malé občerstvení, společné malování, malování na obličej a odměny za splnění
soutěží. Soutěže byly rozděleny na osm stanovišť, ta děti postupně procházely a plnily na nich úkoly, které byly inspirovány zvyky
a životem odlišných kultur.
Centrum na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj ve
spolupráci s dvacítkou partnerů včetně Magistrátu města Pardubic
připravily na přelomu dubna a května již druhý ročník Multikul-
turního týdne, který nabídl na mnoha místech ve městě bohatý
kulturní, společenský a sportovní program. Cílem Multikulturního
týdne bylo zprostředkovat různými formami setkávání cizinců, etnických a národnostních menšin žijících na území našeho
regionu a majoritní společnosti, a podpořit tak jejich vzájemné
bezproblémové a obohacující soužití. Na programu Multikulturního týdne byly mimo jiné taneční dílny, na kterých se zájemci mohli
naučit irskému stepu, salse nebo mongolskému tanci. Jeden den
byl věnován sportovním hrám, dále zde byl k dispozici program
pro rodiče a děti a konala se také vernisáž výstavy mongolského
umělce Enkgbayra Bataa.
Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců v loňském roce pořádalo také velké množství akcí. Podobně jako výše
zmíněná Centra se zaměřovalo především na sociální poradenství,
výuku češtiny pro cizince, sociokulturní kurzy, počítačové kurzy
a odborné přednášky pro cizince. Vedle toho však probíhaly také
multikulturní akce a odborné semináře pro studenty, pedagogy
a odbornou veřejnost. Kurzů českého jazyka se v uplynulém roce
zúčastnilo 451 osob. Do dalších kurzů a odborných seminářů
se zapojilo 294 cizinců a sociálně právního poradenství využilo
596 osob z třetích zemí.
Centra pro integraci cizinců po celé republice odvádějí velký kus
práce jak v pomoci cizincům zorientovat se v českém prostředí,
tak v projektech zaměřených na majoritní společnost, které představují kultury různých zemí a pomáhají v setkávání lidí z různých
zemí a kultur.
10
Text:
Marie Říhová
Mezinárodní konference
k integraci cizincU
na municipální úrovni
Ve dnech 23.–24. února 2012 se konala mezinárodní konference k integraci cizinců se zaměřením na politiku a praxi
měst a obcí. Tuto konferenci pořádalo o. s. Slovo 21 z prostředků Evropského integračního fondu Ministerstva vnitra a s expertní podporou IOM mise v ČR.
Různorodost zemí původu migrantů, nízká jazyková vybavenost, obtížnější integrace na trhu práce, dopady ekonomické
krize, soužití s majoritou v různých nově se utvářejících lokalitách aj. přinutila vyspělá evropská města reagovat flexibilně,
prakticky, ale i politicky na tyto nové otázky. Pozvaní odborníci
z Vídně, Amsterodamu, Hamburku, Stockholmu, Lisabonu,
Madridu a Osla přednesli příspěvky referující o politice svých
měst a také o osvědčené praxi oceňované na mezinárodní
úrovni.
Všechna města mají znatelné procento populace imigrantů,
ať už první či druhé generace. Například ve Vídni, která má
dlouhou historii přistěhovalectví, pochází 20 % obyvatel přímo
z cizích zemí a u 44 % je alespoň jeden z rodičů cizincem. V Portugalsku ještě na počátku 90. let 20. století žilo pouze okolo
sta tisíc imigrantů, v současnosti je to téměř půl miliónu lidí, tj.
v zemi došlo k nárůstu o 400 % během dvaceti let. V Amsterodamu je dokonce 51 % obyvatel z řad přistěhovalců, nebo potomků rodičů, z nichž se alespoň jeden narodil v zahraničí.
Kvůli těmto vysokým počtům přistěhovalců musí města flexibilně reagovat na novou situaci. Většinou se však při plánování
opatření již nemluví o potřebě integrovat cizince do majoritního
prostředí, ale hovoří se o politice diverzity a potenciálu, který
z ní plyne. Diverzita je novou charakteristikou těchto evropských měst v 21. století. Oslo si zvolilo příhodné heslo, které
charakterizuje novou situaci „OXLO – Oslo Extra Large“, v Portugalsku je mottem „Více diverzity, větší lidskost“. Ve Vídni byl
zaznamenán velký posun v chápání otázek diverzity, kdy je celá
společnost a její instituce, včetně města jako poskytovatele služeb a zaměstnavatelů, považována za zodpovědnou v otázkách
integrace cizinců. Dále je také kladen důraz na participaci ve
všech sférách společnosti. V Hamburku je „participace“ hlavním
mottem politiky města. V Madridu je hlavním mottem „soužití“,
kdy každý obyvatel spoluvytváří prostředí Madridu, ve kterém
chce žít. Soužití je založeno na dialogu, což se také odráží v různých tzv. dynamizačních projektech ve veřejných prostorech
a v sousedstvích podporovaných městem Madrid.
Ačkoliv každé z měst účastnících se mezinárodní konference
bylo ve své politice a praxi trochu odlišné, všechna se intenzivně
věnují jazykové výuce pro nově příchozí imigranty, kterou města
poskytují buď zcela zdarma, nebo za symbolický poplatek.
Znalost místního jazyka je považována za klíčovou pro úspěšnou integraci do nového prostředí a zejména na trh práce. Kraj
Stockholm ohromil účastníky částkami ve sta miliónech EUR,
které ročně vydává na jazykovou vybavenost nově příchozích
migrantů. Stockholm zajišťuje specializované kurzy pro různé
profese, zejména pak ty, po kterých je poptávka na místním
trhu práce. Z hlediska vzdělávacích aktivit byl také zajímavým
příkladem vídeňský vzdělávací pas, ve kterém jsou evidovány
všechny jazykové a další socio-kulturní kurzy, kterými imigrant
od svého příjezdu do Vídně prošel. Imigranti ve Vídni nejprve podepíší integrační smlouvu, ve které se zavazují, že do 2 let absolvují jazykovou zkoušku na úrovni A2. Dobrou praxí pro inspiraci
může být také výuka holandštiny pro dospělé ve školách, kde
se učí děti rodičů cizinců. Díky tomuto opatření dochází také ke
kontaktu s matkami dětí, které pochází z uzavřených komunit.
Přistěhovalci v Amsterodamu jsou také podporováni ve stážích
v různých organizacích, kde mohou praktikovat holandštinu
v praxi nebo s dobrovolníky, kteří se přihlásí do ročního dobrovolnického programu výuky holandštiny v praxi. Díky kontaktu
s holandskými dobrovolníky je tak i podporováno vzájemné
soužití původních obyvatel s nově příchozími.
Z institucionálního hlediska je pro českou praxi zajímavé
Portugalsko, kde existuje centrální veřejná instituce ACIDI –
Komisariát pro imigraci a interkulturní dialog. ACIDI spravuje
celonárodní integrovanou síť poraden pro cizince fungujících
od roku 2004. Poradny jsou v Lisabonu, Portu a městě Faro.
Jedná se o tzv. one-stop-shop centra, tedy centra, kde jsou
v jednom místě umístěny různé služby potřebné pro imigranty:
pohraniční a cizinecká služba, sociální zabezpečení, ochrana
pracovních podmínek zaměstnanců, centrální registr, ministerstvo vzdělávání a zdravotnictví. Aby byla podpořena co největší
blízkost s imigračními komunitami, bylo založeno postupně
také 86 lokálních center, která poskytují jednotný servis. Tyto
lokální úřady jsou výsledkem spolupráce mezi ACIDI a obcemi,
ale i asociacemi migrantů, neziskovými organizacemi, nábožen-
skými obcemi aj. Tam, kde je potřeba individuální asistence, je
využíváno kulturních mediátorů, kteří s ACIDI spolupracují.
Za zmínku také stojí politika lidských zdrojů na jednotlivých
magistrátech. Odbor MA17 pro integraci a diverzitu magistrátu
města Vídně tvoří šedesát zaměstnanců, z nichž dvě třetiny
mají cizí původ a pochází z 18 různých zemí a mluví 20 různými
jazyky. Jazyková vybavenost a kulturní spřízněnost napomáhá zaměstnancům v jejich komunikaci s komunitami žijícími
ve Vídni. Stejně tak město Hamburk si dalo za cíl, aby v jeho
administrativě pracovalo třicet procent obyvatel cizího původu.
Proto se snaží ve veřejné kampani „My jsme Hamburk. Chceš se
přidat?“ přilákat do svých řad imigranty, kteří zvýší inter-kulturní kompetence na magistrátu.
Ačkoliv se mnoho z poskytovaných služeb těchto EU měst zdá
být nepřenosné do českého prostředí vzhledem k odlišným finančním podmínkám pro otázky integrace, mnoho z prezentované nejlepší praxe nevyžadovalo výrazné navýšení finančních
zdrojů. Často se jednalo jen o invenci zaměstnanců magistrátů,
která přispěla ke zlepšení vzájemného soužití, nebo bylo využíváno dobrovolnických sítí. Zástupce magistrátu Osla inspiroval
účastníky právě tím, že v rámci své administrativy vyhledávají
i v zahraničí projekty nejlepší praxe, které jsou finančně velmi
nenáročné a využívají širokých partnerství a místních sítí, jako
jsou univerzity nebo podnikatelské prostředí pro efektivní
politiku diverzity.
Konference byla jedinečnou příležitostí zejména pro politiku
českých měst, ale také praxi neziskových organizací a občanského sektoru inspirovat se při utváření své vlastní koncepce,
ale také projektů vedoucích k lepší integraci cizinců na obecní
úrovni. Výstupem projektu o. s. Slovo 21 „Vzájemná komunikace = lepší integrace II“ bude mimo jiné publikace shrnující
nejlepší praxi vybraných EU měst. Další aktivitou projektu
bude kulatý stůl pro zástupce měst a obcí dne 15. května 2012
v Praze.
… Díky projektu „Vzájemná komunikace = lepší integrace II“ financovaného z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků
třetích zemí, který aktivně zapojil několik městských částí, obcí
z jiných krajů i zástupce z hl. m. Prahy, se podařilo v hl. m. Praze
podat projekt, který by měl stávající situaci v přístupu hl. m. Prahy
zásadním způsobem změnit. Doposud totiž hl. m. Praha tuto
oblast téměř žádným způsobem neakcentovalo. Pouze několik
městských částí si uvědomilo váhu tématu integrace cizinců. Za
podpory Ministerstva vnitra ČR se ve větší míře realizovaly projekty
a aktivity specificky zaměřené na cizince. Aktivity byly zaměřeny
na různé věkové skupiny. Cílem napříč všemi aktivitami však byla
snaha otevřít dialog a aktivizovat všechny zainteresované instituce.
Koncepčně se hl. m. Praha nachází ve vzduchoprázdnu. Tento stav
by měl změnit nový projekt, který vytvoří Centrum pro integraci
cizinců. Městským částem, které se aktivně zapojily, chybí z hlediska koncepčního zastřešení regionální stupeň. Hl. m. Praha dosud
nemá zpracovanou koncepci integrace cizinců, která by navazovala a rozvíjela cíle a priority koncepce přijaté Vládou ČR.
