J
srpen 2013
en to dobré
Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství
KVALITNÍ
REGIONÁLNÍ POTRAVINY
SLUNEČNICE
KRÁLOVNA LETNÍCH POLÍ
ZEMĚ ŽIVITELKA
ČESKÁ ZLATÁ
KROPENKA
RECEPTY
DO PARNÝCH DNŮ
NA DVORKU A ZAHRADĚ
RECEPTY S TŘEŠNĚMI
Jak se postarat
O TŘEŠNĚ A VIŠNĚ
PO SKLIZNI PLODŮ
Ú
roda třešní a
višní sice nebyla
v červenci nijak
vysoká, ale přesto
musí zahrádkáři
po sklizni pečlivě zvážit, co se
stromy dál, jak se o ně postarat,
aby i další rok plodily podle
jejich představ.
Méně práce je s třešněmi. I když
jí není tolik, o to více může být
nebezpečná. U některých odrůd
třešní totiž větve dosahují velkých výšek a rozrostlá koruna
způsobuje problémy při sklizni.
Hned po ní bychom měli takto
mohutné stromy snížit, a to klidně o několik metrů. Stromu by
ale měly zůstat dvě třetiny výšky.
Řez je nejlepší dělat na slabší,
vodorovnou odbočující větev.
Pokud neusilujeme o snížení
koruny, ale pouze o pročištění,
nezkracujme prodlužující se výhony o více než polovinu. Měly
by na nich zůstat pupeny pro
rašení výhonu nového.
Při tvarování koruny postupujeme tak, aby měla čtyři ramena.
Ta by měla mít dostatečný odklon a vzájemný výškový odstup.
Nicméně koruny u třešní nebývají příliš husté, stačí tak věnovat
zvýšenou pozornost založení
prvního patra a průklestu poško-
zených nebo nevhodně rostoucích větví. Zmlazení stromu je
vhodné dělat do poloviny srpna
řezem dřeva starého tři až pět let.
S višní musíme pracovat více.
Její koruna je hustší se sklonem
k převisům a předčasnému stárnutí. U odrůd, které jsou menšího vzrůstu a plodí na jednoletých
výhonech, jsou pupeny většinou
na konci větviček. Na to bychom
měli brát zřetel i u řezu, tak, aby
v koruně zůstal dostatek těchto
jednoletých výhonů. Je dobré na
strom myslet už při sklizni
a plody trhat i se stopkami. Nejjednodušší je každý rok odplozené výhony uříznout až k novým
a silným letorostům.
Pravidelný řez je radikálnější.
Výhony na hlavních větvích
můžeme zkrátit až o polovinu.
Konečný pupen by měl ale zůstat
listový. V nižších částech se ale
omezíme jen na průklest.
Ke zmlazení přistoupíme u dřeva
starého čtyři až šest let.
U větších odrůd mají větve
trvalejší charakter, v době zrání
plodů snesou menší průklest.
Po sklizni můžeme odřezat starší
povislé větve. Jestli se nám koruna zdá přerostlá, zmenšíme
ji stejně jako u třešní.
Foto: Thinkstock
TŘEŠŇOVÁ POLÉVKA
Co budeme potřebovat:
0,5 kg třešní, 0,5 l vody, 1,5 dl červeného vína,
smetana na vaření, 2 hřebíčky, 1 celá skořice,
citrón, 2 lžíce hladké mouky, 2 lžíce cukru
Jak na to:
Do hrnce nalijeme vodu, ochutíme hřebíčkem
a skořicí, nastrouháme trochu citrónové kůry
a přivedeme k varu. Pak hřebíček a skořici vyndáme. Vypeckované třešně vložíme do vody,
vaříme asi pět minut a přidáme šťávu z citrónu,
sůl a cukr. Poté přijde na řadu jíška – mouku
rozmícháme se smetanou a za stálého míchání
ji vlijeme k třešním a povaříme asi pět minut.
Vypneme plotnu, zalijeme vínem a necháme
vychladit.
TŘEŠŇOVÉ KULIČKY
S MÁKEM
Co budeme potřebovat:
500 g čerstvých nebo zavařených třešní, 200 g
krupice, 4 dl vody, 1 vejce, 50 g hrubé mouky,
50 g práškového cukru, 20 g másla, 80 g máku,
sůl
Jak na to:
Do vroucí vody zavaříme krupici a povaříme
na hustou kaši, již necháme vychladnout.
Pak přidáme vejce, sůl, mouku a vypracujeme
těsto, které na pomoučeném válu rozválíme.
Potom ho rozkrájíme na čtverce, do každého
vložíme třešeň, zabalíme do kuliček a dáme
do vroucí vody. Uvařené posypeme mletým
mákem, cukrem a rozpuštěným máslem.
Dobrou chuť!
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Z LESŮ A VOD
Nejstarším pralesem v Čechách je
Klenot našich dvorků
ČESKÁ ZLATÁ KROPENKA
Slepice je jedním z nejtradičnějších zvířat chovaných v České republice. Má neobyčejnou
historii a je nedílnou součástí života na venkově. Nejznámějším zástupcem lehkých nosných plemen je v našich končinách česká slepice zlatě kropenatá. Je to slepice čistě česká,
která se u nás chová po celá staletí. Její původ je odvozený od české slepice selské.
R
egenerovat ji začal
na konci 19. století
poštovní ředitel
Karel Škoda,
který později
vyšlechtil českou zlatou kropenku. Ani to však
neznamenalo výhru. Pražská
hospodářská výstava v roce 1913
přinesla nepříjemné překvapení.
Byly tam vystavovány slepice jako
české, přitom se jim však vůbec
nepodobaly.
Karel Škoda se proto vydal hledat
obyčejnou českou slepici. Objevil ji
v Komorovicích u Humpolce
a v dnešním Dobroníně, rozhodl se
pro vyšlechtění české slepice. V letech 1913 až 1924 nepoužil do chovu cizího kohouta ani slepici. Od
roku 1913 bylo toto původní české
plemeno regenerováno ze zbytků
selských slepic Karlem Škodou a
později Čestmírem Sedlákem z Rokycan. Ten použil i původní české
slepice z Klatovska. Na základě
ankety o první české slepici
z 16. května 1924 byl pojmenován
kmen komorovických slepic zlatou
českou kropenkou. V roce 1936
bylo zařazeno jako nosné plemeno
mezi plemena státem podporovaná.
