2010
SPŠE Havířov
Luboš Uhliarik
Martin Buchta
Jan Šimurda
[ZABEZPEČENÍ A ŘÍZENÍ
TEPLOTY V DOMÁCNOSTI]
Obsah
1. Úvod
2
2. Programová část na stanici
4
2.1 Část zabezpečení
4
2.1.1 Popis programu
4
2.1.2 Obrazovky pro zabezpečovací blok
9
2.2 Část regulace teploty
17
2.2.1 Popis PID
17
2.2.2 Obrazovky pro teplotní blok
22
3. Programová část
26
3.1 Server
29
3.2 Klient
35
2
1. Úvod
Cílem toho projektu bylo vytvořit systém pro zabezpečení a zároveň regulaci
teploty domácího objektu. Tento projekt byl rozšířen o ovládací program na PC,
který umožňuje pohodlnější ovládání celého systému. Celý projekt byl navržen
zcela flexibilně a uživatel si jej může zcela přizpůsobit svým podmínkám. Jako
hardware byl použit řídící systém Amini2D společnosti Amit a program vyvíjen
v jejím návrhovém prostředí DetStudio.
3
2. Programová část na stanici
2.1 Část zabezpečení
2.1.1 Popis programu
Při návrhu samotného systému jsme se inspirovali skutečným zabezpečovacím
systémem. Jelikož má řídicí systém pouze omezené moduly, museli jsme
některé funkce poněkud přizpůsobit.
Systém je navržen pro hlídání stavů celkem z 32 čidel. Tento počet bylo nutno
rozšířit, jelikož na námi použitém hardwaru se nachází pouze 8 digitálních
vstupů. V úvahu přicházela dvě řešení. Buď použít modul pro rozšíření
digitálních vstupů nabízen firmou Amit, nebo použít zařízení na bázi
multiplexeru. V rámci vývoje jsme vyzkoušeli obě možnosti, abychom zjistili,
která z nich bude více výhodná. V případě použití multiplexeru byla výhoda
v nízké ceně. Naproti tomu by se složitost programu značně zvýšila a řídicí
systém by již neměl dostatečný výkon pro vykonávání dalších činností. Zbyla
nám tedy druhá možnost, která byla dražší, a zároveň jsme tento modul neměli
na škole k dispozici. Ale jako podstatná výhoda se nakonec ukázala integrace
v řídicím systému, což návrh programu značně zjednodušilo.
4
Program pro řídicí systém byl navrhován v prostředí DetStudio v procesích typu
ST. Tento typ procesu má oproti jiným procesům (RS, LA) výhodu, že se nejvíce
podobá klasickému programování a zároveň je pro tento jazyk
v DetStudiu nejvíce modulů.
Proc00 a
TRABIT a
Hlavní modul této části programu se nazývá ErrSig32. Tento modu slouží pro
hlídání stavů v jedné proměnné typu long, která obsahuje 32 bitů. Jelikož má
stanice pouze 8 digitálních vstupů a přes rozšiřující modul je jich připojeno
dalších 24. Tyto vstupy bylo nutno poskládat do jedné proměnné. V procesu
Proc00 se periodicky získává přes komunikační síť ARION z externího modulu
prvních 24 bitů (stavů), které se ukládají do proměnné ARION_IN, jak můžete
vidět na obrázku Proc00 a na prvním řádku. Dalších 8 bitů se načítá
v podprogramu TRABIT, obrázek TRABIT a, který se periodicky vyvolává
v procesu Proc00, obrázek Proc00 a. Čidla jsou potom řazena v proměnné
ARION_IN následovně. Jelikož je proměnná typu long má v binárním stavu tvar
0b00000000000000000000000000000000. Bity číslo 0, to je ten úplně vpravo,
až 23, reprezentují čidla připojena přes externí modul z digitálních vstupů DI0
až DI23. Bity číslo 24 až 31 pak reprezentují digitální vstupy stanice DI0 až DI7.
