VÍTEK A TYKAČ – DVA NOVÍ MILIARDÁŘI V ELITNÍM SVĚTOVÉM KLUBU
#ÿ&;&/t
HLAVATEJ
Jiří Hlavatý je aristokrat mezi českými
podnikateli. I proto je vítězem.
Vítězem soutěže EY Podnikatel roku.
CENA 89 Kč
PODNIKATEL
ROKU
Podnikatelé sice ještě nemají olympiádu, ale něco jako
mistrovství světa už ano. Je jím mezinárodní soutěž
EY World Entrepreneur Of The Year. Její české kolo,
jehož jsme hrdým partnerem, letos prověřilo
74 podnikatelů ze 69 firem. Porota, složená mimo
jiné z bývalých vítězů, jako je Zbyněk Frolík, Janis
Samaras či František Piškanin, hodnotila ekonomické
ukazatele i přístup k byznysu. Vybrala šest finalistů.
A jednoho vítěze. Tady jsou.
PETR ŠIMŮNEK, ADÉLA VOPĚNKOVÁ
64 | FORBES
BŘEZEN 2014
FORBES
ROZHOVOR
JIŘÍ HLAVATÝ
Chce přidávat lidem peníze. Ale nechce, aby je utráceli.
Má 14 továren a 2000 zaměstnanců. Ale nemá sekretářku.
Je podnikatel roku 2014. Ale sám říká: Hlavatej je mešuge.
Jiří Hlavatý, majitel firmy Juta, vítěz soutěže EY Podnikatel roku.
PETR ŠIMŮNEK
FOTO: JIŘÍ TUREK
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
V salonku hotelu Hilton v Praze bylo
plno. Řešilo se to, co zaměstnává
spoustu podnikatelů, kteří začali podnikat hned po roce 1989. Byl tady zástupce klanu Břízů z Koh-i-Nooru. Byli
tady mladí Piškaninové. Byl tu pan
Emco – Jahoda – i s dcerou. Řešilo se
nástupnictví. Jak předat úspěšnou firmu.
A byl tu i muž, který v diskusi vystoupil, jemně řečeno, dost mimo téma.
Zničehonic začal mluvit o tom, jakou
má odpovědnost za svých dva tisíce
zaměstnanců.
Nezdálo se, že by ho všichni znali. Ale
rozhodně ho všichni poslouchali. Zejména když mluvil o tom, jak svým zaměstnancům kreslí plánky supermarketů
s varováním, kterým místům se v obchodě vyhnout. Anebo o tom, že jim
dává o polední pauze přednášku, jak zbytečně neutrácet. Koukali na to všichni.
Kroutili hlavami a říkali si, co je to sakra
za chlapa?
Tak jsem poznal Jiřího Hlavatého. Majitele firmy Juta, která se věnuje průmyslovému textilu a má obrat šest miliard
korun. To ho řadí mezi nejúspěšnější
a nejbohatší české podnikatele a firmu
do první stovky největších podniků.
Sám generál, který mě vítá, přitom vypadá dost k světu. Je dobře
oblečený, sako a džíny mu sedí, ve
srovnání s jinými českými průmyslníky vede ligu elegance. Jiří Hlavatý
poté, co mě donavigoval po telefonu
do svého velína, moji lehce neurvalou
poznámku o nábytku, co pamatuje
devadesátá léta, s lehkostí odbývá. „Já
investuju do výroby, ne do nábytku.“
Po krátké cestě v deset let starém
Mercedesu S vjíždíme do areálu, kde
se právě přistavuje další skladovací
prostor a zastřešený vjezd. Hlavatý
znatelně ožívá: „Tohle už bude za
měsíc hotové, strašně se těším, viděl
jsem to v Německu, bude to krása!“
Když vezme za kliku vrat vedou-
TEN PODIVÍN Z HILTONU se
začíná trochu vybarvovat. Když mi
řekne, že je mu šestašedesát, stejně
mu nevěřím. Vypadá o deset let
mladší, mluví rychle a zaujatě. Občas je slyšet půvabný východočeský
akcent, na který my Pražáci ze severních Čech máme ucho. Místo „rovnice“ říká „rounice“, to když popisuje,
jak jsou ekonomové vedle a proč jako
továrník miluje odpisy. Většinu peněz ze zisku vrací do investic, proto
ta láska k odpisům – neviditelným nákladům, které mu snižují daňový základ a zlepšují cash flow.
