/
.'
V
n~ce
VYDÁVÁ . ÚV ČSM. ROČNrK XII . • CENA 1 Kls
,
ci
N
~
III
N
'4(
II:
II
O
FRANTiŠEK BRANISLAV
To jenom mládí umí:
!e z několika málo vět
přichází jaro, voní květ.
Kdo jaru porozumí,
vroucnější srdce nalezne
v té naší umi hbezné,
kde
píseň
dovádivá
ráno z pramene
a slunce nese plamenné . a cestou neubývá.
Ta píseň bi'ehy osvěží,
dál a dál k moi'i poběží.
vyběhne
Zatím plují v Jižním přístavu
hlavního města Finska, v Helsinkách, ještě ledy. Ale až zmizí, až se
i do tohoto severního chladného
kraje nastěhuje léto - rozezvučí se
přistav i celé město veselým zpěvem,
smíchem a radosti. Slova písniček
budou v různých jazycích - a přece
jim každý porozumí. Budou to písně
chlapců a děvčat; kteří sem přijedoů
na VIII. světový festival mládeže a studentstva. Budou
to písně, které promluví jednohlasně o velkém přátelství
a touze po míru .
Že byste chtěli být taky účastníky této velké slavnosti mládí? Zatím to ještě nejde, jste přece jen ještě
trochu mall. Ale přispět ke zdaru Festivalu - to už
dokážete. V Praze, Brně, Plzni, Ostravě . . . tam všude
už začali pionýři sbírat pentze na Fond splidarity,
z něhož se bude hradit jízdné delegátpm Festivalu
z koloniálních a kapitalistických ~em(
Až děti světa sdruží
bez bídy, žalu, bolesti,
uvidíš rudě rozkvésti
tu nejkrásnější růli,
co lidem voní pod nebem,
co lidem voní nad chlebem.
Pionýrskými šátky
uf rudá růže rozkvétá.
Zpívejme píseň do světa.
Paprsky nad poupátky
jak zlaté struny prochvělé
už zvou nás k tanci vesele.
•• •• • •
UNORovt OKURKY
Už jméno Živáček napovídá, že mám rád všechno
živé, čilé, nebojácné, podnikavé, plné elánu.
A jestli vám teď budu povldat o Mladém u Českých
Budějovic, vůbec to neznamená, že u vás nejste živí,
čili, podnikaví a tak dál. Jistě jste, ale já o tom ještě
nevlm. Až mě pozvete, přijedu - a budu ostatním
povídat zase o vás.
Už školu mají v Mladém hrozně pěknou. Svítivý přl­
zemnl pavilón - a představte si, že si ji postavili sami.
Ne děti - takov.i mistři ještě nejsou a nemohou ani
být, ale byly při tom. A nejen jako diváci. VIastn
vůbec ne jako diváci. Byli přitom velice platnl pomocnici. A §tejně platní, neúnavní, ochotní, nápaditl byli
i při stavbě koupaliště, pti stavbě včelína i kurníku
i skleníku.
Kdyby vás čtenářů bylo míň, jistě by vás pozvali na
salát z okurek, co vyrostly v jejich skleníku. Ano, teď
v únoru, v těch mrazech. Ale ono je vás moc - přes
Ohníček
Možná, že byste chtěli být jako tento chlapec - mít
fešáckou lodičku, procházet se důležitě po ulici a hlídat
skútry. To, co dělá děvčátko na obrázku - to přece
děláte taky, že?
Ale nemylte se, chlapec z obrázku by si to velmi,
velmi rád vyměnil s děvčátkem: je totiž hlidačerp.
motorových vozidel v brazilském městě Sao Paolu
a nenl to pro něho žádná slast. Chtělo by se vám stát
deset dvanáct hodin na jednom mistě, dostávat za "to
chudou odměnu, kterou byste celou museli dát nezaměstnanému tátovi, aby měla rodina na chleba?
A děvčátko? To je z Kuby a učl se' v jedné z nových
škol, do nichž chodi děti, které se před revolucí potloukaly po ulicich a žebraly.
Jenom ten, kdo poznal, co je hlad a bida, pochopí,
že děvčátko by nikdy, nikdy neměnilo s chlapcem ze
Sao Paola.
T<
...... IIIIitkr ..-+•. , Jaka oIWJlde ••
_ . . . Pe" . . . . ~.
Vyltnly iii vAak ste~
_JI ft
: . . . . ~ qriv z PleRýrské_
,f'
eklM"a, .... ~ ~" PeIiěueeJl:
"~ jIBkfJr ., 3. atw, sIeiUo iii slnMlilbi ,loBp..
&ký
a ..ircim pftWlaa se ,...,. ......"i nda:
. . . " . 1& . . . . . . tHd: ..... a...;. jdllBiJhrel Pei
ih'Iti • _Mi. N. lIIImIeII&i ............ eWentYMl
allliJrky ......
NMe
. . . . , ~ _ se. . . . .
,.1iR'
. . . a _ _...... . . . . . wj1Ien.
GMIm
~M~·.a
,.........Nlw...
družinové schůzky samL Jejich oddll má plán, je v něm
nebo: oprava rýčů, lopat, včelařských kukel
a dýmaček, nebo: četba nějaké hezké knížky, nebo:
úklid kurn1ku, nebo: vynést popel ze skleníku ... Družin je šest a na oddllové schůzce pak předsedové hlásí
splněni úkolů. Prima, viďte!
Tak - a teď se znoVtl podívejte na výšku kukuřice,
kterou vypěstovali, a přemýšlejte o tom, jestli mne
také k sobě pozvete a co všechno mi ukážete. Moc
se na to těší
V áš Živáček
třeba: sběr,
čtvrt
miliónu, a to by se na všechny nedostalo, to vite.
Ale vy nejste závistiví, jistě jim k salátu popřejete
dobrou chuť. Už proto nejste závistiví, že si taky můžete
postavit sklenfk, když budete podnikavl a když se vám
podaři přesvědčit rodiče, aby vám pomohli. A přesvědčit
je přece umite.
Ještě předtim, než si znovu začnete prohližet fotky,
muslm vám povědět něco, co jsem v Mladém obdivoval
snad nejvíc: jejich samostatnost. Na rozdH od jiných
škol maji vedoucic~ dost - a přesto si pionýři dělaji
Ohníček '
e světnici je tma. Tikot hodin
neúnavně
pfibližuje ráno.
Nemohu spát. Mám hlad. Jako by
mi svlral žaludek had a obepinal
jej jako holý strom.
Vedle, na široké posteli spi táta
a máma. Spi? Nespi. Tiše rozmlouvaji.
"Dvacet nás vyhodil," řiká otec.
"A co uděláte?"
"Pť1jdeme na náměsti. Zítra. Budeme protestovat."
"Policajti vás rozeženou . Továrnik bude zuřit. Pozaviraji vás: A co
já? Sama s dětmi?"
V
....___.....
...
sr.
_.,--- --.-•• ......------.-_.
.
,
--_-_.__I. ••••_. ,---.-.
•.
,. .
..
_-.••--- •• .._-_...... 1••••
- .. '__ 1----\....__-.. _-- .•• ,~~
••
I.
I-
1-
••
••
••
,-;..."....
18
- - - - -••
• L-_ . - . . . . . _
světe
K večeři mi máma dala-jenom malinký kousek chleba. Chtěl bych
usnout, ale nejde mi to. A když na
chvilku usnu, zdá se mi o bUém
chlebu s máslem, o mase ...
"A kdo na to přišel, jít na náměstí?" zeptala se maminka.
"Jano Staršl," odpověděl táta.
"Ten, co byl v osmnáctém roce
v Rudé armádě?"
"Ten. "
"A proč lidi poštvává?' "Má pravdu. Když se neozveme,
budou si s námi páni dělat, co se jim
zachce. I kMi z nás sedřou. Je
potřeha jim ukázat, že máme sUu."
"Je vás málo."
"Je nás sto. A to je velká sna."
Sna. Chtěl bych mlt takovou sUu
jako táta. Anebo aspoň takovou,
jakou má ten lump Gábor - obchodnik"ť/v syn z Hlavni ulice. Vždycky
se cpe chlebem s máslem a my jenom
naprázdno polykáme. A když mu
o kousek řekneme, začne se chechtat
jako pomatený. Jednou jsme mu
nařezali a od té doby se nám vyhýbá.
"J ožko," povídala máma tátovi,
"nemichej se do toho. Ještě se ti
něco ... "
"Ne, Marienko. Musim. Všichni
pť1jdou ... "
M"ť/j táta je hrdina. Neboji se.
Když přišel exekutor a chtěl nám
zabavit a odvézt kozu, tat1nl'!: popadl sekeru a postavil se mu do
cesty. "Jenom přes moji mrtvolu,"
povldal. ,,2ena st"ť/ně. MUko potře­
buje. I děti je potřebuji." Exekutor
musel odtáhnout. Ale druhý den
přišel s četnlkem. Četnlk měl na
hlavě helmu a na pušce bodák.
Hrozil tátovi - my děti jsme plakaly
a táta zatinal pěsti. Proti pušce nic
nezmohl. Byl sám. Ale stejně se jich
nebál.
Ráno p"ť/jdu na náměsti i já.
s písnilkou
o Únoru.
Je pošmourno, mračna vi sf nlzko
nad zemi, slunce neprosvitá ani
škvlrkou. Jdu vedle táty. Je vážný,
tvář má plnou vrásek. Přidáváme se
k ostatnim cihlát"ť/m. Je jich moc.
