KVĚTEN 2011
BAKALÁŘSKÉ L ISTY
Novinky z Tradičního pivovaru v Rakovníku
BAKALÁŘ
2011
POLOTMAVÉ VÝČEPNÍ
Plnější pivo rubínové barvy,
s jemnou příchutí karamelu
a nádechem chmelové hořkosti.
Obsah alkoholu: 4,5 % obj.
NEALKOHOLICKÉ SVĚTLÉ
Pivo vhodné pro řidiče zahání žízeň
hořkou chutí. Zlatavá barva, bohatá pěna.
Obsah alkoholu: max. 0,5 % obj.
TMAVÉ VÝČEPNÍ
Plné pivo temné barvy s výraznou
chmelovou hořkostí.
Obsah alkoholu: 3,8 % obj.
SVĚTLÝ LEŽÁK
Oblíbený ležák plné chuti, vařený
podle tradiční receptury. Vyznačuje
se chmelovou hořkostí, zlatou
barvou a bohatou pěnou.
Obsah alkoholu: 4,9 % obj.
SVĚTLÉ VÝČEPNÍ
Lehčí pivo,příjemně hořké,
vyvážené chuti a zlaté barvy.
Obsah alkoholu: 4,0 % obj.
Jak se vaří pivo Bakalář
VARNA Srdcem každého pivovaru je varna.
Tajemná alchymistická kuchyně, kde se podle
osvědčených receptur „zadělává“ na tekutý chléb.
Voda, slad a chmel...nic jiného k tomu není zapotřebí. V bakalářské kuchyni se vaří podle tradičních receptur z podzemní vody čerpané ze studny
přímo na pivovarském dvoře, z českých sladů
a světoznámého chmele z nedalekého Žatce.
Varna dýchá teplem, voní hlavně sladem a také
chmelem.
V naleštěných měděných kádích a kotlích při
koloběhu zvaném rmutování změní několik tun
sladového šrotu- vystírky svoji škrobovou podstatu
a „osladí“ přidané hektolitry vody zahřívané podle
receptury postupně na různé teploty. Nejsladší
„předek“ zbavený mláta potom vařiči několika
„výstřelky“ doladí na požadovanou koncentraci
cukru a po několika hodinách mají takříkajíc
„pohromadě“. Uvařili 300 hl nazlátlé sladiny,
která ve varně podstoupí ještě závěrečný rituál
chmelovaru. Sladina se při tomto obřadu vaří
(nebo snad páří) půldruhé hodiny s pečlivě dávkovaným chmelem a po něm zhořkne, zavoní a stane
se mladinou, schopnou v následující etapě bujného kvašení proměny v lahodný nápoj zvaný pivo.
Světlé, tmavé, polotmavé, slabé či silné...to podle
toho na který tekutý chléb vařiči „zadělali.“
SPILKA Když má budoucí pivo za sebou
„horké“ časy ve varně, čeká ho „doba ledová“.
V minulosti se pivovary opravdu neobešly bez velkého množství ledu. Dnes mladinu během spílání
do spilky zchladí na zákvasnou teplotu (6-8 stupňů) deskový chladič. Zakvašená pivovarskými
kvasnicemi a provzdušněná sterilním vzduchem
končí v rakovnickém pivovaru v otevřených nerezových kádích, kde probíhá nefalšovaný tradiční
způsob spodního kvašení, který je snad nejpozoruhodnější a nejkrásnější fází vaření piva.
Kvasinky se nejprve v mladině rozmnožují,
k čemuž potřebují kromě sladké mladiny také kyslík. Teprve když jim vzduch v mladině takříkajíc
„dojde“, začínají přeměňovat cukr na alkohol. Přitom vytvářejí na hladině kádí během prvního dne
pěnu, další den růžice bílé pěny a nízké bílé kroužky,
3-4 den signalizují zdárný průběh kvašení vysoké
hnědé kroužky. Kvasinky po přeměně veškerého
cukru na alkohol klesají ke dnu, sbírají se a prostřední „jádro“ se používá k namnožení další
generace. Kvašení trvá obvykle 7-10 dnů a bylo
dlouho obestřeno tajemstvím. Dodnes je fascinující
pomyšlení, že sladkou kapalinu přeměňují na pivo
živé organizmy a jejich metabolizmus rozhoduje
do značné míry o tom, jaké bude senzorická kvalita piva a buket určité pivní značky. Mladé pivo
značky Bakalář putuje dál do chladných ležáckých
sklepů, kde ho čeká několik týdnů dokvašování
a zrání.
BAKALÁŘSKÉ L ISTY
KVĚTEN 2011
Bakalář se vrací na trh
VÍDEŇ
1. MÍSTO
DNÍ VÝSTA
RO
1891
VA
1895
NÁ
2008
ČESKÉ
BUDĚJOVICE
ZLATÁ MEDAILE
PRAHA
ZLATÁ MEDAILE
2010
2009
ŽATEC
1. MÍSTO
ČESKÉ
BUDĚJOVICE
STŘÍBRNÁ MEDAILE
Dvě poslední desetiletí nebyla pro rakovnický pivovar v jeho dlouhé historii rozhodně nejšťastnější. Přestože v roce 1990
dosáhl nejvyššího výstavu – uvařil a prodal 200 000 hl piva – v roce 1997 vychladla varna na dlouhých sedm roků.