Co chvíli se zastaví s někým z provozu, peskuje skladníka za rozsvícená
světla a trousí něco jako postřižinské
MÁM RÁD JUTU. JUTA MÁ RÁDA MĚ.
CO BUDE DÁL, NEMÁM JEŠTĚ VYŘEŠENÉ.
cích do výroby, jako by dostal dávku
„Přidat, pane správče, musíte přidat!“.
kofeinu. Jako by v té klice byla nějaká
Na rozdíl od Postřižin tu ale není
energie, která ho nabíjí. Člověk s ním
žádný správce ani správní rada. Je
sotva stačí držet krok. Naštěstí se co
tu jen jeden šéf Hlavatý, stoprocentchvíli zastaví u některého z nových
ní vlastník téhle zvláštní gubernie
strojů, otočí se a radostně vykřikne:
Juta.
CESTA Z PRAHY DO JUTY není
„Pětadvacet milionů! Není krásnej? Je!
Tak a teď konečně k tomu, co to
snadná ani krátká. Z dálnice za Hrad- Tudy tam nasypete surovinu a támhe
vlastně Juta je. Upřímně, než jsem
cem Králové musíte na přetíženou
vidíte tu nádhernou podstřešní
sem jel, myslel jsem, že je to jedna
okresku směrem do hor – ale čím je
krytinu!“
z těch mnoha skomírajících českých
cesta pomalejší, tím je hezčí.
V další hale se splétají umělotextilních fabrik. Že se tu vyrábějí
Kraj, kde Jiří Hlavatý žije celý žihmotná vlákna a vznikají z nich sítě,
pytle z juty. Takže pro pořádek a pro
vot a který svým podnikáním tak trodo kterých se budou v létě na povynulování ignorance: Juta má, jak
chu drží nad vodou, je v podhůří
lích motat balíky slámy. Juta je prý
už bylo řečeno, 14 výrobních závodů,
Krkonoš a máte chuť se sem vrátit.
v tomhle sortimentu největším vývětšinu ve východních Čechách. VyKvůli Hlavatýmu – jak on sám sebe ti- robcem na světě – tahle várka putuje
rábí desítky druhů podstřešní izolační
tuluje – jsem to udělal dvakrát.
do Japonska. „Hele, stroj za deset
krytiny, sítě na válce slámy, pytle (říNajít ředitelství Juty ve Dvoře Krá- milionů! Deset auťáků za milion! Ty
kal jsem to!), izolační fólie pro tunely,
lové není sice těžké, ale taky ho můNěmci jsou strašně drahý, ale uměj to.“ umělé trávníky… Vyrábí toho daleko
žete snadno přejet. Zvenčí to žádná
V prostorech, kde se dělají umělé
víc než dřív. Hlavatej (a znovu, tak si
impozantní budova není. A upřímně
trávníky, to není jiné, jen s tím rozdísám říká) jí ordinuje nové a nové prořečeno ani uvnitř. Nábytek leccos palem, že tady nové mašiny ještě negedukty. Vyrábí jak pod vlastní značkou,
matuje, designéři si tu taky kliku nenerují požadovaný zisk. „Tady to je
tak inkognito pro největší stavební
podávají a určitě by se našla spousta
zatím nejhorší byznys, moc to nevyfirmy Evropy a světa. Stroje tu jedou
firem s menším obratem, kde ředitelé
dělává. Ale bude! Sáhněte, je to krásná 24 hodin denně. „Z toho mám nejsedí ve větším luxusu.
tráva!“
větší radost,“ dodává.
66 | FORBES
BŘEZEN 2014
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
privatizaci a dalších skoro deset let
tu strávil s investičními fondy. Od
nich nakonec Jutu koupil. Společníky,
kteří šli tehdy do koupě s ním, v roce
2005 vyplatil a od té doby vládne ve
firmě sám. „Jsem velitel a velet může
jenom jeden. Jsem generál a to musíte jít vojsku vždycky příkladem,“ popisuje Hlavatý svoje metody.
Jednou z nich jsou mapy světa.
Rozvěsil je všude po firmě. Jsou na
ředitelství. V každé zasedačce. Ale
i v každé výrobní hale. „Mám rád
mapy. A jak všem jinak vysvětlit, že
jsme závislí na exportu do celého
světa, než na nich,“ říká a dodává, že
sám byl vloni 35x na pražském letišti
cestou na zahraniční obchodní cestu.
Po svých zaměstnancích taky chce,
aby se vzdělávali. „Jak si mám rozumět s někým, kdo čte akorát bulvár?
