Obsedáme koně - jak na to?
Pád na vyjížďce - co teď?
Koňská strava
Zlatá podkova 2013
Soutěž o ceny...a další...
Cena: 30 Kč
1
Naši milí čtenáři
Původně jsem v tomto čísle chtěla napsat reportáž o tom, jak probíhala Zlatá podkova
2013, náš tradiční podzimní závod a rozloučení se s jezdeckou sezonou v naší stáji. Ti z Vás, kteří
se jí účastnil, ať již jako pomocníci nebo jako jezdci ale vědí, co se stalo. A tak bych se jen ráda
pozastavila nad tím, jaký člověk dokáže být.
Po startu první dvojice, která jela tak trochu mimo soutěž a která měla za úkol právě
kontrolu vyznačené trasy jsme zjistili, že nejen že velká část označení chybí, ale že si dokonce
někdo dal tu práci a trasu schválně přeznačil naším vlastním značením.
Možná se zdá, že o nic jde, nás ale příprava a organizace závodu stojí nejen čas a peníze,
ale i úsilí. Děláme to všechno s láskou ke koním a přírodě a k našim jezdeckým nadějím, k jejich
radosti. Nás pak potěší, když jsou šťastní, dojedou v pořádku do cíle a odnesou si malou
pozornost, která je motivuje k dalšímu jezdeckému snažení a úsilí, něčeho dosáhnout..a to je
důležité nejen na koni, ale i v životě.
Jiní ale nemají na práci asi nic jiného, než kazit radost druhých. Možná, že v tom nebyl
zlý úmyslu, že si jen parta dětí nebo turistů pohrála s fáborky, které nepovažovala za nijak
důležité, ale to se už nedozvíme. Bohužel ale s tím jak se lidé chovají, jak si vzájemně závidí a jak
nepřejí druhému jeho úspěch se já osobně přikláním k variantě schválnosti zničit něco pěkného.
Člověk se ale nesmí nechat takovými lidmi vyvést z míry. Je důležité povznést se nad ty,
kteří nám škodí, politovat je, protože náplní jejich života je ničit druhé a oni sami tedy nikdy
nemohou být šťastní.
Musíme...nebo spíše i tak chceme jít dál, věnovat se našemu koníčku a našim koníčkům a
věnovat se výcviku nových nadšenců pro koně.
Nikdo a nic nás nezastaví....
Zůza - šéfredaktorka stájového měsíčníku a oslí maminka
OBSAH
Pád na vyjížďce - co teď?...................................................................................................................3
Obsedáme koníka, jak na to...............................................................................................................5
Kovat či ne? A co to obnáší?...............................................................................................................7
Komiks...nebo komix? :-D................................................................................................................10
Výživa koně.......................................................................................................................................11
Lea a Káťa píší pro Vás....................................................................................................................12
SOUTĚŽ'''E'''..................................................................................................................................13
2
Nehoda na vyjížďce - co teď?
Určitě jste už každý zažil, že jste měli venku nějaký problém… Ať už někdo spadl díky
svému neumění, či díky dokonalému umění svého koně a chuti Vás prostě ledabyle sundat. Takže se
shodneme, že pádů ať už cizích nebo našich jsme zažili dost. S tím zkušenosti tedy máme, ale víte jak
se zachovat, když se při tom radostném ladném sestupu z koňského hřbetu na povrch zemský stane
neštěstí a dotyčnému kaskadérnímu letci se něco stane? Je jedno, jestli jsme zrovna nejmenší ze
skupiny, nejmladší, nejpomalejší, každý byste měl vědět, co dělat abyste zraněnému pomohli. Jelikož
viník-kůň se bude jen spokojeně koukat na své dílo
Takže doslova zákonem se pro Vás stává určitě od nepaměti, že ven jezdíte pouze pokud
máte k dispozici mobilní telefon s kontaktem na Zuzku nebo Přemka a řeknete ve stáji, kam se
chystáte jet. Pokud telefon nemáte s sebou, je dobré si ho od někoho půjčit. Pokud se
nenajde žádný dobrák, je nutné, abyste Zuzce nebo někomu staršímu, kdo nejede ven,
nahlásili, kam přesně jedete a jakou cestu volíte. Jelikož pokud byste se nápadně
dlouho nevraceli, můžeme vzít stopovacího psa a další potřebné pomůcky a jít po
Vašich stopách a možná Vás i někde najít, ale věřte, že to dřív přijdou koně samotní v klidu domů do
stáje.