Rakovnické pivo Bakalář k radosti konkurence a smutku štamgastů zmizelo z trhu. Jenomže od roku 2004 se v tradičním
pivovaru zase vaří a rakovnické pivo se vrací do hospod i obchodů. S Bakalářem se vrací na trh staletími prověřená tradice
a kvalita. Přesvědčili jsme se o tom nedávno návštěvami v několika restauracích.
Tip na výlet – Penzion Ve dvoře
Nechte na pár dnů město za zády
ŠTĚDRÁ/Doupovské hory „proslavil“ v minulých letech hlavně vojenský újezd. Československá
armáda zabrala a uzavřela v roce 1953 více než
300 km2 země české mezi Plzní a Karlovými Vary
a využívala ho jako vojenské cvičiště. Generace vojáků základní služby v mírových dobách nacvičovaly válečné bitvy právě „na Doupově“. Paradoxně
právě tenhle fakt pomohl uchovat v této části Karlovarska nedaleko Toužimi místy panenskou přírodu. „Zapomenutou zemi“ protkaly cyklotrasy
a hipotrasy. Na jedné z nich leží nevelká vesnice
Štědrá. Pan Tomáš Hnojský s manželkou Janou tu
už 15 roků provozuje restauraci Ve dvoře a nyní
i rodinný penzion, kde může vaše putování začít.
„Nabízíme celoroční ubytování ve čtyřech
dvoulůžkových pokojích s možností přistýlky,
restauraci s kuchyní, nejbližší okolí je vhodné pro
pěší turistiku, rybolov, myslivost nebo houbaření.
Poradíme, jaké možnosti nabízí v Karlovarském
kraji celý projekt „Cesta z města“, informuje pan
Hnojský.
Vyučený kuchař a číšník vybudoval v rodné
obci postupně z dědečkovy zemědělské usedlosti
příjemné místo k rekreaci a relaxaci. „ Nemáme
nouzi o návštěvníky, kdo chce mít jistotu, ať si pobyt u nás raději předem objedná,“ upozorňuje.
Také restaurace s vynikající kuchyní prospe-
ruje dobře. Od roku 2009 si štamgasti z vesnice,
která má zhruba půltisícovku stálých obyvatel, pochvalují rakovnické pivo Bakalář. „Změna značky
je vždycky choulostivá věc, jsme nyní ve Štědré jediná hospoda. Léta jsme čepovali Gambrinus,
Zlatopramen, Březňák…pak jsme si řekli, že by se
u nás mělo pít pivo vyráběné tradičním způsobem
v nějakém regionálním pivovaru a pár jsme jich
oslovili… například Rohozec, Chodovar, Žatec.
Nakonec jsme se nejrychleji domluvili v Rakovníku. Dnes můžu říct, že to byla dobrá volba.“
„Do Štědré dodáváme nejvíce desítky, oblíbená je i polotmavá jedenáctka a světlý ležák,“doplňuje obchodní zástupce pivovaru Radek Dongres.
„ Zájem je i o speciality. Když pan hostinský pořádá vepřové hody nebo jiné podobné akce, může si
objednat i nefiltrované pivo.“(bč)
„Čepujeme tradiční české pivo,“ říká hostinský
Tomáš Hnojský.
Penzion Ve dvoře a krajina kolem Doupovských hor je zkrátka dobrý tip, jak prožít příjemný
víkend nebo dovolenou. Zájemci najdou všechny
potřebné informace na www.penzion-vedvore.cz,
e-mail : jhnojska@ email.cz , telefony 420 353 395 278,
mobil 420 724 125 017 nebo 420 607 686 091.
Baníčku, Baníčku, stovka ti pádí, Baníčku,
Baníčku, máme tě rádi…
Hostinec Na sladovně
je plný historie
VELVARY/ Ač se to na první
pohled nezdá, dům č. 117 na
Pražské ulici ve Velvarech má za
sebou úctyhodnou historii. Název prozrazuje, že se tady v minulých století vyráběl slad, protože Velvary byly už od roku
1482 svobodným královským
městem s právovárečnými domy
a sladovnami. „Slad se vozil do
mnoha pivovarů,“ podotkne
paní hostinská. Potvrzují to
místní záznamy o pivovarnickém a sladovnickém cechu.
Ještě v polovině 18.století bylo
ve Velvarech kromě obecního
pivovaru 88 právovárečných
domů, takže pivo směli vařit
téměř všichni měšťané. V místním pivovaru byla výroba piva
definitivně ukončena roku
1869.
O pár let dříve se začala
v hostinci Na sladovně psát
historie jiná, která sahá až do
současnosti. Tu připomíná pamětní deska a také výzdoba
restaurace. V domě č.p. 117 byl
22. května 1864 založen 1. dobrovolný hasičský sbor v Čechách.
I proto je ve Velvarech solidní dobře vycvičený a vybavený sbor dobrovolných hasičů
dodnes. „Charma hasič senior“
Paní hostinská Ivana Hádlová
Na hasičskou tradici jsou Velvarští
samozřejmě pyšní – vlevo Josef
Macháček, vedle Josef Vobořil.