Musí mít všeobecný přehled přeci!“
I proto se pustil do boje za zachování
víceletého gymnázia ve svém městě,
investoval spoustu času a taky vlastních peněz a boj vyhrál. Za 20 milionů předělal bývalou továrnickou
vilu na školku pro děti. „Mají to tady
hned u fabriky. Nemusí se nikam trmácet, ztrácet čas a mají to v pohodlí,“
vysvětluje docela s pýchou v parčíku
u nově opravené žluté budovy.
Jiří Hlavatý působí možná i díky
knírku a decentním brýlím jako
z první republiky. Aspoň z té zidealizované, kde být podnikatel znamenalo něco jako být Baťa – mít peníze,
postavení, ale taky odpovědnost a pokoru. „Já chci být prospěšný, o to mi
jde,“ tvrdí.
„Mám rád Jutu. A cítím, že Juta
má ráda mě,“ říká a doplňuje: „Juta je
můj kámoš, bez kterého si zatím neumím představit život.“
Dá se tomu rozumět. Hlavatý přišel do Juty rovnou po vysoké technické škole v roce 1972. Osm let
procházel různými profesemi v různých závodech, až skončil na ředitelství. Kdo si ještě vzpomene, že v roce
1989 mohli dělníci a zaměstnanci ve
státních firmách volit svoje ředitele,
tak může pochopit cestu Hlavatého
do čela firmy. „Byli jsme dva, tehdejší ředitel a já. Nějak mě zvolili. On
odjel šestsetřináctkou, já šel domů
pěšky. Když jsem přišel domů a řekl
manželce, že jsem to vyhrál, řekla:
Potěš pánbůh, to nás nic dobrého nečeká.“ Pak se Juta prodala v kuponové
Jedna věc mě zajímá. Proč vy vysvětlujete lidem, svým zaměstnancům, o poledních pauzách, jak mají nakupovat a proč
nemají utrácet?
Důvod je prostý a logický. Jaká je
moje úloha jako generálního ředitele Juty? Starat se o lidi? Je to ono?
K čemu tu jsem jako podnikatel?
Pro mě to znamená být prospěšný.
BŘEZEN 2014
FORBES | 67
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
Prospěšný lidem, zaměstnancům, to
je to, na co se hlavně dívám.
No vidíte, spousta podnikatelů a generálních ředitelů to může cítit obráceně,
že ti zaměstnanci mají být prospěšní
vám…
Já se na to dívám jinak. Můžu já
zaměstnancům nějak pomoct v jejich
práci? Usnadnit jim ji? Ptát se jich,
jestli jim něco chybí? Chybí vám nové
auto? Kdybyste ho měl, budete víc
jezdit za zákazníky? Tak to vyřešíme.
Ptám se, co byste vy ode mě potřebovali, abych já měl před vámi čistý stůl
a pak vás taky mohl objektivně hodnotit. To nemůžu do chvíle, pokud by
z naší strany byly v práci nějaké překážky. To je pro mě přirozená starost.
Firmy se dnes od sebe liší jedinou
věcí. Kvalitou lidí, kteří pro ně pracují.
Ale zpátky. Proč vysvětlujete dospělým
lidem, jak mají nakupovat?
Starost o zaměstnance není jen ve
chvíli, kdy je v práci. Zaměstnavatel
by se měl zajímat i o jeho další život,
jak se mu daří, jak se má jeho rodina.
A tady narazíte na to, že každý týden
máte na stole exekuce na několik zaměstnanců. Asi deset procent našich
lidí má problém se splácením nějakých půjček. Jak k tomu dochází?
Proč? To je potřeba s nimi řešit.
Jsou dospělí…
To ale ještě neznamená, že
opravdu všechno chápou a všemu
rozumí.
Co jim tedy říkáte?
Vy přeci chcete po těch zaměstnancích nějaký výkon. K tomu je nezbytně nutné, aby je netížily žádné
zbytečné závažné osobní problémy,
protože to se hned promítne do jejich práce. Pošlete do Anglie několik
milionů metrů podstřešní membrány
a stačí jen pár metrů zkažených a pošlou vám to celé zpátky.
A co jim tedy říkáte, když si je svoláte?
Svolám si je občas, párkrát do měsíce, když se střídají směny a mluvím
tak k 200 lidem. Nejprve jim říkám,
že je potřeba udržovat pořádek na
68 | FORBES
BŘEZEN 2014
pracovišti. Čisto. Není možné ručit
za kvalitu, když mám nepořádek.