A začneme- jedete, jedete a najednou se za Vámi v řadě ozve řev. To nějaká tykev (přezdívka
našeho vymyšleného kaskadéra) spadla z milého koníčka. Co teď? Zastavíme, a jdeme se podívat,
jestli jí něco není. Ve většině případů musíte počkat až odezní počáteční šok a brečení z pádu. Zeptáte
se, jestli jí něco hodně bolí, kam se uhodila a podíváte se, jestli to je jenom boule, nebo teče krev
třeba. Pokud může vstát a chodit a nebolí jí nějak hodně třeba ruka nebo žebra nebo hlava, zřejmě se jí
nic nestalo a je jenom potlučená. O koně se nestarejte, nikam od skupiny neodejde a někde se u
Vás zastaví. Dále se rozhodne, jestli chce znovu nasednout (což by měla, aby překonala strach
z pádů) a vyjížďku dojet, nebo jestli se chce vyměnit na hodnějšího koně, nebo jestli se pomalu vrátíte
do stáje. Musíte brát ohled a nenutit ji nebo nenadávat, že spadla. Každému se to zezačátku může
stát nebo když má zlobivého koně.
Varianta 1 - tykev spadla a hrozně ji bolí noha, ruka, žebra apod. - kosti- pokud s tím nemůže hýbat,
nebo to hodně oteče, nebo nemůže vstát, je možné, že má něco zlomené. Pokud může chodit, dojdete
nejkratší cestou do stáje a koně ji povede někdo jiný. Tykev se bude starat o svojí zlomenou kost.
Pokud nemůže chodit, zavoláte urychleně telefonem Zuzku nebo Přemka a řeknete, co se stalo a kde
přesně jste, jakou cestou jste jeli.
Varianta 2 - Pokud po pádu začne dotyčná tykev mluvit nesmysly
nebo neví, co se stalo, je možné, že má otřes mozku, pokud se při pádu
uhodila hodně do hlavy. I přes helmu se to může stát, pokud je to silný
náraz. Opět se vrátíte nejkratší cestou do stáje, i kdyby jí jinak nic
nebylo, může se jí udělat během pokračování jízdy špatně a omdlít.
Varianta 3- rána začne krvácet nebo má otevřenou díru v sobě,
například když spadla na vytrčenou větev nebo kámen. Malé odřeniny a krvácení nemusíme nijak
řešit, pokud to je malého rozsahu, přestane to téct samo. Pokud z tykve trčí gejzír krve, vezmete
kapesník nebo rukavici a místo rány stlačíte, normálně na ránu položíte kapesník nebo rukavici a
zatlačíte, tím krev zastavíte a nehrozí vykrvácení, pokud to je opravdu velký proud krve. Opět se
3
nejkratší cestou vrátíte do stáje a cestou zavoláte, aby Vám někdo mohl přijet naproti a dopravit tykev
do nemocnice. To se stane jen v hodně výjimečných případech (kdyby si třeba propíchla nohu
špičatým klackem).. s tím se většinou setkáte jen ve filmech, ale co kdyby…..
Varianta 4- tykev je na zemi a nemůže popadnout dech. Při pádu na břicho nebo na záda velkou silou,
může dojít k vyraženému dechu. Nejúčinnější je tykev bouchnout silně do zad mezi lopatky, tím dech
logicky nahodíte zpět. Také dobré je zvednout obě ruce nad hlavu a bouchnout mezi lopatky. Po
nadechnutí je důležité tykev zklidnit, aby dýchala v klidu a pomalu, aby se jí neudělalo špatně.
Toť asi vše k nejčastějším pádům jezdce.
Pokud se něco stane koni- napíchne se na klacek, zakopne a začne kulhat, uklouzne a spadne a
nedošlápne na nohu.. Zavoláte a nejkratší cestou se vracíte domů. Pokud zůstane ležet a nemůže vstát,
ihned zavoláte do stáje a zatím koni rozepnete podbřišník a sundáte sedlo, aby mohl dobře vleže
dýchat.
Ája
Poznámka šéfredaktorky
I když tu téma trošku zlehčujeme, neboť vás nechceme děsit, je opravdu důležité vědět,
co dělat.
P.S: Omlouváme se všem, koho by se označení Tykev, mohlo dotknout, ale věřte, že mi
všichni v redakci jsme byli tkví mnohem víckrát, než vy všichni dohromady a někdy to
označení fakt sedělo :-D
4
Pracujeme se koňem...
Minule jsme si pověděli jak správně koníka učit na lonži. Pokud koník zvládá pracovat na lonži bez
problémů i se sedlem a udidlem, můžeme přejít k obsedání.
Obsedání
A nyní k obsedání. Na začátek je vhodné říci, že ani po obsednutí nepřestaneme s koňským mladíkem
na lonži pracovat. Lonžování je vhodné doprovodné cvičení, na kterém můžeme dopilovat problémy,
které se objeví pod sedlem. Před samotným obsedáním lehce koni
zatěžujeme záda, lehce na ně tlačíme rukama, jakoby se o ně opíráme.
Později se sedlem si na koně lehneme jako pytel, upozorňuji, že je nutné
mít při ruce ze začátku dva pomocníky. Jeden drží koně u hlavy a
uklidňuje ho a druhý pomůže jezdci na koně. Nejprve zvykáme koně na
váhu jezdce v boxu, je to místo, na které je zvyklý a má k němu důvěru.