Jelikož Proc00 má periodu 500ms a z externího modulu přicházejí data
s periodou 500ms, což jsme nastavili v procesu ProcINIT, který se spouští jen
jednou vždy po startu stanice, pomocí modulu ARI_DINode, je tedy maximální
5
doba zpoždění od doby vzniku poplachu k jeho detekci je tedy maximálně 1s,
což je v tomto případě více než dostačující.
Dále bylo třeba zajistit, aby se nedetekoval alarm při sepnutí čidla, když není
zóna zabezpečena. Aktuální stavy zón se nacházejí v bitech @ZONA1, @ZONA2
a @ZONA3. Tyto bity se nacházejí v proměnné DO. Jelikož je tato proměnná
přiřazena na fyzické digitální výstupy stanice, lze aktuální stavy zón sledovat
například pomocí připojení LED diod. Dále bylo nutné zjistit, která čidla se
nacházejí ve kterých zónách. Toho se docílilo pomocí tří proměnných typu long.
ZONONE, ZONTWO a ZONTHR. Když pak například chceme, aby digitální vstup
stanice DI6 byl v zóně 2, pak proměnná ZONTWO, bude mít následující tvar
0bX1XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX. Protože digitální vstup stanice DI6
je v proměnné ARION_IN reprezentován bitem číslo 30, tak musí být v tomto
případě v proměnné ZONTWO příslušný bit v logické jedničce. Zároveň však
musí být stejné bity ve dvou zbylých proměnných v logické nule. Z toho plyne,
že každé čidlo může patřit jen do jedné zóny. Takže chceme-li zanedbat stavy
čidel ze zóny, která není zabezpečena, stačí pouze vynásobit danou zónu jejím
aktuálním stavem a tyto tři součiny pak bitově sečíst, jak lze vidět na následující
rovnici.
Proc00 b
Nakonec z toho získáme číslo typu long, kde čidla, která nejsou hlídaná, jsou
nahrazena logickými nulami a ty ostatní jsou reprezentovány logickými
jedničkami. Toto číslo pak bitově vynásobíme s proměnnou ARION_IN. Takže i
když čidla v proměnné ARION_IN mění svůj stav a nachází-li se v zóně, která
není hlídaná, tak se jejich změna navenek neprojeví. Výsledek se ukládá do
proměnné ARION_ZON.
Všech 32 čidel, lze řadit do celkem 3 zón. Každé čidlo se může nacházet pouze
v jedné zóně. Každá zóna může být aktivována, či deaktivována zvlášť, nebo
všechny dohromady.
Systém využívá pro ověřování dva typy kódů. V prvé řadě je to klasický, pro
každou zónu jedinečný, kód, který slouží pouze pro aktivaci, nebo deaktivaci
6
dané zóny. Dále pak tzv. master kód, který slouží pro náročnější úlohy, jako je
deaktivace více zón najednou a dále také pro změnu nastavení stanice.
Z důvodů bezpečnosti se hesla nedají měnit a jsou tudíž nastavena při
programování. Jediný bezpečný způsob pro identifikaci uživatelů, je použít
prvek Login, avšak ten změnu hesla neumožňuje. Jako heslo je v tomto projektu
použit čtyřmístný číselný kód. Pro jednotlivé zóny jsou použity kódy: Pro zónu 1
je kód „1111“ až pro zónu 3 platí kód „3333“. Jako master kód je zvolena
kombinace „4444“.