Říkám jim, doma taky nechodíte ve
špinavých botách po koberci. Nemyjete nádobí jednou za měsíc. Chovejte
se stejně i v práci. Snažím se jim ale
pomáhat v tom, aby se orientovali
v té záplavě marketingových masáží
typu kup tohle, nebo budeš na okraji
společnosti. Říkám jim taky, neberte
si v supermarketu vozíky, vemte si
jenom nákupní košík a kupte jen to,
co potřebujete. Nebo co poberete
do rukou. Říkám jim, buďte opatrní,
PĚTADVACET
MILIONŮ!
NENÍ KRÁSNEJ?
JE!
kašlete na to, že váš soused má plný
vozík, vy si tam dejte jenom tři čtyři
věci.
Proč?
Podívejte, já když přidávám na platech – a to děláme každý rok, vloni
poprvé jen pro dělníky – přidám jim
třeba 700 korun za měsíc. Má smysl,
abych jim přidával, kdyby to rozfofrovali v prvním obchodě za věci, které
nepotřebují? Je to samozřejmě jejich
věc, ale já jim chci říct, na co by je
mohli použít rozumněji.
Vy jste mi tvrdil, že vaše největší starost,
věc, se kterou si lámete hlavu, je, jak přidat lidem na platech. Mně to připadalo
jako…
… jako klišé, že jo?
Vůbec ne jako klišé, ale spíš jako předvolební kampaň. Takhle moc továrníků
a podnikatelů nemluví.
A vidíte, já tu starost mám neustále.
Pořád hledám vnitřní slabiny ve firmě
a říkám si, jak je to možné, že my nemůžeme lidem přidat, aniž bychom
ohrozili stabilitu firmy? Kde je ta
chyba? My se přeci srovnáváme s nejlepší světovou konkurencí. Ve všech
věcech, co děláme, jsme číslo jedna
v regionu a maximálně číslo tři v Evropě. A naše konkurence je ze Španělska, Portugalska, Itálie, Německa. Ale
aby bylo jasno, konkurenci Hlavatej
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
doslova miluje, nestěžuju si. Posouvá
nás dopředu, ukazuje cestu.
Zpátky k těm mzdám, co byste rád
zvyšoval…
Jen si lámu hlavu, s jakými osobními náklady oni musí pracovat.
Jak je to možné, že v Itálii je stojí
pracovník se všemi náklady 2800 eur,
v Německu 4000 a u nás 1300? Jak je
to možné, že u nás člověk za stejnou
práci dostane polovičku? Taky bych
jim chtěl platit víc. Čím víc, tím lepší
lidi se o práci budou ucházet. Budu
se moct rozloučit s lajdáky. Budu si
moci lépe vybírat. Ale na to musíme
najít slabiny, rezervy v produktivitě,
ve středním managementu, v sofistikovaných výrobcích… Já nechci, aby
Juta byla jedinečná. Usiluju jenom
o to, aby Juta byla dobrá, aby byla respektovaná, to by mi stačilo. Když
BŘEZEN 2014
FORBES | 69
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
mně ekonomika dovolí přidat lidem,
znamená to, že Juta je dobrá. A to já
ještě říct nemůžu, i když o to usiluju.
Na to je ještě třeba vyřešit desítky
a desítky drobných věcí. A Hlavatýho
tohle trápí.
S touhle vaší snahou, ať už je altruistická,
nebo vedená tím, aby lidé co nejlépe
pracovali, souvisí i vaše úsilí o zachování gymnázia ve Dvoře Králové, stavba
školky z bývalé továrnické vily a podobné věci?
Takový jsem se narodil, takový
jsem. Je to moje přirozenost. Když
bych se podíval zpátky, na léta, kdy
jsem tu dělal ředitele pro státní podnik, pro privatizační fondy nebo ve
svojí firmě, tak já jsem se aspoň podle
vlastního subjektivního názoru choval k firmě a k lidem pořád stejně. Teď
70 | FORBES
BŘEZEN 2014
v roce 2014, stejně jako když jsem bral
jako ředitel 4200 korun měsíčně.
Kde ale bere člověk, který má dost
práce se svojí firmou, energii a čas na
věci kolem gymnázia, které by vám
mohlo být jedno?
Není mi to jedno! Cítím bezpráví.
Čím blíž jsem k výrobě – a já dodnes
ve výrobě trávím fůru času –, tím je to
pro mě silnější. Když je lidem smutno,
přijdou špatné zprávy, někdo jde do
lesa, někdo si jde zaběhat, někdo se
zavře a relaxuje, ale já jdu do fabriky.