… V České republice se ukazuje, že v minulosti bylo správné rozhodnutí podporovat jako poskytovatele služeb pro cizince nevládní
neziskové organizace. Často jsou to ony, které nesou břímě komplexu
služeb, jejichž cílem je vyřešení problému cizince (klienta). Obec, kraj
by si měly dělat pravidelně analýzu stavu této sítě poskytovatelů a výsledky těchto analýz promítat do svých rozpočtů. Za základní služby
můžeme označit – sociální a právní poradenství a terénní práci.
… Existuje mnoho poměrně dosti úspěšných projektů. Ačkoliv se
jedná o prověřené a úspěšné výstupy, je poměrně často s jejich
šířením či využitím problém. Jako důvody můžeme označit:
- nedostatek finančních prostředků
- nedostatek politické podpory
- neprovázanost s koncepčním rámcem
- prostý nezájem.
Využití dobré praxe může pomoci dotvářet prostředí, které vhodným způsobem podpoří integraci cizinců do společnosti, např.
není rozšířeno používání komunikačních karet pro zdravotníky
s pacienty-cizinci, není rozšířeno tzv. sociální tlumočení aj.
(Úryvky z příspěvku Davida Beňáka na konferenci)
12
Text:
Text:
Projekty
PhDr. Pavla Jedličková, zástupkyně manažera a tisková mluvčí projektu
Archiv
Text:
Lucie Grolmusová
MC Praha-Libuš vzdElává
cizince ze tRetích zemí
v Ceské legislativE
MČ Praha-Libuš je široké veřejnosti známa
vietnamskou velkotržnicí Sapa. V důsledku toho disponuje největší koncentrací
vietnamské komunity v České republice, početní jsou ale i cizinci z dalších třetích zemí.
Vzájemné soužití není lehké a přináší řadu
problémů. Jedním ze způsobů, jak jim čelit,
je pomoci cizincům zorientovat se v české
legislativě tak, aby zde žili, pracovali a podnikali v souladu s českým právním řádem.
K tomu slouží mezinárodní integrační projekt „Všichni společně na trhu práce“, který
MČ Praha-Libuš realizuje od prosince roku
2010 a který je financován z ESF a státního
rozpočtu ČR.
Celý název projektu je „Využití zkušeností zahraničních partnerů pro řešení
problematiky začlenění cizinců MČ Praha-Libuš na trh práce“. Jedná se o pilotní
projekt, který bude probíhat do roku 2013.
V jeho průběhu MČ Praha-Libuš testuje
a uvádí do praxe nový produkt – speciální modulově zaměřený šestiměsíční
program vzdělávání pro cizince ze třetích
zemí s dlouhodobým či trvalým pobytem
(zaměstnance, zaměstnavatele i OSVČ)
s cílem jejich udržení či zapojení se na trhu
práce v souladu s právním řádem České
republiky.
Účastníci se během školení od zkušených lektorů – odborníků na daná témata – dozvědí, jaké právní předpisy musí
dodržovat, aby jejich pobyt a pracovní
aktivity nebyly v rozporu s českými zákony. Obsahem půlročního školení, které
spočívá ve 24 hodinách výuky, 3 hodinách
konzultací a v závěrečném mezinárodním workshopu zaměřeném na sdílení
zkušeností, je tak především seznámení
se s daňovou legislativou, s legislativou
upravující podnikání a obecně pobyt cizinců v ČR. Účastníci získají znalost předpisů
například v potravinářském a nepotravinářském sektoru, v obchodě, ve službách,
seznámí se s hygienickými předpisy
a finančními produkty umožňujícími
podnikání, ale také s českým systémem
zdravotní péče.
V současné době probíhá již třetí běh projektu. První běh, který se konal od února
do července 2011, byl určen výhradně
vietnamským účastníkům – kvůli početnosti této komunity v MČ a také díky
dobré spolupráci se Svazem Vietnamců
v ČR, který je jedním z partnerů projektu.
V druhém běhu jsme měli vedle dvou
vietnamských skupin již také dvě skupiny
rusky mluvících účastníků. O třetí běh projektu, který začal v únoru, projevili zájem
i mongolští a čínští občané žijící v České
republice.
Podmínkou účasti v kurzu není znalost
českého jazyka, školení probíhá v rodném
jazyce účastníků. Vzhledem k tomu, že
ve třetím běhu projektu máme čínskou,
mongolskou, ruskou a vietnamskou
skupinu, výklad lektorů je konsekutivně
tlumočen do těchto řečí. Rovněž veškeré
podklady a materiály dostávají účastníci
v příslušných jazycích.
Záštitu nad posledním workshopem převzal Bohuslav Svoboda,
primátor hl. m. Prahy
Každý běh začíná úvodní přednáškou vedenou odborníkem z ministerstva vnitra,
která se týká pobytového režimu cizinců
ze třetích zemí na území ČR a poskytne
účastníkům také úvod do státoprávního
uspořádání této země. A každý běh končí
mezinárodním integračním workshopem,
na kterém jsou nejlepším účastníkům
předány zlaté certifikáty. Workshop je
ale především určen k vzájemné výměně
informací a sdílení zkušeností z oblasti
imigrace a integrace a zapojování cizinců
na trh práce, a to jak na národní, tak na
mezinárodní úrovni. Při realizaci projektu
„Všichni společně na trhu práce“ může MČ
Praha-Libuš využívat zkušeností zahraničních partnerů, kterými jsou její partnerská
města Caudebec-les-Elbeuf (Francie)
a Vigarano Mainarda (Itálie). Odborníci
z obou partnerských měst se stejně jako
odborníci z dalších institucí a představitelé české správní správy, politiky a zástupci zahraničních ambasád workshopů
pravidelně účastní. Záštitu nad posledním
workshopem, kterým na počátku února
vyvrcholil druhý běh projektu, převzal
Bohuslav Svoboda, primátor hl. m. Prahy.
Během tří let realizace projektu bude
proškoleno v právních předpisech této
země 500 cizinců ze třetích zemí. Velmi
náročný je zejména pro lektory, kteří
musí obsah školení neustále upravovat
na základě získaných zkušeností a reakcí
od účastníků a rovněž na základě stále se
měnící legislativy. Naprostou nezbytností
se ukázalo být doplňovat přednášky co
největším množstvím příkladů z praxe, aby
došlo k dokonalému pochopení přednášených problematik. Lektory zajišťuje český
partner projektu a zároveň jeho odborný
garant, Středočeská asociace manažerek
a podnikatelek. MČ Praha-Libuš realizuje projekt v rámci II. výzvy Mezinárodní
spolupráce Operačního programu Lidské
zdroje a zaměstnanost s rozpočtem téměř
6 miliónů korun.
Projekt „Všichni společně na trhu práce“
má své www stránky ve třech jazykových
mutacích – www.vsichnispolecne.cz. Zájemci o školení se mohou přihlásit různými
způsoby, například vyplněním a odesláním elektronické přihlášky přímo z www
stránek, odesláním přihlášky poštou na
Úřad MČ Praha-Libuš nebo e-mailem na
[email protected] S oslovením
zájemců nám velmi pomáhají rodilí koordinátoři z čínské, mongolské, vietnamské
a rusky mluvící komunity.
Sdružení Rozkoš bez rizika
slaví 20 let Cinnosti
ROZKOŠ bez RIZIKA, zkráceně R-R (čti R
mínus R), je nestátní zdravotnické zařízení,
které vzniklo v roce 1992 v Brně, postupně rozšířilo své služby na území téměř
celé republiky a má další pobočky v Praze
a Českých Budějovicích. Sdružení působí ve
12 krajích také prostřednictvím 9 terénních
týmů v lokalitách, kde se poskytují placené
sexuální služby. Sdružení má k dispozici
mobilní ambulanci, se kterou vyjíždí do
službami hůře dostupných lokalit.
Cílem sdružení a náplní jeho činnosti je
mapování prostituční scény, testování na
pohlavně přenosné infekce včetně HIV/
AIDS, prevence, diagnostika a léčba pohlavně přenosných infekcí (PPI) a snižování
jejich výskytu, předávání preventivních
informací a prostředků prevence, poskytování základního a odborného sociálního poradenství, terapeutické služby, informování
veřejnosti i sexuálních pracovnic o jejich
právech, nabídka volnočasových aktivit.
Cílovou skupinou pro sociální a zdravotní
služby jsou sexuální pracovnice, bývalé
sexuální pracovnice a osoby ohrožené rizikovým způsobem života, u kterých je riziko,
že vstoupí do sexbyznysu. Při terénní práci
pracujeme okrajově i s muži, kteří se vyskytují na prostituční scéně a jsou v potenciálním ohrožení PPI. Jinak je organizace i její
služby k dispozici pouze pro ženy.
Sociální i zdravotní služby poskytujeme
v kamenných centrech v Praze, Brně a Českých Budějovicích a také v terénu. Terapeu-
tické služby nabízíme pouze v kamenných
centrech. Pro čerpání služeb není potřeba
se objednávat, stačí přijít v otevírací době
a dostanete všechny potřebné informace.
V rámci sociálních služeb klientkám
nabízíme informace o bezpečnějším sexu
a osobní bezpečnosti zahrnující informace,
jak se chovat, aby klientka snížila pravděpodobnost, že bude napadena, zneužita,
okradena apod., jak situaci předcházet
a jak ji řešit, kde hledat pomoc atd. Dále
se na nás klientky obracejí nejčastěji pro
pomoc při hledání ubytování a zaměstnání.
Klientky mají v centru možnost samy nebo
za pomoci sociální pracovnice bezplatně
využít počítač a internet k hledání bydlení
či práce apod. Pomoc s dluhovou problematikou je další oblast, se kterou se na nás
klientky obracejí.
Další důležitou oblastí, zejména pro
migranty, je pomoc při komunikaci s úřady
a nabízení různých druhů poradenství (sociálně-právní, psychosociální, zdravotní ad.)
i v jazyce, kterému rozumí. V neposlední
řadě poskytujeme i drogové poradenství,
pomáháme s kontaktováním odborných
zařízení a při zprostředkování léčby apod.
Sociální služby mohou být poskytovány
anonymně, jsou vždy dobrovolné, bezplatné a diskrétní.
V rámci terapeutických služeb poskytujeme
individuální psychoterapii bohužel pouze
ženám, které rozumí a mluví česky, ale
nabízíme také skupinovou terapii jako efek-
tivní metodu sdílení a podpory ve skupině
žen s podobnými problémy.
Zdravotní vyšetření jsou do jisté míry
zpoplatněna, nicméně na HIV/AIDS
a syfilis testujeme jednou za 3 měsíce
vždy zdarma. Ženy, které nemají pojištění
nebo jsou pojištěné u pojišťovny, která
s naším zařízením neuzavřela smlouvu, si
musejí vyšetření ze stěrů hradit samy. Ženy
pojištěné u našich smluvních pojišťoven
hradí 30 Kč (regulační poplatek). Zdravotní
služby nejsou anonymní (anonymně lze
testovat pouze HIV/AIDS), jsou dobrovolné
a diskrétní.