Josef Macháček odsloužil u sboru téměř 50 roků a dnes už jen
sleduje, jak se činí jeho nástupci:„Loni měli za celý rok
33 výjezdů, letos 22 za první
čtvrtletí. Vyjíždějí často k zásahům s profesionály...“
V hospodě je dopoledne
klid a útulno, u stolů sedí jen
pár štamgastů. „Je před výplatami,“ podotkne hostinská paní
Ivana Hádlová. „Dřív chodívali
touhle dobou lidé na jídlo, ale
už nevaříme.“ V téhle restauraci
je za pípou osmý rok a se všemi
štamgasty se samozřejmě zná.
Pivo z Tradičního pivovaru
v Rakovníku čepuje ale teprve
pár měsíců. „Bakalářský ležák
hostům chutná…a když odcházejí, kupují si někteří ještě
domů lahvovou sedmnáctku, ta
jde také dobře na odbyt.“
Spolustolovník senior hasiče
Josef Vobořil jejím slovům
přikyvuje.
Rakovnický bakalář se vrací na trh…a třeba právě v téhle
velvarské hospodě by se určitě
cítil jako doma. Její historie má
stejné kořeny jako tradice vaření piva v Královském městě
Rakovníku. (bč)
Tradice se dědí z otce na syna...
KLADNO/ V posledních desetiletích přibylo v Čechách hospod jako hub po dešti. Mnohé už zase
zanikly. Z tohoto pohledu je kladenská hospoda
Na kovárně v ulici Milady Horákové solidní stará
dáma. Hostinec si postavil dopravce pan Kovář už
v roce 1912, odtud její jméno.
mem jiné doby. Pivo stálo v Čechách všude jen
1,70 Kč a výdělky v Kladně byly v porovnání s okolními regiony více než slušné. To pak protekly
denně pípou Na kovárně i tři hektolitry piva.
Na hřišti jak před léty
ŠVERMOV/ Když v Hnidousech na Kladensku
zakládali místní občané sportovní klub, psal se rok
1910. V sousedním Motyčíně se dali fotbaloví nadšenci dohromady až v roce 1916 – a protože obě
vesnice dělila jen úzká ulice, pokřikovali na sebe
před každým derby fandové obou mužstev z chodníků až do roku 1949. Pak se obě obce i kluby sloučily a narodil se Baník Švermov. Fotbal se hraje na
stejném místě jako před léty a zápal v mužných
srdcích hoří už 100 let. Je to znát i v Hospodě na
hřišti, kde dnes vládne Petra Králíková.
Petra Králíková nedá na štamgasty dopustit.
„Konkurence v branži je ve vsi velká, myslím
nejméně devět hospod. Ale k nám chodí na pivo
hlavně sportovci a mladí, samí příjemní hosté“
říká. „Máme tu hřiště na fotbal a hokejbal, téměř
každý den někdo trénuje a když se hrají zápasy,
přibudou i fandové. A rakovnický Bakalář jim
opravdu chutná…“
Pivo zkrátka ke sportu v Čechách patří, co si
budeme namlouvat. Násobí radost z výhry a poraženým dává zapomenout na prohru. V sobotu
9. dubna 2011 například zažili všichni příznivci
Baníku na domácím hřišti opravdové drama.
V ostře sledovaném derby s Vinařicemi prohrávali
místní po poločase 0 : 2 a sotva vyběhli borci v černobílých dresech po přestávce na trávník plni odhodlání zvrátit výsledek, zchladil soupeř jejich
odhodlání třetí brankou.
Dovedete si představit tu radost, když domácí
nakonec odcházeli ze hřiště jako vítězové ?
„To se vytočilo hodně,“ přiznává výčepní
s úsměvem. A možná i v některé hospodě ve Vinařících, kde se s nečekanou porážkou smiřovali hosté.
Petra se dovede otáčet i v kuchyni, učební
obor kuchařka servírka zakončila maturitou.
V hospodě Na hřišti se ale běžně nevaří, jen hostinská čas od času připraví hostům lahůdku. Podělila
se s námi o jeden stylový recept : Vezměte potřebné
množství špekáčků a nařízněte jako před opékáním. Vyskládejte do pekáče, hojně zasypte nahrubo pokrájenou cibulí. Zalijte kečupem, okořeňte
podle chuti a fantazie dalšími ingrediencemi a nakonec vydatně podlijte polotmavým sedmnáctistupňovým Bakalářem ... po hodince v rozpálené
troubě (shora, zdola) je lahůdka na světě. Doporučujeme pochopitelně zapíjet pivem stejné značky…a na jídelníček zařadit třeba pod názvem
Bakalářské vuřty. (bč)
Za pípou “Na kovárně“ stojí pan Otto Vaněk
už bezmála 35 let.
Pěkná stavba… pod zemí klenuté sklepy na zásoby
ledu, zvnějšku budova svůj původní vzhled také
příliš neměnila. Po roce 1948 tu hospodařil podnik
RaJ a lokálu vládli od 70. let dva hostinští - otec
a syn Vaňkové – mladší Otto prakticky od vyučení
a splnění vojenské povinnosti, tedy od roku 1977.
Pan Vaněk starší předčasně zemřel v roce 1996
a jeho syn převzal štafetu definitivně. Z hospody
nikdy neodešel a před čtyřmi roky ji získal do
vlastnictví.