Zlatá kropenka se lehce pozná,
především díky zbarvení. Kohout
se vyskytuje v zlatě kropenatém
a stříbřitém provedení, samičky
jsou spíše bílé a stříbřité. Rozdíl je
způsobený jinými geny zodpovědnými právě za barvu peří.
Hlava je kratší a menší, s hřebenem s pěti až sedmi zuby u týlu
mírně zvednutým. Na obličeji jsou
jemná peříčka, oči má češka živě
oranžové nebo červené až hnědočervené. Zobák je lehce zahnutý
a rohově zbarvený. Zlatá kropenka
je středního tělesného rámce
s poměrně hlubokým a dobře osvaleným trupem válcovitého tvaru.
Široká prsa jsou dobře klenutá,
břicho pak výrazné. Tělo doplňují
silná křídla a bohatý ocas s dlouhými, širokými srpy. Kůži má bílou.
Výrazným znakem tohoto plemena
je jeho chování. Vyniká temperamentem, ale na druhou stranu je
ostražité, často až plaché. V českých podmínkách se velmi cení
jeho otužilost a odolnost. Skvěle
se tak hodí do venkovních velkých
výběhů.
Kohouti váží v dospělosti od 2,3
do 2,8 kilogramu, slepice od 2
do 2,5 kilogramu. Ročně snesou
kolem 150 vajec s krémově zbarvenou skořápkou o hmotnosti 55
až 57 gramů. To, že snášejí menší
vajíčka, vyváží jejich maso, které
je jemné a šťavnaté s výbornou
kvalitou. V roce 1992 byla česká
slepice zlatě kropenatá zařazena do
genetických živočišných rezerv.
Foto: chovprochazka.estranky.cz,
vvl.cz
ŽOFÍNSKÝ
A
si nejznámějším a nejrozsáhlejším pralesem
v Čechách je Boubínský
prales. Dalo by se tedy
usuzovat, že bude i nejstarším, ale
vězte, že tomu tak není. Nejstarším
pralesem na českém území je přírodní rezervace Žofínský prales.
Ta je s pralesem Hojná voda nejstarší rezervací v pevninské Evropě
smrk a jedle. Od roku 1991 je prales
oplocen a není veřejnosti přístupný.
Do roku 1975 zde rostla Žofínská
královna jedlí (věk 425 let, obvod
kmene 553 cm, celková výška 51 m,
padla však za prudkého nárazového
větru 6. ledna 1975).
Ve stejném roce hrabě Buquoy
vyhlásil za přírodní památku
i Hojnou vodu. Jde o oblast o rozloze
BRIZIL NOSIL TOWOK PEDR
Krále pašeráků, jemuž se v nářečí sice říkalo Towok Pedr
(Tabákový Petr), ale jeho skutečné jméno nikdo neznal, každý
vítal a hostil. Z Bavor totiž přinášel jedno z mála potěšení
– „brizil“, drogu z tabáku. Šňupali ho chasníci, lesníci i děvečky.
V hospodách se dokonce konaly závody v kýchání ze šňupání…
Towok Pedr míval úkryty v hlubokých lesích pod kameny, v dutých
stromech, protože při střetu s finanční stráží riskoval, že „dostane
olovo“, takže mu šlo o holý život. Když v roce 1913 zemřel, skončila
sláva šumavské pašerácké romantiky, která bývala krutá
a vyžádala si řadu lidských životů.
(starší je ta na ostrově Vilm v Baltském moři). Žofínský prales vyhlásil
za přírodní rezervaci v roce 1838
hrabě Jiří František August Buquoy
a v roce 1882 byl vydaný absolutní
zákaz těžby. V současné době je její
rozloha 102 ha. Nejstarší stromy
jsou až 400 let staré. Od poloviny
18. století se na většině tohoto území
vyvíjí prales bez jakéhokoliv zásahu člověka. Mezi stromy dominuje
buk, v menším počtu se vyskytuje
9,188ha patřící do Novohradských
hor. Důvodem ochrany je pralesovitý porost horské smíšené bučiny
s řeřišnicí trojlistou a s druhově bohatou avifaunou. Boubínský prales
vyhlásil chráněnou rezervací v roce
1858 kníže Jan ze Schwarzenbergu.
Rozhodl, aby „…pro věčné časy
lesní oddíly, co zbytkové někdejších
pralesů za prales ustanoveny. Zde
se nesmí žádné dříví porážet, vůbec
žádná práce vykonávat, a jest nyní
úplně sám sobě ponechán“. Původní plocha pralesa byla 144 ha, ale
později se ochranné pásmo kolem
vlastního pralesního jádra rozšířilo.
Národní přírodní rezervací byl Boubínský prales vyhlášen roku 1933
a v roce 1958 byla jeho plocha rozšířena na dnešních 666 ha.
Některé boubínské stromy jsou staré
až 400 let, což znamená, že klíčily
ještě před třicetiletou válkou
a v době, kdy psal Komenský
a maloval Rembrandt, už byly
vysoké přes 10 metrů. Král smrků,
který padl 4. 12. 1970, se dožil více
než 440 let a svou výškou 57 metrů
téměř trumfoval Petřínskou rozhlednu (60 m).
Zvláštností jsou zdejší tzv. chůdové
kořeny. Jsou pozůstatkem divokého
mládí stromků, které zakořenily na
ztrouchnivělých kmenech, pařezech
a vývratech. Zetlelá dřevina jim
umožnila zachycení a počáteční
růst, ale s přibývajícím věkem se
stromky snažily uchytit na pevnějším základu a zkusmo vyháněly
kořeny kolem kmene. Po úplném
zvětrání a rozložení „mateřského
pařezu“ zůstaly jen chůdové kořeny.
Díky poloze Boubínského pralesa
jím vedly dvě pašerácké stezky.
Pašovalo se skoro všechno: sůl,
střelný prach, dobytek, obilí a také
šumavská oblíbená droga Brizil.