Další nedílnou součástí zabezpečovacího systému je paměť pro záznam
důležitých oznámení. V našem projektu jsme ji vyřešili pomocí Aplikačního
deníku. Tento deník pak převzal úlohu Systémového deníku, který měl pro nás
zásadní nevýhodu a to, že data z něj se dala číst pouze v rámci stanice. Deník je
tvořen jako kruhový buffer s velikostí 50 záznamů. Nejstarší záznamy jsou pak
přemazávány novějšími. Jelikož zaznamenávání dat má taktéž vysokou prioritu,
musel být modul umístěn taktéž do procesu Proc00. Samotný záznam do
deníku má na starost modul Report. Ten funguje na principu zapsání události
do deníku na základě změny jednoho bitu. Jelikož o zápis do deníku při vzniku a
zániku poplachu se již stará modul ErrSig32, tak pomocí modulu Report
zapisujeme pouze stavy čidel, když je detekován poplach. Aby nemusel být pro
každé čidlo přiřazen jeden modul Report, tak se zjišťují jejich aktuální stavy
současně. To znamená, že změna stavů čidel je uložena do deníku při změně
kteréhokoli čidla. Abychom ale zároveň věděli, na jaký stav se čidla změnila,
ukládáme pomocí modulu Report kromě kódu také data, z nichž se dá vyčíst
aktuální stav čidel. V položce data je uložena proměnná ARION_ZON. Díky
tomu, že modul je umístěn v procesu Proc00, který se vyvolává periodicky, bylo
nutné ošetřit, aby se modul nespouštěl vždy v každé periodě, ale pouze tehdy,
když dojde ke změně kteréhokoli čidla. Princip, díky kterému jsme toho dosáhli,
popíšu na následujícím obrázku.
Proc00 c
7
Uvažujme, že proměnná REPALA je ze začátku nulová. Na prvním řádku, se do
proměnné uloží stavy všech čidel logicky sečtené s nulou, což na součet nemá
vliv. Na dalším řádku se do pomocného bitu @ALLREP uloží logická jednička,
jestli se proměnná REPALA nerovná proměnné REPALA_B. Ale jelikož je
proměnná REPALA_B, ze začátku nulová a proměnná ARION_ZON má v případě
klidového stavu také nulovou hodnotu, tak nerovnost v druhém řádku
nenastane, tudíž má bit @ALLREP hodnotu logické nuly, tudíž se neaktivuje ve
třetím řádku modul Report a do deníku není zapsána žádná událost. Nastane-li
alarm, proměnná ARION_ZON změní svou hodnotu na nenulovou, bit @ALLREP
nabude hodnoty logické jedničky a modulem Report je zaprotokolována do
deníku jedna událost s daty, kterým odpovídá aktuální stav čidel z proměnné
ARION_ZON. V posledním řádku se hodnota proměnné REPALA uloží do
proměnné REPALA_B. Tím se zajistí, že se stejná událost nezapíše dvakrát, ale
až při další změně čidel. Tento systém zápisu je zde proto, aby se ve stavu
alarmu dal zpětně vysledovat pohyb narušitele.
Jako čidla lze nejvhodnější použít jakýkoli PIR senzor s minimálním zátěžovým
napětím 24V, což je jmenovité napájecí napětí řídicího systému. Dále je nutné
používat čidla s rozpínacími kontakty. To znamená, že v klidovém stavu mají
kontakty sepnuté (průchozí) a až při poplachu se kontakty rozpojí. Toto
opatření je zde kvůli jednoduché ochraně proti přestřižení drátu.
8
2.1.2 Obrazovky pro zabezpečovací blok
Pro příjemnější uživatelské ovládání, jsme se v našem projektu rozhodli
naprogramovat obrazovky, které ovládání značně zjednodušily. Jelikož náš typ
řídicího systému má pouze černobílý grafický displej o velikosti 122 x 32 bodů a
k ovládání bylo k dispozici pouze osm kláves, bylo nutné zvolit nejvhodnější
metodu ovládání. Ve vývoji aplikace jsme vyzkoušeli mnoho různých typů
ovládání. Nakonec jsme se rozhodli pro tento.
DISPLEJ
Displej a
Displej se ovládá pomocí položek, které jsou umístěny v rozích displeje, přičemž
poloha textu odpovídá polohám na tlačítkách, jak lze vidět na výše uvedeném
obrázku Displej a. Tudíž cokoli, co se nachází v rohu displeje lze považovat za
akční prvek, to znamená, že příslušným tlačítkem se vyvolá určitá akce. Na
obrazovkách se ještě mohou nacházet prvky editační. Poznáte je tak, že se před
nimi nachází jeden z těchto symbolů.