„Tady se otvíralo brzy ráno odjakživa,“ vysvětluje pan Vaněk můj údiv nad otevírací dobou, která
začíná ráno v šest a končí ve tři odpoledne.
„ Poldovka jela ve dne v noci a stejně tak okolní
doly. To třeba po noční šichtě přijeli tři autobusy
hutníků a havíři z Nosku, my jsme měli uvařeno
a oni seděli celé dopoledne. Odpoledne je vystřídali
další z ranní směny…“
To ale vzpomínáme na léta, kdy město žilo ryt-
„Teď je to přece jen klidnější,“ podotýká hostinský. „ Denně vaříme více než 200 obědů, přes
stovku polévek a zavíráme dříve, protože nechceme z restaurace udělat úplnou pivnici. I tak je to
spousta práce… kromě dalších zaměstnanců jsme
tu se ženou oba sedm dnů v týdnu a provozujeme
ještě prodej v bufetu…“
I když se piva nevytočí Na kovárně jako dříve, pan
Otto Vaněk si na něm dává záležet. Rakovnický
Bakalář hostům chutná. „Hosté si ho chválí…je to
pivo kvalitní, velice dobré, poctivé a hutné…žádná
vodička,“ tlumočí názory štamgastů i svoje. Také
cena je slušná, panu Vaňkovi záleží na tom, aby
prodával dobré pivo za nejnižší cenu na Kladně.
Jeden z hostů znalých kladenského pivního světa
přitakává, že tomu tak je. Světlá desítka za 18 Kč,
dvanáctistupňový Bakalář za 19 Kč... časy se
mění, tak tomu dnes je. Občas se někdo diví, ale
pivo teče dál. (bč)
BAKALÁŘSKÉ L ISTY
KVĚTEN 2011
Rakovnický Cohibar voní exotikou
Povedené sobotní odpoledne
Je „bílá“ velikonoční sobota,
kdy podnik otevírali. „ Je to dobré
23. dubna 2011, pozdní odpoledpivo, nikdo si nestěžuje,“ chválí
ne. Cohibar v Trojanově ulici
pan Kaňok. V COHIBARU prov Rakovníku praská ve švech, oči
vozují také sázkovou kancelář
přítomných jsou upřeny na velFortuna a tak se není co divit, že
kou televizní obrazovku. Česko
bez sázek mezi hosty se neobejdou
vede po nádherném zápase ve
právě takovéhle sportovní udátřetí třetině turnaje Euro Hockey
losti. „Kdo chce, vsadí si za destiTour v Brně nad Ruskem krátce
korunu na správný výsledek...
před koncem 5:3, k puku se dovítězové vyhrávají láhev šamstává Jágr. Modla českého hokeje
paňského a také mezi ně rozdělízvyšuje na konečných 6:3 a ruce
me společný vklad,“ vysvětluje
hostů letí ke stropu...góóól!
pan Kaňok pravidla. „A když se
Eufórie nebere konce, pivo teče
nikdo netrefí, přechází peníze do
proudem. Právě na takové chvíle
další hry, máme jackopot.“ Co
je pivnice stavěná.
možná nevíte - v exotickém ná„ K nám chodí posedět na pivo
zvu Cohibaru je „zašifrováhlavně mladí lidé, sportovci... Svoji „síň slávy“ mají v Cohi baru
na“ luxusní značka doutníků Costarší generace se zastaví spíš od- zatím hlavně sparťané, ale pan
hiba. Kubánská vláda je začala
poledne na jedno nebo na kávu. Kaňok (na snímku) se nebrání,
v roce 1968 vyrábět jako oficiální
aby si podobně vyzdobili stěny
Podle zájmu pořádáme také uza„kuřivo“ pro vládní protokolární
v restauraci i fanoušci jiných oddílů.
vřené večírky“ přibližuje jeden
příležitosti a na běžném trhu jsou
z podnikatelů Jan Kaňok dění v Cohibaru. Se
od roku 1982. Takže občas tahle diplomatická exospolečníkem Přemyslem Šmídem provozují ještě
tika zavoní i ve sportovně laděném rakovnickém
restauraci v Kralovicích. A v obou čepují pivo se
Cohibaru nad tradičním českým pivem, kde se
značkou Bakalář. V Rakovníku už od roku 2007,
prodávají dobré doutníky. (bč)
Bakalář mezi farmáři
PRAHA/ K chrámu Nejsvětějšho srdce Páně na
pražském náměstí Jiřího z Poděbrad se v březnu
po zimní pauze vrátily farmářské trhy. Každou
středu a sobotu tu nabízejí čerstvé potraviny jasného původu výrobci z Čech a Moravy. Sýraři, ovocnáři, zelináři, uzenáři, pekaři a další živnostníci
nemají o zákazníky nouzi. Mezi kvalitními tradičními produkty se dobře vyjímá i tradiční rakovnické
pivo Bakalář.