Foto: Thinkstock
Z LESŮ A VOD
Když myslivci spustí:
LÍZÁK, TATRČ, PÍCHÁK
U
ž jste někdy
zažili, že když se
dají do hovoru
myslivci a použijí svoji mluvu,
cítíte se poněkud
mimo? Vzduchem létají výrazy
jako světla, slechy, lízák či ryj a vy
nechápete?
Berte to s nadhledem, myslivecká
mluva v dnešní době zahrnuje téměř 2 000 výrazů a patří k pilířům
mysliveckých tradic. Už před více
než 70 lety, když měl popsat mysliveckou mluvu, napsal průkopník
lesnické a myslivecké terminologie Karel Šiman: „Látku, která je
zahrnuta v thematu myslivecké
mluvy, nelze pro její obsáhlost
vyčerpati v krátkém výkladu úplně. Proto z ní vybírám dnes toliko
nejdůležitější názvosloví týkající se
lovné zvěře a toho, co s ní souvisí.“
Přesto dodnes jednoznačně platí,
že zvládnutí myslivecké mluvy je
ctí a povinností každého myslivce.
Povinností už jen proto, že užívání ukládá platný myslivecký řád.
Správný myslivec by měl znát mysliveckou mluvu především
u všech druhů zvěře, která žije v
jeho honitbě a která souvisí s výkonem práva myslivosti, s kynologií,
lovectvím a péčí o zvěř.
I my, stejně jako kdysi Karel Šiman, pro vás vybíráme „…toliko
nejdůležitější názvosloví“ týkající
ŽERTOVNÉ
NÁZVOSLOVÍ
Janek
Hrobař
Drnošlap
Babka Kmotřička
pojmenování zajíce
pes, který nalezenou
zvěř zahrabává místo
toho, aby ji přinesl
pojmenování bažanta
stará zaječice
název pro lišku
se stavby těla zvěře. Avšak slibujeme, že se ještě k dalšímu mysliveckému názvosloví vrátíme. Takže,
o čem mluví myslivci, když se baví
o stavbě těla?
Co se týká zraku, má téměř veškerá zvěř světla, dravci mají oči, zajíc
pak bakadla. Uši jsou slechy (srstnatá zvěř, lovečtí psi). U zobáku je
to klovec (tetřev, tetřívek, jeřábek,
bažant, krocan, orebice), klubec
(koroptev), zobák (holub, krop,
kachna, lyska, kormorán, volavka,
racek, kvíčala, sova, dravci, husa),
píchák (sluka).
Čich v myslivecké mluvě je nos
(pes, zajíc, králík, veverka, svišť,
ondatra), ryj (divoké prase), čenich
(medvěd, liška, psík mývalovitý,
rys, divoká kočka, jezevec,
vydra, kuna, tchoř, lasice),
větrník (spárkatá zvěř kromě prasete divokého).
Tlama je zase svírák (spárkatá
zvěř), huba (zajíc, králík, ondatra,
veverka, svišť), morda (medvěd,
liška, psík mývalovitý, rys, jezevec, lovecký pes), morda se štětinami (vydra), mordička (kuna,
lasice).
Jazyk má všechna zvěř, mimo
spárkaté, vlka, lišky a psíka mývalovitého, kteří mají lízák. Zuby
jsou kelce (horní špičáky jelena),
zbraně (divoká prasata), páráky
(kňour divoký, prase v dolní čelisti), klektáky (prase v čelisti horní),
háky (bachyně), hlodáky či struhy
(zajíc, svišť, ondatry), trháky (medvěd, liška, jezevec, rys, divoká
kočka, vydra).
Parohy se nazývají toulce, rohy
(má muflon), růžky (kamzíci, kamzice), jejich dolní část se nazývá
kořen, zahnuté konce háčky, na
nich vruby a prstence, rohy (koza
bezoárová, kozorožec horský), na
nich roční vruby a kozy mají na
ostré přední straně ztluštěniny.
Trofej paroží je vždy dobrá, silná,
vyspělá, kapitální, pravidelná,
MYSLIVECKÉ
PRŮPOVÍDKY
Vůle naše svorná buď!
Páteř rovná, pevná hruď,
přímá tvář a dobré srdce,
nezištnost a čisté ruce,
ušlechtilých citů var
– vše pro myslivosti zdar!
Šumí březnem šedé buky,
hoj, myslivče, pojď na sluky!
Pověz mi, myslivče, lovící v lese,
co jelen s sebou na slunci nese?
Povím ti rád, vždyť to vím,
jelen s sebou nese stín.
nikdy ne pěkná či krásná. Podle
počtu výsad je pak např. jelen rovný, nerovný, škůdník, mnich, holec
nebo zrůdník. Chybou je používat
parukář, paličkář, knoflíkář, správně je knoflíkáč, paličkáč, parukáč.
Stejně pak daňci jsou lopatáči (ne
lopatáři), vařečkáči (ne vařečkáři). Vždy se používá -č- na konci.
U vývoje parohů ale mluvíme o
špičáku a vidláku.
Dolním končetinám se říká běhy
(srstnatá zvěř, lovečtí psi), stojáky
(tetřev, tetřívek, bažant, volavka,
sova, dravci (zakončené pařáty),
stojáčky (jeřábek, koroptev, orebice, holub, hrdlička, sluka, kvíčala, krkavcovití a racek (s plovací
blánou), plováky (kachna, lyska,
potápka, kormorán), vesla (husa),
běháky (krocan, drop).
Přední končetiny u medvěda jsou
paže. Přední část trupu až k poslednímu žebru se jmenuje komora,
slabiny se nazývají stěny.
Samotnou kapitolou je ocas, pro
který existuje 13 výrazů – kelka
(medvěd, veškerá spárkatá zvěř
mimo prasat), pírko (prasata, zajíc,
králík), chvost (veverka, rys, svišť),
štětec (jezevec), prut (vydra, krátkosrstí psi), proutek (lasice), tatrč
(tetřev, krocan, drop), tatrček (jeřábek, koroptev, orebice, sluka), lyra
(tetřívek), klín (bažant), rejdovák
(sova, dravci), ocas (ondatra, holub,
hrdličky, lyska, kachna, husa,
potápka, roháč, kormorán, volavka,
kvíčala a krkavcovití).
