Slovo víry
02/2015
A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme.
Římanům 10:8
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem,
duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na
jehož tvorbě se můžete podílet i vy.
Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
Pokud máte zájem o spolupráci nebo byste chtěli
přispět článkem, svědectvím či povzbuzením,
kontaktujte nás.
Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto
časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni ať jsou
kdekoli.
Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení!
Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila
český národ.
Jsme zde proto, aby byl český národ spasený!
Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra
v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání!
Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost,
svobodu, pokoj, vítězství a zdraví.
[email protected]
vydalo: Biblické Centrum Víry o.s.
Členové redakce : Kukla Vítězslav
Kuklová Iveta
Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
Bůh
kompenzace!!!
Milí čtenáři, tentokrát se s vámi chci sdílet o kompenzaci. O možnosti, kterou
Bůh nabízí ve Svém Slově. O možnosti, kdy nám Bůh vynahradí to, co nám
bylo sebráno.
Když se člověk znovuzrodí ve středním věku, jsou před ním ještě mnohé roky,
kdy si může naplno užívat života v požehnání. Když se ale zamyslíme,
uvědomíme si, že i takový člověk byl okraden o mnoho věcí. Kdyby věřil od
malička, byl by ochráněn od spousty zranění a chyb, které přišly do jeho života,
protože neměl Boha na své straně a nemohl Jím být veden.
U lidí, kteří vydají svůj život Ježíši později, je to ještě více markantní. Zbývají
jim ještě roky, ale většinu svého života již mají za sebou. Možná vidí své
úspěchy, ale poté, co se znovuzrodí, vidí také, co vše mohli udělat jinak – lépe.
Myslím si ale, že většina lidí, kteří věří, mají stejně pocit, že něco promarnili, že
o něco přišli, že něco minuli. Prostě o něco přišli!
Pro všechny lidi je tu ale dobrá zpráva. Bůh je mocen a ochoten nám
kompenzovat vše!
Jóel 2:23-27 Synové Sionu, jásejte, v Hospodinu, svém Bohu, se radujte,
neboť vám dá déšť, jak se patří, vylije na vás liják vydatný, podzimní i jarní,
jako dřív. Tvá humna budou plná obilí, tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.
Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, ponravy i housenky - mé
veliké vojsko, které jsem na vás vypravil. Budete jíst a jíst až do sytosti a jméno
Hospodina, svého Boha, velebit, toho, jenž pro vás koná zázraky: Můj lid už
navěky nedojde potupy! A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli, že váš Bůh jsem
já, Hospodin, a žádný jiný není. Můj lid už navěky nedojde potupy!
Žalm 103:2-5 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka
dobrodiní Jeho, kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje
všecky nemoci tvé, kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě
korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním, kterýž nasycuje dobrými věcmi
ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
Izajáš 61:7-8 Místo své hanby budete mít dvojitý podíl, místo své potupy
budete jásat nad svým dědictvím. V jejich zemi získáte dvojitý podíl,
budete obdařeni věčnou radostí. Já Hospodin totiž právo miluji a nenávidím
okrádání a příkoří; proto je odměním ve své věrnosti a uzavřu s nimi smlouvu
navěky.
Když svěříme svůj život do rukou Boha a necháme se jím vést, tak On pro nás
připravil kompenzace.
Nedávno se znovuzrodila jedna starší paní, a když jsme s ní mluvili, tak sice
říkala, že by byla ráda, kdyby se o Ježíši dozvěděla dříve, ale že teď aspoň
může žít jinak. Může žít s pokojem v srdci a očekáváním dobrých věcí.
Nyní se může modlit za své děti a vnoučata a vědět, že Bůh se o ně postará.
Navíc poznala nové přátele, křesťany, kteří se jí stali bratry a sestrami a kteří ji
milují.
Osobně věřím, že Bůh pro ni připravil velkou zásobu radosti a potěšení, které
přebije cokoli z její minulosti.
Bůh ve svém slově zmiňuje také kompenzaci hmotnou a dokonce i fyzickou.
Je možné přijímat kompenzace od Boha a vypadat tak mladě, že by vám nikdo
nehádal váš věk, být zaopatřen a dokonce žít v hojnosti.
To vše má Bůh pro ty, kdo jsou připraveni a ochotni Mu důvěřovat.
pastor Vítězslav Kukla
Modlitba v duchu
„Duchem choďte a žádosti těla nevykonáte.“
(Galatským 5:16)
Minule jsem psala o tom, že lékem na tělesnost je
chodit duchem.