Nabízí ho pan Miroslav Sedláček (na snímku),
který provozuje vinárnu v Běchovicích . Mezi tamními milovníky vín se prý ale občas najdou i příznivci chmelového moku. „Jedno pivo na žízeň
a pak třeba lahvinku moravského,“ směje se. Proč
ne, proti gustu, žádná dišputát..a tak nabídku vinárny zpestřují i rakovnická piva. Výčepní světlá
desítka je česká klasika, polotmavá jedenáctka
chutná hlavně ženám a Jubilejní speciál, sedmnáctku, vyhledávají labužníci...tak to chodí v Běchovicích
Piva z Tradičního pivovaru Rakovník jdou ale
dobře na odbyt i u pípy na pražském náměstí Jiřího
z Poděbrad. I touhle cestou se Bakalář vrací do
hlavního města, kde byl v minulých stoletích natolik
oblíbeným mokem, že pražští pivovarníci žádali císaře, aby jeho dovoz z Rakovníka do Prahy zakázal.
„Pivo chutná, občas se dokonce někdo z pražáků
zajímá, kde ten Rakovník vlastně je,“ dodává se
smíchem společník pana Sedláčka Michal Cígler.
Zatím jsou zákazníci převážně místní starousedlíci a zaměstnanci okolních úřadů…tak se oba
podnikatelé těší na léto, až se Praha zaplní
i turisty. (bč)
„Není nad světlou desítku,“
říká pan Plocek
Často rozhoduje hlavně cena
MĚLNÍK/ S trochou nadsázky se dá říci, že Pavla
a Věru Plockovy vyplavila do restaurace v Mělníce
velká voda. Provozovali řadu let hospodu v Dolních Beřkovicích a plánovali podnikání rozšířit.
Koupili v Mělníce ve Studentské ulici nevelký bar
a začali ho rekonstruovat. V srpnu 2002 se ale začala zvedat hladina Labe... zpočátku nic dramatického. Podle výpočtů vodohospodářů měla voda
v Dolních Beřkovicích v jejich výčepu šplouchat
do výšky asi 20 cm a podle toho se Plockovi na povodeň připravili. Spoustu věcí dali jen na stoly. Povodňová vlna se vyšplhala na 180 cm a spláchla
všechno. Tak se rozhodli podnikat už jen v Mělníce, ve vlastním. Ve Studentské ulici velká voda
určitě nehrozí.
Hospoda U Plocků je útulná, před ní letní zahrádka, uvnitř i malá herna, okolní paneláky svádí
k úvaze, že o zákazníky není nouze. „Je to jako všude, na pivo se chodí méně, pohostinství zaznamenává pokles,“ konstatuje pan Plocek. „A pokud
jste v nájmu, majitelé chtějí zpravidla rok od
roku více.“
Piva se pije stále víc doma...to se prý pozná i
podle toho, kolik lahví zvoní v nákupních taškách
kolemjdoucích. Dvoulitrové pet lahve ani necinkají...a právě stáčení piva do nich přináší v posledních letech pivovarům překvapivý zisk. „Takže je
to hlavně o penězích,“ shrnuje pan Plocek. „Když
jsme před časem o víkendu v rámci propagace
točili desítku za „akční ceny“, přišlo hostů dvojnásob.“
Pan Plocek nedá dopustit na světlou desítku.
„Pivovary ji dnes dovedou vyrobit velice kvalitní
a když se dobře ošetří, nemá v hospodě konkurenci.“ Takovou desítku dnes U Plocků také čepují –
Hostinský Pavel Plocek (vlevo) v rozhovoru
s obchodním zástupcem Richardem Röderem.
pivo se značkou Bakalář vařené tradičním způsobem v Rakovníku získává mezi hosty jejich mělnické
restaurace oblibu. Štamgasti si za svým oblíbeným
mokem vždycky zajdou – přímo od pípy, uprostřed
kamarádů, chutná přece jen nejlépe. (bč)
Bakalář stříbrný…ale jen o fous
PRAHA/ Tramvajová smyčka v Praze na Spořilově je unikátní místo. Jen tady můžete přesednout
na konečné tramvaje č. 11 do První Pivní Tramwaye.
Nikam nejede, ale zaveze Vás do světa piva. Hospoda je mimořádná každým coulem, vypovědět se
to téměř nedá…takže pokud máte zájem, doporučujeme navštívit. Pokud jste zvědaví, podívejte se
www.prvnipivnitramway.cz.
Muž, který vdechl hospodě před léty život vystupuje na zmíněných stránkách většinou jako Jirka
Bejček… nenechte se ale zmýlit. Stejně zavádějící
je seriózní uliční orientační cedule na fasádě s nápisem Bejčkovo náměstí. Dar kamarádů k padesátinám jedinečného hostinského Jirky „Bejčka“
Stehlíčka, který v hospodě kraluje už od roku
1997. Opravdu jedině tady se mohla mezi desítkami nejroztodivnějších aktivit a hektolitry nejrůznějších piv, které za ty roky protekly pípami,
narodit v roce 2010 PRVNÍ PIVNÍ EXTRALIGA
(PPE).