"Neboj se. Museli by zavřít
všechny. A takové vězení ještě nemaji. "
píSNiČKA
o ÚNORU
Prlí. Je mokrá celá zem.
Délť smývá zbytky
. prachu, smetí, mouru.
AJá
v tom deltl
deltlvém,
písnllku skládám
o Únoru.
První hlas:
Táto, jak to tenkrát bylo?
Kdo pl'ítel byl, kdo nepl'ítel1
A kolikrát se vystl'elil01
Kdo táhl proti a kdo s vámi lel1
Druhý hlas:
Táto, %a co jste se bili?
Col n~kdo necht~1 by,
aby byl livot veselý a milý,
sv~t bez stl'elby?
Tl'etí hlas:
Táto, proti lemu Iii jste?
A kdo stál proti vám?
A to jste byli samí komunisté1
Cos dokázal ty sám?
Prlí. Je mokrá celá zem.
Oblaka letí,
%a hranilní horu.
Odpov~d' skládám
s úsm~vem
svým d~tem
o Únoru.
Nebyl jsem sám. Nikdo sám nic
není.
Proti Iii tl, kdo víc nel llověka
si pen~~, peněz, jenom pen~%
cení.
II
Ohníček
,~~
Vladimír Vajnar
Pak jsem slyšel, jak maminka
kašle. A vzápětí se táta ozval znovu:
"V čera," povidal, "si mě zavolal
šéf. KoUbal se přede mnou jako
bambus ... :rUkal jsem mu: Aspoň
pár haliř"ť/ nám přidejte! Vždyť
z toho, co dostáváme, se nedá žit.
Prý: Když se vám to neUbl, mMete
se jít pást. I s rodinou."
Máme se jít pást ... A jak v"ť/oec
tráva chutná? Dneska bych se do ní
možná i zakousl. Takový mám hlad.
OLDAICH
"
KRY!TOFEK
Z nás nikdo
oběti
se nelekal.
Nebyl Jsem sám. Za vide nebe
listé
lel vlechen lid
a v jého lele my., my komunisté.
Vyhnat, vyhnat pány.
Aby ul byl klid.
Nebyl Jsem sám. Sami byli oni,
co cht~1i stralit v temnotách.
Nás ale naráz vylly mili6ny.
Na ně %toho padl
stralný
strach.
Zmi%eli. Prchli. Ul se nenavrátí~
A Ilo to bez rány.
Nepomohli jim ani , vlichnl jejich
svatí
Amerlkáni, kdyl zahl'mělo: Pryl
s tyranyl
Byl únor. Mrzlo, ale nesnělilo.
Mrá% v%tekle Itípal do tvál'e.
Prokl'ehli jsme na kost. Pl'itom
nám vlak bylo
jako na jal'e.
Délť
pl'estal. V slunci
dýchá zem.
Světlo v1dycky %dolá
lerných mraků vzpouru.
Ro%b~hly se děti
%a mílem •••
• • •
Maji rudý prapor. Škoda, že nesvltl
Vyšli jsme ven.
slunko, jak krásně by v něm svitil.
"Tak co?" ptaji se nás cihláři.
Zastavujeme se před radnic1. Po
"Starosta pro nás nemá čas."
chv1li k nám přicházi strejda Starš1. • "A co uděláme?"
Velký, statný chlap.
"Budeme tu stát třeba do soud"Půjdeme
spolu k starostovi. ného dne."
Jako delegace," povidá tátovi.
"Nezavolá na nás četníky?"
"Dobře," přikývl táta. "Hned?"
"Ať
zavolá. Co nám mohou
"Za clivUi. Až nás bude ještě v1c." udělat?"
A potom šli. Já s nimi. Za tatinkoStojime. Boli mě nohy. Škoda, že
vými zády mě ani vidět nebylo. tu neni Miško, mohli bychom si
Vrátný nám zastoupil cestu, ale táta hrát ...
ho odstrčil. Vešli jsme.
"CetnícU" vykřikl kdosi.
"Starosta vás přijmout nemůže,"
"Tak přece," zamumlal Starší.
povidá nám jakýsi mužský.
"Hrom do nich," zaklel táta.
"Počkáme. Třeba do večera,"
"Jenom klid, chlapi. Jenom klid.
řiká strýc Starš1.
Nic nám nemohou ... " řikal Starš1.
Po chv1li nás však vpustil.
Po zádech mi běhá mráz. Mám
"Tak co, pánové?" zabručel pan strach.
starosta a obě ruce položil na široký
"Tati ... " popotahuju ho za
stůl. "Zachtělo se vám stávkovat
kabát.
a dělat mi cirkus pod okny?"
"Neboj se. Neboj ... A běž radši
za maminkou a řekni ji, že přijdu
po poledni. Ať je klidná."
"Tati ... "
"Běž ... Běž domů, běž ... " pohladil mě.
Šel jsem, ale pořád se obrac1m po
četnicich. Je jich vic než našich.
A maji pušky. Pušky. A naši nemaji
nic. Vůbec nic. Ani klacky. Ale
střllet přece nebudou. Chtěj i cihláře
jenom postrašit... Jistě. Jenom
postrašit. Už stoji proti sobě. Cetnici
maji helmy jako ten, . co přišel
s exekutorem. A bodáky na puškách.
"Rozejděte se!" křiči jejich velitel.
"Nezachtělo," povldá táta. "Pan
Naši mlč[. Nerozcházeji se. Táta
lovárnik nás přinutil. Vyhazuje nás
řikal,
.že ani za nic. Cetnici jim přece
z cihelny. Snižuje platy ... "
nemohou
nic udělat. A naši maji
"Když je u nás demokracie, jak
pravdu.
Proč
jim továrnlk nedá
vždycky řikáte," vybuchl soudruh
práci?
Proč
se
máme
jit pást?
Starši, "můžeme se taky ozvat. Ne?"
"Rozejděte
se!"
křiči
velitel ještě
"Podlvejte," zamračil se starosta,
...
tl
•o
..,
•tl
.
.lC
ft
Z
"já se s vámi nemám o čem bavit.
A p~ed domem mi nebudete stát
jako berani ... "
"Stávkovat můžeme. To je dovoleno," ř1ká táta.
Starosta zrudl. "Jestli budete
drzý," rozkřikl se, "dám vás zavřU.
Rozumíte?"
"Všechny?"
"Ostatni dám rozehnat. Dnes
k nám má přijit pan okresní hejtman
a vy tu chcete stát jako sirotci? Do
čtvrt hodiny se rozejděte, nebo ... "
"Pane starosto ... " chtěl otec
ještě něco McL
"Zmizte!" zařval starosta a ukázal na dveře.
hlasitěji.
Cihláři stojl. A prapor prapor
vlaje nad nimi. Jaký je krásný!
"I{ lici zbraň!"
Proboha - přece nebudou střUet.
A naši se nehýbaj1.
"Pal!"
Zachvěl jsem se. Ale cihláři stoji.
Jistě střelili jenom do vzduchu ...
Ne. .. Tam kdosi padá. Jeden
z cihlářů klesá k zemi.
"Tati! Táto můj ... "
• • •
Padesát cinlářů
hlavnim pušek,
vykročilo
proti
Ohníček
g
2.
pokračováni.
Ráno, když opice hlasitě zívaly
v korunách stromd a začínaly den
honičkou, vycházel táta hledat slona. Večer jsme ho pouštěli, aby se
mohl v džungli napást.
I na nejudusanější cestě uměl u.ta
najit jeho stopy.
Stromy stále ještě v bllém oparu,
nad hlavami nám poletovala hejna
malých pestrých papoušk6, jejich
křik se nesl široko daleko. Na moje
záda padaly těžké kapky rosy a já se
chvěl ámou.
"Počkejme, tati, chvilku. Až začne
slunce trochu hřát," žadonil jsem.
"Pan Obr tu stejně neru."
Táta mi však ukazoval odřenou
kdru stromd nebo ukousnutou vět­
vičku. Stopu v rašelin vém pott\čku jsem už našel sám. Byla velká
jako otisk vědra. Táta mě vedl úplně
neomylně. Vážně.
Prodlrali jsme se křovinami. Tatínek si co chvili přikládal ruce
k úst m a něžně na slona volal.
"Je někde nabllzku, ale schovává
se . . .
echce se mu pracovat.
Stejně Jak tobě, Hoang Kao Wane."
A pot m Jsme ho najednou měli.
Stál jakoby vkl1něn mezi černé
skály, za houštinou poplnavých
·'rostlia. Vylézal, teprve když už poch n, že ho vid1me. Bručel na
uvítanou a posluAně poklekl. Pfitiskl jsem obličej k jeho chobotu a
jeho teplý dech mi ovlval bosé nohy.
Táta mu dal otýpku vonných
travin, jako by se omlouval, že ho
vyrušuje z odpočinku.
Když jsme se usadili na jeho
hřbetě, kráčel rozvážně a v houštinách rozhrnoval chobotem větve,
aby nás neporanily.
mOhníček
Pomalu j me se přiblížili k dělní­
kdm kácejic1m stromy. Zpivali
při tom táhlé pisně a jejich pily
zvonily_ Jenže ani podťatý strom
nepadl k zemi: stál vkl1něn mezi
ostatrumi, přidržovalo jej celé siťovi
lián .. Nebýt ná , museli by dřevo­
rubci pokácet celý les.
Táta však pobidl slona a ten začal
dlouze a ddležitě ohmatávat naštípnutá m1sta, aby si zjistil, kterým
směrem bude strom padat. Potom,
povzbuzován našim volánim, se
celým tělem opřel do kmene a cloumal jim. Najednou se r ehl silný
praskot a strom se pomalu kácel
k zemi.
