Metodické kroky pro přípravu dětí na adoraci
Důležitými přípravnými body jsou návštěvy kostela ať už v rámci výuky náboženství nebo ve farním
společenství. Návštěvě kostela by měla předcházet teoretická příprava v hodinách náboženství v
oblasti konkrétních znalostí i výchovy k prožívání ticha (viz níže). Na tyto kroky pak mohou v kostele
postupně navazovat krátké adorace dětí, které se postupně rozvíjejí a prodlužují.
Při realizaci všech těchto kroků je třeba počítat s tím, že děti jsou živé a při prvních pokusech o ticho,
prvních návštěvách kostela a prvních adoracích se nebudou chovat stejně jako ukáznění dospělí. Čas
přípravy na eucharistický kongres je prostorem k postupné výchově dětí k eucharistické úctě.
Výchozí teoretické předpoklady
Než s dětmi navštívíte kostel, je důležité, aby věděly, že:
1) Mladší žáci: Kostel je dům Boží – (uměly) znamení kříže – (znaly) základní liturgické postoje a jejich
význam.
Téma k prohloubení (teoretický základ pro modlitbu): Bůh mluví. Např. Bůh mluví s Marií (anděl),
Josefem (sen), Ježíšem (rozhovor v modlitbě), s apoštoly (Duch svatý), svatým Pavlem (slyší hlas)
2) Starší žáci: v dějinách spásy měl Bůh vždy své místo přebývání: nejprve archa úmluvy, poté Chrám,
nyní v čase církve (svatostánek – monstrance - ciborium); Liturgie. Smysl a význam; Význam
liturgických postojů; (Zdroj)
Téma k prohloubení (teoretický základ pro modlitbu): Bůh mluví. Např. Bůh oslovuje jménem
(Abraham, Mojžíš, vzkazuje přes proroky, kteří slyší Boží slovo, dává znamení - oheň, oblak, vítr, blesky,
vánek), používá rozmanité cesty k oslovení člověka. Mnoho světců se naučilo s Bohem přímo mluvit,
slyšeli jeho odpovědi na své otázky. Bůh jako Otec je pro své děti neustále k dispozici svou radou i svými
požadavky. Každý křesťan je objekt jeho zájmu. Je třeba se učit rozumět a naslouchat mu tam, kde jsme
mu nejblíže.
(Z dalších podnětů je možné také otevřít téma čistého a svátečního oblečení při mši svaté jako výrazu
úcty při slavnostním setkání s Bohem, význam čistoty používaného bohoslužebného náčiní, příprava
domácnosti při příchodu kněze/akolyty s eucharistií, zdobení oltářů x obětního stolu aj.)
Doporučená literatura:
Oldřich Med – Petr Koutský. Základní učení o víře, 2. kapitola: Chodíme do kostela. Vydalo
nakladatelství Gloria, 2001.
Dei verbum, čl. 21
Bůh mluví ke svým dětem
Rozšiřující materiál:
Liturgická znamení, postoje a gesta. zde
Liturgický prostor. zde
Katecheze o liturgii. zde
Komentář k jednotlivým posvátným znamením. zde
Texty o liturgii. zde
Modlitba v Hospodinově domě. zde
Centrum pro katechezi Olomouc. Kvarteto: Starý zákon. Místa a lidé
1
"Bůh se ve své dobrotě a moudrosti rozhodl zjevit sebe samého a oznámit tajemství své vůle: že lidé
prostřednictvím Krista, vtěleného Slova, mají v Duchu svatém přístup k Otci a stávají se účastnými božské
přirozenosti. Tímto zjevením oslovuje neviditelný Bůh ze své veliké lásky lidi jako přátele a stýká se s nimi, aby
je pozval a přijal do svého společenství." (DV,2)
Praktické uvádění do ztišení
1. Zkoušet postupně při každé hodině prodlužovat vnímané ticho od 10 sekund až po minutu.
Katecheta vede děti k soustředěnému tichu, menším dětem může pomoci např. tím, že děti v tomto
tichu naslouchají nějakým jemným zvukům, které v hluku neuslyší. Lze třeba tiše vyprávět krátký
příběh.
2. Postupně z této zkušenosti ticha vyjít k modlitbě. Např.: Děti jsou 15 sekund v soustředěné tichosti
a po té katecheta začíná krátký a jednoduchý rozhovor s Bohem.
3. Samy děti se zapojují do tohoto rozhovoru s Bohem jakýmkoliv sdělením vůči Bohu, přitom dbají na
to, aby ticho stále převládalo. Učí se vzájemně respektovat, naslouchají vyřčeným sdělením
Aktivity k nácviku ticha
- Zapálená svíčka, dítě tiše sledují hru plamene.