každý český pivovar. Pivní trh ve světě byl vždycky
mnohem pestřejší a bohudík je dnes i u nás...český
ležák je ale přece jen doma hlavně v Čechách
a možná i proto se odborná porota PPE v premiéře
soutěže zaměřila na něj. 55 českých ležáků nakoupili organizátoři v lahvích v obchodech a nechali je
podráždit chuťové pohárky znalců i štamgastů
v několika kolech degustací vylučovacím způsobem. Anonymně, bez přímluv, lobingu a bůhvíčeho, co dnes mezi konkurenčními pivovary po
vyhlášení výsledků nejrůznějších soutěží vede
občas k zpochybňování úspěchu konkurence. Do
poslední chvíle jsme v pivovaru netušili, jak úspěšně si rakovnický Bakalář v soutěži vede. Až přišlo
pozvání na klání nejlepších, ale nečekaná sněhová
kalamita 1. prosince 2010 zabránila v účasti
zástupců pivovaru při velkém finále. Rakovnický
Bakalář si ale nadále vedl skvěle a zůstal před branami Olympu jen o krůček. Skončil s rohozeckým
Skalákem na 1. - 2. místě a dodatečný „rozstřel/
Byli jsme při tom
V restauraci U Václavů znají dalšího bakaláře
DRAHLÍN/ V pátek 14. února se v naší restauraci
uskutečnilo vyhlášení výsledků z předvánoční soutěže v pití zlatavého moku od pivovaru Bakalář.
Borci měli za úkol během dvanácti týdnů vypít co
možná nejvíce korbelů rakovnického pivečka. Tohoto úkolu se nakonec nejlépe zhostil Petr Černohorský, jehož počet vypitých piv se nakonec zastavil na čísle 182. Za svůj grandiózní úspěch získal
50 litrový sud výborného pivečka Bakalář. Výherce
navíc bude mít v naší restauraci konzumaci Bakaláře o jednu korunu levnější oproti běžné ceně a to
po celý rok 2011.
Na druhém místě skončil Michal Brokeš, který vypil 155 piv. Třetí příčku v soutěži obsadil ing. Josef
Novotný v jehož indexu bylo zaznamenáno 126
piv. Pomyslnou bramborovou medaili si odnesl
Pavel Škvára, jehož počet vypitých piv překročil
těsně hranici stovky. Nikdo z výše jmenované trojice však nesmutnil, že jim vítězství vyfoukl jejich
kamarád a společně se zástupci rakovnického pivovaru si užili krásný večer plný legrace a samozřejmě dalších plných korbelů s pivem Bakalář.
Všichni soutěžící si odnesli domů památeční sklenici a v naší restauraci jako prémii obdržel každý
z nich deset piv zdarma. Závěrem bychom rádi poděkovali všem studentům za pilné studium a novopečenému BAKALÁŘI Petru Černohorskému
přejeme, aby si hlavní cenu patřičně vychutnal.
(Velký dík však patří také rakovnickému pivovaru
Bakalář, který soutěž velmi usilovně podporoval
a sponzoroval. )
V. Šerfer mladší
Diplom za 2. místo přebral od pana Stehlíčka přímo v pivní tramwayi obchodní zástupce rakovnického pivovaru Jan Gutwald (vpravo)
Hostinský Václav Scherfer s vítězem
Petrem Černohorským
Na slavnostním vyhlášení nechyběla
bakalářská delegace.
V Čechách si každý pivař myslí, že rozumí pivu,
když nedá dopustit na to „svoje“. Jenže nejlepší
pivo na světě nemusí být jen spodně kvašený světlý
ležák plzeňského typu, který vařil do roku 1989
rozpij“ mu přiřkl druhé místo. Skvělý úspěch,
vážíme si ho více, než některých zlatých medailí ze
zahraničních veletrhů. (bč)
BAKALÁŘSKÉ L ISTY
Krátce
STUDENTI Masarykovy obchodní akademie navštívili pivovar začátkem dubna v rámci vzdělávacího projektu Poznej svoje město. S výrobou piva
je seznámil sládek M. Maršálek.
BAKALÁŘ brázdí také vody Vltavy. Pivo se čepuje
na dvou výletních lodích a posezení s tradičním
českým chmelovým mokem na palubě láká hlavně
zahraniční turisty.
DEGUSTACE patří k nejrůznějším slavnostem
piva, ale jsou hlavně součástí výroby. Na snímku
další novou várku Bakaláře posuzují manažeři
a obchodní zástupci.
V PIVOVARU probíhají rekonstrukce, ale na obrátkách nabírá také výroba. Na zahraniční trhy
dopravily kamiony za první 4 měsíce více než
4 000 hl Bakaláře- v roce 2010 činil celoroční export 3 670 h.
ŠTAMGASTI už dlouho vědí, že na svém domácím
pivu značky Bakalář si mohou v Rakovníku pochutnat ve známé restauraci U Písy v Pražské ulici. Náhodné kolemjdoucí láká v poslední době dovnitř
nový vývěsní štít.
KVĚTEN 2011
Slavné pivo rakovnické
Věhlas českého piva sahá do 1. tisíciletí, kdy
v Praze v břevnovském klášteře benediktínští mniši
vedli záznamy o jeho výrobě už v roce
993 našeho letopočtu. Z klášterů se tajemství výroby lahodného nápoje v průběhu staletí šířilo do měst a pivovarnické
řemeslo kvetlo hlavně tam, kde příroda
nabízela hojnost nezbytných surovin.
Na Rakovnicku se ze všech druhů obilí
dařilo nejvíce ječmenu a chmelnice město obklopovaly jako zelený náhrdelník.
A tak je uvěřitelné, že chválu zdejšího
chmelového moku šířili pocestní a trhovci
za městské brány už pár staletí před rokem 1454, který si později historici
vybrali jako začátek slávy rakovnického
piva.
