Učení s chutí
TŘÍDNÍ PROJEKTY
Vzdělávání, které žáky zaujme
PODPORA • SPOLUPRÁCE
INSPIRACE • METODIKA
Program Učení s chutí navazuje na úspěšný program Matematika s chutí, který Kalibro zajišťovalo po
odborné a koncepční stránce ve školním roce 2012/2013. Nabízí podporu učitelům, kteří chtějí v rámci
výuky prostřednictvím třídních projektů umožnit svým žákům tvořit, zkoumat a objevovat to, s čím se
jinak setkávají hlavně při výkladu nebo v učebnicích. Součástí podpory je poskytnutí inspirace, metodiky
a možnosti komunikovat s podobně orientovanými učiteli. Pokud třídní projekt vyžaduje nějaké
prostředky navíc, mohou učitelé počítat i s pomocí při hledáním sponzorů. Program, jehož cílem je
zvýšit zájem dětí o vzdělávání a podnítit jejich aktivitu a samostatnost, je otevřený pro všechny ročníky
základních a středních škol. Vítané a doporučované jsou samozřejmě mezipředmětové třídní projekty.
PODMÍNKY ÚČASTI
Podrobné podmínky účasti v programu jsou společně s dalšími konkrétními informacemi zveřejněny na stránkách www.ucenischuti.cz. Základem je stručný popis
(postačí jedna strana A4) třídního projektu splňujícího tři jednoduché, ale důležité
požadavky:
 Aktivní zapojení všech dětí ve třídě. Třídní projekt by měl dát všem dětem
možnost podílet se podle možností na přípravě i realizaci – což neznamená, že
všichni musejí dělat totéž. Předpokládáme naopak, že přirozená a pružná
„dělba práce“ provedená za citlivé asistence učitele, který své žáky dobře zná,
bude významnou hodnotou každého projektu. Tomu jistě napomůže vhodně
zvolené téma, které musí být přiměřeně náročné a „ze světa“ žáků.
 Jasné cíle a kritéria hodnocení. Třídní projekt by měl mít jasné a jednoduše
formulované cíle, o jejichž dosažení budou žáci se svým učitelem usilovat. To
ovšem neznamená, že pokud jich nedosáhnou, bude třídní projekt pokládán
za neúspěšný! Stejně jako v životě, i v programu Učení s chutí jsou neúspěchy
a omyly pokládány za přirozenou součást jakýchkoli tvůrčích aktivit. Třídní
projekt by měl proto navodit ve třídě atmosféru vstřícnosti k chybám, které
nesmějí být předmětem posměchu ani podnětem k sankcím.
 Učitel jako moderátor. Na rozdíl od běžné výuky by při realizaci třídního
projektu měl učitel ustoupit do pozadí a ponechat více aktivity žákům. Může
jim samozřejmě pomoci podněty a nenápadným usměrňováním. Musí je rovněž ochránit před nejzávažnějšími pochybeními. Jinak by jim ale měl ponechat
dostatek prostoru pro samostatnou činnost.
POPIS PROJEKTU
PROJEKTY PRO INSPIRACI
Na stránkách programu Učení s chutí budeme pro inspiraci zveřejňovat náměty na
zajímavé třídní projekty z různých oblastí. Zájemci o zapojení do programu se jimi
mohou nechat inspirovat, adaptovat je a upravit podle svých místních podmínek,
nebo při formulaci vlastního třídního projektu postupovat zcela samostatně.
Náměty na třídní projekty
budou zveřejňovány
na webových stránkách
pro inspiraci a
následování
SDÍLENÍ ZKUŠENOSTÍ POMOCÍ BLOGŮ A SEMINÁŘŮ
Učitelé a žáci zapojení do programu budou mít možnost a současně povinnost
vést o svém třídním projektu blog na stránkách www.ucenischuti.cz. Blog bude
neveřejný, dostupný jen jim, jejich kolegům z jiných škol zapojeným do programu, případně dalším osobám, kterým k tomu dají oprávnění (např. rodičům žáků
z jejich školy či případným sponzorům). To umožní účastníkům programu sdílet
bez obav své zkušenosti, navzájem si pomáhat, či své projekty dokonce propojit.
Zájemci o osobní setkání jistě ocení semináře s prakticky zaměřenou náplní.
ZÁŠTITA A POMOC S HLEDÁNÍM SPONZORŮ
Projekt Kalibro si během 20 let své existence vybudoval velmi solidní pověst.