Teprve poté vyjdeme na jízdárnu, pokud máme možnost, využijeme
raději halu. Hala je vhodnější, jelikož je mladý kůň jaksi izolovaný od
okolního světa a nic ho nevyrušuje od práce. Nasedáme až v hale, nejprve opět do polohy pytle a
teprve pokud je kůň klidný, nasedneme do sedla úplně. Opět máme při ruce pomocníky. Nesmíme
zapomenout na svou bezpečnost a v žádném případě nenasedáme na mladého koně bez helmy!
Během první lekce bychom měli zvládnout klidný krok po stěně s vodičem. Na koně mluvíme,
uklidňujeme a chválíme. Výcvik by opět neměl trvat dlouho, stačí pár minut, musíme si uvědomit, že
mladý koník nese na zádech břemeno, na které není zvyklý. Pokud jsme dobře lonžovali, bude náš
svěřenec snášet zátěž o něco lépe, ale i tak musíme myslet na to, že koně nemůžeme přetížit. Držte se
proto hesla: „Pomalu, postupně, ale jistě."
V okamžiku, kdy je mladý kůň vyrovnán s váhou jezdce na kruhu, můžeme začít chodit po křivkách,
opět nejlépe za pomoci vodiče.
Pokud kůň zvládá i tyto cviky, můžeme začít s prací s jezdcem na lonži. Jestli je kůň zvyklý na
vyvázání, můžeme použít vyvazovací otěže, jelikož pomohou mladému koni efektivně nést břemeno.
Na lonži zkusíme naklusat - opět můžeme použít vodiče u hlavy, bude-li to třeba. Na konci výcvikové
lekce by měl být kůň schopný klusat klidně na obě dvě ruce. Pokud kůň zvládá chodit na lonži i
v klusu, můžeme zkusit chodit sami bez držiče po jízdárně a samostatně klusat. Nejprve po obvodu,
aby si kůň zvykl na to, že mu již ze země nikdo nepomáhá. Teprve po několika lekcích začneme
přidávat jednotlivé cviky. S mladým koněm chodíme v kroku pouze na volné otěži, abychom se
vyhnuli možnému vybudování nákroku nebo jiné nečistoty v kroku.
Je důležité si také uvědomit, že v této fázi výcviku hledá kůň cestu ke člověku a buduje si k němu
důvěru, nesmí se nám tudíž stát, že nezvládneme své negativní emoce. Pozor, ztracenou důvěru pak
mladý kůň těžko znovu nachází. Nesmíme zapomenout také na to, že koně vede spolu se sedem a
holeněmi i vnější otěž, vnitřní určuje míru ohnutí a snaží se být jemná a napovědět mladému koni, že
má hlavu snížit. Ve vnitřní otěž musí mít kůň důvěru, brzy se totiž naučí, že pokud dobře zareaguje na
pomůcku vnitřní otěží (např. přežvýknutí), dostane se mu za odměnu její povolení (díky němuž může
koník snížit hlavu).
Je také vhodné vzít mladého koně co nejdříve do terénu, samozřejmě za doprovodu zkušeného koně.
Vyjížďky do terénu jsou vhodné zejména pro rozvoj rovnováhy a koordinace pohybů koně. Pokud
jsme si jisti vhodným terénem, můžeme zkusit s mladým koněm prvně nacválat. Jednodušší to pro něj
bude na otevřeném prostranství, než v uzavřeném prostoru jízdárny. Kůň po zkušenostech z vyjížděk
posléze lépe pochopí pobídku na jízdárně. Ideální místo pro nacválání je před dlouhou stěnou. Pokud
nám mladý koník odmítá naskočit do cvalu, může to být způsobeno blokací lopatky, což způsobuje
5
přehnané sestavení koně dovnitř, paradoxně se v této době může koni do cvalu naskakovat lépe, pokud
ho sestavíme nepatrně ven a tím uvolníme vnitřní lopatku. Ale pozor, nesmíme zapomenout na to, že
váha je stále na vnitřní sedací kosti.
I když v ostatních chodech již provádíme základní cviky, ve cvalu zatím cváláme přímo se
zakulacenými rohy. Později přidáme i velké kruhy. V tomto stupni výcviku je více než vhodné
pomáhat si při přechodech hlasovými pomůckami, které koník zná již z lonže. Opět připomínám, že
s koněm v této době netrénujeme jen ze sedla, ale znovu se vracíme i k práci na lonži, kde se
zaměříme hlavně na přechody. Také proto, abychom v koni upevnili slovní povely.
I když se nám může zdát, že mladý koník lehčí jízdárenské cviky již zvládá bez problémů, neměli
bychom na něj spěchat a raději dané cviky nějakou dobu procvičovat. Nejen z důvodu jejich pevnění,
ale musíme brát v potaz i anatomickou zralost koně, a proto bychom s malými obraty měli začínat až
později.
V této době bychom se měli zaměřit hlavně na pravidelný pohyb v jednotlivých chodech. Volíme spíše
svižnější pohyb, aby se kůň naučil „sám dopředu". Co se týká postavení hlavy, zaměřujeme se na práci
„dopředu-dolů", to znamená, že koník chodí se sníženou hlavou na napnuté, ale nepříliš krátké otěži.