Vaření piva bylo v Čechách natolik
rozšířené, že si várečníci vymohli roku
1454 na králi Ladislavovi „ právo mílové“, zakazující na míli od městských
bran vařit a prodávat pivo z šlechtických
pivovarů v okolních vesnicích. Rakovničtí nové právo uvítali, pomáhalo jim
čelit nepříjemné konkurenci pivovaru
v nedalekých Senomatech. Sami se však takovou
zásadou řídit nehodlali. V druhé polovině 16. století
stoupal v Rakovníku k nebi dým z devíti pivovarů,
v nichž vařili „na střídu“ podle určeného pořadí
Bohatší z nich měli vlastní sladovny a každý várečník vlastnil především spilku a sklepy. V pivovarech si objednávali jen počáteční procesy
vaření piva, dlouhé kvašení a zrání se
pak odehrávalo ve sklepech-pivnicích
měšťanských domů, kde se také hotové
pivo čepovalo. Zájem o pivo z Rakovníka
byl v 15. a 16. století obrovský a varné
kádě pivovarů prakticky nikdy nevychladly. Piva v Rakovníce vařená totiž už
dávno neprotékala jen domácími hrdly.
Historické prameny v roce 1574 zaznamenaly, že ze 74 várečníků jich 57 dodává
pivo do Prahy.
Proslavené pivo vařili Rakovničtí
od nepaměti dvoje: bílé a červené. Bílé,
vařené ze pšenice, bylo bledé, barvy pšeničných klasů, proto se mu také říkalo
pšeničné. Mělo říznou sladší chuť a pilo
se staré i mladé.Vedle toho rakovničtí pivovarníci vařili pivo z ječmene, přidávali
do něj hojně chmele, nechávali je dlouho
ležet a říkali mu odtud pivo ječné, „černé“ nebo staré. Chutnalo nahořkle, vyživovalo a „čistilo krev“. Oboje rakovnické
pivo bylo silné, sytící a opojné, což mu zjednávalo
všude výbornou pověst.
Zájem o pivo z Rakovníka byl
v 15. a 16. století obrovský a varné
kádě pivovarů prakticky nikdy
nevychladly.
měšťané- právovárečníci. Bylo jich tolik, že na každého vyšlo v průběhu roku jen několik várek.
Pivní válka s Prahou
V 16. století pražským sladovníkům a várečníkům dělala rostoucí obliba rakovnického piva
v pražských krčmách velkou starost. Vojna o pivní
trh v městech se poprvé rozhořela roku 1560, kdy
konšelé pražští varovným listem žádali rakovnické
právovárečníky aby „nesvěřovali krčmářům pražským pivo na dluh“, protože oni „takových dluhů
rozhodně soudně dobývati nebudou.“ Jenže Rakovničtí se nezalekli a svoje hořké pití na dluh i za
peníze dál do Prahy posílali. Pražští si o pár měsíců
později stěžovali správci Království českého arciknížeti Ferdinandovi a rovnou žádali, aby dovoz piva
z Rakovníka do Prahy zakázal. „ Zdejší piva jsou
tak dobrá, jako rakovnická. Těmi pivy děje se také
velké ublížení nákladníkům hor viničných, protože lid obecní pije rakovnické ječné pivo raději než
vína pražská. Pražská města cizími pivy hynou, některé sladovny a pivovary už zhynuly,“ psalo se
v suplice.
Současně na Hrad putovala z pivovarů na Starém i Novém městě pěkná řádka boubelatých věrtelů piva, kterým se Pražané snažili svoji žalobu
„podmazat“. Jisti si vítězstvím, zakázali pražští
radní okamžitě vozit rakovnické pivo do Prahy. Byl
z toho velký šum a mnozí dotčení krčmáři psali do
Rakovníka, aby jim „rychle, přerychle byly nové,
větší zásoby přivezeny.“ Rakovničtí nezaháleli
a kromě formanských vozů naplněných čerstvými
várkami pro pražské krčmáře, poslali rychle na
Hrad pražský vlastní supliku, rovněž podepřenou
slušnou zásilkou hořkého moku. Soudky z rakovnických pivovarů putovaly zároveň do mnoha
domů na Malé straně, kde bydleli mocní páni úředníci, rozhodující v kancelářích. A tenhle boj „piva
proti pivu“ způsobil, že rozhodnutí nakonec nepadlo vůbec a spory neustaly. Pražané téměř dvě
desetiletí tvrdili, že arcikníže vozbu rakovnickou
zakázal, ale Rakovničané pivo do Prahy vozit nepřestali. Dušovali se, že o žádném zákazu nic nevědí .
...protože lid obecní pije
rakovnické ječné pivo
raději než vína pražská.
Rakovnické pivo tak dělalo pražským sladovníkům a várečníkům starosti i v dalších desetiletích.
Čtyři nejváženější cechmistři pražských sladovníků
se nakonec odvážili jednoho rána v pondělí po sv.