A už se k n mu sbíhali dělníci.
V záti slunce, které proniklo do
džungle, blýskala ostti ohromných
nožd a leskla se záda mokrá potem.
Jedna
tev za druhou Odpadávala - až zdstal holý kmen.
Pak f' la znovu řada na našeho
pana Obra. Vzal kmen m.ezi kly a
chobot a nesl jej k strmému srázu.
Nebylo to lehké. Okolní stromy mu
překážely v chťlzi, musel proto nést
kmen podélně a ' širokým koncem si
prorážet cestu. Chvllemi se zastavoval, odpočíval.
"Jen do toho, jen do tohol" povzbuzoval ho táta. "Ty si přece
poradíš."
Zviře po mrkávalo malýma temnýma očkama a nahněvaně bručelo,
jako by chtělo f1ci: To se vi, že si
porad1m. Ale nepopohánějte měl
Musím si to napřed promyslet.
Když dostal kmen 7. houštiny, pustil jej na prudký svah a se zdviženým
chobotem pozoroval, jak se kutáli
dold v oblac1ch pIsku a list1. A když
kmen žbluňkl do kalné řeky, vitězo-
slavně pohopsával a radostnll sl
k tomu troubil.
V poledne jsem ho vodil k řece.
Nejprve dlouho pil, pak nasál vodu
chobotem a pouštěl si ji na hřbet.
ěkdy ze žertu postřlkal i mne. Nakonec se položil do teplého bahna
nohy si nechal umývat proudem.
Lesklí ptáci poskakovali po jeho
hřbetě a ze záhybd kt\že vyzobávali
kllšfata a larvy ovádd.
DělnIci odpo
~li, celá džungle
ztichla v polednlm žáru, jen pod
hladinou se proháněly ryby, vyskakovaly, snažily se ulovit hmyz, tře­
petajic1 se nad vodou. A na nebi
neúnavně kroužili dravi ptáci.
Najednou jsme z dálky zaslechli
křik. Po cestě přicházeli sluhové, na
vzn šených nositkách přinášeli našeho pána Funk Fan Baoa. Měl na
sobě světlé hedvábné šaty a ovíval
se vějii'em.
"Neplatlm vás za lenošen1!" vykřikl pronikavým hlasem. "Srazlm
vám dnešni plat. Koho z vás vidim
zpoceného prac1? Nikohol"
"Je poledne, pane. Obědvali
jsme . . . "
"Máte asi p'fUiš mnoho rýže, když
tak dlouho hodujete. Budu vám miň
platit, lenošil"
Mlčky jsme došli k úpatí hory a
jeden za druhým mizeli v džungli.
Za chvUi se už zase ozývalo jen
vrzánl pil.
"Pobídni toho slona!" křikl pan
Bao na mne. "Sotva nohama plete.
Bodni hol Néslyšiš? "
Ostrým hákem. jsem se dotkl slonova hřbetu.
"To mi rozkázal on," zašeptal
jsem. Pan Obr zastfih"al ušima, jako
by chtěl Mct, že to ':vi, a temnýma
očkama si pana Baoa změřil. Zlostně
přitom zafuněl ...
Když jsem nešel kácet stromy
s tátou, pomáhal jsem mamince na
rýžovém poličku. Do školy mě stejně jako mé kamarády - nikdo
neposllal. Psát neuměl ani táta ani
dědeček. TaUnek' měl v pytl1ku
kostěné razltko se svým jménem "7
rok co rok je otiskovai na smlouvu
s panem Baoem. Pan Bao vždycky
přečetl, kolik košň. rýže dostaneme
a kolik země nám pronajímá. Tatínek pokorně pokyvovlU hlavou,
i když věděl, ž z toho živi být nemdžeme. Nebýt džungle, často bychom neměli co do žaludku. Maminka naštěstí uměla vařit rdzná
jidla z mladých bambusových výhonkd, ze země vyhrabávala vonné
kořinky, z kminkd cukrové třtiny
ziskávala sladkou šťávu.
\
"Tati," ptával jsem se, "proč my
jsm.e t ak hubeni a utrápeni a pan
Bao veselý a tlustý? Proč chodíš
pořád sehnutý, jako by ses někomu
klaněl?"
"Protože jsme se tak narodili.
Když budeš pokorný a m.irný, narodiš se ve svém přištim životě jako
boháč. Bohové tě tak o dměni. "
"A pana Baoa potrestají, že nás
šidi, že nám ·bere rýži i pole, že nás
bije?"
"Nevím, jestli ho potrestají. On
zapaluje spoustu vonných pryskyřic
na oltáře předků, přináši bohům
ovoce a kadidlo. Může si koupit
život ještě štastnější."
"Ale to je přece nespravedlnost,
tati. "
"Pozor, hochu, to jsou nebezpečné
myšlenky. Raději tak nemluv. Ani
před svými kamarády. Pan Bao si
v noci odpiná uši a ty Utajl kolem
našich chatrči jako netopýři. Kdyby
uslyšel, že se bouřiš, běda nám ... "
"Tak to je ... " dodávala maminka. "Chudý člověk musi být poslušný a pokorný. Chodím s ohnutými zády, protože se klaním zemi za
rýži, a panu Baoví. že nám dovoli ji
vypěstovat. Než něco řekneš, vždycky si to dobře rozmysli, abys nepřivolal do domu neštěstí. "
Objal jsem ji a řikal, že budu lwdný. Na jepm krku jsem cítil tvrdý
mozol a kllži tuhou jako řemen
Bylo to misto, o které si opírala
bambusovou hůl, když nosila koše
a břemena. A přece tak málo z toho,
co zvedala, patřilo nám.
"Divíš se?" ptala se mě. "Nosime
na svých zádech větší horu, než je
ta, pod kterou kácíte stromy. Nad
námi je pan Bao, úředníci z města a
mi ji ltto. Takovou horu tedy nosí
na svých zádech? Ale cožpak není
možné ji shodit 1.
, "Takový. už je světa ' běh," řikala
tiše.
"Ne, maminko, ne," nesouhla5il
jsem. "Copak budeme pořád plnit
t tisíce chtivých dlani střlbrem?
Copak budeme JKlřád sytit rýži tolik
obrovských žalndkll?" Rozplakal
jsem se nemohoucím hněvem.
spousta těch, kteří žijí z naši práce."
"A nad nimi? "
"Knížata, boháči ... Jsou ještě
stokrát mocnější než pan Bao."
"A je ještě někdo nad nimi? "
"Francouzi. "
Francouzi přijíždívali tu a tam na
motorovém člunu. Pan Bao popoháněl dělníky, kteří pro ně stavěli
dům z rákosového pletiva.
.
Děti těch děln~ů musely věnčit
hosty květinami. Francouzi nosili
bílé obleky a korkové helmy. Byli
strašně hluční. Doprovázeli je černí
vojáci, pan Bao se klaněl až k zemi
a zval je na hostinu. Jedlo se tam,
pilo, hodovala - a pak vám byli
Francouzi laskavějši. Odplouvali,
ozářeni hořicimi pochodněmi, zpivali ... Pan Bao nás potom vždycky
svolával a oznamoval, kolik musime
odevzdat rýže, kolik kaučuku, oře­
c II a banánů.
"A nad Francouzi je taky někdo?"
Maminka zvedla hlavu, přimhou­
řila oči, jako by chtěla dohlédnout
až na vrcholek hory. "Snad už jen
bohové .. . "
Přitiskl jsem tvář k jeji paži. Bylo
Maminka mě hladila.
"Neboj se, neboj ... Nás je víc
než mravenců v mraveništi, víc neŽ.
listí na stromě, víc než kapek v řece.
Vzpomeň si: malý mravenec povali
obrovský strom, drobné listi šum! a
přehluši řev tygra, a kapky spojené
v řeku unesou lodě i s děly a voj skem ... Jsme silnl."
V tu chvili jsme uslyšeli těžk é
kroky a varovný hlas našeho slona
- někdo cizí se k nám bUžil.
"Máme pana Obra," vykřikl jsem
radostně. "Ten nám taky pomů­
že . .. "
"Slon, stejně jako nft"1e ruce, patří
panu Baovi."
"Ale poslouchá jenom nás!"
"Tiše. Nemlu
hlouposti," zašeptala maminka ostře. "Musíme
poslouchat toho, kdo nám dává
rýži~"
"Ale vždyť je to naše rýže.
Z našeho pole!"
"Mlč!'" zakryla mi ústa dlani.
(Pokračování příště)
OBRÁZKY
A NT ON ( N A
P O S P ( š I LA
O hníček
fl
~talo
se to několik vteřin před zahoukáním klaksonu, které mělo rozpůlit
poslední třetinu.
Na ukazateli svítilo: ČSSR 1 - Kanada 1.
a
Stadión ani nedýchal.
Dvě mužstva, o kterých se hovořilo jako
o favoritech mistra světa, úporně bojovala
celých padesát minut čistého času. Byl to
zápas, jaký Švýcarsko je!tě nevidělo . Na
jedné straně byla rychlost a robustnost,
na druhé vtip, disciplina a obětavost .
Boj to byl veliký, ale hokej ne zrovna
nejkrásněj!í.
Stadión každou chvíli skandoval: "Hop
Tschék! Hop Tschék!" a do toho hluku se
mísilo jako pronikavý jekot trubky: "Vydržet! Vydržet!" Volalo to několik hlasů
z rohu, kde se třepetaly československé
praporky.