Terénní práce spočívá ve vyhledávání,
oslovování klientek a nabízení služeb
klientkám přímo v místě jejich působení,
tedy na ulici, v erotických klubech či na
privátech. Smyslem terénní práce je oslovit
ženy, které z různých důvodů nemohou
nebo nechtějí přijít do kamenné instituce,
ale přesto potřebu čerpání těchto služeb
mají. Terénní práce zahrnuje poskytování
služeb sociálních i zdravotních.
Pokud mají ženy zájem, mohou se zapojit do hraní divadla v divadelním souboru
Rozkoš. Soubor funguje již 16 let, vystupují
v něm klientky, bývalé klientky i pracovnice
organizace a její přátelé a nacvičili společně
již 11 her.
Cizinky tvoří asi 30 % naší klientely.
Nejčastěji se jedná o ženy ze Slovenska,
dále z Ukrajiny, Ruska, v menší míře také
ženy z Afriky a z Balkánu aj. Přístup ke
službám mají ženy z cizích zemí stejný,
14
Text:
problém bývá ve zdravotním pojištění,
při jehož absenci si musejí část vyšetření
hradit. Sociální služby jsou jim k dispozici
ve stejném rozsahu a za stejných podmínek
jako residentkám.
Specifika práce se ženami z jiných zemí
spočívají především v komunikační a kulturní bariéře. V naprosté většině případů
se s ženami domluvíme prostřednictvím
angličtiny, ruštiny či jiných jazyků, které
sociální a zdravotní pracovnice ovládají.
K dispozici máme také tlumočníky a překladatele. Základní materiály, které klientkám
předáváme, i dokumentace potřebná
k testování a informace o jeho průběhu jsou
většinou v jejich rodném jazyce, máme je
k dispozici v 6 jazykových mutacích (česká,
Text:
Text:
anglická, bulharská, ruská, ukrajinská
a rumunská).
Další specifika práce se zahraničními
klientkami spočívají v poradenství. Část
z nich nemívá ani základní informace (např.
o způsobech přenosu nemocí, kultuře dané
země, právním systému apod.) a je tedy
třeba přizpůsobit předávání informací tomuto faktu, vycházet z reakcí klientky. Větší
pozornost věnujeme také jejich právům.
Cizojazyčně mluvící klientky mohou také
být oběťmi obchodování s lidmi a i tento
fakt je třeba vzít v potaz. V sociální práci se
ženami z cizích zemí se snažíme kontakt
přizpůsobit jejich kulturním, komunikačním
a dalším možnostem a specifikům.
Kontakty na organizaci:
Pobočka R-R Praha
Bolzanova 1 (vchod z Opletalovy ul.)
110 00 Praha 1
Poradna: PONDĚLÍ: 17.00 – 20.00 hod
Poradna a ordinace: ČTVRTEK: 16.00 – 20.00 hod
Tel.: 224 234 453, 602 180 180
E-mail: [email protected]
Email: [email protected]
(pro zájemkyně o terapii)
Pobočka R-R Brno
Vlhká 10, 602 00 Brno
Poradna a ordinace: STŘEDA 17.00 – 20.00 hod
Tel.: poradna: 737 525 429
Tel.: ordinace: 605 507 217
E-mail: [email protected]
Pobočka R-R České Budějovice
Česká 20, České Budějovice, 370 01
Tel.: kancelář: 387 210 322, 777 180 188
E-mail: [email protected]
Kateřina Dederová, SIMI, [email protected]
Archiv
Když se Rekne Dejme
šanci imigrantUm
Co víme o životě cizinců v ČR? Jaké to je
žít v Čechách? Odkud přišli a proč si vybrali
zrovna Českou republiku? Známe skutečné
příběhy těchto lidí? A jak k cizincům vlastně
sami přistupujeme?
Tyto a podobné otázky si klademe společně se studenty při setkáních na besedách
a multikulturních večerech, které Sdružení
pro integraci a migraci (SIMI) pořádá v rámci
projektu Dejme šanci imigrantům podpořeného z Evropského fondu pro integraci
státních příslušníků ze třetích zemí. Každý
měsíc ve spolupráci s vybranými základními školami a víceletými gymnázii v Praze
a Středočeském kraji připravujeme besedy
s cizinci z řad klientů SIMI. Ti pocházejí z různých zemí a jsou pozváni, aby společně se
studenty strávili část dopoledního vyučování
a podělili se s nimi o svůj osobní příběh a zkušenosti spojené s cestou do ČR a životem
tady. Ve dvou vyučovacích hodinách každý
z nich vypráví o tom, co za radosti a starosti
jim toto rozhodnutí přineslo, jaká překvapení a přijetí je čekala a jak se s touto životní
výzvou vypořádali.
Většina studentů na besedě měla již v životě
příležitost si roli cizince v jiné zemi vyzkoušet, mnozí z nich mají kamarády cizince
a téma multikulturality a společného soužití
jim tak není nikterak neznámé. Samotné
setkání s člověkem z jiné země a seznámení
se s jeho konkrétním příběhem je zajímavou příležitostí pro reflexi vlastních pocitů
a zkušeností. Co máme společné a v čem se
naopak lišíme a proč? Co znamená žít v jedné
společnosti, městě či vesnici a současně si
uvědomovat svou vlastní kulturní identitu?
Kromě besed tak SIMI připravuje ve spolupráci s cizinci také „multikulturní večery“,
které na setkání na školách navazují. Večery
jsou věnované zemím původu našich hostů,
kteří vypráví o zajímavostech z historie,
krásách přírody, kulturních zvyklostech nebo
tradicích. Na večery jsou vždy pozváni také
rodiče dětí, které se účastnily besedy, a široká veřejnost. Společně s povídáním o tom,
jak se žije jinde, mají všichni návštěvníci možnost ochutnat i speciality tradičních
Markéta Cudlínová
jídel. Říká se, že láska prochází žaludkem,
zamilovat jsme se tak již společně mohli do
zemí jako Kyrgyzstán, Namibie, Čečensko,
Etiopie, Kapverdské ostrovy, Taiwan, Kurdistán. Pro všechny lektory/cizince tato setkání
také bývají skvělou příležitostí pro vzájemné
sblížení a pochopení. Míst na planetě je tolik
a lokální klima, politické poměry či kultura
vyvíjející se po tisíciletí dala vzniknout rozmanitým národům a kulturám. Pro ty z nás,
kteří se chceme otevřít jejich poznávání,
je zde příležitost se našich setkání zúčastnit, nechat se provést místními průvodci
a poznat nejen zemi očima těch, kteří se zde
narodili, ale také to, co se jeden od druhého
můžeme naučit.
Multikulturních večerů proběhlo již 9
z plánovaných 13. Do začátku léta se tak setkáme ještě čtyřikrát, abychom se dozvěděli,
že jinakost nás může obohacovat, a co víc,
poznali lépe ty, kteří si stejně jako my vybrali
život v České republice.
SIMI (Sdružení pro integraci a migraci) je lidskoprávní nezisková organizace hájící práva
cizinců v ČR. Jednou z našich důležitých aktivit je kromě rozvíjení tolerance vůči cizincům
také podpora jejich integrace prostřednictvím právního a sociálního poradenství, které
poskytujeme zdarma v centru Prahy. Více
informací o spolupráci na projektu Dejme
šanci imigrantům nebo poradenství najdete
na našich stránkách www.migrace.com.
Cizinci si zkouší
výbErové Rízení
naneCisto
Nácvik výběrového řízení formou Assessment centra
Jak zajistit, aby si mě zaměstnavatel pozval
na pohovor? A jak se na pohovor dobře připravit? Na podobné otázky se určitě snaží
nalézt odpověď každý, kdo chce najít dobré
zaměstnání. A když čeština není váš mateřský jazyk a máte zcela odlišné zkušenosti
s hledáním zaměstnání, pak se hledání
práce může snadno stát noční můrou. Pro
migrantky a migranty, kterým se z různých
důvodů nedaří nalézt práci odpovídající
jejich kvalifikaci a zkušenostem, organizuje
Evropská kontaktní skupina (EKS) tréninková výběrová řízení formou Assesment
centra (AC).
V čem spočívá technika AC
AC by se dalo přeložit jako „hodnotící středisko“, často se využívá za účelem obsazení
pracovní pozice. Tvoří ho soubor různých
metod a technik (testy, zkoušky odborných
znalostí, pohovor, simulace). Cílem AC je
zhodnotit a porovnat schopnosti a dovednosti účastníků a vybrat uchazeče, který
nejlépe odpovídá pracovní pozici. Během
jednotlivých aktivit jsou sledovány předem
určené kompetence, které jsou pro pracovní pozici důležité.
Jak využíváme AC v kurzech
Možnost pozorovat kompetence uchazečů
v praxi jistě patří k hlavním výhodám techniky AC, a přispívá tím k stále větší populárnosti této metody mezi zaměstnavateli. To
byl jeden z důvodů, proč jsme techniku AC
zařadili do projektu V práci otevřeno, který
je zaměřen na integraci kvalifikovaných
migrantů a migrantek na trh práce. Nácvik
výběrového řízení formou AC probíhá
během víkendové lekce, účastníci mají
možnost vyzkoušet si pohovor, rolovou hru,
případovou studii a diskusi. Všichni také
získají písemnou a ústní zpětnou vazbu na
svůj výkon od lektorů a lektorek.
Pomocí AC si účastníci mají možnost vyzkoušet výběrové řízení nanečisto, zlepšit
své komunikační a prezentační dovednosti
v českém jazyce a získat větší sebejistotu
pro další výběrová řízení. „Po dnešním pohovoru už se nebojím ničeho. Byl to pro mě
velký zážitek, viděla jsem své chyby a budu
na nich pracovat,“ uvedla po víkendové
lekci jedna z účastnic, Alexandra Laparová.
Samotné AC je součástí 3měsíčního kurzu,
jehož hlavním cílem je připravit účastníky
na výběrové řízení. Lekce jsou zaměřeny na
přípravu před výběrovým řízením a zároveň
se snaží účastníky motivovat k aktivnímu
přístupu k hledání práce po skončení kurzu.
Velký důraz během celého kurzu je kladen
na identifikaci kompetencí účastníků, trénink sebeprezentace a posílení sebedůvěry.
Pozitivní sebeprezentace a zdravé sebevědomí hrají totiž během výběrového řízení
klíčovou roli.
Kurz je v rámci projektu třikrát opakován, celkem se ho zúčastní 36 migrantů
a migrantek. Mnozí z nich nikdy předtím
neabsolvovali pohovor v České republice
nebo nikdy nepracovali v české firmě.
„Byla to moje první zkušenost s výběrovým
řízením v českém jazyce. Už vím, co mohu
čekat a myslím, že tak mám větší šanci najít
si lepší práci,“ řekla účastnice kurzu Tatiana
Nová.
Celý kurz je hodně zaměřen na práci s kompetencemi účastníků. Při jeho tvorbě jsme
se také inspirovali švýcarskou metodou
kariérového poradenství CH-Q, která se
specializuje na odhalování, rozvoj a uznávání kompetencí, které si člověk osvojil
v průběhu celého života.