Foto: sxc.hu, Mediafax
Z LESŮ A VOD
ZA PLOTEM
SLUNEČNICE
I vozíčkáři mohou
BEZPEČNĚ RYBAŘIT
Ž
ijí mezi námi, a přestože mají větší či menší
handicap, lásku k vodě,
k rybám a k rybaření
neztratili. Máme na
mysli rybáře, kteří i přes své tělesné
postižení jsou aktivními členy Petrova cechu a neztratili chuť si sednout
k vodě a prostě nahodit…
K tomu je však nutný jeden základní
Označené místo neznamená
automaticky přednost
předpoklad – musí se jim vytvořit
vhodné podmínky. Je potěšující,
že existují revíry, kde jejich správci
myslí i na rybáře s handicapem
a připravili a také pečují o místa, jež
jsou určena právě vozíčkářům. Tedy
taková, kde lze co nejblíže u vody
zaparkovat, a kde je vytvořen rovný
prostor především pro bezpečné
chytání.
Pokud tedy v čase prázdnin
a dovolených hodláte vyrazit k vodě
s prutem a jste vozíčkáři nebo máte
příbuzné či kamarády vozíčkáře,
přinášíme několik tipů, kam zajet. Jsou to lokality především ve
Středočeském kraji, jež jsme osobně
navštívili a můžeme je tedy doporučit.
Patří mezi ně některé revíry především na Mladoboleslavsku, kde
např. v obci Bělá pod Bezdězem je
revír Bělá 1 (č. 411005) s názvem
Slon. Rybník má vyhrazená místa
pro držitele průkazu ZTP a ZTP-P.
Na Velkém Slonu je vzdálenost od
parkoviště k místu lovu asi čtyři
metry, na Malém Slonu je to pak
2,5 metru.
Další stanoviště pro ZTP rybáře
je na revíru Jizera 4 (č. 411027)
v Mladé Boleslavi za areálem
Česana – Škoda, a.s. na levém
břehu, 50 metrů nad Vaňkovým
jezem. Od parkoviště je vzdálené
30 metrů. Řeka je v těchto místech mírně proudící, břeh upraven
kamennou rovnaninou, břehy jsou
pravidelně sečeny.
Dva příjemné úseky pro lov ryb
vozíčkáři jsme objevili na revíru
Jizera 6 (č. 411028). ZTP místo se
nachází v nadjezí jezu Ptýrova, od
příjezdové cesty je vzdálené cca
tři metry. Podobné je to i na revíru
Jizera 5 (č. 411028), kde se ZTP
místo nachází zhruba 150 metrů
nad jezem na pravém břehu Jizery
a od přístupové cesty je vzdáleno
čtyři metry.To však nejsou jediné
lokality uzpůsobené vozíčkářům
k rybolovu. Další např. najdete na
revírech Rokytka 1 (č. 401008),
Vltava 6 (č. 401018), Blanice Vlašimská (č. 411006), Labe 22
(č. 411054), Sázava 8 (č. 411079),
Berounka 9 (č. 431003), Radbuza
1B (č. 431043), Bílina 2 (č. 441002)
či Vltava 16-19 (Orlík, č. 481501).
Foto: Dušan Hýbner
královna letních polí
Takto označené místo neznamená, že je vozíčkářům
vyhrazeno. Upozorňuje pouze na to, že se jedná o místo
vhodné pro rybolov provozovaný tělesně postiženými
osobami. Upozorňuje na to
občanské sdružení Alhelp,
jež je dobrovolným, nevládním, neziskovým sdružením
zastánců zdravotně postižených občanů a zastánců
ochrany přírody a krajiny.
Většinou je to tak, že zdraví rybáři takto označená
místa pro svůj lov vynechávají, ale pokud se stane, že
označené místo je obsazené
jiným rybářem, pak Alhelp
doporučuje vozíčkářům
onoho rybáře pouze požádat
o uvolnění místa (v rámci
slušnosti). Uvolnění místa
se v žádném případě nelze
dožadovat s odvoláním na
označení místa v soupisu revírů, na webových stránkách
či značkou. Toto označení
má pouze informativní charakter a upozorňuje na dobré
možnosti příjezdu, parkování
a lovu ryb pro osoby s tělesným postižením.
J
ejí květ je podobný slunci,
miluje ho natolik, že se za
ním otáčí a ve většině jazyků dostala jméno právě po
něm. Slunečnice se pěstuje
nejen jako okrasná, ale hlavně jako
užitková rostlina.
U nás ji známe většinou jako žlutě
kvetoucí vysokou krasavici, existuje ovšem i v řadě dalších variací, od
jasně žluté barvy přes oranžovou s
odstínem do růžové až po červeně
hnědou s tmavým středem. I výška
jednotlivých druhů se liší: od trpasličích kultivarů do 30 centimetrů až
po obrovské odrůdy s výškou kolem pěti metrů. Nejvyšší exemplář
slunečnice se podařilo vypěstovat
v Německu v roce 2009 – dosáhl
výšky 8,03 metru, a tak se dostal
i do Guinnessovy knihy rekordů.
Slunečnice pochází z Ameriky, kde
se pěstovala už v roce 2300 před
naším letopočtem, o čemž svědčí
archeologické nálezy z území kolem Mississippi a dnešního Mexika.
Inkové ji dokonce uctívali jako
ztělesnění svého boha Slunce. Do
Evropy se dostala díky španělským
mořeplavcům v 16. století a nejprve
se pěstovala jako okrasná květina.
Záhy se však zjistilo, že je zajímavý
nejen její vzhled, ale že jde také
o rostlinu užitkovou.
Semínka slunečnice obsahují až
50 procent zdraví prospěšného oleje
a kromě toho až 15 procent bílkovin. Jsou také bohaté na lecitin, vitaminy E, B, A, F, karoten, vápník,
jód a hořčík. Kromě oleje se konzumují právě zmiňovaná semínka
– syrová či pražená – a z nich také
vytvořená pochoutka chalva.
Olej ze slunečnic se používá nejen
v potravinářství, ale i ve farmacii na
přípravu krémů a mastí, či
v průmyslu při výrobě laků, barev
a dokonce i k výrově bionafty.