Stalo se to tedy několik vteřin před
zahoukáním klaksonu.
Druhý útok se řítil proti červené xdi,
postavené z hranatých těl Smitha, Fergusona
a Rusnella. Frantík - profesor hokeje, jak
ho nazvali novináři - se úhořovitým pohybem osvobodil od dorážejícího lenardona v černé přilbě a postupoval k modré
čáře Kanaďanů. Kolem mantinelů ho sledovala obě křídla. Byla ve střehu: komu
Frantílt přihrál Vteřinová ručička skákala
jako luční kobylka - bude to poslední
útok před klaksonem. Poslední - a co
kdyby !Ii nui do druhé poloviny s náskokem!
Profesor na sebe vylákal Fergusona,
nmíchal pukem, jak to umí jen on, a prudce
přihrál do kanadské třetiny na Janovu
stranu. Jano xůstal na chvíli volný. Ale jen
na okamžik. Už se na něho řítil lenardon,
aby zacpal díru po Fergusonovi. Jano se
dostal k puku dřív, než se dotkl mantinelu
v rohu kluziště. Nesmí se dát zatlačit .
Nesmí dovolit, aby mu puk rulápli. Musi
přihrát. Přihrát. Co kdyby na ukazovateli
zasvítila pod ~SSR dvojka!
Jano prudce zabrzdil, od bruslí vytryskla
fontána, vyhnul se lenardonovi, hledal
nejvýhodněj~í pozici. letmo zahléd I, jak
Frantík i Josef číhají před bránou. Oba nui
obránci zabarikádovali modrou čáru. Ještě
NAKRESLIL
J. CERN\'-KLATOVSK\'
RUDO
MORIC
pár vteřin - nesmíme ztratit ani jednu
jedinou.
Janův mozek pracoval rychlostí telegrafu.
Hodi to před bránu.
Nehodil.
Nehodil, protože se od kanadské branky
vyřítil postrach Smith. Nešel po puku.
Celou silou srazil Jana na mantinel. Na ten
nešťastný mantinel z plexiskla, s kovovou
obrubou nahoře.
Oba roxhodčí pronikavě hvíxdli. Diváci
zatajili dech. AJano padl jako podťatý strom.
Nevnímal nic, ani to, jak stadión napřed
ztichl, ani to, jak potom nespokojeně
zamručel. Nevnlmal nic, jenom prudkou
bolest v rameni. Skrčil se, sevřel rameno,
aby aspoň trochu ztišil to škubáni. V prvním okamžiku mu prolétlo hlavou, žeje
vJemu konec, že si úž v mistrovství nezahraje, že má ruku napůl. Ale dohrát
těch zbývajících deset minut by přece měl.
Musejí vyhrát, nebo aspoň udržet nerozhodný výsledek! Jenom ne prohrát. Jen ne
prohrát! Temné kruhy přestávají kroužit
před jeho očima, bolest už není tak ostrá,
všechno pronikající, už slábne. Jen ramenem
nesml pohnout.
Kdosi se ho dotkl a řekl takřka něžně:
"Co je ti, Jano!" To profesor-Frantík.
Sklání se nad ním, ale není sám, Je tu ·i Pepa
i Ferko, oddílový kamarád z Bratislavy.
V mlze bolesti vidí Jano i proužkovaný
svetr rozhodčího . Je jich tu celá kopa. Jano
už vnímá i hněvivý !um diváků, vědomí se
mu pomalu vrací, bolest ochabuje.
"Pojď," zdvíhají ho Frantík s Pepou.
"Pojď, odpočine! si," říkají a berou ho
podpaží.
Opatrněji, kluci, opatrněji! Ještě to tam
škube, je~tě to boll.
Ale už stojí. Byť skrčeně. Zatíná xuby,
mexi Frantíkem a Pepou brusli přes celé
kluxiště ke střídačce. Diváci tleskají, nejvíc
ti v koutě, kde se třepetají trojbarevné
praporečky. Obecenstvo má radost, že to,
co vypadalo tak šeredně, nebude mbžna
přece jen tak zlé. Od stříd,ačky mu běží
v
naproti lékař a trenér, ten kamarád i táta
v jedné osobě. Podepřeli ho teď oni, kdosi
ho lehce plácl po zádech, povxbudivě
a teple. trenér · říká, že to přejde, jen hlavu
vmůru, to nic, to nic, když už jsme tak
daleko .. .
Kanaďanů je o jednoho méně, ale pro
Jana to nenl velká útěcha : sedl na střídačce,
ruku si podpírá a usrkává bolesti.
A už se ozývá klakson. Brankáři , ná!
Mikoláš a kanadský Martin, putují na opačné
strany - boj bude pokračovat. Bex něho!
Bude pokračovat bez kompletního druhého
útoku 1 Teď, právě teď! Kdo ho zaskočí 1
Jednou asi Mirek, podruhé Vláďa, a on tu
bude sedět a trnout, jestli nám tohle oslabení nepřinese pohromu.
Porážka. Mráx mu přeběhl po zádech.
Je~tě před dvěma třemi dny by to nebylo
tak tragické. Do Švýcarska odchbeli
v divné sestavě, doma nad nimi lomili
rukama, dobromyslnější je prosili jen o jedno: Chlapci, aspoň páté místo, aspoň před
Finy se dostaňte!
Druhá polovina poslední třetiny začala.
Vlastův útok pracuje žonglérsky, v pravém
slova smyslu kouxlí. Kanaďané nčlnají
ztrácet nervy.
"Jenom ať se nui nedajl vyprovokovat!"
říká trenér svému pomocníkovi. "Začnou
bezhlavě útočit, a ... Hrome, ti Kanaďané
jsou ale li~ky! ~tyři, a nehrají o nic hůř(1
než my."
Kanaďané
DRZETI
na Mikolfiovu branku . Výborně! Výborně,
Peplku! Konečně velký brankář v naší
svatyni. Zatím dostal nejméně branek, míň
než proslavený Martin. Kliďas - dívejte se
na něho! Vypíchl Maclntyrovi puk přímo
z hole.
"Pojď do kabiny, podíváme se, jak to
s tebou vypadá." ~oktor vstává, bere Jana
za loket.
" Ne, doktore. Teď proboha ne! Už to
není tak hrozné."
Rameno sice bolet nepřestává, ale celé
je. Má je pouze naražené. Modřina tam
blJde jako půl světa.
" Musím tě dát do pořádku. Pojď, Jano,
nebuď malý."
Trenér se tváří, jako by neviděl nic než
led, ale Jano cítí, že ho po straně pozoruje
a napjatě čeká, co řekne. Kdyby mohl
nastoupit, spadl by trenérovi kámen ze
srdce, protože slepovat útok.y není lehké
a právě teď je třeba , aby si chlapci oddychl i.
Musí být aspoň trochu svěží, aby ty ďábly
nepusti Ii k bráně .
" Nejdu , doktore. Já ještě nastoupím."
Trenér po něm vděčně střelil pohledem,
Václav, starý plzeňský lišák, ho z radosti
pohladil po hlavě .
"Nebuď blázen," naléhá lékař. Jediný
on naléhá, protože ví, co to je naražený
sval, ví, že je potřeba aspoň silně jej utáhnout, aby se to nevymstilo. On jediný myslí
na další zápas. Ostatní teď žijí jen myšlenkou, že s Kanadou nesmíme prohrát.
"Dej mi injekci, doktore. Musím na led,"
žebroní Jano. Na ledě je totiž zrovna horko.
Smith je už zase dávno zpátky
a Kanaďané našim nebezpečně zatápějí.
Jenže doktor mu injekci dát nechce.
Je přesvědčen, že Jano už dnes nenastoupí.
Nějak se bez něho musejí obejít.
St~ídán í. Na led přichází druhý útok.
Jeho - Janův . A on sedí na střídačce . Zůstal
tam místo něho Mirek z prvního útoku .
Bude to pro něho pořádná šichta. Teď, když
Kanaďané jezdí jako střely. Teď, když
rozjeli svůj stroj na plné obrátky. Janovi
se dělá těžko od žaludku , přichází na něho
závrať. Potají zkouší pohnout zraněnou
rukou , ale honem přestává: bolestí se mu
dělaj í mžitky před oč i ma .
Och Pepíku! Ty permoníku hornický!
Děláš úplné zázraky. Poplácej ho, Václave,
i za mne.
Vyloučený
Na čele vyskakuje Janovi pot, ale sledovat boj nepřestává . Kanaďané chtějí vyhrát
stůj co stůj.
Mohl i by přijít o první
místo. A co se už nachlubili , že je zase
získaji! Dělají všecko, aby aspoň jednou
ostříleli,
ale budou
stačit
na rozkacené Ka-
naďany?
Jano si ani neuvědomuje, že svírá své
rameno tak, až mu vyskočily slzy do očí.
Neslyší nic, nevidí nic: Kanaďané zrovna
vytáhli své eso. Při hře vystřídal jejich kapitán Kromm, a to je skutečný blesk a ještě
k tomu notně tvrdý hráč .
I v obraně mají to nejlepší. Je ta"l Sly
a Smith . Chtějí v těchto posledních minutách rozhodnout boj pro sebe.
Ruč i čka se posunula už na patnáctou
minutu . Ještě pět minut čistého času . Co
všechno se za tu dobu muže semlít.
A teď j eště tohle.
Vláďa, nejmladší, podrazil ve slabé chvilce
lagace. Dva zdvižené prsty - a na kluzišti je méně o jednoho modrého.
Stadi6n hlasitě vydechl.