Mezi lidi, tam, kde jsem vyrůstal. Tam
si znovu uvědomíte to spojení mezi
managementem a dělníky. Nemůžete je v tom nechat plácat. Šéf a jeho
osobní nasazení určuje nasazení organizace, jak tvrdě pracuje on, tak pracují oni.
Jak to souvisí třeba s tou školkou nebo
gymnáziem?
Z továrnické vily jsem si mohl udělat ředitelství nebo rodinné sídlo. Ale
udělal jsem z ní školku. Nemůžu přeci
dělníkům říkat, neblbněte, neutrácejte, a pak si tady postavit pomník.
To nejde dohromady. To je zásada velitele, vy musíte být s mužstvem, když
jde do útoku, i když ustupuje. To je
první krok k tomu, abyste získal autoritu. Těžko ji můžete mít, když jim
něco jiného říkáte a něco jiného sám
děláte. Nemůžu jim vyprávět, že když
jsme měli doma děravý koberec, muselo se měsíce nebo roky šetřit na
nový – a pak se nastěhovat do továrníkovy vily. Víte, spousta manažerů
a podnikatelů mi říká, takhle nemůžeš s těmi lidmi mluvit, říkat jim, co
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
mají dělat. Ale já jinej nebudu. Ať si
třeba řeknete, že Hlavatej je mešuge.
Já se nezměním, o děravejch kobercích, o potřebě šetřit vám budu stejně
vypravovat.
Proč?
Když poslouchám guvernéra centrální banky, jak říká: „Neutrácí se!
Musí se začít víc utrácet, aby se ekonomika rozeběhla,“ tak já jsem ten, co
to brzdí a říká, neutrácejte nesmyslně.
To bychom se dostali i k těm nehorázným půjčkám, co lidem nabízejí. My
tady máme několikamilionový fond,
kde lidem v problémech půjčujeme.
ptal. Aby lidi chápali kontext. I proto
tiskneme na vlastní náklady deset tisíc pozvánek, aby lidi přišli diskutovat
o gymnáziu a budoucnosti pro svoje
děti.
Tohle všechno šetření je i důvod k tomu,
proč nemáte žádnou sekretářku? Ve
firmě s obratem šest miliard?
Ani sekretářku, ani poradce, ani řidiče. Ale třeba to jednou přijde.
Proč nemáte sekretářku?
My jsme v byznysu se silnou konkurencí, musíte prodat hodně zboží.
A musíte šetřit, kde to jde. Ne za
každou cenu – kdybych cítil potřebu,
ŘÍKÁM JIM: DOMA TAKY NECHODÍTE
VE ŠPINAVÝCH BOTÁCH PO KOBERCI.
NEMYJETE NÁDOBÍ JEDNOU ZA MĚSÍC.
CHOVEJTE SE STEJNĚ I V PRÁCI.
VEMTE SI JENOM NÁKUPNÍ KOŠÍK A KUPTE,
JEN CO POTŘEBUJETE. KAŠLETE NA TO, ŽE
SOUSED MÁ PLNÝ VOZÍK.
Nevím, jestli za svého života ještě
stihnu, ale chtěl bych tu udělat takovou akademii, kde se lidem všechny
tyhle souvislosti budou vysvětlovat.
Jak jinak je chcete zatáhnout do té
podnikové hry, aby tomu víc rozuměli? Jediná cesta je, že budou mít
větší přehled. Aby nečetli jenom bulvár a nekoukali jenom na seriály. Jak
já s nimi potom můžu proboha navázat kontakt? Jedním uchem jim to půjde tam, druhým ven a nebudou mi
rozumět.
Proto podporujete to gymnázium, které
se mělo rušit?
Ano. Jak už jsem říkal, všeobecný
přehled a vzdělání jsou důležité věci.
Pak můžeme líp komunikovat. Abych
se mohl zeptat dělníka, jestli ví, kde
je Argentina, kam vyvážíme. Proto
máme všude ty mapy, na které jste se
tak tu sekretářka je. Ale pak ji budou
chtít šéfové všech našich továren. My
máme neuvěřitelně plochou strukturu. Žádní náměstci, žádní ředitelé
odborů. Chci co nejvíc prostoru pro
lidi.
Říkal jste, že když vám je mizerně, jdete
do fabriky. Kdy to bylo naposledy?