Výhodou metody CH-Q je velmi široká
možnost jejího využití – je vhodná pro lidi,
kteří chystají změnu v profesním nebo
osobním životě, kteří se vracejí po pauze na
trh práce nebo kteří chtějí lépe poznat sami
sebe a ujasnit si své kariérní plány. Využívá
se také při vzdělávání profesionálů zabývajících se kariérním poradenstvím. Další výhodou metody CH-Q je, že kurzy je možné
flexibilně upravovat pro potřeby konkrétní
skupiny. V současné chvíli pořádáme kurzy,
které z této metody vychází, pro cizince
připravující se na změnu v kariéře i pro
zájmové skupiny, které připravují rozjezd
nově vznikající organizace. Protože zájem
o kurzy je skutečně velký, plánujeme otevřít
nové pro další zájemce v průběhu jara. Také
nabízíme možnost vytvoření kurzu s využitím technik CH-Q na míru pro skupiny.
Využití technik AC a CH-Q v kurzu V práci
otevřeno se osvědčilo, mnozí účastníci
kurzu se nám po jeho skončení pochlubili
svými úspěchy při hledání zaměstnání.
„Podařilo se mi najít práci jako programátor
v dobré společnosti. Myslím, že kurz mi pomohl dobře se na pohovor připravit. Děkuji
za pomoc,“ napsal nám Mikhail Kuznetsov
4 měsíce po ukončení kurzu.
O Evropské kontaktní skupině
Evropská kontaktní skupina (www.ekscr.
cz) je nezisková organizace, která prosazuje rovné příležitosti mezi muži a ženami,
bojuje proti rasismu a diskriminaci cizinek
a cizinců a snaží se měnit zažité genderové
stereotypy a předsudky v Česku i v Evropě.
V současné chvíli máme otevřeno několik
kurzů pro migranty a migrantky v Praze
a Plzni zaměřené na vstup a orientaci na
trhu práce a podporu začínajících podnikatelů. Projekt V práci otevřeno (září 2010 –
srpen 2012) je spolufinancován Evropským
sociálním fondem a rozpočtem hl. m. Prahy.
16
Text:
Foto:
Rozhovor
Tomáš Bystrý
Rena Horvátová
Za padElaný cestovní pas
zaplatíte i v Rádech tisícU eur
V loňském roce cizinecká policie odhalila téměř devět stovek padělaných dokladů. Nejčastěji za nimi v dlouhodobém měřítku – alespoň podle dat cizinecké policie – stojí Ukrajinci, Moldavané a další příslušníci postsovětských republik, Vietnamci,
ale také sami Češi. Vyrábějí je organizované skupiny gangů, nebo se jedná spíše o jednotlivce? A kolik takový padělaný
cestovní pas vůbec stojí? Otázky pro vedoucího oddělení dokladů Ředitelství služby cizinecké policie Huberta Langa:
Zaznamenali jste za posledních pár let
nárůst počtu padělaných cestovních
pasů?
Ano, určitý nárůst tu je, a to zejména v loňském roce, kdy jsme zadrželi téměř devět
stovek padělaných dokladů. Tady je nárůst
oproti roku 2010 zhruba o třetinu. Šlo
o falšování cestovních pasů, občanských
průkazů, dokladů o povolení k pobytu jednotlivých členských států a celou řadu listin,
které cizinecká policie sleduje a kontroluje.
Chápu, že podrobné informace poskytnout asi nemůžete, ale přeci jenom – kdo
stojí u nás za paděláním cestovních pasů?
Jsou to organizované skupiny gangů,
které fungují i mimo Česko?
Cizinecká policie většinou šetří koncového
uživatele zfalšovaného dokladu. My pak
během vyšetřování samozřejmě zjišťujeme,
jak k němu zadržená osoba přišla, kolik za
něj musela zaplatit a jestli to bylo na území
České republiky nebo za jejími hranicemi.
Je ale potřeba říci, že ne v každém případě
musí jít o organizované gangy. Jsou tu
i jednotlivci. Zvláště u těch méně zdařilých
padělků zjišťujeme, že za nimi stojí sami
držitelé jednotlivých dokladů. Pro ilustraci:
člověk potřebuje rychle odcestovat, náhle
zjistí, že mu již skončila platnost cestovního pasu. A tak některé údaje vymaže, jiné
přepíše. V tomhle případě se asi nejedná
o žádný gang. Ale víme i o případech, kdy
za falšováním pasů stály organizované
skupiny lidí, které se zabývaly nelegálním
transportem osob z bodu A do bodu C. Jde
opravdu o celé spektrum případů.
Co vlastně můžeme chápat pod pojmem
padělání dokladů?
Z hlediska odbornosti rozlišujeme několik
kategorií. Doklady jsou jednak padělány –
to znamená, že od první do poslední stránky je celý doklad fiktivně vytvořen. Potom
existují doklady pozměněné – u nich dochází například k výměně fotografie nebo
k jiným zásahům do personálií. Patří sem
také doklady, které jsou bianco odcizené
a neoprávněnou osobou vyplněné, nebo ty,
jež jsou zneužité. Těmto dokladům říkáme
„cesta na podobnost“. Jde o pravé platné
doklady, akorát je kontrolujícímu úředníkovi předkládá jiná osoba než původní držitel.
Poslední kategorií jsou naprosto smýšlené
doklady neexistujících subjektů.
Někde jsem četl, že jste dokonce narazili
na člověka, který za svůj pas vydával pozměněnou průkazku z knihovny. Přesto,
který způsob padělání je v současnosti
nejběžnější?
Jednoznačně to jsou doklady pozměněné –
výměna fotografií, pozměňování personálních údajů nebo vízových štítků, vytrhávání
určitých stránek. Bohužel se čím dál častěji
setkáváme s kategorií, kterou nazýváme
„cesta na podobnost“. Souvisí to například
právě se zaváděním biometrických prvků do
cestovních pasů (pozn. red.: jde například
o čip s digitální fotografií nebo snímání otisků prstů). Ty už padělatelé neumějí napodobit, a tak předkládají pravý oficiální doklad,
který jim ovšem nepatří. Je to typické
například pro Vietnamce. Laická veřejnost
asijské jedince od sebe pořádně nerozezná,
může se nám jevit jeden jako druhý. My ale
neustále školíme nejen naše pracovníky, ale
i policisty ČR, aby i v těchto případech dokázali pomocí tak zvané portrétní identifikace
určit, zda ten, který jim předkládá svůj
jakýkoliv doklad, je skutečně jeho.
Nerad bych, abychom paušalizovali, nicméně můžete z dat, která máte k dispozici, říci, jestli je u nás padělání cestovních pasů typické přímo pro příslušníky
nějakého konkrétního státu?
Samozřejmě monitorujeme příslušníky, kteří k tomu inklinují poněkud více.
V takové pomyslné „top pětce“ figurují
zejména státní příslušníci z Ukrajiny, pak to
jsou paradoxně sami Češi, kteří z nějakého
důvodu potřebují zakrýt svou totožnost
nebo se vydávají za někoho jiného. Patří
sem i Vietnamci, protože na území České
republiky žije mimo Vietnam největší
komunita Vietnamců. A v této „pětce“ se
objevují také občané Moldavska a dalších
postsovětských států. Ono to má svou
logiku – vesměs jde totiž o občany, kteří
za normálních podmínek potřebují pro
vstup a pobyt na území České republiky
vízum. Zneužívají doklady, které jsou pro
vstup nejen do České republiky, ale i celého
Schengenského prostoru bezvízové.
Zlepšila se za posledních pár let kvalita
padělaných cestovních pasů vzhledem
k stále se vyvíjející technologii?
Je důležité rozdělit dvě období: než Česká
republika vstoupila do Schengenského
prostoru a poté, co do něj vstoupila. V době,
kdy jsme měli ve vnitrozemí státní hranice,
tak ta kvalita zachycených padělaných
dokladů nebyla příliš vysoká. Opět příklad:
migrant se dostal do České republiky za
Text:
Foto:
účelem toho, že emigruje dále například
do Německa nebo do Rakouska. Když je
u nás, dostal tu nějaký doklad, ten posléze
nějakým způsobem pozměnil, nelegálně
překročil hranici České republiky a na území
kupříkladu Spolkové republiky Německo
pak požádal o azyl. Se vstupem naší země
do Schengenského prostoru nám tohle napadání dokladů prakticky vymizelo, ale na
druhou stranu se zvýšila nebezpečnost kvůli
zvyšující se kvalitě padělání dokladů. Kvalita
se samozřejmě odvíjí od toho, kolik jsou
schopni příslušníci daných zemí za něj zaplatit. A dovedl bych tvrdit, že jde skutečně
o přímou úměru kvality padělku a jeho ceny.
Jsou opravdu případy, kdy narazíme na velmi kvalitní zfalšované pasy, které odhalíme
až po skutečně podrobnějším zkoumání
nebo až na základě mezinárodní spolupráce. Dokonce jsme se setkali s padělanými
doklady, které byly lépe zabezpečeny než
originál. To je opravdu paradox.
Kolik může stát takové zhotovení padělaného pasu?
To je opravdu různé. Záleží, jak jsem již
zmínil, na kvalitě. Existují padělky, které se
pohybují v řádech tisíců korun, můžou to být
také desetitisíce korun, případně tisíce eur.
Iveta Kováčová
Střední policejní škola MV
V Cesku bude
multikulturní
policie
Téměř každý z nás měl nějakou zkušenost
s policií nebo alespoň slyšel vyprávět podobně smutnou historku. Vzpomínám, kdy
mě neobsloužili v restauraci s tím, že mám
jít jinam, že tam nic nedostanu. Když jsem
se personálu a vedoucích ptala proč? „Před
časem tady byli Cikáni a nadělali tu pěknej
bordel,“ řekli jednohlasně. Byla jsem zmatená, jistá si tím, že jsem nic neprovedla a že ti
Cikáni, o kterých je řeč, nejsou mí příbuzní
ani známí. Přivolaný přítel dostal při dalších
zvídavých otázkách pěstí do nosu. Když
dorazila policie, všichni vše popřeli. Kluci, „co
pomáhaj a chráněj“ se na nic neptali, nevyšetřovali, přestože se našel jeden host, který byl
ochotný incident dosvědčit.
Odešli jsme spráskaní, zneuctění a stále
hladoví, chlapci v uniformách si konečně
vydechli, sedli, usmáli se na své dobré restaurační známé a jako každý den dobře zadarmo
posnídali. „Ruka ruku myje,“ říká jedno přísloví, já říkám, možná bychom se měli o dost
vážněji a komplexněji věnovat své hygieně.
Že se věci mění a někdy snad i k lepšímu,
dokážou už za pár let adepti Střední policejní
školy MV v Holešově na Moravě. O projektu,
který získal podporu EU, a to dotací osmi
miliónů korun, nám řekl jeho manažer Daniel
Stanislav.
„V rámci integrace cizinců nás v blízké bu-
doucnosti čeká situace, kdy bude Vietnamec
u cizinecké policie nebo Rom u pořádkové
služby. Pracovat můžou kdekoli u bezpečnostních složek, zejména u policie, ve státním
sektoru mohou vykonávat bezpečnostně
právní činnost. Jako policisté budou moci
sloužit kdekoli, pracovat pro kohokoli,
stát proti komukoli. Kromě lepší možnosti
dorozumívání v případě práce s cizinci, bude
policie i v Česku, jako je tomu například ve
Francii multikulturní – různorodá.