Kromě odborné záštity však chceme učitelům nabídnout také pomoc při získávání
místních sponzorů, pokud projekt vyžaduje další finanční prostředky. Sponzorům
můžeme slíbit, že „dohlédneme“ na realizaci projektu, který podpoří. Žadatelům
o příspěvek pak nabídneme vzorové smlouvy a případně i pomoc při vyjednávání.
CELOROČNÍ PODPORA
Všem učitelům zapojeným do programu budeme poskytovat celoroční metodickou podporu. Na webových stránkách programu budeme komentovat
obecnější témata a budeme též k dispozici pro telefonické konzultace.
Postačí stručný popis
na jednu stranu A4
Všechny děti ve třídě
se aktivně zapojí
podle svých možností
Vhodně zvolené téma
bude žákům blízké
Cíle a kritéria hodnocení
si učitel a žáci stanoví sami
K chybám se bude
přistupovat konstruktivně
Žáci budou pracovat
samostatně, učitel bude
usměrňovat a radit
Učitelé a žáci budou sdílet
práci na svém třídním
projektu prostřednictvím
neveřejného blogu
Zájemci se setkají i
na odborných seminářích
Při hledání prostředků
pro svůj třídní projekt
využijí žadatelé informační
listy, vzory smluv a další
materiály pro sponzory
Celoroční metodická
podpora všech účastníků
Příklady třídních projektů vhodných pro program Učení s chutí
Plánování školního výletu
Žáci samostatně naplánují školní výlet s ohledem na své záliby, finanční možnosti a sportovní či vzdělávací cíle, které
si společně s učitelem stanoví. Porovnají různé možnosti dopravy z hlediska cen i komfortu, zohlední fyzické
možnosti všech účastníků včetně nejslabších, připraví program, zajistí mapy, vstupenky apod. V případě různých
variant, o nichž není jasná shoda, zorganizují diskusi, případně i třídní hlasování. S firmami a institucemi, které se
na zabezpečení výletu budou podílet (např. autodopravce, správa muzea či zámku, lesní správa, …), dojednají ceny,
termíny a další podmínky tak, aby dospělý zástupce školy dostal všechny podklady připravené k podpisu „na klíč“.
Děti jako vypravěči příběhů
Příběh o posledním drakovi na odkazu http://youtu.be/clTdYnzUiNs vymyslel, ilustroval a v angličtině sehrál devítiletý český kluk navštěvující školu v zahraničí (říkejme mu třeba Tomáš). Nápad dostal nad celkem běžným domácím
úkolem: žáci měli napsat vlastní (originální) pohádkový příběh. On chtěl ale dokázat víc, a tak požádal učitele, aby
mu pomohl s natáčením a zpracováním, nakonec společně umístili nahrávku na web. V Tomášově třídě měl jeho
nápad značný ohlas: své příběhy vzápětí natočily i ostatní děti. Snímat video dnes dokáže každý trochu lepší mobil
nebo digitální fotoaparát a se střihem a nahráním na YouTube můžou pomoci také starší žáci. Důležité je, aby se děti
samy zabývaly vlastnostmi, které musí jejich video mít, má-li zaujmout určitou cílovou skupinu.
Vzdělávací film pro mladší spolužáky
Tento projekt je určen pro skupinky starších žáků či studentů – třeba tři čtyři ve třídě. Témata si zvolí po dohodě
s učitelem: stavba buňky, život kočky domácí, výroba žvýkaček, Sametová revoluce, nebo trénink žonglování. Prostě
cokoli, co žáky v dané třídě zajímá a budou kvůli tomu připraveni leccos udělat: něco si o tématu nastudovat,
rozmyslet si pojetí, připravit scénář, nakreslit obrázky, najít doprovodnou hudbu, zlepšit vypravěčův přednes, naučit
se film sestříhat, vymyslet pár vtípků atd. Mohou také filmem zdokumentovat nějaký projekt – svůj i třídní. Například vznik nějakého výrobku (i ze stavebnice), obrazu či akci. To, co se mají žáci naučit, není primárně stavba buňky
ani žonglování, ale práce v týmu nad úkolem, jehož výběr a konkrétní splnění mají víceméně plně ve svých rukou.