Každý den je něco. Nejhorší je,
když jste pod časovým tlakem. Když
máte moc věcí rozdělaných a nevíte si
rady. Nebo nemáte dost času. U nás ty
krizové situace vyplynou třeba z toho,
že vám zákazník nezaplatí, jak bylo
dohodnuto, a drží vás pod krkem. Ví
třeba, že v určité zemi se bez něj neobejdete. To máme třeba teď v Anglii, kde nás největší zákazník tlačí,
abychom mu prodali celou naši distribuční společnost, jinak přestane
odebírat. Je to nadnárodní koncern.
Jak to vyřešíte?
Spoléhám na vlastní síly. Najdeme
kompromis, máme pro ně nadstandardní servis, to jen tak nenajdou.
Když jsme byli v jedné vaší skladovací
hale, školil jste tam jednoho pracovníka
kvůli tomu, že je zbytečně rozsvíceno. To
bylo kvůli mně, nebo to děláte běžně?
To uděláte jednou nebo dvakrát
a pak řešíte rovnou ředitele té fabriky.
Léta se zabývám tím, jak je odměňovat a motivovat. Fixní plat a odměny?
Spousta různých
ukazatelů a diskusí,
proč to nebo to nešlo. Teď má ředitel
fixní plat a roční
odměnu, která závisí na mně.
Nemám čas pořád pročítat maily, co vysvětlují, proč to či ono.
Mám 14 ředitelů
a buď jsem spokojen,
nebo budu hledat jiného.
Nad tou plochou strukturou, o které
jste mluvil, ale jasně vyčnívá jeden člověk – vy. Není to vysilující, být na to sám,
být tím generálem, co táhne celé vojsko?
To je omyl. Je tady okruh lidí, kteří
jsou na špičkové úrovni, sám jsem
si je za těch 25 let našel a vychoval a jsou na manažerských pozicích.
Jsou dobře placeni, podávají úžasné
výkony a jsou v Jutě rádi. Dnes mě to
nestojí zdaleka tolik úsilí jako před
INZERCE
!
www.bng.cz
[email protected]
Politických vìzòù 912/10, Praha 1
BŘEZEN 2014
FORBES | 71
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
72 | FORBES
BŘEZEN 2014
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
Co je Juta
Jiří Hlavatý leží na umělém
trávníku, což je jeden z posledních
a nejmodernějších produktů jeho
firmy. Halu na jeho výrobu postavil
v průmyslové zóně za Dvorem
Králové. Zóna by se klidně mohla
jmenovat Jutov, protože tam vlastně
žádný jiný podnik kromě několika
výrobních hal Juty není. A volné
prostory chce opět využít k dalšímu
podnikání Hlavatý. Nejste tak úplně
vedle, když si spojíte tuhle firmu
s jutou, přírodním vláknem. Po válce
v roce 1946 se společnost jmenovala
JUTA, továrny juty a konopí. Historie
ovšem sahá až do poloviny
19. století, kdy se tu vyráběly příze,
pytle a motouzy. Všechno tohle
je v sortimentu i dnes. Hlavní část
produkce dnes ale tvoří speciální
tkaniny a fólie pro stavebnictví,
například pro stavbu tunelů, silnic
či čístíren odpadních vod. Firma
vyrabí speciální membrány a fólie
pod střechy a fasády. V sortimentu
jsou ale i jednodušší věci jako
pytle, obalové materiály, síťovina na
balení slámy, velkoobjemové vaky.
Osmdesát procent produkce jde na
export, speciální fólie byly použity
v továrnách na hliník na Islandu,
při stavbě metra v Helsinkách či
v tunelech ve Švýcarsku.
Obrat firmy dosahuje téměř šest
miliard korun, zisk přesáhl
300 milionů.
BŘEZEN 2014
FORBES | 73
FORBES
ROZHOVOR — JIŘÍ HLAVATÝ
JÁ CHCI BÝT PROSPĚŠNÝ. TO JE TO, O CO MI
JDE. HLAVATÝHO TRÁPÍ, ŽE NEMŮŽE LIDEM
PŘIDAT TAK, JAK BY CHTĚL.
deseti lety. Oni nabrali neuvěřitelné
množství zkušeností.
Jak je těžké sem dostat špičkové lidi?
Bez despektu, Dvůr Králové není ani
Praha, ani krajský Hradec Králové.
Jasně že je to složité, je to malé
město. Ale jde to. Dřív jsme kvůli
tomu výběr lidí uspěchávali. A ne
vždy jsme se trefili správně. Teď si vybíráme. A jsme zpátky u těch platů.
Řada z nich je placená stejně dobře
jako v Praze. Třeba v pátek jsme si tu
podali ruku se špičkovým manažerem
ze Škodovky. Z toho mám radost, sám
si nás vybral.