Ale co to vlastně znamená chodit duchem?
1. Modlit se v jazycích
2. Být plný Božího Slova a jednat podle něj
Dnes se chci zaměřit na modlitbu v jazycích. Je to
ohromný dar od Boha. Možná si to mnohdy ani tolik
neuvědomujeme.
Vykupujte (nepromarněte tento) čas; nebo dnové zlí
jsou. Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která
by byla vůle Páně. A neopíjejte se vínem, v němžto
jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem
Svatým. (Efezským 5:16-18)
Bůh nám ve Svém Slově říká, že máme být naplňováni
Duchem. Když nám Bůh něco v Bibli říká, znamená to,
že je to pro nás důležité.
Jak se máme naplňovat Duchem Svatým?
Ale vy, nejmilejší, vzdělávejte se na té nejsvětější víře
vaší, modlete se v Duchu Svatém. (Juda 1:20)
Naplňovat se Duchem znamená modlit se v jazycích.
Pokud nejsme zvyklí pravidelně se modlit v jazycích,
půjde nám to ze začátku trochu ztěžka. Tím se však
nenechejme odradit.
Většinou se do toho zapojí naše mysl s naším tělem
a začne nám říkat, že jsme se zbláznili. Různými
způsoby nám chce vymluvit to, co děláme. My však
máme svoje tělo podmaňovat. V tuto chvíli to znamená
dál se modlit v jazycích, ať už u toho máme dobré či
špatné pocity. Po chvíli modlitby v jazycích začne mít
náš duch nad naším tělem navrch.
Apoštol Pavel řekl, že se modlil v jazycích víc než
ostatní. Povzbuzuji vás, abyste se modlili tak často, jak
to jen jde.
Prosím, nepochopte mě špatně. Nemám na mysli to,
že si budete s někým povídat a zatím, co on vám bude
něco říkat, budete se modlit v jazycích. My ženy se
můžeme například modlit v jazycích při vaření, mytí
nádobí, obzvlášť když nádobí myje myčka , uklízení,
žehlení. Samozřejmě, že ideální je vyhradit si každý
den na modlitbu v jazycích speciální čas. Ale je lepší
vytknout si malý cíl, ten splnit a postupně si přidávat.
Po nějaké době se to bude líbit i našemu tělu a bude
tuto činnost s námi rádo vykonávat.
pastor Iveta Kuklová
Nezapomínej,
že On je živý Bůh
Žalm 103:2 Dobrořeč duše má Hospodinu a nezapomínej se na všecka
dobrodiní Jeho.
Každý člověk může v životě na něco zapomenout. Nemůže si třeba
vzpomenout na jména svých dávných spolužáků, cizokrajná místa, která
projížděl během své dovolené nebo na to, co měl před týdnem k večeři. Nikdy
by však neměl zapomenout na svého Nebeského Otce, na Jeho velikost,
dobrotu a milosrdenství.
Stává se, že lidé chodí pravidelně do církve, kde také slouží. Každý měsíc platí
desátky a čtou si denně několik kapitol v Bibli. Napohled vypadá vše dokonale,
ale v jejich životě přesto něco důležitého chybí: je to přítomnost živého Boha.
On je navěky živý Bůh a právě teď je s tebou. Právě tento den můžeš zažívat
Jeho dobrotu a milosrdenství.
Proto je nesmírně důležité si Boha uvědomovat, děkovat Mu za to, co dobrého
pro nás udělal, ale děkovat Mu již i za to dobré, co od Něho očekáváme, neboť
On je věrný a Jeho Slovo je pevné.
Jeden věřící, významný, americký lékař vyprávěl své svědectví, jak nenáviděl
ve svém dětství chudobu, ve které žil a vyrůstal. Zlom nastal ve chvíli, kdy si
uvědomil, že chudoba může být v jeho životě jen dočasná, a že ji nemusí žít
celý život.
Pokud přijdou v životě problémy, je potřeba se na ně dívat jako na věci
dočasné, které Bůh může proměnit ve vítězství, a to Mu poté přinese slávu (2.
Korintským 4:17-18). Nezáleží však jen na Bohu, protože ten je připraven vždy,
ale i na tobě a na tvé víře.