Edit b
Edit a
Oba dva způsoby editace se odstartují stiskem klávesy ENTER. Po stisku této
klávesy se daný prvek rozbliká. Dále se oba způsoby editace mírně liší.
V případě obrázku Edit a se používají pouze klávesy šipka NAHORU a DOLŮ. Při
krátkém stisku klávesy se čísla mění po 1 a při podržení tlačítka se čísla mění po
10. Zatímco v případě obrázku Edit b se kromě šipek NAHORU a DOLŮ používají
i šipky VLEVO a VPRAVO pro pohyb mezi jednotlivými místy čísla (desítky,
jednotky, atd.). Editace se dá ukončit dvěma různými způsoby a to buď
klávesou ENTER, kdy se uloží hodnota, kterou jsme zvolili, nebo klávesou ESC,
kdy se zachová původní hodnota před editací.
9
Začínáme na obrazovce START. Toto je úvodní obrazovka celého projektu, která
se spustí po startu stanice.
Obrazovka START a
Na úvodní obrazovce se nachází hodiny, které zobrazují systémový čas stanice,
dále odkaz na MENU stanice, kde lze měnit veškeré nastavení stanice, poté
v horních rozích se na pravé straně zobrazuje jedna z 6 teplot. Teplotu, která
zde bude vidět lze nastavit v MENU. A jako poslední aktivní položka jsou zde tři
kolečka, které zastupují aktuální stav zón. Zleva jsou to zóny jedna až tři.
V případě, že je kolečko nevyplněno, je zóna nezabezpečena a naopak.
Další z důležitých obrazovek je obrazovka SELZON. Dostaneme se na ní
z obrazovky START stiskem klávesy ESC. Tato obrazovka slouží k změně stavu
určité zóny.
Obrazovka SELZON a
Uprostřed obrazovky se nám v postupných časových intervalech zobrazují
jména jednotlivých zón a v kolečku vedle i jejich aktuální stav. Jejich stav se dá
měnit stiskem klávesy MÍNUS, kterou se mění stav zóny aktuálně zobrazené na
displeji, nebo šipkou VLEVO, kterou se dá měnit stav více zón najednou.
Stiskem klávesy ESC, nedostaneme zpět na obrazovku START.
Když zvolíme změnu jedné zóny, pomocí klávesy MÍNUS, můžeme se dostat na
jednu z následujících obrazovek. Na kterou z nich se dostaneme, záleží na
10
aktuálním stavu zóny. Byla-li vybraná zóna nehlídaná, tak se dostaneme na
obrazovku ACTZON, nebo v případě, že vybraná zóna byla hlídána, dostaneme
se na obrazovku DEAZON.
Obrazovka ACTZON a
Na této obrazovce dochází k aktivaci zóny. Na pracé straně se nachází odpočet
po jaké době se daná zóna aktivuje. Minimální doba je 5s, neboť minimálně 5s
musí být všechna čidla právě aktivované zóny v klidu. Dojde-li v posledních pěi
vteřinách k aktivaci libovolného čidla, tak se na obrazovce v její spodní části
rozsvítí nápis „Čidla narušena!“ a zároveň dojde k nastavení odpočtu zpět na 5s
do té doby, dokud se všechna čidla dané zóny nevrátí zpět do klidového stavu.
Čas do aktivace zóny se dá opět nastavit v MENU stanice. Je-li nastavený čas
delší než 5s, stiskem klávesy MÍNUS se čas odpočtu zkrátí na 5s.
Obrazovka DEAZON a
Na této obrazovce dochází k deaktivaci vybrané zóny heslem. Dole na
obrazovce se zobrazuje jméno zóny a pole pro zadání hesla. Zónu deaktivujeme
zadáním správného hesla pro danou zónu. V případě zadání správného hesla se
příslušná zóna deaktivuje a zobrazí se nám opět obrazovka START. V opačném
případě se nám na displeji na 5s zobrazí nápis „Špatné heslo!“ a opět se
dostaneme na obrazovku DEAZON. Stiskem klávesy ESC se dostaneme zpět na
11
obrazovku SELZON. Když vybereme na obrazovce SELZON změnu pro více zón
najednou, tak se dostaneme na obrazovku ALLZON.