Ale pozor, koník by se neměl do otěže věšet. Je jasné, že v ní bude hledat oporu, ale pokud se bude do
otěže opírat, musíme koníkovi vysvětlit, „že tudy cesta nevede". A to buď vyvolněním a pobídkou
holení dopředu a následným opětovným zkrácením otěže. Popřípadě přistavením hlavy koně dovnitř a
opětovným srovnáním.
Pro mnohé se může zdát, že procházky v terénu jsou zbytečné, ale opět připomínám, že není vhodné
vyjížďky do přírody zanedbávat. Koník, který chodí pravidelně do terénu si neustále zlepšuje motoriku
pohybu a mnohdy pozitivně ovlivňuje i psychiku koně. Mladý kůň pak není tak lekavý a mnohdy se i
více soustředí na práci na venkovní jízdárně, jelikož ho různé šumy a ruchy tolik nevyvádí
z koncentrace.
okud máme jistotu, že nohám koně zvýšená námaha nemůže uškodit (růst dlouhých kostí je v podstatě
ukončen - pozor některá plemena dospívají později ), můžeme začít s menšími obraty, jako malé
kruhy, obloukem změnit směr a podobně. Stále trénujeme přechody mezi jednotlivými chody a
zastavování, zatím necouváme. Necouváme z jediného důvodu, a to proto, že s koněm trénujeme
hlavně pohyb dopředu a u mladého koně se může stát, že couvání by mohl začít používat jako protest
proti pohybu dopředu.
Pokud už koník cválá pravidelně a zvládá ve cvalu i velké kruhy, můžeme s ním zkusit přeskok.
Možná se vám zdá, že je na to trochu brzy, ale pro mladého koně je to v této fázi výcviku docela
jednoduché a přirozené. Takže pokud s mladým koněm vyjedeme na diagonálu, uvolníme mu
přistavením k nové ruce a opětovným srovnáním plec a dáme výraznou pobídku s přenesením váhy, je
velmi pravděpodobné, že si koník přeskočí. Je možné, že kůň přeskok rozloží, i tak ho pochválíme.
Přeskoky po zvládnutí opět z výcviku vyřadíme a jen zřídka kdy je procvičíme, budeme se zaměřovat
na kontracvaly. Pokud bude koník při počátku přeskoků přeskakovat, netrestáme ho a v klidu koníka
opět převedeme do klusu a zkrátíme kontracvalové úseky a budeme je opět postupně prodlužovat.
Možná si teď říkáte, proč nezačít rovnou s kontracvaly, když nám přeskoky ztíží pozdější trénink
cvalu na vnější nohu. Je to proto, že přeskoky budeme po mladém koni a v určitém stupni výcviku
opět vyžadovat, a pokud by si tento cvik včas nezažil, bylo by pak mnohem těžší koně přeskok učit,
kdyby byl v kontracvalu schopný vyváženě procválat i malé obraty.
Ne nadarmo se říká: „Co se v mládí naučíš, později jako když najdeš."
Pája (která už obsedala nejednoho nezbedníka :-))
6
Koňské potřeby
Aneb koňská kosmetika a manikúra...
Stejně jako člověk, i koník potřebuje nějakou péči. Bohužel ale není přizpůsoben tomu, aby si sám
"ostříhal nehty" či "učesal vlásky" :-). Od toho tu ale má nás, lidi, kteří o něj s láskou (nebo by alespoň
měli) pečují. Věřte nebo ne, kůň je nám za to vděčný a bez naší péče by v krajním případě mohl i zemřít.
Není už totiž schopen postarat se o sebe sám, za ta léta, co člověk koně "ochočil", už to koník zapomněl.
Nepodceňujte proto péči o něj a věřte, že se vám to vrátí. Myslíte, že by vás jinak nechal provádět s ním
všechny ty vylomeniny? :-)
Ale teď už k věci. Vůbec nejdůležitější je péče o koňské kopyta. Pro koně jsou jeho nohy
nejdůležitější částí jeho těla. Aby správně fungovaly, je nutné kopyta pravidelně zarovnávat a opečovávat.
Strouhat či kovat koňská kopyta by ale v žádném případě neměl někdo, kdo k tomu nemá
adekvátní vzdělání a praxi. Jedná se dokonce o trestný čin!
Na takovou činnost je nutno zavolat podkováře
Podkovářství a kování
Podkovářství je řemeslo úzce související s kovářstvím, které se zabývá výrobou a připevněním
podkov ke kopytům a paznehtům zvířat, v dnešní době především koním. Podkova chrání kopyto před
nadměrným opotřebením, podkování do jisté míry může napravit nepravidelné postoje a nesprávný chod
koně, snižuje namáhání kloubů a šlach. Dnes převládá názor, že u rekreačních koní není podkování
nezbytné. Odpůrci kování dokonce tvrdí, že podkova může snížit schopnost koňského kopyta tlumit
nárazy. U koní, které podávají nějaký výkon (práce v lese, dostihy) je však i dnes podkova nutná a
užitečná. Při některých onemocnění kopyt je dokonce nezbytná (tzv. ortopedické podkování).