Slunečnice produkují rovněž latex
a zkoumá se, zda se hodí při výrobě
hypoalergenní gumy.
Slunečnici lze pěstovat na záhoně,
nižší odrůdy i v květináčích. Semínka sázíme od poloviny května
ve vzdálenosti 25 až 50 centimetrů
od sebe do středně výživné, na
humus bohaté půdy. Rostlina potřebuje dostatek vody i výživy, je třeba
ji tedy pravidelně zalévat a jednou
týdně přihnojovat. Kvete dlouho –
od července do října.
A proč se obrací na slunce? Otáčení za sluníčkem se ve skutečnosti
objevuje jen u nerozvinutých květů,
rozkvetlé slunečnice nejsou heliotropní, což znamená, že se za sluncem neotáčí, činí tak pouze mladé
rostliny. Při východu se všechny
slunečnice v této životní fázi natáčí
na východ a postupně „putují“
spolu se sluníčkem po obloze na
západ. V noci se opět vracejí na
východní pozici. Později ale květ
tuto vlastnost ztrácí, neboť díky
zrajícím semenům ztěžkne a stonek
dřevnatí.
Foto: Michal Vaňáč
NA TALÍŘI
VŠELÉK MED
působí jako peroxid vodíku a pomáhá v kuchyni
U
ž naše babičky
říkaly, že med je
všelék – působí
protizánětlivě, podporuje
trávení, imunitu,
dodává tělu energii, posílí srdce.
Existují dva druhy medu – květový
a medovicový. Z těch prvních jsou
nejoblíbenější a nejčastější slunečnicový, akátový, lipový a řepkový.
Medovicový med je méně dostupný, produkuje ho hmyz (např. mšice) sající mízu z vodivých pletiv
rostlin. Kapky přebytečné sladké
tekutiny vystřikují na povrch listů
a jehličí, kde je sbírají včely. Tyto
šťávy jsou vedlejším produktem
zmíněných cizopasníků a nejde
o jejich výkaly. Medovicový med,
podobně jako akátový med, krystalizuje jen částečně a velmi pomalu,
má několikanásobně vyšší množství vitaminů a minerálů než med
květový.
V létě je nejvhodnější doba zásobit
se medem od domácích včelařů, u
nichž máte zaručenou kvalitu. Tak
jako řada věcí kolem nás,
i med podléhá módě. Kdysi nám
dělali radost plastoví medvídci plní
medu, dnes je na pořadu medová
pasta, která by neměla tak lehce
zcukernatět. Není tekutá, neteče
a je bledší než ostatní medy. Nejde
o nikterak technicky náročnou novinku, ale pouze o technologickou
úpravu.
Pokud si nejste jisti, hledejte na
obalech označení Český med. To
funguje od roku 1999 a zavedl ho
Český svaz včelařů kvůli jasnému
odlišení od méně kvalitních medů
ze zahraničí. Pravidla pro tuto
známku jsou přísnější, než stanoví
EU i Ministerstvo zemědělství.
Zajímavý a lákavý je i zázvorový
med, který lze sehnat hlavně
u soukromých včelařů, vyrobit si
ho ale můžeme i sami. Stačí najemno nastrouhat zázvor a smíchat
ho s medem. Takto ochucený med
pomáhá při nachlazení. Má však
jednu nevýhodu – vydrží zhruba
jen 14 dnů, ale stojí za to. Doma
si lze udělat i bylinkový med.
K jeho výrobě můžete využít
bylinky z vaší zahrádky. Například
mátu, meduňku nebo kvetoucí
mateřídoušku omyjete, vložíte
do sklenice a přelijete tekutým
medem. Tímto způsobem můžeme
nechat louhovat bylinky i několik
měsíců. Když chceme med jíst, bylinky vyjmeme a med je připravený ke konzumaci. Další variantou
je vložit do medu tyčinku skořice
nebo vanilkový lusk a nechat asi
měsíc louhovat.
Zdravotní účinky medu jsou známé už 2 700 let. Používal se pro
léčbu ran, vředů, popálenin i chorob, včetně těch tropických. Nasazoval se až do doby, než lékaři
začali využívat antibiotika. Vědci
později přišli na to, že med působí antibakteriálně kvůli nízkému
obsahu a aktivitě vody způsobující
osmózu a efekt peroxidu vodíku.
Foto: sxc.hu
RECEPTY S MEDEM
RYCHLÉ PEČIVO
MEDOVÝ NÁPOJ
Co budeme potřebovat:
250 g tekutého medu, 200 g práškového cukru,
2 vejce, 500 g práškového cukru, 1 lžíce jedlé
sody, špetku mleté skořice a hřebíčku, citrónovou kůru
Co budeme potřebovat:
2 lžíce medu, 1 malé zralé avokádo, 1 kiwi,
250 pomerančového džusu, 250 ml grepového
džusu, kostky ledu
Jak na to:
Všechny ingredience smícháme, zpracujeme
a vyválíme. Formičkami pak vykrájíme různé
tvary a položíme na vymaštěný plech. Ideální
je těsto připravit den předem.
Jak na to:
Kiwi oloupeme, avokádo rozpůlíme, vyndáme
pecku a vydlabeme dužinu. Tu společně s kiwi
a medem rozmixujeme. Ovocné pyré pak smícháme s oběma džusy. Podáváme vychlazené
s ledem. Dobrou chuť!
NA TALÍŘI
NA CESTÁCH
Kde koupit
Na konci srpna začne jubilejní ročník
KVALITNÍ
REGIONÁLNÍ
POTRAVINY?
ZEMĚ ŽIVITELKY
V pojízdné prodejně po celém Česku
K
valitní domácí potraviny od prověřených
producentů nabízí už od
začátku léta pojízdná
prodejna. Nabízí výrobky, které za
poslední čtyři roky získaly značku
Regionální potravina.
Kupující si mohou vybrat z bohaté
nabídky delikátních sýrů, poctivých uzenin, medů, originálních
cukrovinek, piva z malých pivovarů, 100% moštů nebo ovocných
džemů. Obchod na kolech projede
celkem 32 měst ve všech krajích
České republiky. Zaměřuje se na
farmářské trhy, sezónní slavnosti
a festivaly, dožínky nebo zemědělské výstavy. Kolemjdoucím nabídnou hostesky vybrané výrobky
k ochutnání a vysvětlí, v čem jsou
Regionální potraviny jedinečné.