Česko má v tomto směru pověst spíše
xenofobní země. Začleňování národnostních
menšin drhne a Ukrajinec, Rom či Vietnamec
má v stereotypních představách Čechů své
místo maximálně na stavbě, v ghettu nebo ve
večerce. Policejní škola v Holešově se rozhodla různorodá etnika programově podporovat
a za pomoci evropských fondů je umísťujeme
do svých lavic.“
Taková je představa Vyšší a Střední policejní
školy MV v Holešově, která na začleňování
národnostních menšin čerpá peníze z evropských fondů. Z 337 studentů čtyřletého
maturitního vzdělávání se zaměřením na
budoucí službu u Policie ČR je 51 příslušníků 16 národnostních menšin.
„Škola aktivně vyhledává talentované žáky ze
základních škol po celé republice. Slibujeme
uplatnění, kariéru, výjimečnou kvalitu výuky,
odbornou přípravu. Například Angelika
z Kazachstánu přijela s rodiči do Děčína v roce
1999. Základní školu dokončila s mimořádným prospěchem a chtěla studovat cestovní
ruch.
Vidina uniformy, společenské důležitosti
a možnosti pomoci příslušníkům vlastní komunity znalostí zákona je motivací pro mnoho z těchto studentů,“ tvrdí Daniel Stanislav.
Vedle všeobecných předmětů a speciální
tělesné výchovy, zahrnuje výuka základy kriminalistiky, dopravní bezpečnosti, střelby nebo
trestního práva.
„I přes současný ‚stop stav‘ v řadách české
policie se nám daří lovit v etnických vodách
nové ryby,“ maluje situaci manažer projektu
a závěrem dodává: „Mongolka Solja přijela
do Čech teprve před šesti lety. Zvládla jazyk
a nakonec dala přednost policejní škole před
obchodní.
Mnoho studentů v projektu vzdělávání
národnostních menšin na SPŠ v Holešově
bylo pečlivě vybráno. Mnohé z nich mohli
nastoupit bez přijímaček téměř kamkoliv.
Službu u policie považují především rodiče
těchto dětí za prestiž a jistotu. V každé třídě
je kolem 10 zástupců z etnických menšin, což
je v celorepublikovém měřítku unikátní.“
18
Nadežda Osina 2011
19
Text:
Text:
Kateřina Čížková
Archiv
Text:
Ceny za nejnadEjnEjší/nejhorší
poCin v oblasti integrace cizincU
Již počtvrté se 2. března odehrálo předávání ceny Osina za nejhorší počin v oblasti integrace cizinců. Jde o cenu, kterou uděluje
Centrum pro integraci cizinců Praha (CIC).
Letos se k této anticeně poprvé přidala také
cena s názvem Naděžda, která oceňuje
naopak nejnadějnější počin v oblasti integrace cizinců v ČR. Impulzem pro vyhlášení
ankety byla podle slov ředitelky CIC Zuzany
Ramajzlové především snaha o osvětovou
činnost v oblasti integrace cizinců: „Viděli
jsme v tom formu, jak oslovit veřejnost
a přitáhnout k tomuto tématu trochu
více lidí.“ Do obou kategorií mohou své
nominace udělovat lidé z široké veřejnosti.
O nominovaných pak mohou lidé hlasovat
na stránkách CIC. Nominace i následné
hlasování jsou anonymní, CIC se však domnívá, že hlasující jsou především novináři,
odborná veřejnost nebo sami cizinci.
V loňském roce se na cenu Osina sešly
dvě nominace, čtyři nominovaní se pak
ucházeli o Naděždu. Organizátoři během
vyhlašování zdůraznili, že nominací na
Osinu by bylo víc, ale nevyhovovaly pravidlům, která byla pro nominace stanovena.
Pravidlem je především to, že nominovaným musí být nějaký konkrétní počin nebo
výrok, který je doložitelný. Díky tomuto
omezení se proto do závěrečného hlasování dostaly pouze tyto dvě instituce:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR za přístup k problematice
začleňování dětí se speciálními potřebami (včetně dětí cizinců) do vzdělávacího
systému a za přístup k inkluzivnímu
vzdělávání vůbec (viz př. transformace
Národního akčního inkluzívního plánu a de
facto zrušení pracovních skupin NAPIV
v březnu 2011) a Ministerstvo vnitra ČR
za stanovení vysokých správních poplatků pro získání povinných biometrických
průkazů pro cizince ze 3. zemí (poplatek
za povinný biometrický průkaz pro cizince
ze třetích zemí (2500,- Kč v roce 2011) není
srovnatelný s platbou, kterou platí čeští
občané např. za vystavení biometrického
pasu (600,- Kč v roce 2011).
Vítězem se stalo Ministerstvo vnitra,
které je pravidelným držitelem této ceny.
Organizátoři „ocenění“ každoročně posílají vítězi, dosud však ze strany Ministerstva
nepřišla nikdy odezva.
Na cenu Naděžda byly nominace bohatší,
což je pro všechny zainteresované dobrá
zpráva.
Nominovaní tedy byli:
Poradna pro integraci za organizaci multietnického hudebního festivalu Barevná
planeta v Ústí nad Labem, Agency for
Migration and Adaptation AMIGA, o. s. za
projekt „Zapojení dobrovolníků z řad migrantů do sociálních a volno-časových aktivit
na Praze 2“, Multikulturní centrum Praha
za dlouhodobou celospolečenskou osvětu
ohledně otázek migrace a napomáhání procesu integrace cizinců do české společnosti
prostřednictvím svých aktivit a Iniciativa za
práva pracovních migrantů a migrantek za
organizaci „Kampaně za stromkaře“, která
různými akcemi upozornila na vykořisťování
pracovních migrantů společnostmi provádějícími zakázky pro Lesy ČR.
Na vyhlašovacím večeru se představily
dvě organizace, které dostaly v anketě
Naděžda nejvíce hlasů – občanské sdružení Amiga a Iniciativa za práva pracovních migrantů a migrantek. Tato iniciativa
nakonec také obdržela nejvíce hlasů.
Na otázku, co organizátory nejvíce
překvapilo v loňském ročníku ankety,
odpovídá paní ředitelka Zuzana Ramajzlová: „Na jedné straně je překvapením
malý počet nominací, v čemž ale může
hrát roli spousta věcí, o kterých nevíme
a které nemůžeme ovlivnit. Na druhé
straně je však příjemným překvapením
to, že nejvíce hlasů v anketě Naděžda dostaly dvě velmi neformální iniciativy, což
svědčí o tom, že i práce takových skupin
je vidět.“
Do příštího ročníku může kdokoliv nominovat počiny, které považuje na nejnadějnější nebo naopak nejhorší. Spolu
s organizátory ankety můžeme doufat,
že bude z čeho vybírat a že se opět sejde
především hodně těch nadějných počinů.
Iveta Kováčová
Jaro s pRíchutí
sakury
Z Japonska (Nipon-koku), tedy doslovně ze
Země vycházejícího slunce, pochází klavíristka a cembalistka Kayoko Zemanová, která před deseti lety zakotvila u nás, v Česku.
Narodila se v Saitamě v Japonsku a už jako
čtyřletá se věnovala hudbě. Vystudovala
Uměleckou fakultu obor klavír u profesorky
Reitei Yoh na Nihon University. V Japonsku
byla členkou sboru Wadači pod vedením
dirigenta Shoji Moroi, se kterým koncertovala i v ČR. Do České Republiky přijela
studovat hru na klavír a cemballo. Dnes tu
má rodinu, učí na Mezinárodní konzervatoři
klavír, koncertuje například se soubory staré
hudby jako je II Paienco a v duu ji doprovází
na tradiční šamicen japonský lidový hudebník Kenya Sató. Kayoko vystupuje také se
šansoniérkou Ester Kočičkovou, slyšet ji ale
můžete i sólově.
Střetla jsem se s japonskou pověstnou
strohostí ve vyjádřeních i drobných gestech, s obrovskou uzavřeností a nedůvěrou
k cizím, jako by je někdo naložil do papiňáku
a pomalu dusil a dusil, osobně. Tedy ani
tenhle výraz sem nepatří. Protože jejich
pokora, víra a úcta k člověku a jakási fata
morgana srdečnosti je tu sice trvale a jakoby
samozřejmě, oni ale zůstávají vždy ostražití, vzdálení a neosobní. K tomu zřejmě
patří i velice tichý, vysoký a jakoby škrcený
zvukový projev paní Kayoko, když souhlasila s rozhovorem po mailu… Ovšem větší
ukázku střídmosti, skromnosti a ne-potřeby
se vyslovit jen tak neuvidíte…
Kayoko, kdy jste přijela do Čech a z jakého důvodu?
Asi před deseti lety pro postgraduální studium hudby.
Jste i dnes ráda, že jste se tady rozhodla
žít a pracovat?
Mám velice ráda hudbu včetně lidové,
a proto se mi v Čechách líbí.
Co je pro vás nejtěžší na životě jinde než
doma?
Zima tu trvá dlouho a je ve srovnání
s Japonskem velmi studená. Samozřejmě,
na severu Japonska, na Hokaidu, je zima
podobná té české.
Jak se Japonec přizpůsobí životu v ČR,
co vás tady šokovalo, co se vám tu
naopak líbí?
Určitě to je velice individuální, mezi mými
japonskými přáteli je mnoho hudebníků a to
možná ovlivňuje naše priority. Velice mě
osobně těší, že pokud člověk chce, je možno každý den chodit na koncerty tak vysoké
úrovně, jaké jsou na programu například
v Rudolfinu.
Jak moc vás změnil/ovlivnil život v Česku?
Jako pro hudebníka to pro mě byla nová,
velice cenná zkušenost.
Žijete tady plnohodnotným životem,
nebo jako cizinec?
Můj manžel Jakub Zeman je japanolog, který miluje japonskou tradiční kulturu, takže
se vzájemně doplňujeme.
Co ráda děláte – máte nějaké denní nebo
jiné rituály? Co vás zajímá kromě hudby?
Mám ráda kulturní život, výstavy, koncerty,
cestování...
Japonec a Čech – co mají společného?
Je možné zcela národnostně a lidsky
splynout?
Určitě existují rozdíly i styčné body. Můžeme se vzájemně respektovat a snažit se
pochopit. A kultura a třeba hudba může
v takových případech stavět mosty.
Máte ráda jaro? Jak jej vítáte v Japonsku
a jak v Česku?
Mám ráda jaro. U nás v Japonsku máme jarní
tradici obdivování se sakurovým květům
(hanami). Tady v Čechách vnímám velký rozdíl mezi zimou a probouzením se jara a nového života. Je to hezky vyjádřeno v lidové
hudbě či ve skladbách Bohuslava Martinů.
V oblasti Kantó rozkvetly sakury. Plný květ
už ale mají za sebou, vítr roznáší jejich drobné kvítky po okolí a chvílemi to vypadá, že
sněží. Na pouhý týden se obalí větve sakur
do této nádherné róby. Říká se, že právě
proto mají Japonci sakury rádi. Během
chvíle vykvetou do krásy, veškerou svou sílu
vženou do květů. Jen na pár dní se promění
v půvabné dámy, aby právě v okamžiku té
největší krásy plně rozevřené květy začaly
opadávat jako sněhové vločky. Když se za
pár dní ohlédnete, nic po nich nezbude. Tím
jsou sakurové květy ztělesněním samurajských ideálů – v pravý čas vložit do svého
konání veškerou svou sílu a energii, vydat ze
sebe všechno a pak už není kolem nic, nic,
k čemu by bylo třeba se vracet.