Obrazovka ALLZON a
Kolečka nám na výše uvedeném obrázku, Obrazovka ALLZON a, nám
reprezentují jednotlivé stavy zón. Jestliže mají všechny zóny společný stav, to
znamená, že jsou všechny aktivované, či deaktivované, tak se tato obrazovka
automaticky přeskočí a dostaneme se na podle situace buď na obrazovku
ACTZON, nebo DEAZON. Jestliže je stav nerozhodný, to znamená, že všechny
zóny nemají společný stav, tak se dostaneme na obrazovku ALLZON. Máme na
výběr dvě možnosti a to buď všechny zóny zapnout, nebo je vypnout. Provádí
se to klávesami šipka VLEVO (zapnutí), nebo klávesou ENTER (vypnutí).
V případě stisku šipky VLEVO se dostaneme na obrazovku ACTZON a vše
probíhá stejně jako v předchozích případech. Když stiskneme klávesu ENTER,
tak se dostaneme na obrazovku DEAZON, kde ale pro deaktivaci musíme zadat
master kód.
V případě narušení některé zóny, ať už se nacházíme na kterékoli obrazovce, se
dostaneme na následující obrazovku.
Obrazovka SELZON_A a
Na této obrazovce se nám zobrazují stavy narušených zón a taky čas, který
máte do zadání správného hesla. Čas lze nastavit v MENU stanice. Je-li některá
zóna narušena, zobrazí se místo kolečka vykřičník. V případě vypršení času
dojde ke vzniku alarmu a zároveň se systém přepne na obrazovku ALARM.
12
Vzniku alarmu můžeme zabránit zadáním správného hesla. Stiskem klávesy
ENTER, nebo šipkou VLEVO, se dostaneme na obrazovku DEAZON_A.
Obrazovka DEAZON_A a
V pravém horním rohu pokračuje odpočet času do zadání správného hesla
přesně jako na předchozí obrazovce, stejně jako zobrazení narušených zón.
V případě, že byla narušena pouze jedna zóna, zobrazí se na displeji žádost o
zadání hesla pro danou zónu. Bylo-li narušeno více zón, tak musíte pro jejich
deaktivaci použít master kód. Jestliže jsme na obrazovce SELZON_A pro
deaktivaci zón použili klávesu šipku VLEVO, tak se změní akorát to, že ať už je
počet narušených zón libovolný, tak musíme vždy zadat master kód. Jestliže čas
vyprší, než zadáme správné heslo, tak se systém přepne na obrazovku ALARM.
Při úspěšném zadání správného hesla se podle situace zóny deaktivují a systém
se přepne na obrazovku START.
Obrazovka ALARM a
Zde se nám zobrazují čidla, která způsobila poplach. Je to pouze informativní
obrazovka. Při jejím spuštění však dochází k sepnutí alarmu. Při stisku tlačítka
MÍNUS se vrátíme na obrazovku DEAZON_A, kde musíme zadat správné heslo.
Pro vstup do MENU stanice se musíme přihlásit. Přihlášení probíhá na
obrazovce LOGIN. Na tuto obrazovku se dostaneme z obrazovky START pomocí
klávesy ENTER.
13
Obrazovka LOGIN a
Pro vstup do menu je vyžadován master kód. Toto opatření je zde, aby se
zabránilo vstupu neautorizovaným osobám, neboť některé změny mohou
zásadně ovlivnit funkčnost systému. Po úspěšném zadání hesla se dostaneme
na obrazovku MENU. Pomocí klávesy ESC se vrátíme, zpět na obrazovku START.