Foto: Regionální potravina
TOUR PLAN POJÍZDNÉ PRODEJNY
REGIONÁLNÍCH POTRAVIN V SRPNU A ZÁŘÍ
2. 8. Liberec
3. 8. Opočno
4. 8. Hostinné
9. 8. Břeclav 10. 8. Hodonín
11. 8. Kyjov
15. 8. Telč
16. 8. Jihlava
18. 8. Šumperk
22. 8. Zlín
23. 8. Kroměříž
Soukenné náměstí,
Farmářské trhy před NC Forum
Porcinkule 2013
Porcinkule 2013
KD Delta, ulice 17. listopadu,
Farmářské trhy
Svatovavřinecké slavnosti
dožínky
Historické slavnosti města
Masarykovo náměstí,
Prázdninový jarmark
Mezinárodní folklorní festival
Mezinárodní festival dechových
a folklorních souborů
Dožínky Zlínského kraje
24. 8. Krnov
25. 8. Frýdek-Místek
28. 8. Brno
29. 8. Blansko
31. 8. Plzeň
1. 9. Hlinsko 6. 9. Louny
7. 9. Peruc
13. 9. Semily
14. 9. Všeň 28
15. 9. Litoměřice
Hlubčická 497/154,
Farmářské slavnosti
Frýdecké historické slavnosti
Mezinárodní folklorní festival
nám. Republiky, Farmářské trhy
Pallova 12, Farmářské trhy
Adámkovy folklorní slavnosti
výstaviště, Potravinářský
a nápojový salon – veletrh
Celokrajské dožínky
Ústeckého kraje
park – Ostrov, Semilský pecen
Dvůr Borčice, Farmářské slavnosti
výstaviště, Zahrada Čech
J
ediná výstava v České republice, která zahrnuje celý
zemědělsko-potravinářský
sektor, se uskuteční od 29.
srpna do 3. září. Už 40. ročník Země živitelky tradičně přivítá
českobudějovické výstaviště.
Podtitulem akce je slogan Budoucnost českého zemědělství a českého
venkova, z něho bude vycházet i program. Návštěvníci se mohou těšit na
zemědělskou techniku, proniknou do
tajů rostlinné, živočišné a potravinářské výroby, vystavovatelé se budou
věnovat i obnově a rozvoji venkova,
službám pro zemědělství nebo lesnímu a vodnímu hospodářství.
Součástí akce bude také soutěž
o Zlatý klas a prezentace Národní
značky kvality KLASA, Regionální biopotraviny, značek Naše bio,
Český výrobek – garantováno nebo
„Chutná hezky Jihočesky“. To vše
slibuje ochutnávky, takže se gurmáni
mají opravdu na co těšit.
Organizátoři jako každý rok myslí
i na zábavu. Po celou dobu konání
Země živitelky se uskuteční koncerty
dechových kapel a folklórních souborů. Na své si přijdou i milovníci
rocku, zahrají skupiny Jaksi Taksi
a Arakain.
Skvělou podívanou slibují i Národní
dožínky, Den českých pekařů
a cukrářů či Den potravin.
Jak shrnuli pořadatelé: „Po celou
dobu výstavy se můžete těšit na
prezentace kvalitních českých potravin, přehlídku zemědělské techniky
a hospodářských zvířat. Vše bude
doplněno narozeninovým doprovodným programem se spoustou soutěží
a dobré zábavy.“ Podrobný program
je k dispozici na internetových stránkách vcb.cz.
Do Českých Budějovic přijede na
700 vystavovatelů, kteří obsadí
35 622 metrů čtverečních výstavní
plochy a 18 pavilonů. Očekává se
32 zahraničních zastoupení a až sto
tisíc lidí. A chybět nebude ani Velká
návštěvnická soutěž.
Foto: Mediafax
NA CESTÁCH
MIKULOV
snoubí historii a víno
H
istorické náměstí,
zámek, hrobka,
kostel, pravoslavný chrám, hrádek,
křížová cesta či
jeskyně. Všechny
tyto památky naleznete na jediném
místě. V malebném městečku ležícím asi 50 kilometrů jihovýchodně
od Brna. Vítejte v Mikulově, kde
prim hraje historie a víno.
První písemná zmínka o Mikulově
pochází z roku 1173. Později se
z osady stalo městečko a už na
začátku 15. století bylo povýšeno na
město. Od 13. do 16. století patřil
Mikulov Lichtenštejnům, od konce
16. století pak Ditrichštejnům. Ti
vlastnili zdejší zámek (vznikl v 17.
století na místě románského a později gotického hradu) do 1945, kdy
vyhořel. Zajímavostí je, že zde byly
2. prosince 1805 dojednány předběžné podmínky míru mezi Francií
a Rakouskem po bitvě u Slavkova.
O 61 let později tu bylo podepsáno tzv. Mikulovské příměří, mezi
Rakouskem a Pruskem, tedy mír po
porážce rakouských vojsk v bitvě
u Sadové. V druhé polovině 19.
století Mikulov začal ztrácet na významu (ležel mimo hlavní železniční
tratě) ve prospěch Břeclavi, která se
stala místo Mikulova v roce 1960
okresním městem.
Kam se tedy vydat a dozvědět se
něco o tom, jak se v Mikulově kdysi
žilo a stavělo? Začít můžeme právě
v mikulovském zámku, který potěší
především milovníky vína. V prostorách barokních koníren se loni otevřela výstava Víno napříč stoletími,
jež je největší stálou výstavou vín
v Česku. Návštěvníci načerpají znalosti o historii vinohradnictví nejen
v Čechách a na Moravě, ale také
v Evropě a ve světě. Putování v dějinách o víně začne před 18 miliony
let, kdy vznikl otisk révy teutonské.
Ten poprvé dlouhodobě půjčili zaměstnanci Národního muzea v Praze
a mohou ho tak vidět i zájemci na
jihu Moravy. Expozice ukazuje také
umění historického Egypta, lidé si
mohou projít románský sklep, gotickou kapli, renesanční labyrint
i barokní divadlo – upozorňují pořadatelé.