V poslední době je zejména mezi staršími
páry populární nesmířit se s pouhým týdnem,
během kterého sakury obšťastňují okolí svými květy. Informace o tom, kde právě kvetou
sakury, jsou součástí řádného zpravodajství.
Sakurové kvítky se přidávají do různého cukroví a zákusků nebo třeba do zmrzliny.
O hanami znamená dívání se (obdivování
se) sakurovým květům. V několikakilometrových alejích se čas od času vytvoří zácpy –
sakurové zácpy –, jak se nikomu nechce
přidat plyn a zástup aut se jen pomalu šine
bílým tunelem. Současně jsou i chodníky
plné obdivovatelů bílých, narůžovělých
i sytě růžových květů. V parcích si pod
rozkvetlými stromy hrají děti ze školky
a v hloučku opodál posedávají stařečci.
Večer se pod korunami sakur rozprostřou
deky a plachty a skupinky popíjejí, zpívají
a dlouho do noci se těší z té kvetoucí nádhery pod rozsvícenými lampióny.
20
Reportáž
Text a foto:
Rena Horvátová
Když Drak
vystRídá Zajíce
Podle čínského lunárního kalendáře, o kterém je datována první zmínka z roku 2637
před naším letopočtem, se určuje příchod
čínského nového roku, který nastává
s druhým novým měsícem po zimním
slunovratu. Tentokrát toto období připadá
na 23. ledna, kdy ukončí svou vládu rok
Zajíce a započne rok Draka. A díky festivalu
SongFest, který je pořádán již po páté, jej
mohli přivítat i Pražené 19. ledna ve známém žižkovském Paláci Akropolis. Letošní
ročník se nekoná pouze v naší metropoli,
přes týden se objeví v různých obdobách
v Českém Krumlově, Hradci Králové nebo
Českých Budějovicích.
„Vstupenky vyprodané,“ říká mi usměvavý hlas organizátora festivalu do telefonu
a už mě doplňuje na seznam akreditací pro
novináře. Spolu se mnou jde i kolega Tomáš
z Českého rozhlasu. Cestu od tramvaje nám
znepříjemňuje drobný déšť. Jen co si odložíme promáčené kabáty do šatny, dostáváme u vstupu neonovou pásku na zápěstí.
Pod schody nás na malém podiu vítá Květa
Bílková čajovým obřadem. Její názorná
ukázka přípravy čaje a jeho podávání
stylizované do prvků čínské kultury v sobě
snoubí vůni, jemnost a harmonii. Jak se
později dovídám, Čajovna Dračí studna nabízí nejen ochutnávky lahodných čínských
čajů, ale také těch z ostatních koutů světa.
Oceňuji, že stejně jako v minulých čtyřech
letech nebude ani letošní ročník Songfestu
pouze o zpěvu a hudbě. Odpolední program myslí i na rodiče s dětmi. K dispozici
jim byl barevný jarmark a program, v němž
děti mohly uplatnit svou kreativitu v rámci
výtvarné a hudební dílny. A kdo z návštěvníků dostal chuť na něco dobrého z vegetariánské restaurace Govinda, mohl ochutnat
například zeleninový špíz obalený v těstíčku
a usmažený dozlatova.
Hudba ve znamení Draka se nesla první
částí koncertu, který odstartovala svým pů-
sobivým zpěvem čínská zpěvačka Feng-yűn
Song pocházející ze severovýchodní Číny,
konkrétně z města Jiamusi, dnes avšak již
20 let žijící v Praze. Ta je nejen zakladatelkou festivalu SongFest, hlasovou pedagožkou, ale také cvičitelkou a terapeutkou.
Tato charismatická dáma svým osobitým
zpěvem dokázala během okamžiku ztišit
celý sál žižkovského Paláce Akropolis,
pohrát si v jednotlivých tónech se svým
dokonalým hlasem a navodit tu správnou
atmosféru večera. Její dlouhá červená
sukně a havraní vlasy se na tmavém podiu
krásně vyjímaly. Během písní své domoviny
ji doprovázelo šansonově jazzové trio PUO.
Moderátorského žezla se mistrně ujal herec
a zakladatel divadla Vizita Jaroslav Dušek.
Jeho hravý vtip a lehkost projevu nenechala
žádného diváka bez hlasité salvy smíchu.
A v tomto duchu se nesl i kratičký rozhovor
před samotným vystoupením držitelky
mnoha prestižních cen, čínské virtuosky na
klasickou čínskou loutnu a čerstvé laureátky
celočínské soutěže Zlatý zvon 2011 v kategorii národních hudebních nástrojů Gao
Yingying, která okouzlila všechny přítomné
svou mistrovskou hrou hned v několika
skladbách.
Jedna z nejzajímavějších částí večera patřila písničkáři a spisovateli Janu Burianovi,
který mimo jiné přednesl jeden ze svých
fejetonů doprovázený hrou na klavír. Vyslovil i přání, aby se rok Draka nestal rokem
na draka. Škola čínského bojového umění
Qui Fei, která nový rok přivítala tradičním
lvím tancem pro štěstí, předvedla divákům
několikaminutovou barevnou show. To zaujalo i sálem pobíhající děti, které následně
bedlivě pozorovaly spisovatelku a cestovatelku Pavlínu Brzákovou, držitelku ceny
Josefa Hlávky z roku 1996, již získala za
autorské knihy sibiřských pohádek a příběhů Goromomo Goroló a Jamtana. Ta svým
šamanským rituálem na prahu nového
roku očistila nejen diváky, ale i celý prostor
Paláce Akropolis.
Po řádné očistě novoročního požehnání
se na podiu vedle Jaroslava Duška a Pavly
Brzákové schází také zakladatelka festivalu
Feng-yűn Song spolu s Janem Buriánem.
Diskuzní fórum o času Draka, které je rovněž součástí programu, je nejen zajímavé,
ale i velmi humorné. Kromě dotazu, čím se
liší rok Draka od toho předchozího, zazněly
od diváků i ty filozofičtější. V jednom z nich
kupříkladu stálo, co si myslí diskutující
o konci světa. Na to reagoval Dušek humorem sobě vlastním, když sdělil divákům, že
konec světa už dávno byl. Od zakladatelky
festivalu se diváci dovídají, že tento ročník
bude důležitý právě proto, že nastává rok
Draka, jemuž vládne element vody. „Ten je
energeticky vůbec nejsilnějším obdobím
z celého cyklu čínského zvěrokruhu. Lidem
přinese nejen mnoho změn, ale i pozitivní energii. A podle tamější astrologie se
přisuzuje tomuto období i velmi dynamický
pohyb. Lidé narození ve znamení Draka
se mohou těšit na pozitivní proměnu,“
vysvětluje význam nadcházejícího roku
Draka Song, která mimo jiné doporučí
zakoupení předmětů červené barvy pro
štěstí. Po slovech přichází na řadu hudba.
Na podiu se objevuje Feng-yűn Song spolu
s virtuoskou Gao Yingying, soulad těchto
dám je úchvatný. Zaznívá dokonce i známá
moravská píseň okořeněná operními prvky
v podání zpěvačky.
První část koncertu uzavírá Dračí tombola
a poté je odstartována jeho druhá část,
v níž nechybí Tančírna – Tanec s drakem.
Po cestě ze sálu se ještě na chvilku zapovídám s Květou Bílkovou, pořídím fotografii
a vykračuji společně s Tomášem do ulic
provoněných deštěm.
22
Text:
Esej o jídlu
Marija Vlašić
SARMA MATER
BALCANICA
Balkán je svérázný kousek světa. Písnička
říká, že je to země ze snu nacházející se na
pomezí mezi mocnými silami dobra a zla,
již stvořili básníci a bojovníci. Balkán je
temperamentní, otevřený, bez šminek a rád
se dívá druhým do talíře. Podíváme-li se
rovnou do talířů těchto básníků a bojovníků,
najdeme na nich to, čemu říkáme balkánská
kuchyně. Je to kuchyně, do které se zapsaly
hlavně kuchyně turecká a řecká, a zároveň ji
sobě přizpůsobovaly národy žijící na území
dnešní Albánie, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Černé Hory, Chorvatska, Makedonie,
Rumunska a Srbska. Balkánských zemí je
poměrně dost a je to krajina rozmanitá,
proto jsou i regionální variace v balkánské
kuchyni různé. Mají ale v základě zabudované společné typické rysy Balkánu – nelíčenost, vroucnost a pohostinnost. Kromě toho
jsou společné i ingredience, ze kterých se
pokrmy všude připravují.
Zpravidla se na talíře s předkrmem nakládají různé druhy sýrů, pršut a olivy; ryby či
maso se grilují (čevapčiči, pljeskavice apod.),
na jídelníčku je kromě vepřového a hovězího běžné i jehněčí maso, hojně se používá
zelenina – jako salát (např. i v Čechách zdomácnělý šopský salát), jako příloha (ajvar,
ljutenica, pindjur apod.), grilovaná, plněná…,
všechno se posype čerstvým kořením a na
závěr se podávají kalorické bomby v podobě koláčků s různými druhy oříšků zalitých
sladkým sirupem a všudypřítomná turecká
káva. V balkánské kuchyni se vynakládá
hodně úsilí, aby výsledkem času stráveného
u plotny byl kompletní stravovací zážitek –
od předkrmu až po kávu (s cigaretou) –,
který organismu dodá všechny potřebné
výživné látky a duši rovnováhu ze společného stolování.
Jedno takové jídlo, které v sobě sjednocuje vše, co člověk potřebuje od vydatného
oběda, je sarma. Etymologie názvu jídla
prozrazuje turecký původ – je odvozeno
z tureckého slovesa sarmak (zabalit) a doslova znamená „zabalená věc“. V jihoslovanských jazycích se toto jídlo vyskytuje pod
názvem sarma, v rumunštině je to sarmale,
řečtina pro něj má slovo σαρμάδες, maďarština používá popisný název töltött káposzta (plněné zelí), němčina Kohlrouladen,
zatímco nebalkánští Slované podobné jídlo
pojmenovali podle jeho tvaru – holoubátka
(polština gołąbki, ruština голубцы).
Zjednodušeně řečeno, sarma je zelný závitek plněný mletým masem. Je to národní
jídlo všech balkánských národů a podobně
jako je to s tureckou kávou, každý národ ji
připravuje trošku jinak a přitom pevně věří,
že ta jeho varianta je ta nejlepší. Dokonce
se kdysi objevovala i na menu jedné pražské
studentské menzy. Ta ale už na první pohled
nepůsobila jako její nejlepší provedení,
protože každý ví, že se dělá z listů kysaného zelí. Vzhledem k tomu, že žijeme v ČR,
kde není zvykem nakládat celé hlávky zelí,
nezbývá než se přidat k sektě Balkánců,
kteří v nějakém koutku svých českých domů
najdou místo pro kbelík na nakládaní zelí
anebo aspoň místo ve své cestovní tašce, ve
které z vlasti přiváží cennou kysanou hlavičku. Zbytek se dá dokoupit i tady. Na jednu
hlavičku potřebujeme 600 g mletého masa
(půl na půl hovězí a vepřové), 50 g rýže, 1 cibuli, olej, sůl, pepř, mletou papriku a petržel.