Jano si zakryl tvář dlaněmi. Nechce se na
to dívat. Teď mají určitě po naději. Trenér
šeptem posílá na led Frantíka s Pepou .
V hlase má prosbu a napětí. Co to ten
hloupý Vláďa vyvedl? Qslabit mužstvo
v nejrozhodnějších minutách!
Buly - a Jano si už nemOže zakrývat oči .
Byla by to věčnost, ne dvě minuty.
Profesor vyhrál, posílá puk dozadu ,
obránci jej přihrávají jeden druhému _ tak ,
chlapci, tak! K mantinelu a tam jej zadusit.
Kanaďané jsou jako sršni. Mají svou velikou
umístili puk do Mikolášovy branky. Pálí
z každé pozice, chtějí nás zamknout v naší
příležitost.
třetině, tvrdě srážej í naše na mantinel.
" Vydržet! Vydržet! " ,
Výborn í jsou, to se musí přiznat, ale naši
" Hop Tschék! Hop Tschék!" povzbuzují
jsou zase velcí bojovníci. Ještě ani jednou
naše Švýcaři.
nepřekročil i trenérOv příkaz hrát opatrně,
Jako bychom hráli doma, ne v cizině .
bránit v pětce, zpomalovat hru. A hrát přesJak si nás ti lidé tady oblíbili! V novinách
ně . Držet puk co nejdéle mezi sebou . To
píší o jemných techn icích a j eště lepších
ani nejsou hokejisté - to jsou počítací stroje.
takticích , ba i o hrdinech . A teď nám fandí.
Vždyť i on, Jano: kolikrát se musel p řemá. k b h
b I' . .. h
la o yc om y I lellc muzstvo.
hat, aby si nezas610val , aby nepřestal střežit
Vydrž e tl. Vyd r Že tl. říká SI. .I Jano , Z at lm
'
soupeřovo křídlo, Ale proč to je? Vždyť
se naši brání výborně . Úžasně . Už jenom
t ř'
b
d os
i a b'"
i předtím hrávali spolu, a nikdy jim to nešlo
I vetO
u eme
"nI. P r íma,
n ěk o I'k
tak přesně , Asi proto, že jsme nikdy nebyli
Mikoláši, príma! Ferko, ven z třet i ny, ven!
takoví kamarád i. Dřív vždycky někdo začal
Smith. Hockley, Tambellin ~- pozor,
buď rýt nebo sýčkovat - a všechno šlo od
pozor na něho ! Zadržte ho! Za . . . Nedodesíti k pěti.
__~~~~~~#~~~~~:,;:~~~_
volte mu střílet, Daleko lehčí je hrát než
ano se mračí:
nejne,zkušenější bažanti, Už se sIce
Pokračovóní na straně 12
~:::-=----
ÚSP~CHY
NASI TECHNIKY
Největší
------==-= -
Tento měsíc oslavujeme už čtrnácté
výročí slavného únorového vítězství pracujících v roce 1948. A za těch 14 let se
u nás mnoho změnilo I Podíváme-li se
nll!lříklad jen na úspěchy naší techniky,
a budeme-li chtlt je jen vyjmenovat,
popsali bychom názvy nových aut, letadel, motocykll'!, obráběcích strojů, léčeb­
ných přístrojI'! atd. celou tuto 'dvoustránku. A tak se místo toho podívejte
na tři naše fotografie. Na první z ních
vidime pracovníky Laboratoře elektronové optiky CSA V v Brně s jejich známým vynikajícim elektronovým mikroskopem. A druhý snímek ukazuje výsledek práce jejích mikroskopu: fotografů
chřipkových virů, pl'!vodců této nemoci.
Jsou dlouhé jen jednu statisícinu milimetrul Tak dokonalý je československý
mikroskop.
Kresba zachycuje televizní vysUačku
"Střední Cechy" na kopci Cukráku
u Prahy. Byla dokončena loni na podzim
a zajištuje dnes dobrý obraz na naších
televizorech. Ale věž je zajímavá i tím,
že je světovou zvláštnosti ve stavbě tak
vysokých vysilačl'!. Je 189 m \;ysoká
a není z betonu, jak to nejčastěji bývá,
aní z ocelové konstrukce upoutané k zemi
lany, ale z plechových plátů o tlouštce
6 milimetrl'!. U země má tato plechová
"trouba" prl'!měr 16 metru a na vrcholku
4 metry. Váží celkem 540 tun. I to je tedy
jeden ze zajímavých úspěchů naší techniky
otel
a
V roce 1967, v
době
padesátého
výročí
ŘíjnOVé revoluce, bude v Moskvě uspořádána světová
výstava (podobná, jaká
byla v roce 1958 v Bruselu). Už dnes se
Moskva na tento obrovský podnik při­
pravuje: architekti plánují úpravu výstavíště, připravuje se stavba mnoha nových
budov i celých čtvrtí, náměstí, ulic a
dálnic. Mezi připravovanými stavbami
je i nový mezinárodní hotel blízko Rudého
náměstí. Bude to největší hotel na světě.
Budova bude mít tvar trojúhelníka.
m~í křídlo otočené k Rudému náměstí bude mít 12 pater a budou v něm
vstupní haly, kavárny a obchody. Ve
3400 pokojích bude žít současně 5900 lidí.
Každý pokoj bude mít koupelnu, telefon,
rádio i televizor. Druhé křídlo, otočené
k řece Moskvě, bude mít široké terasy
a příjezdy pro auta. V přízemí bude vrátnice, pošta, šatny, restaurace pro 2500 lidí.
salóuky atd. V hotelu bude i koncertní
síň a kino, v zahradě budou v létě stolky
a v zimě kluziště. Na plochých střechách
hotelu bude vyhlidková kavárna, plavecký bazén a sportovní hřiště.
Obrovská budova nového hotelu umožní návštěvníkl'!m Moskvy v plném pohodlí bydlet v samotném středu města,
s vyhlídkou na panorama Kremlu a Rudého náměstí i na velkou část města za
řekou Moskvou. Nový hotel bude pýchou
hlavního města Sovětského svazu.
,
Hla ni
New York. - Toto obrovské město ve
Spojených státech amerických není hlavním městem USA (jako je např. Praha
hlavním městem ~SSR); tento úkol má
město Washington, kde je sídlo vlády. Ale
New York je největším městem USA, sídlí v něm Organizace spojených národů
(OSN) a je typickým městem kapitalistické
země.
Síla
Eroze - ničivá činnost vody a větru byla vždy mocným činitelem při vytváření povrchu Země. Za poslední 1,5 miliardu let, kdy se na Zemí objevilo
ovzduší a voda, má vitr a voda obrovský
vliv na tvář naší Země: to, co vytvořily
horotvorné procesy, eroze opět obrušuje,
snižuje, zarovnává. Erozí vznikaly nové
paroviny, 'k teré pak další horotvorné
procesy zvrásnily v nová pohoří ...
.Eroze vykonává své dílo do dneška,
i když je znesnadněno hustým pokryvem
rostlinstva. Pro lidskou civilizaci je však
největším nepřítelem ta eroze, která ničí
úrodnost našich poli. Vítr odnášející
částečky půdy o potoků a řek je příčinou
toho, že v minulosti byly četné kraje
přeměněny v poušt - např. v Mezopotámii, Malé Asii, Africe, a dnes jsou ohrožo-
Ohníček
vány velké oblasti v Řecku, Itálii a
mnoha dalších státech.
I u nás je eroze nepřítelem polí.
Naše toky odnášejí ročně do moří
12 500 tun zeminy, která je nezbytnou
součásti dobré, úrodné půdy. Obrovské
množství splavenin odnáší do moře také
Zlutá řeka v Cině, která dostala název
právě podle stálého zákalu vody. Každých 24 hodin v jarním období odnáší
29 míliónů kubických metrů zeminy.
A všechny ·řeky na světě odnesou každoročně do moří a oceánl'! 100 kubických
kilometrů
splavenínl Tato obrovská
množství se ukládají na dno moří prů­
měrnou rychlosti 1 m nánosu za 7000 let.
A o toto bohatství v podobě úrodné
ornice jsou ochuzena pole zajištující lidem
potravu. Proto zemědělci tolik dbají
o správné obdělávání poli, aby odnosu
pl'ldy zabránili.
V roce 1609 vplul mořeplavec Hudson
z moře do řeky, která dnes nese jeho
jméno. Tak objevil místo, kde dnes stojí
New York. Prvními obyvateli zde byli
Holanďané, kteří za .60 zlatých a několik
soudků "ohrTivé vody" zakoupili od indiánského kmene Mo-hi-ken poloostrov Manhattan, dnes střed města New Yorku.
Později
vystřídali
Holanďany
Angličané.
Dnes zde žije asi 13 miliónů obyvatel na
ploše rovnajici se ploše bývaléhoJihlavského
kraje. ~íká se, že New York je branou do
USA. Je tomu t~k nejen proto, že je to
velký přístav, ale hlavně proto, že ve
městě sídlí největší banky a úřady největ­
ších továren. Odtud řídí malá skupina lidí
- kapitalistů nejen celé hospodářství USA,
ale i vládu této země. A tak lidé jako Rockefeller, Mellon, Kohn a Loeb a jiní rozhodují
o všem, co se týká obyvatel USA: o jejiclt
platech, o tc;>m, zda dostanou podporu
v nezaměstnanosti nebo budou hladovět,
o tom, zda se budou vyrábět zbraně a vodíkové pumy namířené proti nám a Sovět­
skému svazu atd. A tak je obrovský, světo­
známý New York hlavním městem kapital istického tlěta.