Obrazovka MENU a
Základní menu má 3 položky. Obsahuje odkaz na terminál a dále na další
nabídky menu rozdělené na menu pro zabezpečovací a teplotní blok. Při stisku
klávesy ESC se dostaneme, zpět na obrazovku START.
Obrazovka KONZOL a
Terminál se nachází na obrazovce KONZOL. Je to vlastně grafický způsob
zobrazení dat v aplikačním deníku. Na displeji je zobrazeno celkem 50
nejnovějších záznamů. Lze mezi nimi listovat pomoví kláves šipka DOLŮ a
NAHORU. Je-li záznam v deníku delší než řádek na displeji, lze se po něm
posouvat pomocí šipek VLEVO a VPRAVO. Pomocí klávesy ESC se vrátíme zpět
na obrazovku MENU.
14
Obrazovka MENU_Z a
Toto je obrazovka, na které se nachází nabídky pro změnu nastavení
zabezpečovacího systému. První dvě nabídky slouží pro změnu časů, jak lze
vidět na níže uvedených obrázcích. Na obrazovce TIMACT_SC se nastavuje čas
za který, se zóna aktivuje. Tento čas může nabývat hodnot 5 – 99 s.
Na obrazovce TIMALA_SC se nastavuje čas na zadání správného hesla při
narušení zóny. Tento čas se může pohybovat v rozmezí 0 – 99 s.
Obrazovka TIMACT_SC a
Obrazovka TIMALA_SC a
Na obou výše uvedených obrazovkách se stiskem klávesy ESC vrátíme zpět na
obrazovku MENU_Z.
Dále je v MENU_Z nabídka pro přiřazení jednotlivých čidel do zón. Na níže
uvedené obrazovce si vybereme čidlo, u kterého chceme měnit zónu. V dolní
části se zobrazují postupně všechny zóny, do kterých lze čidlo přiřadit.
15
Obrazovka SENZON a
Zóna, ve které se již čidlo nachází, je podtržena. Čidlo se může nacházet pouze
v jedné zóně. Chceme-li čidlo do některé přiřadit, počkáme, až se námi
požadovaná zóna zobrazí a stiskneme klávesu MÍNUS. Klávesa ESC slouží pro
návrat na obrazovku MENU_Z.
Poslední položka, kterou můžeme na stanici měnit, je v MENU_Z změna jmen
jednotlivých zón. Při výběru této nabídky se dostaneme na obrazovku
ZONNAM_SC_S.
Obrazovka ZONNAM_SC_S a
Na této obrazovce si pouze vybíráme zónu, jejíž jméno chceme změnit. Až se
námi požadovaná zóna na obrazovce objeví, stiskneme klávesu MÍNUS, a
zobrazí se nám obrazovka ZONNAM_SC. Stiskem klávesy ESC se vrátíme zpět na
obrazovku MENU_Z.
Obrazovka ZONNAM_SC a
Zde se už nachází jen editační pole pro změnu jména. Klávesa ESC slouží pro
návrat na předchozí obrazovku.
16
2.2 Část regulace teploty
2.2.1 Popis PID
V projektu jsme zvolili jednoduchou rozvodnou síť, což je kotel se zabudovaným
čerpadlem, který rozvádí teplou vodu do radiátoru ty jsou regulovány
elektrickou termohlavicí, která je nastavitelná v rozsahu od 0-10V. K měření
jsme použili odporové čidlo Ni1000. Jehož vlastní modul nese i DetStudio.