Všechno pořádně smícháme a touto směsí
naplníme jednotlivé listy zelí a zavineme je
do trubky. Na dno hrnce dáme zbytky zelí
(aby se roličky nelepily a nepřipálily a abychom si potom pochutnali na zelíčku), na
ně natěsno naskládáme závitky, mezi něž
nacpeme plátky uzeného masa, podlijeme
vodou a dobře přitlačíme poklici. Vaří se asi
hodinu. Ke konci se může přidat (záleží na
národní a rodinné tradici) rajčatový protlak
rozmíchaný s moukou ve vodě – tím se sarma podlije a nechá se ještě povařit.
Stručný návod na přípravu sarmy toho o ní
moc neříká, protože sarma je nejen jídlo,
ale i instituce. Její příprava není práce, ale
rituál. Podle mého soukromého receptu se
nemá připravovat ani konzumovat o samotě. K dobré přípravě sarmy potřebujete
minimálně jednoho a ideálně 2–3 přátele
Balkánu. Měli byste se sejít, otevřít láhev (tu
první, určenou na popíjení až do okamžiku,
kdy se sarma pozvolna vaří, k čemuž existuje
terminus technicus „krčkati se“) a zahájit
„sarmování“. K tomu je doporučeno i zpívání
mantry: Sarma time, time, time, child, living
is easy… Tak to u mě začalo s první pražskou
sarmou, již jsme kdysi vařily s mou českou
kamarádkou, která se pro lásku jistého
Chorvata nechala vyškolit v „sarmování“.
Poslední sarmu jsme vařili zrovna tento
víkend v jejich společném pražském domě,
kde nám při „sarmování“ pomáhal i jejich
synáček. Že by sarma byla i afrodiziakem?
To snad ne, i když v chorvatském filmu „Ta
krásná splitská noc“ je natočena, mám za
to, první erotická scéna se sarmou. Pár tam
souloží na kuchyňském stolu, zatímco ona
v extázi stačí myslet i na jiné potěšení – jednou rukou protřásá kastrol se sarmou, aby
se nepřipálila. Dělá to, protože je silvestrovský večer. A na Silvestra sarma musí být.
Nesmí chybět ani na svatbách, vánočních
hostinách, pravoslavných oslavách rodinných svatých, křtinách, narozeninách, hodí
se k uctívání vzácných hostů, domácím
posezením a prakticky ke každé příležitosti,
protože je to pokrm všední i sváteční. Když
se oslava protáhne, nevadí, ohříváním další
den dostává sarma ještě lepší chuť.
Sarma je proto oblíbené jídlo napříč celým
Balkánem. Pro Balkánce žijící v cizině
dosahuje rozměru symbolické vlasti na
talíři – pohladí při rolování, připomene vůně
domova, když se „krčká“, a následně spolknutím zastoupí svaté přijímání. Je to matka
živitelka Balkánců všeho druhu. Ta, která
odkojila, vykrmila a vychovala generace
Balkánců, a tím je navždy poznamenala jako
kastu sarmofilů, kteří na sarmu, to znamená
na Balkán a jeho hodnoty, nedají dopustit.
V mé rodině se první sarma tradičně vaří
o Vánocích. Všeobecně je sarma považována
za zimní jídlo a u nás Jižanů se její sezóna
zahajuje až v prosinci. Je to taková rodinná
tradice, od babičky přes maminku po mě.
Ta první sarma se vaří na Štědrý den. Marný
je celý advent a přípravy na svátky, protože Vánoce nezačnu, dokud není v celém
domě cítit vůně sarmy. Je v tom ale háček.
Štědrý den je den postní a sarma se i přes
vábnou vůni ochutnávat nemá. Ačkoliv
dnes už v tom dokážu vidět i hlubší smysl,
stejně se neubráním reflexu z dětství při
knězově závěrečném zvolání „jděte v pokoji“
na konci vánoční mše půlnoční, a slyším
„dobrou chuť“. Kouzlo popůlnočních sarm
mě doprovázelo i v teenagerské době, když
jsem zjistila, že po návratu z večírku má
studená sarma zvláštní šmrnc, obzvlášť když
se konzumuje přímo z hrnce, „na pokličce“.
Sarma, v hotové podobě, mě doprovázela
i během pražských začátků, když maminka
pevně věřila, že si se sarmou zabalenou
do tisíce pytlíků odvezu do ČR i kousek
domova, a celník zase, že mám asi náročnou
stravovací poruchu, když do republiky pašuji
podivné roličky.
Sarma je jednoduše univerzální jídlo. Profánní i duchovní. Prosté i noblesní. Je symbolem
rovnováhy, klíč pro soužití rozmanitostí, který neuznává žádné národnostní, náboženské
nebo sociální roztřídění. Je to jídlo všech
a pro všechny. Přesně tak, jak nám kdysi
paní učitelka vysvětlovala, co to znamená
průměr: „Průměr je, milé děti, že je někdo
bohatý a jí jen maso, někdo je chudý a jí jen
zelí, v průměru – všichni jíme sarmu“.
Svojí mnohofunkčností použití a mnohotvárností variací, přizpůsobivostí a zdánlivou
protichůdností je sarma podobná svému
Balkánu – je protikladná, ale skvěle fungující podle nějakých svých vlastních zákonů.
Divoce přitažlivá, domácky voňavá a neodolatelně chutná. A hodně, hodně návyková.
Jako Balkán i ona v sobě má kyselou příchuť
zelí (žádné dolce vita to tam není), k tomu
nádech těžkosti, za niž může cibule a maso
(jsou tam přece ti bojovníci a básníci a ti to
v životě nemívají lehké…), a navíc ještě rýže,
která tomu všemu naopak dává lehkost
(…ale mají povahu, která jim to všechno
ulehčuje). Ty malé zelné závitky jsou Balkán
na talíři i kvůli tomu, že připouštějí variace.
Jak v kořeních, tak i ve způsobu přípravy,
kterými se může vyjádřit individualita kuchaře. Není tam žádné přísné zadání, hlavně
že je výsledek vonný a chutný. Někdo roluje
závitky tak, někdo jinak, někdo má rád malé
samičky, někdo velké, někdo do směsi s masem přidává vejce, někdo směs před rolováním ještě i orestuje, někdo sarmu podává
s bramborovou kaší, jogurtem nebo křenem,
někdo to považuje za zneuctění... Variací je
hodně, podstata však stejná. Spočívá v tom,
že se necháme na sarmu pozvat od svého
souseda a společně si na ní pochutnáme. Je
to sarma a je to Balkán. Připouští onu rozmanitost a na oplátku nabízí hodně požitků.
Jen se musí dávat pozor, i v nejintimnějších
chvílích, aby se nedostala přes bod připálení.
V Praze už sarma zanechala své stopy
(kromě výše zmíněné traumatické rádoby
napodobeniny ze studentské menzy) a dá se
ochutnat v každé dobré balkánské restauraci (reklamu přece dělat nemůžeme, malá
nápověda: Vršovice, Žižkov). Zároveň je tady
i stopa v symbolické rovině balkánského stylu života a stravování – v názvu legendární
skupiny balkánských hudebníků, pražského
Sarma Bandu. Proto na závěr nezbývá, než
popřát dobrou chuť všem přátelům sarmy
a Balkánu. S dobrou hudbou a dobrou myslí
do nového sarmování!
24
25
Text:
Redakce
Text:
Na zemEkouli nejsou cizinci
– každý je odnEkud
Co se delo,
Co se deje,
Co se bude dít
Čeští Vietnamci tráví v práci
zhruba o 12 hodin týdně víc
než většina obyvatel Česka.
Průměrně vietnamští přistěhovalci pracují 54 hodin, jen
o dvě hodiny méně pak Moldavané a Ukrajinci, vyplynulo
z šetření Centra pro výzkum
veřejného mínění.
Vietnamci si za měsíc průměrně vydělají zhruba 19 tisíc korun čistého, polovina z nich se
ale musí spokojit s méně než
17 500 korunami. Rusové si
průměrně přijdou na více než
20 tisíc, Ukrajinci a Moldavané zhruba na 17 tisíc.
Obyvatelé Česka podle
průzkumu Organizace pro
hospodářskou spolupráci
a rozvoj (OECD) průměrně
pracují 1 942 hodin ročně. Při
odečtení dovolené a státních
svátků stráví v práci zhruba
42 hodin týdně. Průměrný
hrubý měsíční plat je v Česku
přibližně 24 tisíc korun.
Do průzkumu CVVM se koncem roku 2010 zapojilo tisíc
lidí z Ukrajiny, Ruska, Vietnamu, Moldavska a zemí bývalé
Jugoslávie kromě Slovinska.
*********
Údaje ze Sčítání lidu, domů
a bytů i výkazy cizinecké
policie uvádějí, že v Česku
žije na půl milionu cizinců. Ze
statistik MPSV vyplývá, že zaměstnáno je cizinců více než
300 tisíc, z toho dvě třetiny
mužů. Více než dvě třetiny ze
zaměstnaných cizinců tvoří
lidé evidovaní na úřadech práce, necelou třetinu živnost-
níci. Typickými živnostníky
jsou Vietnamci, zaměstnanci
jednoznačně převažují zejména mezi Slováky a Poláky.
Více než polovina ze zaměstnaných cizinců k nám přišla
ze zemí EU, EHP nebo ESVO,
zbytek z ostatních zemí. Ze západoevropských zemí
pracuje u nás necelých pět tisíc Němců, přes tři tisíce Britů
a více než dva tisíce Francouzů. Z Evropské unie k nám
přicházejí lidé na smlouvu.
Nejpočetnější národností
mezi zaměstnanými cizinci
byli ke konci roku 2010 Slováci – bylo jich u nás zaměstnáno 111 tisíc, přibližně dvě
třetiny z toho byli muži. Ukrajinců bylo evidováno 72 tisíc,
opět asi dvě třetiny mužů,
třetí nejpočetnější národností
jsou Vietnamci, kterých u nás
pracuje 35 tisíc.
Vietnamci tu mají živnost,
ostatní většinou pracovní
úvazek.
*********
V Jihomoravském kraji se za
posledních deset let zčtyřnásobil počet cizinců. Nejpočetnější skupinu tvoří Ukrajinci,
v roce 2001 to byli Slováci.
„Z celkového počtu obyvatel
tvoří cizinci tři procenta. Nejvíce jich žije v Brně, kde jich je
šest procent,“ uvedla ředitelka Krajské správy Českého
statistického úřadu v Brně
Helena Kratochvílová.
Cizinců bylo při sčítání
v roce 2011 zhruba 38.000,
v roce 2001 jich bylo 9500.
Za Ukrajinci, kterých na jižní
Moravě žije přes 11 000, tvoří
nejpočetnější skupinu cizinců
Slováci, dále Vietnamci, Poláci a Rusové.