- Vhodná hudba tiše znějící je dobrým průvodcem v nácviku ticha – jaké myšlenky tě napadají, když ji
posloucháš?
- Děti zavřou oči a vybaví si nejhezčí věty, které jim řekl v poslední době někdo z rodiny. Musí být
nejméně od dvou lidí. Pak si je zapíše podle pořadí, jak mu dělaly radost.
- Děti položí hlavu na ruce na lavici, zavřou oči a půl minuty poslouchat v naprostém tichu všechny
zvuky, které lze uslyšet. Pak napíší na papír, co to bylo (vrzání židle, ptáci venku, auto u školy, křik z
chodby, kručení v žaludku, déšť…). Po zápise ještě jednou totéž, doplní si seznam, pak si spočítají, kdo
má nejvíc.
- Větší obraz Krista (Milosrdenství, Turínské plátno, jiná vhodná reprodukce) - děti se mlčky na něj
dívají, vzpomenou si, co všechno o něm znají, pak si napíší, která událost je při tom živěji oslovila a
promluví spolu o tom
- Děti si položí hlavu na lavici, zavřou oči a počítají v duchu lidi, jejichž hlas dnes od rána zaslechli (mimo
třídu a školu). Započítává se i rozhlas, řidič autobusu, prodavačka … Kdo z nich byl nejhlasitější a proč?
Toho si zapíšou a oznámí ho.
- Děti zavřou oči a ztiší se, vyučující řekne jedno slovo, např. „strom“. Každý si v tichu představí ten
nejkrásnější, který viděl. Pak ho stále bez mluvení nakreslí a vzájemně si je prohlédnou. Nebo se vyznačí
místo pro skupinku ANO a pro NE a podle toho, jak se vyučující ptá – Je vysoký? Má červené listí? Má
jedlé ovoce? atd., žáci mlčky přebíhají a zařazují se. Lze použít libovolné podstatné jméno.
- Vyučující jde dozadu do třídy, otočí se čelem ke zdi a řekne šeptem delší větu – kratší souvětí. Kdo ji
dokáže celou správně napsat, je nejlepší lovec slov.
- Jednomu žákovi se zavážou oči, ostatní se rozestaví ve volném prostoru. Všichni mohou mluvit jen
šeptem a říkají stejné slovo – např. halucinace - a jeden z nich z nich říká slovo jiné, ale podobně
zvukomalebné – asociace. Slepá bába by měla rozlišit, o jaké slovo se jedná a autora najít. Šeptající se
mohou různě naklánět, ale nemohou opustit svá místa a pohybovat se (rovník – chodník,…).
Doporučená literatura:
Klemens Tilmann. Výchova dítěte k meditaci (viz příloha)
Návštěva kostela: (inspirace)
- návštěva: kropenka (krátké povídání o významu kropenky a svěcené vody), pokleknutí, pozdravení
Ježíše ve svatostánku pevně formulované:
a) Ježíši, v Tebe věřím, Ježíši, v Tebe doufám, Ježíši, Tebe nade všecko miluji
b) Ježíši, Tobě žiji, Ježíši, Tobě umírám, Ježíši Tvůj jsem živý i mrtvý na věky
c) Ježíši, smiluj se nade mnou, Ježíši, slituj se nade mnou, Ježíši, odpusť mi mé hříchy
nebo vlastními slovy (Dobrý den, Pane Ježíši, klaním se Ti a chválím Tě, … klekám si před Tebou, protože
jsi král celého světa. Zdravím Tě a chválím, dobrý Pane Ježíši, jsem rád, že Tě znám, že mohu za Tebou
přijít,… apod.
- návštěva: kříž u kropenky, pokleknutí, pozdravení Ježíše ve svatostánku – s krátkým ztišením + ukázat
liturgický prostor v okolí svatostánku, vysvětlit význam předmětů v presbyteriu, oltář, obětní stůl
- návštěva: kříž u kropenky, pokleknutí, pozdravení Ježíše ve svatostánku – s krátkým ztišením, osobní
modlitbou dětí + přečíst příběh
- návštěva: kříž u kropenky, pokleknutí, pozdravení Ježíše ve svatostánku – s krátkým ztišením, osobní
modlitbou dětí + sochy a obrazy svatých v kostele
Vždy je vhodné do těchto návštěv zařadit zpěv písní k Pánu Ježíši
Doplňující materiál:
Liturgická znamení, postoje a gesta. zde
Liturgický prostor. zde
Další rozšiřující literatura:
Já jsem s vámi – Katechismus ČBK pro děti 6 -8 let, Paulínky, Praha 1998
52 způsobů jak učit děti modlitbě Roberta Hromasová, Samuel 2005
Jak přivádět děti ke Kristu George B. Eager, Samuel 2003, str. 89
Download

Metodické kroky pro přípravu dětí na adoraci