Nechali jsme ho nastavené na přesnost 6180. Jevilo se nám to jako
nejrozumnější volba. Protože odporové čidlo jsme nemuseli zakoupit, ale
použili jsme pouze potenciometr o velikosti 1KΩ na otáčku o celkové velikosti
10 KΩ a k němu jsme zapojili paraélně odpor o velikosti 2KΩ, abychom se
dostali do rozmezí teplot které by nám nahradilo dané odporové čidlo. Teploty
jsme zjistili ze vztahu:
0 − 
=
0 ∗  ∗ 10−6
Přičemž U je naměřena teplota, tu my jsme si zvolili minimální a maximální,
které by se při extrémních teplotách dalo naměřit a podle toho jsme zvolili
paraélní odpor. V našem projektu je použito 6 analogových čidel Ni1000 a 4
výstupy v rozsahu 0-10V . Regulace by mohla byt efektivnější, ale jelikož stanice
má pouze 4 výstupy, nemůžeme ovládat regulaci vice jak 4 radiátorů. Pokud by
se dokoupily 2 přídavné moduly, jeden DM-AI12 a druhý DM-AO8U. DM-AI12 je
rozšiřující modul o dalších 12 analogových vstupů. A DM-AO8U je rozšiřující
modul o dalších 8 analogových výstupů, které by se hodily k rozšíření
termohlavic, tím bychom získlali možnost regulace až 12 topeni. Což by bylo na
celý dům až moc. Záleží na tom, jak by
si to přál klient realizovat, ve svém projektu. Tímto takovou možnost nabízíme.
17
Schéma soustavy
Rozděleni PID regulátoru na jednotlivé složky.
Proporcionální složka v regulátoru pracuje tak, že odečte naměřenou
teplotu od teploty požadované a rozdíl těchto dvou teplot vynásobíme
konstantou. Výsledkem toho je výkon, jakým budeme třeba topit (tento výkon
se může udávat třeba v procentech). Takže, pokud bude mezi naměřenou a
požadovanou teplotou velká odchylka, pak bude výkon velký. Čím vice se
naměřena teplota bude blížit požadované teplotě, tím se bude výkon klesat a
pokud si budou tyto dvě hodnoty rovny, bude výkon nulový. Nastavení je
takové, že konstanta nesmi byt nulová. Uvedeme si přiklad, když bude
konstanta nastavena na jedničku a rozdíl teplot bude 10°C, pak výkon bude
10%. Čím větší bude konstanta, tím rychleji a efektivněji bude proporcionální
složka reagovat, ale nesmí se to přehnat.
Ideální nastavení konstanty
Nastavení příliš vysoké konstanty
18
Integrační složka regulátoru pracuje tak, že vezme odchylku, jako složka
P tuto odchylku také vynásobí konstantou, ale potom ji přičte ke své nastavené
hodnotě. To znamená, že pokud bude naměřena hodnota nižší, než
požadovaná teplota, bude integrační složka zvyšovat,
jestliže tomu bude naopak, pak se bude integrační složka snižovat. Čím bude
odchylka větší, tím rychleji se bude integrační složka měnit. Pokud při
nastavování integrační složky nastavíme konstantu na hodnotu nula, tak se nám
neprojeví integrační složka v regulátoru vůbec. Pokud bude konstanta příliš
velká, tak výkon po dosažení požadované hodnoty bude příliš velký, a proto ji
příliš překročí.
Nastavení příliš vysoké konstanty
A nakonec tu máme derivační složku. Pokud je regulátor nastaveny jako
derivační, pak vezme rychlost změny odchylky a vynásobí ji konstantou. Takže v
praxi to vypadá tak, že čím rychleji bude teplota klesat, tím vyšším výkonem
bude derivační regulátor topit. Pokud bude teplota stoupat, derivační regulátor
bude výkon snižovat. Pokud nastavíme konstantu na derivačním regulátoru
příliš velkou, pak se bude teplota dostávat na požadovanou teplotu příliš
pomalu, zato reakce na změnu se projeví příliš prudce. Čím bude konstanta
nižší, tím bude regulátor pomaleji reagovat na změnu teploty. Můžeme
kombinovat
Ideální derivační složka
19
Ideální nastavení konstanty
Popsali jsme, jak fungují jednotlivé složky samostatně, teď si je
popíšeme jako celek. Pokud chceme efektivně nastavit PID regulátor, není to
vůbec jednoduché, existuje spousta vědeckých postupů a nebo si můžeme
koupit již přednastaveny regulátor, u kterého bychom měli mít jistotu, že
funguje tak, jak nám předepsal výrobce v parametrech. Takže jsme v projektu
postupovali studentům nejbližší metodou, což je pokus-omyl. Z předmětu
automatizace už máme nějaké základní znalosti, o tom, jak by měl daný
regulátor vypadat a jaké konstanty bychom u jednotlivých složek měli nastavit.