Za první podkováře jsou považováni Keltové, kteří vynikali zpracováním kovů. Právě oni začali
vyrábět kovové podkovy. Historie podkovářství je spjata s kovářstvím; prakticky ve všech zemích tuto
práci dříve vykonávali kováři a teprve v 19. století vzniklo podkovářství jako specializované řemeslo.
K podkování zvířete je třeba snímacích kleští, které slouží k sundání podkovy; jedná se o velké
obloukovité kleště, které jsou určeny pouze k tomuto účelu. Dále podkovář potřebuje podkovářské kleště,
což jsou silné kleště se zhruba dva centimetry dlouhým ostřím, které slouží ke štípání podkováků. Poslední
kleště, které jsou používány při podkování, jsou štípací kleště s třícentimetrovým ostřím, sloužící k úpravě
rohoviny kopyta. K úpravě rohoviny a vyřezání chodidel slouží tzv. kopytní nože, kterých je více druhů
různé velikosti. Na úpravu rohoviny je dále třeba několika
speciálních tzv. podkovářských rašplí. Vyloženě
speciálními nástroji jsou podkovářská kružítka, která slouží
k přidržování žhavé podkovy, a podkovářský struh, který
slouží k úpravě nášlapné části kopyta. K přitloukání
podkov se používá podkovářské kladívko, což je vlastně
menší palička. Výroba podkov je vlastně téměř kovářská práce, k níž je potřeba klasického kovářského
nářadí, tj. výhňové kleště, úzké kovářské kleště, kovářské kladivo, sekáče a průbojníky (na díry pro
podkováky), závitník na vyřezání závitů pro šroubové ozuby pro zimní podkování a pilník na konečnou
úpravu podkov.
Samotnému podkování předchází podrobná prohlídka zvířete, jež je velmi důležitá, neboť
správné podkování je závislé na správném vyhodnocení této prohlídky. Pro její účely je nutno mít nějaký
7
rovný povrch, aby zvíře stálo co nejrovněji. Podkovář musí znát účel, k
němuž je zvíře určeno, protože podle tohoto stanoví typ podkovy. Dále musí
vidět, jak jsou vyvinuty nohy a kopyta, jaký má kopyto tvar a jak je kvalitní.
Dalším významným znakem, kterého si podkovář všímá, je velikost kopyta
vzhledem ke stavbě zvířete a vzhledem k ostatním kopytům. Dále si všímá
opotřebení a poškození kopyt, nárůstu rohoviny a průběhu osy prstu. Po
dokončení prohlídky je nutno sundat starou podkovu. Před samotným
sundáním podkovy je nutno celé kopyto pečlivě očistit a omýt vodou; to se
dělá proto, aby se byly dobře vidět nýty podkovy a aby se do kopyta zbytečně
nezanášely nečistoty. Po sejmutí podkov podkovář prohlédne kopyto a
podkovu, podle rovnoměrnosti opotřebení a podle předchozí prohlídky určí
způsob podkování koně. Poté připraví kopyto k podkování, to znamená, že nejprve kopytním nožem a
štípacími kleštěmi odstraní přebytečnou a odumřelou rohovinu, upraví střelku, čímž zdravé kopyto získá
přirozený a rovnoměrný tvar. Poté si podkovář připraví podkovu. Účelem je udělat takovou podkovu, aby
celý nosný okraj kopyta byl položen na horní ploše podkovy. Podkova musí přesně kopírovat vnější hranu
kopyta v jeho nejširší části, v užších částech pak přesahuje podle určení koně (u jezdeckých koní je přesah
minimální (někdy i necelý milimetr), zatímco u tažných koní může být až 11-12 milimetrů. Po vykování se
podkova nechá ochladit na takovou teplotu, aby u ní bylo možno udržet ruku a přiloží se ke kopytu. Delší
přidržení podkovy u kopyta se dělá pomocí podkovářského kružítka. Tím je vidět zda podkova kopíruje
hranu a dodržuje zamýšlený přesah. Po sundání podkovy je vidět, zda podkova přilehla přesně, protože
dojde ke spálení rohoviny a v místech, kde nepřiléhá, jsou patrna světlejší místa. Pokud podkova nepřiléhá.
musí se podkovář rozhodnout, zda je třeba upravit kopyto anebo podkovu. Když podkova dokonale sedí,
přitluče se podkováky. Počet podkováků je závislý na účelu a velikosti koně a pohybuje se od pěti do
devíti. Velikost podkováků je závislá na tomtéž a pohybuje se mezi 41 a 77 milimetry. Podkováky se do
kopyta zarážejí minimálně pět milimetrů a maximálně čtyři centimetry v závislosti na velikosti kopyta.