Před dávnými lety žil v Persii muž jménem Mardocheus, který byl strýcem
královny Ester. Její jméno je daleko známější než jeho, ale to on ji vychovával,
ovlivnil její život, vyučoval ji o Bohu a také on byl ten, který ji nabádal, aby šla
prosit krále o milost pro židovský národ. Mardocheus byl muž plný víry, ale také
plný lásky. Mohl prosit pouze o záchranu svého života, byl přece strýcem
královny. On však myslel na celý židovský národ a Bůh zjevil svoji slávu. Jeden
den se pro Mardochea stavěla šibenice a o několik dní později se stal druhým
nejmocnějším mužem Persie, obrovské země, kterou tvořilo 127 krajin (kniha
Ester).
Každý biblický příběh je pro nás velkým povzbuzením. Ale také život každého
z nás má být jedinečným příběhem. Nezáleží na tom, jak velké jsou činy, které
pro Boha děláš.
A proto bych chtěla zmínit ještě jeden příběh:
V Lukášově evangeliu (Lukáš 10:30-37) vyprávěl Ježíš podobenství o člověku,
který byl zbit a okraden lupiči a polomrtvý ležel na cestě. Šli kolem něj tři lidé:
kněz, levíta a Samaritán. První dva chvátali, zřejmě na nějakou „úžasnou akci“,
a pomoci tomu člověku bylo pro ně příliš malé, zbytečné a časově náročné.
Ten třetí také asi neměl času nazbyt, ale poslechl své srdce (poslechl Boha),
zastavil se na své cestě a tomu člověku pomohl.
Ti první dva tak chvátali za „velkými věcmi pro Boha“, že úplně minuli Boží
plán, který je mohl v životě pozvednout a naplnit. Z lidského pohledu může být
obyčejná věc pro Boha vzácná a cenná a velké věci mohou začínat právě těmi
malými.
Nezapomínej na svého dobrého, ale zároveň mocného Boha, drž se Ho každý
den, dovol Mu, ať vede tvé kroky. Pokud řekne: „Zastav se“ nebo „změň směr“,
udělej to. Jeho plány jsou lepší než ty tvoje. On má pro tvůj život a skrze tvůj
život ještě tolik dobrých věcí!
Veronika Kulířová
MILOSRDENSTVÍ JE SKUTEK
Kdysi jeden znalec Písma pokoušel Ježíše. Ježíš mu odpověděl příběhem
o člověku, kterého přepadli a zbili lupiči a polomrtvého ho nechali ležet
u cesty. Lupiči v tomto příběhu zastupují nemilosrdný svět hříchu. Hřích
krade a ničí. Proč lupiči toho muže rovnou nezabili? Nevíme.
Možná měli své vlastní desatero, co je menší hřích a co už je velký,
neodpustitelný hřích. Svět má svá vlastní měřítka. Zajímavé je i to, že
nevíme, kdo byl ten přepadený muž. Byl bezvýznamný v lidských očích
nebo to byl někdo vážený a důležitý? Mohl to být Hebrej nebo i Říman.
Modlil se ten muž k Bohu o pomoc? Nevíme. Víme jen, že zůstal ležet
u cesty, mezi životem a smrtí. Neschopen sám si pomoci.
Šel kolem něj po cestě Boží muž, zástupce Boha na zemi. Uviděl toho
zuboženého člověka. Možná ho slyšel i sténat a naříkat, možná i prosit
o pomoc. Ale Boží muž se zraněnému vyhnul. Obešel ho. Za chvíli tudy
šel další Boží muž. Také uviděl dobitého člověka mezi životem a smrtí,
a také se mu vyhnul. Co si pomysleli kněz a levita, kteří šli okolo?
Nevíme.
Víme jen, že pohrdli tím zbitým člověkem. Nezajímal je. Možná, že oba
spěchali sloužit jejich Bohu. Neměli čas se zdržovat. Oni, svatí, se přece
nemohli poskvrnit. A zbitý muž mohl vypadat jako opilec, který se popral.
Hříšník, který má co si zasloužil. Jednali by ti svatí muži jinak, kdyby
věděli, že ten zbitý muž je pan NĚKDO? Třeba, že je to také kněz nebo
levita nebo vysoce postavený Říman?
Kněz a levita v tomto příběhu reprezentují náboženství. Pomazaní Boží
muži, kteří ztratili soucit a milosrdenství, ztratili PODSTATU a ZÁMĚR.