Součástí výstavy jsou i filmy, které
přiblíží vinařství v jednotlivých historických etapách. Na své si přijdou
i děti, autoři pro ně připravili nejrůznější hmatové a interaktivní prvky.
Další informace a unikátní předměty
nabízí také Regionální muzeum
v Mikulově. Vinařská expozice má
tři části. Tou první je zámecký sklep
s obřím sudem, který pochází z roku
1643 a svým objemem zhruba 1 014
hektolitrů (135 tisíc lahví) se řadí
mezi největší v Evropě. Tradiční
vinařství na Moravě pak referuje
o historii pěstování révy vinné,
výrobě vína. Zájemci zde uvidí také
nářadí k obdělávání půdy ve vinici.
Součástí výstavy jsou i historické
vinařské lisy z jižní Moravy, ale i ze
západního Slovenska.
Ze zámku pak můžeme sejít na centrální náměstí a obdivovat tu třeba
rohový sgrafitový dům
U Rytířů, kašnu (z roku 1700) nebo
sousoší Nejsvětější trojice. Tomu se
říká spíše Morový sloup a pochází
z let 1723 – 1724. Ale nemusíte se
bát, že by mu jeho věk neprospíval.
Místní na něj dávají pozor, a nechali
ho opravit v letech 1897 a později
1997 – 1998. Z náměstí je nejblíže
do Ditrichštejnské hrobky. Původně
to byl kostel z poloviny 17. století
s pohřební kaplí Ditrichštejnů. Své
typické dvou věžové průčelí získal
teprve počátkem 18. století, ale to
stále ještě nesloužil svému dnešnímu účelu. Stavbu výrazně poškodil
požár v roce 1784 a až v polovině
19. století byla přestavěna na hrobku
Ditrichštejnů. Právě sem přestěhovali
pozůstatky členů rodiny z let 1617 –
1852, které byly uloženy pod kos-
telem sv. Václava. Ten stojí dodnes
a není jediný, který lze v Mikulově
navštívit. Svůj kostel tu má také sv.
Jan Křtitel a sv. Mikuláš. Posledně
jmenovanou památku koupila v roce
1997 pravoslavná církev a nyní je
z ní pravoslavný chrám.
Další kroky mohou zamířit na Kozí
hrádek nebo do Turoldovy jeskyně.
Žádný z turistů v Mikulově by ale
neměl vynechat dominantu města –
Svatý kopeček. Nepříliš dlouhá trasa
na jeho vrchol ke kapli sv. Šebestiána, zvonici a kapli Božího hrobu
začíná u jedné z vinoték a lemuje
ji křížová cesta se 14 zastaveními,
která se postupně opravují. Největší zážitek ale poskytne toto poutní
místo 1. září, kdy se koná tradiční
Mariánská pouť.
Kromě Mikulova samotného poskytuje mnoho turistických příležitostí
i okolí města. Pro cyklisty je určena
Mikulovská vinařská stezka. Měří
zhruba 82 kilometrů a vede z Mikulova přes Sedlec, Úvaly, Valtice (Salón vín České republiky), Hlohovec,
Lednici, Bulhary, Milovice, Dolní
Věstonice, Strachotín, Ivaň, Pasohlávky, Brod nad Dyjí, Novosedly,
Nový Přerov, Dobré Pole, Březí
a zpět do Mikulova.
Na kole i pěšky lze absolvovat asi
dvacetikilometrovou naučnou stezku,
která seznamuje cestovatele
s vinařskou historií kraje pod Pálavou. Vede opět z Mikulova na obce
Bavory, Perná, Horní Věstonice,
Dolní Věstonice, Pavlov, Klentnice
a do výchozího místa.
Nejkratší je vinařská naučná stezka Stará hora
(přibližně 3,5 kilometru).
Je součástí 37 kilometrů
dlouhé cyklostezky a zájemce provede vinicemi ve
viniční lokalitě Stará hora.
Na jedenácti informačních
panelech je popsána historie
i současnost pěstování révy
vinné v tradiční vinařské
obci Novosedly.
S vínem jsou pevně spjaty i každoroční významné akce. Nejproslulejší
je Pálavské vinobraní, které se letos
uskuteční od 6. do 8. září. Kdo by
chtěl zažít komornější atmosféru,
může zajít na další akce jako je
například Výstava vína mikulovské
vinohradnické podoblasti, Mladé
víno odchází, Mikulovské vinné
trhy, Mikulov Gourmet Festival,
Prázdniny s vinařem, Zarážení hory
a degustace vín pod širým nebem,
Mikulovské Dýňobraní, Ochutnávka
mladých vín při příležitosti Pálavského gulášfestu nebo Svěcení vína.
Foto: Mediafax
UVAŘTE SI
NA CESTÁCH
Podívejte se,
JAK SE ŽIJE NA FARMĚ
P
říznivci farmaření
se sjedou 24. srpna
do Krnova
v Moravskoslezském kraji. Uskuteční se tam letos
už pátý díl Farmářských slavností. Do svého království nás tentokrát pozve veterinární
lékař Petr Löwenthal s rodinou.
Na statku, kde dříve byla hospoda
a povoznictví, a který leží jen pár
desítek metrů od polské hranice,
hospodaří již dvacet let.
Původně se tu pracovalo na 37
hektarech půdy, v současné době
jich je už 400. Farma funguje jako
čistě rostlinná (obilí a řepka), na
neúrodné půdě vysázeli nedávno
Löwenthalovi jablečný sad. Polní práce zde usnadňují výkonné
zemědělské stroje, přesto rodina na
usedlosti chová několik koní.
Že se k Löwenthalovým opravdu vyplatí zajet, svědčí to, že se
umístili na druhém místě v soutěži
Farma roku 2008. Pokud se tedy
budete chtít podívat na to, jak žijí
zemědělci, vydejte se do Hlubčické
ulice 154 v Krnově právě 24. srpna.
Poslední část Farmářských slavností se přesune do Libereckého kraje.
Tam mohou zájemci přijet 14. září
do Všeně u Turnova na statek Dvůr
Borčice.