Nakonec zarovná podkovář pilníkem všechny nerovnosti a okraje u podkovyV zimě nebo v horách je potřeba okout koně tak, aby byl jistý na klouzavém terénu. Proto se
používá tzv. okutí na ostro, což znamená, že se buď použijí podkovy s ostrým hmatcem anebo se ozuby a
hmatec přiostří. Další možností, jak tento problém vyřešit, je využít
našroubovací či nasouvací ozuby. Odlišně od standardu se dále kovají staří koně,
protože kůň ve stáří nedostatečně zvedá nohu, což může vést k jeho zakopnutí.
To se zpravidla řeší speciálně ohnutou podkovou. Speciální podkovy dostávají i
koně s různými zdravotními problémy - pokud má kůň nějak nemocné kopyto,
je to často zohledňováno při způsobu okutí i při samotném postupu. V takových
případech může dojít k nedodržení některých postupů, které jsou běžné. V
případě nemocného kopyta je velmi důležité správné seříznutí a tvar podkovy,
která pak umožňuje koni méně namáhavou chůzi.Existuje i ortopedické podkování, což je podkování
nohy koně speciální podkovou, která má za úkol eliminovat vady a nemoci kopyta. Provádí ve většině
případů ve spolupráci s veterinářem. Nejčastější podkovy pro ortopedické kování jsou zámkové (zastavení
mechaniky kopyta, podpora střelu), částečné (zamezení opotřebování kopyta v exponovaném místě),
podkova na schvácené kopyto a další.
Koňské podkovy je nutno měnit každých 6-8 týdnů, nebo v závislosti na potřebě koníka.
Okutí všech čtyř koňských kopyt vyjde majitele zhruba na 800-1300 Kč a ještě příspěvek na
dopravu podkováře. Ceny se různí už každého podkováře, také dle toho jestli máte nové podkovy,
či kovář jen poupraví již použité.
8
Pokud ale váš koník podkovy nepotřebuje, stačí když je pravidelně strouhán.
Strouhání je odbornou úpravou tvaru kopyta, kterou rovněž provádějí podkováři. Spočívá v tom,
že podkovář upraví tvar kopyta, zarovná jej, zkrátí a ošetří. Strouhání je mnohem levnější než kování,
vyjde na 150 - 400 Kč za koník a podle mnohých majitelů je mnohem zdravější a přirozenější než
podkování.
Debata o tom zda kovat či ne je nekonečná. Na internetu si můžete přečíst spoustu článků o tom,
co je pro koně nejlepší.
Pravdou ale zůstává, že to ví nejlíp koník sám, bohužel nám to ale nepoví. Proto se musíme snažit
mu co nejlépe porozumět a po poradě s odborníky určit, zda kovat či nekovat.
O kopyt Vašich koníků můžete ale pečovat i vy sami a to následovně:
1. Před a po každé jízdě kopyto koně pečlivě vyčistit kopytním háčkem
2. Omývat z kopyta bahno a nedopustit, aby Váš koník stál trvale ve vlhkém
prostředí
2. V létě nebo při suchých podmínkách mazat kopyto kopytní speciální mastí
POZOR -Zákon zakazuje strouhání koní lidmi, kteří nejsou odborníci!
Podle zákona na ochranu zvířat proti týrán se za týrání se považuje:
§ 4 odt.1 písm. i): podávat zvířeti bez souhlasu veterinárního lékaře veterinární léčiva a přípravky s
výjimkou těch, které jsou volně v prodeji, provádět krvavé zákroky, pokud nejsou prováděny osobou
odborně způsobilou, nebo úpravu kopyt a podkovářské úkony, pokud nejsou prováděny osobou,
která splňuje odbornou způsobilost podle zvláštního právního předpisu. Za tyto zákroky se
nepovažují paznehtářské úkony (úprava paznehtů u skotu, prasat apod).
V prvním případě je odborně způsobilou osobou dle vysokoškolského vzdělání veterinární lékař.
Druhou odborně způsobilou osobou dle zvláštního právního předpisu Národní soustavy kvalifikací je
pouze osoba, která má postaru úplnou kvalifikaci v oboru Kovář - podkovář a dle nového Podkovář zemědělský kovář a nebo osoba s profesní kvalifikací Pomocník podkováře, Podkovář a Podkovář
specialista.
V podstatě je to jasně řečeno - pokud nejste absolventy některé výše zmíněné kvalifikace,
jakákoli úprava kopyt byť i vašeho vlastního koně je protizákonná a dopouštíte se týrání
zvířete.
Zůza
Příště: Očkování a odčervení...
9
Samovy lekce jezdeckého umění aneb na zem rychle a snadno
:)
V hlavních rolích Wendy Slabochová a Pája Jiřičová. Foto: Veronika Staňková
Zpracovala Lea ;-)
10
VÝŽIVA KONÍ
Kolik toho koník sní? Jak to pak sešrotuje? Co mu mám dát, aby mu nebylo špatně nebo, aby
nestrádal? A kolik to pak vlastně stojí? Tak na tohle se Vám pokusím odpovědět v následujícím
seriálu o výživě koní.