Neandertálci, ktei"r jsou na ndem obrázku, tvoi"í dalií
Vývojový stupeň lidských dějin. V mnohém se už velmi liší
od .. opo~lověka vzpi"rmeného", kterého jsme poznali minule
- pi"ederiím vyvinutým mozkem. Neandertálci měli už
složitějií rozumovou ~innost, zhotovovali si zbraně z ka-"
mene i ze di"eva a kostí, žili v tlupách a živili se lovem. Žili
na Zemi asi pl'ed 250000 až 100000 lety. (Maloval Z. Burian v odborné spolupráci s prof. dr. J. Augustou.)
PTEJTE SE
ŽiVÁČKA ŽiVÁČEK
ODPOVr •••
JAROSLAVA KOLDOVÁ, MARIE ŠMUCAROVÁ, PARTOLTlCE, P. t,NKOVY :
,;t.JAPIŠ NÁM, tlVÁtKU, NĚCO O tlVOTĚ V tfNĚ."
Už několikrát jsme si v Ohníčku vyprávěli o tom, že z daleké tíny
do Evropy a do celého ostatního světa mnoho objevu cenných pro
náš dnešní život. Vždyť tína patří mezi nejstarší kulturní oblasti
a čínský lid byl vždy velmi pracovitý, přemýšlivý a nadaný.
I dnes muže lidstvo využívat cenné zkušenosti ze staré i dnešnl
tíny. Napffklad v lékařství. Před tis/ci lety se v tíně použ{valo zvláštní
léčby vPichováním jehel do těla nemocného. Dnes se tato léčba v tíně
znovu zkoumá v odborných ústavech a také naši lékaři se o ni zajímají.
Léčba vpichováním jehel (čínsky "zhen" , čti ,.,čen") spočívá v tom, že
lékař vpichuje tenké jehly ruzně hluboko do předem přesně určených míst
na lidském těle. Není to léčba nijak zvlášť bolestivá a pomáhá naPříklad
zmírňovat bolesti hlavy, bolesti zubil, podPoruje např. činnost střev,
léčí záněty nervu atd. LékaFi"dnes tento starý zpusob léčby teprve zkoumají, ale už tec! se ukazuje, že sta" čfnšt/ lékaři měli velké znalosti
o lidském těle, které mohou být užitečné i dnes.
přišlo
KAMILA ŠPATNÁ, tESKÉ BUDĚJOVICE, U T/U LVŮ t. 10 : "PRosfM TĚ,
tlVÁtKU, NAPiŠ MI NĚCO O N~/CH KRASOBRUSLAIUCH!"
Už loni jsme se těšili, že uvidíme v Praze krasobruslaře z celého
Ale letadlo s americkou výpravou se tehdy cestou zřítilo, cestující
zahynuli, a proto bylo mistrovství světa v krasobruslení odloženo až na
letošní rok. Poprvé budeme moci sledovat uměnl krasobruslařu koncem
února na televizních obrazovkách při přenosech ze tenevy, kde se bude
konat mistrovstvl Evropy, a pak 14.-18. března, kdy bude v Praze
mistrovstvf světa.
Naši krasobruslan se na obě mistrovstv/ pečlivě přiPravovali. Už
loni v létě měli společné soustředění, kterého se zúčastnili nejen přední
závodnfci (Divín, Mrázková, Grožajová, Hlaváčková, sourozenci Romanovi a da/šf), ale i mnoho mladých nadějných sportovcu-krasobruslařll
z ruzných sportovnich jednot z celé republiky. Ale obou mistrovství se
mohou zúčastnit jen ti nejJepšl, protože Mezinárodní krasobrusla"ská,
unie stanovila velmi pflsné zásady pro obeslání mistrovství. Ptldle toho,
kolik našich reprezentantu se umístilo mezi prvními pěti až deseti
závodníky na minulých mistrovstvfch, budeme moci vyslat soutěžící na
letošnf závody. Do tenevy pojede 1 muž, 3 ženy, 2 dvojice a 3 taneční
dvojice. V Praze nás pak budou reprezentovat: 1 muž,2 ženy, 1 dvojice
a 1 tanečnl dvojice. A tak uvidíme jen ty nejpi/nějšl a nejlepší.
světa .
Pik inž. Z. Michalec • Kresli Fr. Škoda
. . . . . .• ._ _1Il001
_111&
......................
...
-•
..
-lV)
>~
O)U
Z
ta
-
>-
)0:::
U
O
::)
l:
~
A.
::l
<
~
- >-
IV)
JOSEF BURSfK
Hríbátko klule ve výběhu,
vítr mu sedá do hrívy.
Kopýtkem tiskne v bílém sněhu
monogram, v slunci zárivý.
Po svahu kolem letí sáně;
jak prudká jízda - bez koní.
Hríbátko rozzlobí se na ně,
a fe jejich stín predhoníl
Žene se tryskem pres ohradu
i potok skokem prelétí.
Sáně zlistaly v houltí vzadu.
Kdopak by stačil hríběti?
O
~
o::: )N
~O
V)
'<
;;..O
~
Z
::>
p:;
<
...,
<
p:;
'<
H
~
~
Vůl;>ec nevim, jestli vám to vyprávět mám, nebo ne. Ale když vám to
nenapišu já, může vám to napsat
Ferko Slabý, protože já s nim teď
nemluvim a on má na mě vztek.
Kdyby vám to Ferko Slabý napsal,
steině byste se to dověděli a mysleli
byste si o mně, že Jsem falešný. Ale
já doopravdy nejsem falešný, jen
bych nerad, aby Ferko tohle četl,
protože co on má o mně co čist, když
to beztak zavinil všechno on.
To, co vám chci napsat, je, že
jsem měl z přirodopisu čtyřku.
•••••••••••••••••••••••••••
RUDO MORIC
Pokračovdnl
VYDRŽET
ze strany 8-9
dívat se na to peklo. Na ledě má člověk
hlavu, ale tady, na lavici, by přišel
o rozum.
"Trenére ... Soudruhu ... "
Všichni hledí na led. Mirek právě klouže
kolem mantinelu jako had a v kanadské tře­
tině mistrně puk zašlapuje. Ne, hokej to
nenl pěkný, na pohled ne, ale kolik vtipu
a dlimyslu je v něm.
"Trenére ... "
Trenér necltí prosebné Janovy pohledy.
Pozoruje lavici hanby, odkud každou chvíli
, vskočí na led pátý.
A už je to tu. Stadi6n propukl v jásot . pět modrých je' na ledě, Kanaďanům to
nevyšlo.
Zakázané uvolňováni. Bylo potřebné je nutno vystřldat.
"Soudruhu ... "
Trenér však nechává na ledě Vláďu a posílá tam kompletní třetl útok.
Ještě tři minuty. Ale proč posílá třetl,
k čertu! Rameno už nebolí. Jano jím hýbe,
chladnějlí
lIJ
Ohníček
v očích mu svítí slzy,
ale nemilosrdně jím
vrtí. Podívejte se,
dol<tore, jde to. Proč
tec;ly třetl útok!
.. Vydržet! Vydrfet!" ozývá se zprava.
Zlatl naši. Asi už taky nemohou, ale povzbuzuji dál.
A teď zase Mikoláš - nádherně přelstil
Kanaďany. V akci jsou našI, ale dostali
se jen do střední třetiny, Smith bodyčeko­
val Vaška - a už se to zase valí na nás.
Mikoláš pokojně vyráží - ten kluk má nervy
z vítkovické oceli.
Hromská ruka! Co dovede s člověkem
udělat jedna taková prachobyčejná ruka.
..Soudruhu trenére ... "
.. Dobře, dobře," ohllží se trenér. Teď
měl zase kanadský brankář co dělat, aby
v poslední vteřině zakryl puk svým tělem.
..Tak co, Jano!"
Jano neodpovídá, hýbe jenom pažI. Už
to jde. Vstává, vyskakuje, trenér ho poplácává - druhý útok nastupuje zase ko",!pletnl.
Na ukazateli svítí dvě jedničky. Po
ciferníku poskakuje vteřinová ručička.
Skáče jako luční kobylka - zbývá už jen
poslední minuta. Poslednl.
Profesorliv útok vydrží.
Jano je nesmírně šťastný. A z kouta se
ozývá znovu a znovu: .. Vydržet! Vydržet!"
Buly před kanadškou brankou.
Jano se opírá o hůl, rameno ho ještě
pořád ostře bolí, ale zatíná zuby, a bolest
je menší, aspoň trochu. Teď kdyby jim to
vyšlo - pak ať to bolí jak chce.
Skoro. Prudká bomba minula Martinovu
lapačku, ale minula i horní břevno. Puk
se svezl po síti.
Škoda. To nám mělo vyjít ...
A nové buly. Tentokrát jsme prohráli.
Puk má Sly, už se řítl ven, Jano se vrhá za
ním, Sly je zlý muž Kanady, uml člověka tak
narazit na mantinel, že .. . I teď mu srší
v očích oheň. Jano mu chce puk zašlápnout,
Sly chce letět k brance. Zápolí spolu, rameno příšerně bolí, ale pustit Kanaďana
dál nesmí. Už mu přichází na pomoc Frantik, Slymovl tečou nervy, vráži hokejku
Frantlkovl mezi brusle. Jeden z rozhodčlch
zdvihl dva prsty. Sly sl pujde odpočinout.
Prosedí zbytek zápasu na lavici hanby.
Janovi se zatmívá před očima, ale v duchu
má radost. Kanaďanů bude o jednoho méně.
A ciferník ukazuje už jen čtyřicet vteřin
čistého času.