Vavřinci léta páně 1578 zastavit s velkými omluvami Jeho Milost císaře Rudolfa II. při zdravotní projížďce v Nové oboře a přednést mu svoji staronovou stížnost přímo. Překvapený vladař je vyslechl,
převzal supliku plnou lamentací „stran toho pro-
žluklého piva rakovnického, které dusí a hrozí zahubiti města pražská,.“ Leč milostivého císařského slibu, že pivu rakovnickému bude Praha navždy
zapovězena se poslové nedočkali. Císařovo podotknutí, „že mají opatření své míti za dostatečné,“ si
mohly obě strany vykládat po svém. U pražských
bran pokračovaly hádky a nadávky mezi rakovnickými vozataji a pražskými strážci, ale protože císař
pán neřekl poslední slovo, nemohli Pražané proud
rakovnického chmelového moku zastavit silou.
Sedm měsíců uběhlo od setkání v Nové oboře než
hradní kancelář odpověděla pražským pivovarníkům. Podle některých pramenů Rakovničané celou dobu vydatně „pivem předcházeli“. Na pražský Hrad i do jistých míst – přímo kancléři ke svatbě dcery – rozdávali sudy světlého pšeničného
i červeného z ječmene. „Převyšují nás pivem, hrom
do nich,“ rozčiloval se vrchní cechmistr staroměstský Jan Cepek, který vedl před časem delegaci
k císaři. Všechno nasvědčovalo tomu, že Rudolf
II., či spíše jeho úředníci, s rozhodnutím nepospíchají zcela záměrně. To se potvrdilo, když posel
z kanceláře přinesl čtvrtek po Maří Magdalenské
roku 1579 nákladníkům pražským císařský
dekret. Četli v něm jedním dechem šalamounské
rozhodnutí: „Rakovnické pivo nesmí do Prahy
voziti nikdo, ale jen ten, komu císař nebo komora
dovolí...“ A komora za peníze mohla dovoliti
každému. (Zikmund Winter, Malé historie a střípky)
Sběratelům se nové „bakalářské“ etikety líbí
Okresní týdeník Raport, 12. dubna 2011) – Klub
sběratelů pivních suvenýrů Rakovník připravil
pro účastníky sobotní burzy malé překvapení. Novou pivní etiketu rakovnického Bakaláře. „Letos
máme už 40. ročník, tak nám rakovnický pivovar
poskytl pro příchozí pěkný dárek. Každoročně se tu scházejí sběratelé z Čech,
Moravy i ze Slovenska, aby si vyměnili
nebo zakoupili etikety
nebo tácky, které jim
schází ve sbírkách.,“
říká jednatel rakovnického klubu Michal
Novotný.
Když se jej zeptáte, která pivní etiketa se líbí právě jemu, odpoví :
„Každý máme pochopitelně jiný vkus, u mě ale
v současnosti vítězí právě nová etiketa rakovnického Bakaláře. Od znovuotevření pivovaru je graficky
nejzdařilejší.“ (slv)
Sběratelé pivních etiket možná nejlépe vědí,
jak pestré bývaly nápady a tvorba nejrůznějších
místních pivovarských výtvarníků v dobách, kdy
pivovar stál prakticky v každém okresním městě
a další ještě v okolí. Rakovnický pivovar nebyl vý-
moderního pivního designu dlouholeté zkušenosti - zajímalo nás, jak dnes nová tvář značky v grafickém studiu vznikla :
„Hlásíme se k celé dlouhé minulosti rakovnického pivovaru, té úspěšné i té smutnější a proto jsme
jimkou - viz některé obrázky z našeho archivu.
Zkuste je porovnat s nejnovějšími etiketami, prezentujícími značku Bakalář na moderním pivním
trhu na titulní straně Bakalářských listů. Jejich autorem je designer Miroslav Ježek. Má s vývojem
se v této fázi rozhodli nedělat žádné radikální změny,
ale v grafickém zpracování navázat na staré etikety,
podtrhnout historický kontext pivovaru a zachovat a vhodně upravit to, co bylo dobré.
Cílem redesignu totiž bylo dát etiketám tvář
odpovídající požadavkům současného evropského zákazníka, takže bylo nutné je především
zpřehlednit, graficky vyčistit a obrázek Bakaláře
překreslit a zlidštit. Byl zachován charakter původního gotického písma v logotypu, ale i to bylo
tvarově zjednodušeno,
aby bylo výraznější
a dobře čitelné. Dalším důležitým úkolem
bylo barevně odlišit
jednotlivé etikety, tedy
piva, tak, aby zákazník
snadno poznal, které
je které, a aby při tom
zůstala zachována
soudržnost celé řady.
Zjednodušeně se dá
říct, že hlavním cílem
celé této několikaměsíční práce bylo dát tomu výbornému pivu také adekvátně hezký a příjemný
kabátek a z prvních reakcí sběratelů se zdá, že se
nám to snad opravdu podařilo.“
Bakalářské listy, ročník 2, č. 1. Pro potřeby obchodních partnerů a zákazníků vydal v roce 2011 Tradiční pivovar v Rakovníku. Grafická úprava: Miroslav Ježek. Tisk: LokšaPrePress. Texty připravil Vlastimil Bradáč,
foto autor a archiv pivovaru. Kontakt : [email protected] Tradiční pivovar Rakovník, Havlíčkova 69, 26901 Rakovník ,www.rakovnikbeer.cz, www.pivobakalar.cz.
Download

BAKALÁŘSKÉ LISTY BAKALÁŘSKÉLISTY