1. Kolik toho sní?
Tak tohle je samozřejmě individuální, ale koník sní více v zimě než v létě a také záleží na jeho
velikosti a stáří. Staří koně vyžadují více a hlavně kvalitní krmivo.
Průměrně kůň sežere a vypije: 8-10 kg sena
2,5-3 kg ostatní krmivo
15-35 litrů vody na koně, který váží 500 kg (Sam, Sahara?)
celková denní dávka je kolem 1,7-2% hmotnosti koně
Zima: spotřeba sena je kolem 13 kg, jadrné krmivo je vhodné doplňovat krmnou řepou nebo
müsli, které zajistí dodání všech důležitých hodnot. Minimálně kůň vypije 38 litrů čerstvé vody.
Léto: seno se tolik nezkrmuje- koně mají bohatou pastvu, koník víc pije- příjem píce vyvolává
pocit žízně a rostlinná potrava zadržuje více vody-> velká ztráta vody trusem
2. Jak mu to tělo sešrotuje?
Nejprve koník musí potravu rozžvýkat. Kůň žvýká vždy na jedné straně a strany
v pravidelných intervalech mění. Doba rozžvýkání potravy
závisí na její vlhkosti.
Zde jsou příklady: 1 kg sena- 45 minut
1 kg ovsa- 10 minut
1 kg čerstvé trávy- 7 minut
Při žvýkání se vylučují sliny, které mají funkci krmivo zvlhčit.
Potrava pak putuje do žaludku, který je veliký cca 10-20 litrů. Doba trávení v žaludku je
2-6 hodin. Mezi významné enzymy patří pepsin, který tráví bílkoviny. Hlavní trávení probíhá
v tenkém střevě, kde dochází k velmi intenzivnímu vstřebávání živin (sacharidy, bílkoviny, tuky).
Trávení se přesouvá do tlustého a slepého střeva. Tady se získává energie ze sacharidů těl
rostlin. Ve slepém střevě probíhá fermentace, což je trávení vlákniny miliony mikroorganismy.
Fermentací se vyrábí velké množství tepla (důležité v zimě).
Mezi nejpomaleji stravitelnou potravu patří seno, které ale zase na druhou stranu v zimě
koníka nejvíce zahřeje (pokud je teda kvalitní) mezi tu rychleji stravitelnou patří jádro a čerstvá
tráva.
Celková doba trávení je cca 40 hodin a je závislé na množství přijaté teploty.
3. Kolik to stojí?
Krmení jednoho koně na měsíc vyjde podle statistik internetu přibližně na 1550 Kč, záleží ale i
na tom, kolik mu čeho dopřejete ;-)
Káťa ;)
11
A ať to tolik nežere!
Lea Zuzáková
Jak dlouho jezdíš na koni?
Čtyři roky. Velké dík patří Káťě Žáčkové, bez které bych
možná ani nejezdila :)
Neuvažovala jsi někdy o koupi vlastního koně?
Do budoucna možná, třeba k domečku bych si nějaké dva
koňské kamarády pořídila. Ale teď bych koníkovi nemohla věnovat tolik času, kolik potřebuje.
Jaký je tvůj nejoblíbenější kůň na Čeřeništi?
Všichni koníci ve stáji jsou skvělí, mám ráda všechny. Pravdou je, že některé víc, mezi ně patří
třeba Bonie nebo Sam, kteří mě provedli mými jezdeckými začátky. Hodně ráda jsem měla také
Bleska, který už bohužel ve stáji není. No a momentálně je mou oblíbenkyní Kabira :)
Čeho by si chtěla v jezdectví ještě dosáhnout?
No, trochu složitá otázka. Vlastně nemám žádný cíl. Třeba závody mě nikdy moc nelákaly. Mám
radši, když můžu s koníkem projíždět krajinou a užívat si jeho přítomnost. Myslím, že
nejdůležitější je na jezdectví vzájemná důvěra koně a jezdce. Dá se říct, že bych se ráda naučila
něco, co se dá nazvat koňskou řečí, abych si s koňmi rozuměla a chápala je. No a co se týče mého
jezdeckého umění, určitě je stále co zlepšovat.
Co tě na jízdě na koni a života kolem koní nejvíc baví?
Baví mě všechno, co se koní týče. Osobně mám nejradši vyjížďky bez sedla, ten soulad koníka a
jezdce je prostě úžasný. Zapomenu na problémy a soustředím se jen na svého koně. Ráda se o
koně starám a vždy mě potěší, když vidím, že jsou spokojení.
Co tě baví jiného kromě koní?
Ráda běhám, čtu, poslouchám hudbu nebo podnikám něco se svou partou. Jo a taky jsem vášnivý
alchymista :)) (pozn. šéfredaktorky: Moc nevím co si pod tím představit, ale možná je to tak lepší
;-))
A co tvůj osobní život? Máš přítele?
Přítele mám, už poměrně dlouho. A jsem odpůrkyní názoru, že vztahy na dálku jsou na nic. To se
jen musí umět :D
Jezdí tvoji přátelé třeba také na koni?