Teď máme příležitost zase my. Poslednl.
Ne jenom vydržet. Vyhrát!
Mohl bych m1t jedničku, protože
všecko vtm, ale když jsem byl jednou vyvolaný, Ferko mi schválně
napovídal. Soudruh učitel se mě
ptal, co je to oblak, a on mi pošeptal,
že je jako peřina, jenže ne na posteli,
ale ve vzduchu. A když se mě zeptali, co z oblaků padá, Ferko mi
pošeptal, že peřL
To je jasné, že z peřiny m:usí padat
peřL
Soudruh
učitel
potom povídal, že
·padají z oblaků i pětky
a dal mi kuli. Potom mi dal ještě
dvě, protože na mně kvůli té peřině
sedl.
Tak jsem dostal na vysvědčení
z přírodopisu čtyřku, protože co
zmůže žák. proti učitelovi?
A ještě mám trojku z počtů, a tu
jsem taky dostal nespravedlivě.
Psali jsme písemku, jak otec se
synem maji padesát roků. Mně vyšlo,
že otec má pětadvacet a syn taky
pětadvacet. Pětadvacet a pětadva­
::et je přece padesát. Ne? Jiným
vyšlo, že otec má čtyřicet roků a syn
deset. I čtyřicet a deset je padesát já neříkám, že ne. Taky je to
správné. Ale proč druzí dostali jedničku a já pětku?
Protože jim soudružka nadržuje .
A trojku. mám taky ze zpěvu, a to
jen proto, že nemám hlas.
Sluch mám, protože slyším všecko,
ale hlas nemám, a tak si ani písničky
do sešitu nezapisuju, aby mi nebylo
lito, že ie neumím zazpívat.
A taky jsem tu trojku dostal kvůli
kromě péři
Ditlli školou povinnému.
Ze
Ditě
školou povinné umím, ale Koltne,
Koltne ne. Jenže já si mysUm, že
když zazpívám Ditě školou povinné
bez hlasu, že si zasloužím i dvě
j~dničky, a ne trojku.
Takové já mám ve škole neštěstL
Učitelé
na mně sedl.
Ale nemám jenom neštěstí, mám
taky štěstí.
Měl jsem i jednu jedničku. Z tělo­
cviku. Náš soudruh učitel tělocviku
je nejlepší a nejspravedlivější učitel
na světě .
A kdyby na mě Ferko Slabý řekl
i to, že jsem celé vánočni prázdniny
nesměl sportovat, tak mu nevěřte,
vůbec to neni pravda.
Schválně jsem nešel ven, protože
mě bolela hlava. Ale hlavně proto,
že nejsem dareba jako Ferko, abych
zapomněl na školu hned, jak z ní
vyutnu, a abych hodil učebnice do
kouta. Já jsem se přes celé prázdniny
učil, abych nebyl hloupý. Protože se
neučíme jenom pro vysvědčení, ale
hlavně pro život, jak říká můj
táta.
Ale když se neučíme kvůli vysvědčení, tak tedy nevím, proč mi
kvůli němu zamkl brusle a sáně do
sklepa?
Jsem rád, že jsou pololetní prázdniny krátké. A v létě jsou prázdniny
dlouhé, a to taky dostáváme vysvěd­
čenL Musím si dát na známky pozor,
aby mi táta nezamkl v létě plavky,
protože jak bych se koupal?
•••••• •••• • •••• •••
Jen se nenechat vyprovokovat, jen se
nedát oklamat, že v pěti jsme silnější než
ti čtyři.
Jano slyší hlas trenéra, ale co kdyby se
mu přece jen podařilo bleskově zaútočitr
Trenér však posílá na led chladnější
hlavy.
"Isi chlapík," vítá Jana. Jen lékař se tváří
jaksi křivě . Ale ať se tváří jak chce! Však
on ho dá zítra zase do pořádku. Co zítrar
Ještě dnes večer. Bude si moci ~ělat sJanem,
co bude chtít.
Ručička už zase skáče . Vlasta drží puk,
kličkuje, přihrává naší obraně, ta zase jemu,
potom na křídlo, křídlo k mantinelu a tam
puk zašlapuje.
"Vy jste andělé, kluci!" říká trenér
vřele a oči mu svítí jako nikdy. Už mohou.
Zbývá už jenom deset vteřin. Jenom je
třeba vyhrát buly.
Jano je šťastný, že svou ruku přemohl,
ačkoliv ho teď bolí víc než předtím . Bolí
pořád, končetina protivná.
A Vlasta už má zase puk, probíjí se - jéé,
teď měl Martin z pekla štěstl. Puk se dostal
do rohu , už jsou u něho tři. Ještě jedno
buly buder Nebude. Kanaďané puk vyšťá­
rali, podávají Jonesovi, ten jde kupředu a vtom se rozhoukal klakson.
Všichni se sbíhají na led, Jano o bolavém
rameni najednou nic neví, cítí jen úžasnou
radost. I ostatní mají radost. Shlukli se
kolem Mikoláše, poplácávají ho, líbají možná, že ho zadusf. A stadi6n vstává
a burácí.
Velký boj skončil.
Hymny hrát nebudou . Dnes poprvé naši
neuslyší to velebné Kde domov můj, ale
v srdcích jim hymna zní i tak.
Ani trojbarevná vlajka nevystoupí dnes
na stožár, o to slavnostněji však bude vlát
v poslední den mistrovství. Všichni stojí
v pozoru. Jano má divné vlhko v očích. Ale
ne bolestí, na mou duši ne. Na to je jeho
bolest příliš slabá. Vlhko v očích má něčím
jiným.
"Kluci, ten banán jsem mohl chytit
a bylo by to .. ."
"Jdi, jdi, ty permoníku! Chytils aspoň
pět vyložených •.. " A zase už jsou všichni
kolem Mikoláše, objímají ho, svírajf.
"Pojď, ty tvrdohlavče," tahá lékař Jana
z klubka. "Pojď, ať tě dám do pořádku."
Ale i jemu svítl oči jako dvě zářivky.
"Tady mě máte, doktore. Tady mě máš,
doktůrku," směje seJano. Směje se a krotce
jde za lékařem. Hlavně že vydržel. Teď
ho může třeba i řezat .
SKL"ENICE
A TALíŘEK
KAREL ŠiKTANC
Kutálel se ze dvifek
malovaný talii'ek.
Kutálel se k potoku,
notoval si do kroku.
"Tramtarata estata!
Jdu se umýt pfed vrata."
Ale pozor! Z ulice
kouli se sem sklenice.
Navrací se z procházky,
pi'eskaku;e oblázky.
"Uteč, uhni za vrata,
sklenice ty baňatá!"
Sklenice se zapýfí:
"Uhni, ty zlý talifll"
Slipka strachy vypískla.
Bum! A cinkly stfepy skla.
Pláčou spolu u dvířeJ..
sklenice a talífek.
Ohníček
KAIVDA
VJechno dobré na zub Lenku v;'bí,
za de na :zub leccos měnila by.
"KPivdíte mil" zachmuPila líc,
"za pastu a za kartálek nicll"
lid
• CHYTRÝ LOV
Mirka umí vzorně plakat ví, fe slzou mlife lákat,
fe slzilkou uloví
na bolístku, která není,
náplast něfných pohlazení
a - mofná - hrst cukroví.
v
JAK VYCA
Přelom uprostřed čtyři
Ljuba
UJES HVĚZDU
zápalky a
kříž, který ti pomůže vyčarovat hvězdu. Potřebuješ k tomu.
jen trochu kouzelnické zručnosti.
slož z nich
Štíplová
kilže kápneš pár kapek
až konce nalomených
dřívek zvlhnou, a už se nemusiš
o kouzlo starat. Dřevo začne vlivem
mokra pracovat samo, dřlvka se
začnou pohybovat a utvoří bez tvé
pomoci hvězdičku. Tuto proměnu
můžeš se svými přáteli pozorovat
jako pokus. mnohem zábavnější však
pro tebe bude, zahraješ-Ii si na čaro­
děje. Až nakapeš na dřívka vodu,
soustředěně se mr-ač, jako bys vykonával nějakou zvlášť důležitou
Doprostřed
Jde se na výlet!
I kdyby mll třeba zmrznout.
si musí vrznout
solva zmizl led když i skřivan, pláček slabý,
proč ne my? Vždy! nejsme baby
jde se na výlet!
skřivánek
Jedna vlaštovička smllá
:e nám jaro neudllá?
Však jich litá plt!
My se nebojíme sloty - .
teplý svetr, pevné boty
a jdem na výlet!
Al si prší, táhnou mraky,
severák si mťL:e taky
ještl zakvílet mladé .~lromky nepoláme!
Však si jaro přiuoláme
jde se na výlet!
vody,
počkáš,
,
V Y R
Ohníček
B I M E
z
Máte-Ii někde domo staré šroubovacl brusle,
udělejte si z nich sáně. Podle velikosti bruslí
si vyFízněte ze silnějšího prkna dvě prkénka
a brusle k nim při šroubujte. Prkénka s bruslemi
pak přibijte k většímu prkénku a sáně jsou
hotovy.
Máte-Ii ještě třetí brusli, udělejte si sáně
ndite/né.