Co vám za poslední roky udělalo největší radost?
Mně? Každá dobrá zpráva.
To má každý stejně, řekl bych. Jaká
dobrá zpráva to třeba byla v poslední
době?
Před měsícem jsme byli v Libanonu, nejel jsem tam s žádným
očekáváním. Náš partner, kterému dodáváme fólie pro čističku odpadních
74 | FORBES
BŘEZEN 2014
vod a museli jsme zaručit 80 let životnosti, mi třásl rukou a říkal, že je to
daleko lepší než německé fólie. To vás
pohladí po duši. Stejně jako podepisovat smlouvy na vývoz fólií do Japonska, na Nový Zéland nebo do Calgary.
Klobouk dolů před tím obchodníkem,
který tohle dojednal.
Váš příběh není zrovna typický – jste
v jedné firmě od roku 1972 a vedete ji
už pětadvacet let. Říkáte, že jste majitelem z donucení…
Na začátku mě vůbec nenapadlo,
že bychom to jako management mohli
tady koupit. Ale sem po privatizaci
přišly investiční fondy, to byla hrozná
doba. Chtěly dividendy, 50 milionů za
rok. Hádal jsem se s nimi, že je potřebuju do fabriky, a smlouval, aby mi aspoň něco nechaly. Když se pak fondy
otvíraly a firmy jako Juta byly na prodej, musel jsem tu jako ředitel otvírat
dveře největším konkurentům a trpět.
Od všech těch potenciálních vítězů
tendrů jsem dostával nabídky na pět
deset procent akcií plus úžasný plat,
když to dál povedu aspoň pět let, než
se firma znovu prodá. Začal jsem mít
obavy, co s Jutou vlastně bude.
Proč?
Celý život žiju v tomhle městě,
mám tu kořeny hluboko, takže mi záleží na tom, jak to tu bude vypadat.
Finanční investoři chtěli dál brát
dividendy a pak firmu prodat. S tím
jsem se nedokázal smířit, a tak jsem
za minutu dvanáct podal vlastní
nabídku.
Kde jste vzal peníze?
V bance – po spoustě nedůvěry, že
chceme firmu vytunelovat, jak se to
v těch dobách dělalo.
Kolik to bylo?
900 milionů. Už to máme sláva
bohu dávno splacené.
Ukazoval jste mi vaše zakázky na Islandu,
v tunelech ve Stockholmu, ve Švýcarsku,
v metru v Helsinkách, v Libanonu. Není
vám líto, že pro vás, patriota, se nenašla
zakázka při stavbě tunelu Blanka nebo
pražského metra?
Nikdy jsem se po tom nepídil,
abych se přiznal. Je to o tom projektu
a třeba o tom, pro koho se připravuje.
Je to o tom, jak dokážete lobbovat
a přesvědčit projektanta…
… Vy ale velkou zakázku v Česku
nedostanete.
Já o tom píšu i články do novin:
podporujte české výrobky a podniky. Vím, že tady je otevřený trh
a úplně to nejde. Ale naše zkušenosti,
které máme s exportem, potvrzují,
že spousta trhů je prostě národních.
Skandinávie, Švédsko si hlídá, jestli
zboží je „Made in Sweden“. Řeší to
i zákazníci. To začíná u výchovy, u národního sebevědomí, to je tam jinde.
Má v tom nějakou roli politika?
Politika by tomu měla pomoct…
Jak?
Mělo by se o tom mluvit. Ukazovat
na příkladech, co to té zemi přináší.
Když se teď třeba mluvilo o tom, že
by pan Babiš mohl zařídit, aby se nedováželo tolik potravin z Polska a aby
Nechci se vzdávat Juty, je to takovej můj
kámoš tady. Juta mě udělala. Ne naopak,
že by Hlavatej udělal Jutu. Já to vidím
opačně a nechci se toho vzdávat. Já mám
Jutu rád. A věřím, že Juta má ráda mě.
Zpátky k politice…
Mám tu nabídku od pana Babiše kandidovat na podzim do senátních voleb. Já se
mu nedivím, hledá si lidi k sobě. Bylo by
to pro mě velice zásadní rozhodnutí, ještě
nedokážu říct, jestli do toho půjdu. Vím,
že politické prostředí není to, které bych
vyhledával. Smířit se s tím, že bude velice
obtížné dosáhnout, aby za mnou v politice
bylo něco vidět, to je pro mě zatím těžké.