No tak to je jasná věc. Obě moje nejlepší kamarádky jezdí na Čeřeništi. Dohromady tvoříme
(podle Přemka) „silnou trojku“. Celkově jsou lidi ve stáji super a většinu mám moc ráda, mnoho
dalších přátel jsem našla právě zde.
Chtěla by ses koním věnovat i v budoucnu až budeš mít třeba práci a tak?
Do maturity mám ještě skoro tři roky, tak stále rozmýšlím, co by mě bavilo. Ale je možné, že to
bude něco se zvířaty celkově. Jak už jsem uvedla na začátku, svého koníka bych do budoucna
chtěla :)
Lea je sluníčko stáje, dříve i trénovala malé děti, které ji milovali a i teď se v létě věnuje jejich
péči na našich letních táborech, jsem ráda, že pro Vás píše s námi ;-)
12
Káťa Žáčková
Jak dlouho jezdíš na koni?
Na koni jezdím už 9 let.
Neuvažovala jsi někdy o koupi vlastního koně?
Ano, uvažuju o tom a docela často.
Jaký je tvůj nejoblíbenější kůň na Čeřeništi?
Samík a Erkil, ale moji úplně první favoriti byli Merlin (asi ne
všichni pamatují) a Wells.
Čeho by si chtěla v jezdectví ještě dosáhnout?
Mým momentálním cílem je se v zimě zúčastnit s Erkilem
soustředění a na jaře pak zkusit oficiální závody.
Co tě na jízdě na koni a života kolem koní nejvíc baví?
To že se na něm cítím taková bezstarostná. A nejde si ji užít jinak než plnými doušky.
Co tě baví jiného kromě koní?
Běhání, čtení knížek a také jedinečné zážitky s kamarádkami.
A co tvůj osobní život? Máš přítele?
Přítele nemám. Co bych s ním dělala? :D
Jezdí tvoji přátelé třeba také na koni?
Ano, viz. odpověď u Ley :D
Chtěla by ses koním věnovat i v budoucnu až budeš mít třeba práci a tak?
Ano, ještě nedávno jsem měla v hlavě nápad, že bych mohla zkusit veterinu, ale na tu se necítím.
(poznámka šédredaktorky: Zkusit se máš všechno :-))Možná bych zkusila něco jednoduššího nebo
se koním věnovala jenom jako koníčku. A chtěla bych si splnit sen, že bych si pořídila menšího
poníka místo nákupní tašky :D. Takový poník, který by se vešel i do obchodu. (poznámka 2: Já bych
zase chtěla oslíka do bytu ;-))
Káťa je důležitou součástí naší stáje hlavně proto, že je naní spoleh a dohlédne, aby bylo všechno
v pořádku. Také v létě vede letní tábory a spolu s Leu navíc šijí nejlepší mašle na světě ;-)
Příště naše "soukromnice" Sůša a Dáša..poví Vám, jaké to he mít vlastního koníka...
Zůza
13
Najdi 10 rozdílů od Ley
Odpovědi zasílejte na mail: [email protected]
Nezapomeňte se podepsat, soutěžíme o věcné ceny, stačí 7 rozdílů ;-)
14
VELKÁ VÁNOČNÍ SOUTĚŽ
Máte výtvarný talent? Rádi si hrajete s fotkami koníků? Upravujete
je, komentujete, tvoříte s nimi?
MÁME TU PRO VÁS ZAJÍMAVOU SOUTĚŽ.
ÚKOL:
VÁNOČNÍ PŘÁNÍČKO 2013
PODMÍNKY: Vaším úkolem je vytvořit vánoční přání na téma KŮŇ. Přání může
být kreslené ručně,v PC, udělané z fotky nebo ani nemusí mít obrázek - může to
být básnička, příběh cokoliv co Vás napadne. Ve tvořivosti se meze nekladou.
Důležité je, aby tam byl nějak zachycen kůň a Vánoce.
Své výtvory zasílejte na mail: [email protected]
DO 29.11.2013
A co můžete vyhrát?
Kromě věcné ceny bude vítězné přáníčko obálkou našeho příštího časopisu ;-)
Těšíme se na Vaše výtvory
Vaše redakce :-)
Důležité informace:
Šéfredaktor časopisu: Zuzana Pešoutová mladší
Pisatelky: Andrea Ježková, Pavla Jiřičová, Lea Zuzáková, Káťa Žáčková
Foto na obálce a v soutěži : Petra Suchomelová
Kontakt: [email protected]
Web
www.kone-cereniste.wbs.cz
Facebook
Kamenná stáj Čeřeniště s.r.o
Chcete se dozvědět něco o koních co v časopise nezaznělo? Nebo nám chcete jen tak něco napsat?
Neváhejte a pošlete e-mail, Vaše dotazy rádi otiskneme a zodpovíme.
Výtěžek časopisu půjde na společný nákup potřeb pro koně do stáje.
Příští číslo vyjde 2.12.2013
15
Download

číslo 2/2013 - Koně Čeřeniště