Letošní Farmářské slavnosti přinesly jednu novinku. Na každé z farem
byla nebo bude vysazena lípa Antonína Švehly - statkáře,významného
politika a někdejšího předsedy
Agrární strany.
Foto: eagri.cz
Zmrzliny a maliny
pomohou v parných dnech
Léto je v plném proudu, a tak určitě přijde vhod lahodná zmrzlina. A žádná určitě nechutná lépe než ta,
kterou si sami vyrobíte. Doplnit jí můžete laskominou
z malin, které se skvěle hodí také k výrobě šťávy.
MALINOVÉ PUSINKY
Co budeme potřebovat:
100 g malin, 70 g malinového džemu, 300 g cukru
krupice, 3 bílky, 30 umletých nebo rozdrcených
pistácií
Jak na to:
Nejprve si z bílků a cukru vyšleháme tuhý sníh.
Plech vyložíme pečícím papírem a na něj poskládáme kolečka ze sněhu, která jsme vytvořili polévkovou lžící. V troubě sušíme při 100 °C asi dvě až
dvě a půl hodiny. Pak už zbývá pusinky naplnit. Až
vychladnou, seřízneme z nich vršek, naplníme džemem, malinami, posypeme pistáciemi a přiklopíme
seříznutou částí.
JEDNODUCHÁ ČOKOLÁDOVÁ
ZMRZLINA
Co budeme potřebovat:
100 g hořké čokolády, 50 g kakaa, 250 ml smetany
na šlehání, 3 dl vody, 100 g cukru krystal
Jak na to:
Cukr rozpustíme vodě a necháme vařit asi pět minut
na mírném ohni. Přidáme kakao a rozsekanou čokoládu. Směs mícháme, dokud se čokoláda nerozpustí,
a opět mírně povaříme asi pět minut. Pak necháme
vychladnout. Mezitím si vyšleháme smetanu, dáme
zchladit a spojíme se směsí, pak necháme asi čtyři
hodiny mrazit.
DOMÁCÍ MALINOVÁ
ŠŤÁVA
Co budeme potřebovat:
maliny, cukr (na litr malinové šťávy asi 700 g)
Jak na to:
Maliny umyjeme a dáme do pětilitrové lahve tak,
aby dosahovaly zhruba patnáct centimetrů pod okraj.
Vše přikryjeme gázou a utáhneme provázkem nebo
gumičkou. Lahev postavíme na slunečné místo a
necháme ji tam asi dva týdny, pokud bude extrémně
teplo a slunečno můžeme tuto dobu zkrátit na deset
dní. Vytvoří se sirup, který scedíme. Využijeme přitom jen volnou šťávu, na ovoce příliš netlačíme. Na
jeden litr šťávy použijeme 700 g cukru a obě přísady
pomalu vaříme asi deset minut. Vzniklou pěnu sebereme sítkem a čistý sirup nalijeme do lahví, které
uzavřeme a necháme vychladnout při pokojové teplotě. Výsledek našeho snažení pak můžeme přendat
na chladné a tmavé místo, kde vydrží několik měsíců
i let. Skvěle se hodí v kombinaci s vodou, navíc ho
můžeme použít jako sladidlo do čaje.
CITRÓNOVÁ ZMRZLINA
Co budeme potřebovat:
4 citrónu, 8 dl smetany na šlehání, 4 vejce, 150 g
cukru krystal
Jak na to:
Ve vodní lázni vyšleháme smetanu s cukrem a čtyřmi žloutky do husté pěny. Do horké směsi přidáme nastrouhanou kůru ze dvou citrónů a necháme
vychladnout. Pak doplníme šťávou ze čtyř citrónů a
necháme ještě chvíli vychladit. Nakonec vmícháme
sníh ze čtyř bílků a dáme zamrazit.
PRANOSTIKY NA SRPEN
› V srpnu již nelze slunci mnoho věřit.
› Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně pak.
› Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy.
› Moc hub srpnových – moc vánic sněhových.
› 4. 8. Potí-li se Dominik, bude ještě Marek v kožiše.
› 7. 8. Na svatého Kajetána otvírá se stodol brána.
› 10. 8. Pěkné počasí na sv. Vavřince ukazuje na pěkný podzim.
› 15. 8. Slunce-li o Nanebevzetí Panny Marie svítí, lze hojnost vína se nadíti.
› 16. 8. Prší-li jen týden po svatém Rochu, bramborů každý den trochu.
RADÍTE, JAK NA TO
Na pach barev
CIBULI
M
Máte i vy užitečnou radu nebo nápad,
o který byste se chtěli podělit
s ostatními čtenáři a poradit jim?
Napište nám na [email protected] a my váš
tip rádi zveřejníme v dalším čísle. Na stejnou
adresu se nám také ozvěte, pokud si nevíte
rady s problémem při chování domácích zvířat
či pěstování na zahrádce. Rádi pomůžeme!
ožná se to stalo i vám. Vymalovali jste
pokoj a doufali, že pořádným větráním
odstraníte zápach nových barev,
který se v místnosti držel.
Jenže ani po několika dnech se situace
nezlepšila. V takovém případě pro vás
máme radu. Do trochy vody nakrájejte
několik koleček cibule a dejte je do
pokoje s novým nátěrem.
Za několik hodin by měly
cibule pach barev do sebe
pohltit a vy se bude
cítit lépe.
Foto: sxc.hu
› 18. 8. Přinese-li déšť svatá Helena, bývá otava dlouho zelená.
› 23. 8. Má-li Filip hromy v průvodu, značí to brzký déšť a úrodu.
› 24. 8. Od svatého Bartoloměje slunce již tolik nehřeje.
› 28. 8. Jak je teplo o Augustinu, tak bude studeno na Kateřinu.
› 29. 8. Prší-li na den stětí svatého Jana Křtitele, zkazí se ořechy.
JEN TO DOBRÉ Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství
Vydává: Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1
Redakce: 4 Elements Group s.r.o., Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3
Šéfredaktor: Václav Šámal, [email protected]
© Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva zemědělství, je zakázána jakákoli další publikace,
přetištění nebo distribuce (tištěnou i elektronickou formou) jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného v tomto PDF zpravodaji.
Download

Srpen 2013