Dvě brusle na prkénkách pfibijte pevně
k prkénku, jehož tvar je na obrázku. Třetf
o~
III
práci. Vlhnouc! dřívka přiklop pak
šálkem, přes který přehoď kouzelnický šátek a mumlej nesrozumitelné zaklinadlol Po chvtli Odkryj
šátek, odklop šálek a obřadně ukaž
hvězdičku, kterou jsi vyčaroval.
s
I
brusle je Připevněna na prkénku, které má
jen polovični výšku. Napříč tohoto prkénka
přibijte řízeni. je to Příčné prkénko s otvorem
pro osu řízení. Na konclch vyvrtejte dírky pro
provázek, kterým sáně řídlte. "A.ídicl brusli
spojte se sedadlem saní šroubem s dvěma matkami prl)měru 10-12 mm. Kolem šroubu se
řídicl prkénko zadní brusle otáčí a určuje tlm
směr jlzdy.
Opotřete si vrbové pruty, zbavte je kllry
a na konci je sef[zněte. Pak stočte každý proutek do kroužku a lýkem nebo praménkem
orobince svažte oba konce k sobě. Kroužek je
hotov. Mllžete jej natf[t mořidlem. Tak si zhotovte aspoň plt kroužkll. Ke kroužkllm však
potřebujete vrhacl tyčku. Sudete jl kroužky
házet a házené kroužky na ni zas chytat.
Tyčku si vyrobíte ze silnějšlch vrbových prutll
nebo z opracovaného hladkého dřevo. Oba pruty nebo obě dřevo spojlte zase lýkem nebo
orobincem. Protože tuhle hru hraji vždy dva
hrčči, vyrobíte si tyčky dvě.
Postavte se pak s kamarádem proti sobě
a vrhejte st!idavě kroužky tyčkou. Protihráč
mus{ vrhané kroužky nachytat no tyčku a pok
je vrhá zpátky.
1 2 3 ~ S 6 .,. 8. 9 1011
A
o
B
C
p p
• ppp • p
E
• I v naší škole už budou rozdávat pololetní vysvěděení.
Honza Provázek se chlubil, že si šetří na takovou tu
vodiěku, (JO i pětky vymaže. Ťululum! Kdyby se ra(lši
F
uěm
/)
,
H
I
J
K
~ -~
LEGENDA
o
••• •
.
I:r)~
~
Vodorovně.: A. P r v Ý díl taj e nk y. - B. Jméno psa; zimní měsíc. - C. Hlas
trubky; mycí potřeba; i mezi pl'íbuznými
sykavkami. - D. Emilie hovorově; zástup
lidí; tvar slovesa spořiti. - E. tást obličeje;
asijská část SSSR; osobní zájmeno. - F. Ruská dvojhláska; obyvatel Malajska; souhlásky
módy. - G. Nota; hovorově Ladislav; léčivo.
- H. Nic; níže; základní čisticí tekutina. I. K o n e c taj e n k y. - J. tást těla;
očištění vodou; shluk včel. - K. Dr u hý
~ í I taj e n k y.
Svisle: 1. Předložka; tře t í díl t ajen k y; KCh. - 2. Zbytečně; samohlásky
Julia; stejné souhlásky. - 3. Hovorově Olga;
zkratka Svazu mládeže; část písně. 4. Otázka 2. pádu; moje; veliká místnost;
povzdech; ten. - 5. IK; d ·mezi samohláskami odlišné tvrdosti; veliký kus pole; zná. 6. Prací prostředek; hovorový souhlas;
otvory; konec abecedy. - 7. Hlas houkačky;
veliké šelmy; už; zkratka pro .. a tak dále".8. Osobní zájmeno; různé předložky; obyvatel ~ecka; římské pětky; hun. - 9. Tedy;
pletenec vlasů (obráceně); francouzská řeka.
- 10. Souhvězdí; výrobek včel; zkratka
okresniho výboru. - t t. Předložka; čtv. rt Ý d i I t a jen k y; pojídá.
Méně známé výrazy: F. Ju. - G. Eís. 9. Loira. - 10. Orion.
Sousedova Bětka ztratila ve sněhu
klíě od bytu. Stála na ulici a plakala.
"Nebul a ' jdi domů," radII jsem jí.
"Nemůžu," povidala, "ztratila jsem
klíě a ted tu ěekám, až se sníh
to.zpusti. "
, ..,
p. e nam
Péfa Popleta
Z
O
I t ov
I'
• Soudružka uěitelka vytýkala Míšovi z borního konce, že nemá domácí
ůkol celý. Ale jak ho mohl udělat celý, když jeho táta musel náhle odcestovat!
• llí"a Slivk." \') kllulol ",tě Terez('. že . e
Dlll H'
I<k h' zoHnú líbit. T('j\Í"
III'i Jlře~tíl\ k~.
• Abych nezapomněl: Pepa Kapusta chodí v posledním čase s nosem moc
nahoru. Prý má letecké nadání. Soudružka utitelka mu totiž fíkala: "Z tebe
bude, Pepíku, asi letec. Vyletíš vždycky první 2;e třídy ••• "
• Ale největšim hrdinou z naší
třídy je Ferda Hruška. Vykládal
spolužákům,
že spadl z dvaceti.metrového žebříku. Nikomu se však
nepřiZnal, že jen z první příěky.
,
• Honza Provázek se na mě ukrutně
zlobí. Chtěl s jabloně shodit krmítko,
co jsem tam zavěsil. Jenže spadl a
velice se natloukl. Když vstal, zaěal
se rozěilovat: ,,Ještě se kvůli těm
ptákům zabiju!'".
Soudružka učitelka vytýkala Mišóvi Slivkovi, že trápil kocoura.
"Tahals ho za ocas!" Míša se vymlouval, že se kocour tahal sám, on prý
ho jenom držel.
• A nakonec Běeo strašně zaJúuavého. Stail se ze mne mladý přirodo­
vědec. Mám v kleci havrana. A opatroJu ho jenom proto, abyeh se pfesvědčil, jestli se doopravdy dožije tří .
set let, jak se o něm říká.
Přečetl jsi už hodně knih 7
Jasně. Jedno lepší než druhď,
pěkné.
ale obě byly
OH N I ~ E K, měsíčník československých děťr. - Vydává ÚV tSM - Mladá fronta. Vedouci redaktor Jiří Sinek. - Redaktorka Marie Lapáčkt)vá. - Graficky upravuje Josef
Paleček. - Redakční rada: Karel terný, Jan teřovský, Jiří Felix, Václav Chmelíř, Lucie
Jirotková, Zdeněk Kalous, Milada Rampasová, K. F. Sedláček aJiři V. Svoboda•• - Redakce
v Praze 1, nám. M. Gorkého H:Telefon 22-10-41. - Tiskne Svoboda, grafické zavody, n. p.,
závod 1 Praha S-Smíchov, S. M. Kirova 43. - Cena 1 Kčs. - Rozšiřuje Poštovní novinová
služba. Objednávky a předplatné přijímají administrace PNS, poštovní úřady i poštovní
doručovatelé. Nimi nevyžádané rukopisy nevracime. - Toto číslo vyšlo dne 7. února 1962
A-21*21041
•
•
•
•
•
•
)111
-
PROČ BÝVÁ
MESIC
. "Slunce chceme, žádné hl'ačky'"
děti pros { Ferdu plačky,
NĚKDY
Toho je zde věru nutno,
ve tmě je nám velmi smutno.
I:
KULATÝ
A NIKDY NE
N
>
>>
C
m
'C
N
•
•
•
•
•
•
Slunce nikde vidět nen{,
obloha je v zatemněnU
Pamatuj si: Měsíc je vždycky kulatý jako míč. To jenom ze Země
vypadá jednou jako ostrý srp, podruhé j.ako dHek jablka, a jindy
zase jako cel,Ý pomeranč. Záleží na tom, jak na něj .svítí Slunce. Když
mu svítí přímo do tváře, na nebi je vidět celé stříbrné kolo a lidé
řikají, že je úplněk. Když Slunce svítí z boku, vidíme jenom část
Měsíce. Občas svítí Slunce Měsíci do zad. Proto ho nevidíme. A teď si
poslechni, co se kdysi stalo:
Žil tenkrát takový docela obyčejný osel. A ten jednou spatřil v potoce odraz Měs1ce. Začaly se mu sbíhat sliny, protože Měs1c byl žlutý
a svou barvou připomínal slámu.
"Sním ho, a hned," - zahýkal osel a velkými loky začal pít. A pil
a pil a pil . . . Břicho se mu nadmulo jako sud, ale Měsicpofád
plave v potoce, dokonce je ještě jasnější, ještě v1c dráždí osl1kovu
Avšak hle, zde v krytu trávy
svou zimu trávr:
slun{čko
chuť.
Ještě minutu, a osel pukne. Ale Měsíc zrovna v tu chvlli zakryl
malinký mráček. Hloupé zvíře se oUzlo, myslelo, že konečně tu
žlutou kouli spolklo. Vtom mráček odplul a Měsíc se znovu zablyštěl
na hladině. Zvířata, která se přišla podívat na oslíkovu večeři, válela
se smíchy po zemi.
"Jé, ty jsi hloupýl" šmějí se všichni.
"Možná, že jsem hloupý," rozzlobil se osel. "Ale Měsíc jsem snědli
Docela určitě. Už proto, že mě teď boU břicho."
. V jednom měl pravdu: břicho ho bolelo.
Mně se však zdá, že ho bolelo z té vody, co vypil. A co mysUš ty?
Pfel. KK
Nakreslil V. STACI,NSKIJ
Nebeské slun{čko nejsi.
Hezká jsi však. S dětmi hrej sl.
Sluníčko si s dětmi hrálo
a všechno se na ně smálo.
~
K R E SL
I
A
piš E
O N O ~ EJ SE K O R A
Download

OHNÍČEK - 12.ročník