Ztratili kontakt s Božím srdcem.
Šel po cestě i nějaký nejmenovaný muž ze Samařska. Pohnut soucitem
postaral se o zbitého. Zastavil se, (změnil své plány), dotýkal se ran toho
zbitého člověka, nelitoval obětovat olej a víno, aby mu rány ošetřil. Víno
se používalo k desinfekci a také jako medicína. Víno také připomíná
kalich večeře Páně, tedy symbol prolité Kristovy krve. Olej se používal
k hojení ran. Olej je symbol hojnosti a Božího pomazání. Pomazávali se
jím svatí Boží muži, a svaté předměty.
Možná, že Samařan změnil i směr své původní cesty, když zavezl zbitého
do hostince a zaplatil hostinskému, aby se o zuboženého muže staral.
Samařanův soucit ho něco stál. Čas, peníze a možná i risk, že se do
něčeho připlete. Milosrdenství a soucit vždy něco stojí.
Samařan reprezentuje Boží dobrotu, soucit a milosrdenství. Bůh sám
posílá člověku pomoc a často ji posílá právě skrze jiné lidi. Poslal Bůh
kněze i levitu, aby pomohli zuboženému muži? Poslal Bůh Samařana?
Bible říká, stalo se, že šel tou cestou kněz. Přeloženo z anglické Bible, „by
chance“, náhodou, nebo že měl šanci jít tudy kněz. Mimochodem, řecké
slovo přeložené jako náhodou se vyskytuje právě a jedině v tomto verši.
Kněz i levita měli příležitost být nástrojem Boží lásky a dobrodiní.
V příběhu je schován ještě jeden silný moment. A to je právě TEN
MOMENT, ta chvíle. Samařan jednal v tu chvíli, kdy to bylo potřeba.
Představte si, že by levita nebo kněz pocítili výčitky svědomí a později se
na místo, kde ležel zbitý muž, vrátili. Kdyby se o zbitého muže nepostaral
Samařan, mohl tam kněz nebo levita, najít mrtvého člověka.
Milosrdenství je potřebné ve chvíli potřeby. Ne až zítra. Dnes platí, miluj
Boha a miluj bližního svého, to čiň a budeš živ. Bůh nám dává příležitosti
prokazovat milosrdenství. Příležitost a šanci dostal i zákoník, který
pokoušel Ježíše. Ježíš mu řekl: Jdi a jednej tak. Tedy jdi a prokazuj
milosrdenství. (podle Lukáš 10:25-37)
Pavla Klingerová
PŘÍLIŠ
POZDĚ
Slyšela
jsem vyprávění jednoho misionáře, kterého Bůh povolal
z Brazílie na misii do Kolumbie. V té době bylo složité posílat dolary
(peníze) mimo Brazílii, takže misionář nemohl mít velkou a štědrou
podporu ze své země. Mnoho let žila celá jeho rodina velmi, velmi,
velmi skromně. Když po letech misionář kázal v brazilských církvích
a sborech, všude ho pronásledoval jistý muž. Ten naléhavě žádal
pastory sborů, že se musí nutně s misionářem soukromě sejít.
Nakonec se tedy setkali. Ten jistý muž a misionář. Muž padl před
misionářem na kolena a prosil ho: „Bratře, bratře, odpusť mi.“ „A co ti
mám odpustit?“ zeptal se misionář. „Nic jsi mi neudělal.“ „Mám hrozné
výčitky svědomí, celých 36 let, co jsi odešel na misii. Jsem obchodník
a tenkrát, když jsi odcházel, mi Bůh řekl, ať tě podporuji. Měl jsem tu
možnost, měl jsem konto, ze kterého jsem tě měl podporovat a já jsem
to neudělal. Prosím, odpusť mi.“
Bratr misionář se nadechl a chtěl říct něco milosrdného jako, už je to
pryč, odpouštím ti. Ale Duch Svatý k němu promluvil: „Řekni mu jen
´PŘÍLIŠ POZDĚ´.“ „Ne, to mu nemohu říct. Řeknu mu, ´odpouštím ti´.“
„NE, řekni mu, ´PŘIŠEL JSI PŘÍLIŠ POZDĚ´.“ Nakonec misionář řekl,
co tak jasně slyšel od Ducha Svatého. Onen ubohý muž propukl v pláč
a nářek. Misionář plakal také. Došlo i na odpuštění a společnou
modlitbu. Misionář pak řekl, tomu bratrovi podnikateli: „Teď už
nepromarni ani jedinou příležitost a podporuj misionáře a Boží dílo,
kdekoliv ti Bůh ukáže.“
Milosrdenství
je skutek. Nemůžeme ho činit, až když nás trápí
svědomí, že jsme něco měli udělat a neudělali. Může být pozdě. Může
být příliš pozdě.