Děti jako detektivové
V jedné anglické venkovské škole se před mnoha lety žák zeptal učitelky, co se vlastně stalo s vlněným svetrem, který
se mu při vyprání srazil. Učitelka přesně nevěděla, a tak navrhla, že to ve třídě vyzkoumají. Děti si příště přinesly
kousky starých svetrů, namočily je do horké vody a zkoumaly, co se změnilo. Brzy přišly na to, že budou potřebovat
mikroskop. Ten ale ve škole nebyl, a tak vymýšlely, kde ho seženou. Mikroskop by jim snad půjčila nejbližší
univerzita, ale musely by v dopise (který samy napíšou) vysvětlit, k čemu ho potřebují. Než mikroskop dorazí, budou
zjišťovat, kde všude se ovce chovají, jak to ovlivnilo místní zpracovatelský průmysl, jak vlastně probíhala
„kolonizace“ Austrálie, kde se chová ovcí vůbec nejvíc. Z banální příhody je najednou díky šťastnému nápadu učitelky
vyvinul mezipředmětový projekt mimořádné didaktické hodnoty. Je jistě zřejmé, že na začátku detektivního pátrání
nemusí být zrovna sražený vlněný svetr. Vůbec nevadí, když půjde o věci, které dospělí už za záhady nepokládají. Na
druhé straně, jeden z výzkumných projektů NASA, který řešili američtí kosmonauti, inicioval malý školák: zajímalo
ho, jak by vypadaly pavoučí sítě v beztížném stavu.
Kolik toho je?
Postavte před čtvrťáka mísu s kilem rýže. A nechte ho odhadnout počet zrnek. Pak ho požádejte, aby svůj odhad ověřil. Má nejméně dvě typově odlišné možnosti, jak zjistit, zda jeho odhad není úplně mimo. S první metodou přijde
pilný a málo nápaditý jedinec: odpočítávat zrnko za zrnkem. Druhou metodu vymyslí vynalézavý lenoch. Přesně
spočítá zrnka v malém vzorku, a potom určí, kolikrát je celá hromada větší. To se dá udělat všelijak, z běžných
postupů je asi nejméně pracné vážení. Ale někoho napadne třeba odebírat rýži naběračkou a spočítat, kolik zrníček
se vejde na jednu. A další čtvrťák možná objeví něco ještě daleko originálnějšího. Kolik zrnek rýže se vejde na valník?
Podobných zajímavých otázek samozřejmě existuje nepřeberné množství. Jaká je například celková plocha listů
stromu před školou? A jakými cestami lze odhad potvrdit, nebo naopak vyvrátit? Samozřejmě nejde o výsledek,
nýbrž o metodu: žáci rychle pochopí, že ve světě všechno se vším souvisí a díky tomu lze poměrně přesně odhadnout
i míry, o jejichž přesné hodnotě nemáme ani tušení. Dovednost je to velmi důležitá, což ví i nejatraktivnější zaměstnavatel na světě v roce 2013, firma Google. Ta například nechává uchazeče o zaměstnání počítat kvalifikované
odhady odpovědí na následující otázky: Kolik je v Chicagu ladičů pian? Kolik váží Empire State Building, až do 70. let
minulého století nejvyšší budově na světě?
Děti jako historici
Britské Národní kurikulum má pro dějepis tento závazný požadavek: žáci musejí provádět vlastní historická bádání.
Ti čeští samozřejmě nebudou zjišťovat příčinu smrti Karla IV. ani rekonstruovat bitvu u Lipan. Můžou se ale zajímat
například o historický vývoj vlastní obce. Které domy v ní stály už v roce 1900, kde tehdy pracovali jejich obyvatelé
a kolik jich vlastně bylo? Jak se z obce v minulosti cestovalo do okresního města? Kdo jsou hrdinové z 1. světové
války, kteří mají na návsi pomník? Žijí ještě v obci jejich příbuzní? Jeden mezinárodně úspěšný český historický
projekt se jmenoval Zmizelí sousedé. Po letních prázdninách 1939 a 1940 zmizela z třídních výkazů mnoha škol
jména několika dětí. Některá z nich se pak dala vypátrat v transportních seznamech nebo v databázi Památníku
Terezín. V malých obcích zase budil zvědavost žáků tajemný židovský hřbitov, kam téměř nikdy nikdo nechodí. Co se
stalo s potomky pohřbených? To byl silný podnět pro žáky, aby pátrali dál. Po místním dobovém tisku, po obecních
vyhláškách a taky po spolužácích těch, kteří se kvůli svému původu museli vydat na cestu bez návratu.
Download

"Učení s chutí" (UceniSchuti.pdf)