Mě uspokojuje vidět lidi a výrobní haly
a provozy a mám dobrý pocit z toho, že je
to taky trochu moje zásluha. V té politice
bych se asi ztratil. Nejsem tak splachovací – nemám ten igelitový oblek, kde to
po vás hezky všechno steče a jede se dál.
Já si věci dost beru. Taky mi někdy připadá, že politici spolkli všechnu moudrost
světa, a to i v situacích, kdy by to chtělo
trochu víc pokory.
Ta se v politice v Česku moc nenosí.
No právě. A každý velitel taky ví, že
má odpovědnost. Když jste tady na malém městě, neschováte se. V Praze se to
všechno ztrácí. Kolikrát jsem si říkal:
proč nemůže být třeba ministerstvo školství v Hradci? Nebo zemědělství v Budějovicích, ministerstvo průmyslu v Plzni?
Je potřeba s těma škatulatama zahejbat.
Když něco funguje dobře tady ve firmě,
neměním to. Ale když něco nefunguje,
musíte s tím sakra něco udělat. Lepší je
nějaká akce než žádná.
Sám víte, že vás čeká rozhodnutí, co bude
s Jutou dál. Jestli ji převedete třeba na syna
nebo prodáte…
Neprodám, to vím. A taky vím, že už
letos mě ten rozhovor se synem, jak dál,
čeká. On tu i se ženou pracuje, takže uvidíme, jestli si budoucnost představujeme
stejně. I kvůli tomu jsem byl na vaší konferenci o rodinných firmách. Zajímá mě,
jak to řeší ostatní. Chci vědět, jak se bude
Juta vyvíjet, když ji nebudu řídit každý
den. Jak vidíte, vyřešené to zatím nemám.
Ale vím, že mě to čeká.
www.centr.cz
'2.Éæ(0(
=-('1$7
32ŐÉ'(.
632/(+1Ě7(
6(
INZERCE
třeba třetina zboží v supermarketech byla
z domácí produkce, na tom bych neviděl
nic špatného. Konkurenci potřebujeme,
jsme otevřená ekonomika, ale měli bychom trochu hrát i na strunu národního
uvědomění.
Vy to děláte?
Dělám to, když mluvím s českými generálními řediteli a odběrateli. Příklad. Ať
si třeba o panu Křetínském myslíte, co
chcete, ať se říká, co chce, já se s ním setkal dvakrát. Působil na mě kultivovaně
a vzdělaně. A on díky národnímu cítění
podpořil to, že na jeho tréninkových hřištích je trávník z Juty, a ne z Německa, jak
původně plánovali.
Jak moc vás zajímá politika?
Koho by nezajímala? Zatím jsem nepřestal číst noviny, i když to v poslední
době nedělám s radostí. Výrazně jsem
omezil sledování televizních zpráv. Tím
myslím nic nepropásnu. A pokud jde o politiku, tak ta se nevyvíjí podle mých představ. Vlastně se nevyvíjí vůbec, když to
porovnám s tím, jak rychle jdou kupředu
jiná odvětví. Nové technologie, nové postupy. A proti tomu je politika, která se
nemění. Koaliční smlouvy, žádné reforma – myslím, že v té podobě, v jaké je,
je brzdou podnikání.
Je pro politiku dobrá zpráva, že je v ní byznysmen Babiš?
Vstup pana Babiše já třeba hodnotím
velice kladně. Udělejme kozla zahradníkem. Kdo má v dnešní době ekonomice
a byznysu rozumět lépe než byznysmeni?
Politik je ve většině případů úplně odtržený od normálního života, je lehce zmanipulovatelný. Nerozumí tomu, dělá chyby
z nevědomosti. A přitom podnikatelé táhnou růst i zaměstnanost.
Přitáhne příklad Andreje Babiše do politiky
víc českých byznysmenů?
Bylo by to jenom ku prospěchu. Nějaký
mix by byl dobrý.
A co vy, vy byste šel do politiky?
Složitá otázka…
Ne, je to jednoduchá otázka.
Tak jednoduchá otázka, složitá odpověď. Jednoduché otázky mám rád, ty jsou
nejhorší. Takže co Hlavatej a politika…
Fyzická ostraha
Technická ostraha
DRFKUDQDREMHNWę
1DSRMHQ¯REMHNWęQD3&2
'HWHNWLYQ¯ÍLQQRVW
3ćHYR]KRWRYRVWLDFHQLQ
Facility management
9,3VHFXULW\VHUYLFH
Download

rozhovor - Juta a.s.