Pavla Klingerová
Chamtivost
Co je lékem na chamtivost?
Boží láska. Pokud člověk ví, že je Bohem milován, potom také ví, že Bůh je
lepší než jeho peníze. Peníze nás nesmí vlastnit. Proto peníze patří Bohu
a Bůh je Ten, kdo říká, co máme s penězi dělat.
1. Timoteovi 6:10
Kořen zajisté všeho zlého jest milování peněz, kterýchžto někteří žádostivi
jsouce, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými.
Láska k penězům je kořenem všeho zlého. Tato láska pozře srdce člověka.
Jde o naše srdce. Bůh nechce naše peníze. Bůh je lepší než naše peníze. Bůh
ale člověka zná a ví nejlépe, co potřebuje. Pokud se člověk nenaučí dávat,
stane se chamtivým a to mu ubližuje.
Bůh chce, aby se kázalo před sbírkou, protože ví, že je to pro člověka dobré.
A na pastorech a učitelích je pak zodpovědnost o tom mluvit. Nebát se mluvit
o penězích jen proto, že lidé to neradi slyší.
Ať už káže před sbírkou kdokoliv, není to proto, že by chtěl naše peníze. Pokud
by tomu tak bylo, měl by špatné postoje a nepatřil by za kazatelnu.
Bůh nechce naše peníze. Bůh nás tak miluje, že Mu jde o naše srdce, ne
o naše peníze. Proto o nich mluví ve Svém Slově a my potřebujeme vědět, co
o nich říká.
pastor Iveta Kuklová
Pár slov nic nestojí
Filipským 1:9-11
A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala
v důkladnějším poznání a ve vší vnímavosti; abyste uměli rozpoznat to, na čem
záleží, a byli čistí a bezúhonní pro den Kristův, naplněni ovocem spravedlnosti,
které nesete skrze Ježíše Krista ke slávě a chvále Boží.
Apoštol Pavel tady píše věřícím do Filipis. Píše jim, že se za ně modlí. Píše jim,
že mu na nich záleží. Píše jim, že touží po tom, aby žili dobré životy a také aby
byli požehnáním pro druhé.
Když někdy lidé slyší, že máme být požehnáním pro druhé, z nějakého důvodu
si myslí, že se mluví jen o penězích.
Ano penězi mohu požehnat a pomoci druhým. Avšak nejen penězi. Lidé, kteří
právě neprožívají finanční průlom, se opravdu mohou cítit proti ostatním
diskvalifikováni. To ale není celá pravda.
Je zde mnoho jiných možností jak projevovat lásku druhým lidem.
Například jsou tu slova. Slova nic nestojí, a přesto jsou tak mocná.
Slova povzbuzení, slova zájmu o druhé dokáží pohladit a posílit. Slovo ocenění
a respektu dokáže povzbudit. Slova soucitu a porozumění dokáží uklidnit
a uvolnit.
Lidé kolem nás jsou hladoví po lásce. Celý svět chce být milován, respektován,
povzbuzen, potěšen. Všichni po tom touží, bez rozdílu.
A slovo nic nestojí. Slovo může dávat každý člověk.
My věřící máme Boží lásku přímo v sobě. Když ji uvolníme tím, že promluvíme
slova, můžeme i sami prožívat její moc.
Římanům 5:5
A naděje nezahanbuje, neboť láska Boží je vylita v našich srdcích skrze Ducha
Svatého, který nám byl dán.
Chtěl bych dnes každého povzbudit, aby si našel čas, kdy řekne něco
povzbudivého, láskyplného lidem kolem sebe, lidem v církvi, nadřízeným
v práci, prodavačkám v obchodě, prostě lidem.
Nic to nestojí a je to tak úžasné vidět Boha, jak se dotýká lidských životů.
Modlím se i já, aby se láska věřících lidí ještě více a více rozhojňovala
a abychom rozpoznali to,
na čem opravdu záleží.
pastor Vítězslav Kukla
Download

Nezapomínej - Slovo víry