*********
Čeští obchodníci se čím dál
více snaží oslovit početnou
komunitu Vietnamců, v ČR
jich žije přes padesát tisíc, firmy si k nim ale jen těžko hledají cestu. Začínají proto zaměstnávat rodilé Vietnamce,
kteří k asijským zákazníkům
dokážou lépe proniknout.
Nejčastěji se to týká bank,
pojišťoven, výrobců zboží
denní potřeby, obchodních
řetězců, prodejců užitkových
automobilů, ale také třeba
realitních společností.
Pro firmy bývá hlavní překážkou jazyk. Většina Vietnamců
především střední a starší
generace česky stále příliš
neumí a vztahy mimo svou
komunitu moc nenavazuje.
To, že zájem o vietnamské
zaměstnance roste, potvrzují
i lidé z personálních agentur.
Často je takový nábor problematický, protože ze zákona
firma nemůže upřednostňovat žádnou národnostní
skupinu uchazečů. Často se
tak v inzerátu pouze objeví
nenápadný požadavek na
znalost vietnamského jazyka.
*********
Hlavní město má podle předběžných výsledků loňského
sčítání vůbec nejvíc obyvatel
Redakce
ve své historii. Žije v něm
1,272.690 lidí, tedy o 104.000
víc než před deseti lety.
Za přírůstkem jsou hlavně
cizinci, kteří tvoří už 14 procent obyvatel. Každý sedmý
člověk, který v Praze žije,
nepochází z Česka. na území
hlavního města žijí dvě pětiny
všech lidí ze zahraničí, kteří
do Česka přišli. Do metropole
nejčastěji zamířili Ukrajinci,
Rusové a Slováci.
*********
Klíčoví zaměstnanci zahraničních investorů a nadnárodních podniků ze zemí mimo
EU dostanou v případě, že je
bude jejich podnik potřebovat převést na práci do České
republiky, povolení k zaměstnání v ČR a dlouhodobé vízum
rychleji než v minulosti.
Doba, po kterou na ně čekají,
se zkrátila zhruba o polovinu na maximálně 30 dnů.
Zákonná lhůta pro vydání víza
je 90 dní, v průměru se to nyní
stíhá za zhruba 44 dní.
Zrychlení se přitom týká pouze velkých společností, které
zaměstnávají v celosvětovém
měřítku 2500 zaměstnanců,
z toho 500 v České republice.
Projekt zrychleného vydávání
víz vybraných zahraničním zaměstnancům byl spuštěn na
počátku února. Podle informací, které má ČTK k dispozici, by zkušenosti z realizace
projektu mohly být využity
při přípravě nového zákona
o vstupu a pobytu cizinců na
území ČR.
Nejrychleji rostoucí komunitou přistěhovalců
ve Velké Británii nejsou Afričané, Asiaté či
obyvatelé některého ze státu Blízkého východu, nýbrž… Slováci. Vyplývá to ze zveřejněných údajů Britského statistického úřadu.
Ještě v roce 2004 žilo ve Spojeném království
jen osm tisíc Slováků. Loni už 49 tisíc. To
znamená nárůst o 513 procent během sedmi
let a také to, že téměř procento Slováků už
žije na britské půdě.
Nejrozšířenějším východoevropským
národem ale zůstávají v Británii suverénně
Poláci. Oficiálně jich tam je přes půl milionu.
Údaje o Češích žijících v Británii nejsou přesně známé. Britský registr pracovníků (WRS)
uváděl za rok 2008 číslo 20 tisíc Čechů.
*********
Hospodářské problémy vyhánějí z Evropy desítky tisíc kvalifikovaných odborníků, z nichž
mnozí podlehnou lákavým nabídkám z bývalých evropských kolonií v Latinské Americe
a Africe, čímž obracejí zavedené migrační
vzorce. Asie a Austrálie, stejně jako USA či
Kanada, přijímají další z těch, kdo opouštějí
problémy sužovanou eurozónu.
Zároveň řídne příliv imigrantů ze zemí třetího světa, jejichž práce pomáhala pohánět
evropský růst. Statisíce z nich včetně části
kvalifikovaných odborníků se vracejí domů.
Tento exodus vyvolává obavy z potenciálních
dlouhodobých důsledků ekonomické krize:
například vysychání talentů, které by mohlo
brzdit nejslabší ekonomiky eurozóny, jež se
snaží vydrápat z recese.
Počet odcházejících roste v případě Španělska a Portugalska; obě tyto země ztrácejí
kvalifikované odborníky odcházející do bývalých kolonií. Ze Španělska, Portugalska, Irska,
Slovinska a Kypru emigruje víc lidí, než kolik
do nich přichází, a v Řecku se oficiální činitelé
obávají obdobného trendu.
Evropská unie nemá celkové údaje o migraci, ale obává se, že dopad tvrdých rozpočtových škrtů sílí v Británii, Francii, Německu
a Itálii, které se všechny potýkají s odchody
nejtalentovanějších vědců.
Legální pobyt a práci od počátku příštího
roku umožní cizincům amnestie. Amnestie se
bude týkat nehlášených přistěhovalců, kteří
přijeli do Polska před 20. prosincem 2007,
a těch žadatelů o azyl, kterým nebyl před 1.
lednem 2010 přiznán status uprchlíka, a stále
žijí v Polsku. Od příštího roku budou moci
dostat kartu, která jim umožní v zemi dva
roky legálně žít a pracovat.
Tento krok má především pomoci polské
ekonomice. Jako legálně pracující totiž budou muset přistěhovalci platit daně.
Podle údajů Eurostatu se jen 0,1 procenta
lidí žijících v Polsku narodila v zahraničí. To
je nejnižší číslo v Evropské unii. Od vstupu
země do EU v roce 2004 oproti tomu velké
množství Poláků odešlo za prací do ciziny.
*********
Nově jmenovaná ministryně pro azyl a přistěhovalectví Maggie De Blocková vyhlásila
plán snížení počtu čekatelů na povolení k pobytu v zemi. Loni o azyl požádalo 25 tisíc lidí.
Oproti předchozímu roku to bylo o 6 tisíc víc.
Ministryně proto chce vyslat případným zájemcům o příjezd do Belgie za účelem získání
azylu jasný vzkaz: Belgie není Eldorádo.
„Řízení o udělení azylu z humanitárních
nebo zdravotních důvodů se často zneužívají,“ prohlásila před poslanci belgického
parlamentu nově jmenovaná ministryně pro
azylovou a přistěhovaleckou politiku Maggie
De Blocková. Podle jejího návrhu má řízení o žádosti
o azyl trvat maximálně 6 měsíců. Návrhy na
udělení azylu ze zdravotních důvodů podle
ní často podávají lidé, které by jinak čekalo
zamítnutí povolení k pobytu.
*********
Protimuslimské nálady jsou ve Francii na
vzestupu. Množství protimuslimských činů
a hrozeb zaregistrovaných loni policií ve
Francii se oproti předchozímu roku zvýšilo
o více než třetinu. Uvedla to agentura AFP
s odvoláním na Francouzskou radu muslimského vyznání (CFCM).
Počet protimuslimských činů a hrozeb,
kterých se týkaly podněty oficiálně podané
na policejních a četnických stanicích, vzrostl
ze 116 v roce 2010 na 155 v roce 2011, což
znamená zvýšení o 33,6 procenta.
*********
Itálie porušila práva afrických migrantů, když
je vyhostila zpět do Libye. Rozhodl o tom
Evropský soud pro lidská práva. Porušila
tak třetí článek Evropské dohody o lidských
právech, který zakazuje nelidské a ponižující
zacházení. Podle soudců rovněž tento čin
porušil čtvrtý článek, který zakazuje hromadné vyhošťování. Soud nařídil, aby každému
z nich zaplatila odškodné ve výši 15 tisíc
eur. Poškozených 13 Eritrejců a 11 Somálců
odplulo do Itálie v roce 2009. Ta je ale vrátila
zpátky a tím je podle rozsudku vystavila velkému riziku. Dva uprchlíci z této skupiny již
zemřeli. Rozhodnutí soudu je konečné a pro
Itálii závazné.
26
Statistika
Cizinci evidovAnÍ úřadEM práce k 31.12.2011
ZEMĚ
Cizinci
evidovaní
celkem
z toho ženy
celkem Slovensko
Polsko Bulharsko
Rumunsko
Německo
Spojené království
Francie
Itálie
Rakousko
Nizozemsko
Maďarsko
Španělsko
Litva
Belgie
Lotyšsko
Švédsko
Irsko
Řecko
Portugalsko
Dánsko
Finsko
Švýcarsko
Slovinsko
Estonsko
Norsko
Kypr
Malta
Island
Lucembursko
154 560 106 425
19 718 7 007
6 372
3 194
2 590
1 838
1 281
861
745
709
632
612
358
336
301
283
224
222
194
155
152
125
87
65
28
19
16
11
50 398
38 580
4 936
2 160
1 514
639
452
388
196
141
130
215
161
257
76
121
69
43
44
40
33
51
32
40
41
19
7
5
3
5
Ostatní země, celkem
Ukrajina
Rusko
Mongolsko
Vietnam
Moldavsko
Spojené státy
Čína
Bělorusko
Uzbekistán
Srbsko
Kazachstán
Indie
Bosna a Hercegovina
Japonsko
Makedonie
Thajsko
Korea
Turecko
Arménie
Chorvatsko
Filipíny
Tunisko
Kanada
Egypt
Izrael
Kyrgyzstán
Alžírsko
Austrálie
63 302
35 250
3 931
2 827
2 776
2 643
1 672
1 317
1 129
943
742
665
657
649
630
592
589
451
427
416
406
314
243
233
192
177
154
142
139
26 112
15 189
2 194
1 672
948
1 075
572
470
656
114
191
370
91
97
136
113
551
67
62
167
115
214
11
76
7
56
87
13
51
ZEMĚ
Cizinci
evidovaní
celkem
z toho ženy
Kosovo
Pákistán
Brazílie
Gruzie
Mexiko
Ázerbájdžán
Sýrie
Nepál
Nigérie
Kuba
Írán
Indonésie
Irák
Kolumbie
Albánie
Libanon
Bangladéš
Maroko
Afghánistán
Jihoafrická republika
Nový Zéland
Tádžikistán
Jemen
Jordánsko
Venezuela
Angola
Chile
Peru
Ekvádor
Malajsie
Argentina
Ghana
Srí Lanka
Pobřeží slonoviny
Tchaj-wan
Palestina
Kamerun
Keňa
Černá Hora
Bolívie
Guinea
Kongo
Etiopie
Myanmar
Senegal
Singapur
Turkmenistán
Kongo, demok.rep.
Benin
Zimbabwe
129
128
127
124
119
106
106 101
100
96
85
80
72
70
67
63
61
60
59
57
52
50
48
48
43
41
38
38
37
36
34
34
33
32
30
29
28
26
25
24
23
22
19
19
19
17
17
16
15
15
31
15
42
44
35
42
4
8
13
19
23
59
13
34
25
9
6
9
12
18
13
6
1
4
18
5
16
14
11
15
16
2
10
4
12
5
8
7
6
6
5
5
4
1
5
11
3
1
5
Ostatní +
bez státní příslušnosti
278
67
Pramen: MPSV ČR-SSZ
8–9
práce s cizinci
i s majoritní spoleCností
Download

číslo 01 - Slovo 21