Dále jsme spolupracovali s nápovědou Detstudia, kde byl popsán PID regulátor
jeho nastaveni, v jakém režimu může pracovat. Využili jsme předepsaný přiklad.
V projektu se nám hodil, jelikož to bylo skoro to, co jsme potřebovali realizovat
v našem projektu, a proto byli zavedeny změny. Regulátor jsme nechali
pracovat v autonomním režimu, což je že regulátor reguluje podle zadaných
parametrů zadaných v matici PARPID a nastaveni modu v proměnné
OUTVALPID . Pokud chceme, aby se teplota co nejvíce ustálila a nepřekmitla
přes námi zadanou hodnotu, vypadal by graf takového PID regulátoru asi
takhle.
Ideální nastavení jednotlivých složek u PID
20
Původní myšlenka byla, že v projektu budeme teplotu regulovat pomoci
čtyř PID regulátorů, jelikož máme 4 analogové výstupy, ale nakonec jsme se
museli uskromnit, došlo i na tohle, proto jsme vymysleli postup, že ze 4 PID
uděláme jeden. Pracuje to vlastně tak, že za každou vteřinou se změní hodnoty
v PID regulátoru podle toho jak je to nastavené v proměnné pro zadávání
teploty a jakou hodnotu požadujeme.
21
2.2.2 Obrazovky pro teplotní blok
START
Jako první, můžeme vidět obrazovku základní(START). Na této obrazovce
je oddělení teplotního bloku vpravo nahoře. Na tuto obrazovku si můžeme
vybrat jedno z čidel, které chceme mít nastaveno, jako hlavní. Do teplotního
bloku se dostaneme stisknutím klávesy mínus na řídícím systému. Tak se
dostaneme na obrazovku TEMVIE.
TEMVIE
Na obrazovce TEMVIE můžeme vidět jednotlivé teploty. Ty jsou
nastaveny tak, aby se teploty z různých čidel zobrazovaly postupně. Nastaveno
je že se zobrazují teploty v intervalu 1s a zobrazuje se jak naměřená hodnota
tak zadaná. Pokud zadaná hodnota není, což je u 4 teplot, jelikož máme jen 4
analogové výstupy zobrazuje se prázdná část. Pokud zmáčkneme opět tlačítko
mínus dostaneme se do bloku, kdesi můžeme nastavit teplotu u požadovaného
čidla.
TEMSET
22
Na této obrazovce opět problikávají různé názvy teplot a k nim přiřazené
námi zvolené hodnoty, pokud chceme, změnit nějakou hodnotu počkáme, až se
přednastaví ta, kterou mi požadujeme, zmáčkneme enter a nastavíme ji. Poté
opět zmáčkneme enter a tím se nám teplota uloží. Poté použijeme klávesu ESC.
A Tím se vrátíme zpět na obrazovku TEMVIE.
Pro nastavení označení čidel výběr kanálů tady máme MENU. Do menu
se dostaneme z hlavní obrazovky START a to tak že stiskneme klávesu Enter.
Stisknutím této klávesy se dostaneme do menu LOGIN, kde musíme zadat
master kód, abychom mohli provádět dané změny. Je to ochrana uživatele.
Pokud správně zadáme master kód tak se dostaneme na obrazovku MENU.
MENU
Zde se pohybujeme šipkama a Entrem potvrzujeme. Teplotní část
můžeme vidět dole. Najedeme na ní dáme Enter a dostaneme se na obrazovku
MENU_T.
MENU_T
Zde máme nabídku. Jména teploměrů, přiřazení teploměrů a
zobrazovaná teplota. V nastavení jména teploměrů můžeme nastavit
pojmenování teploměrů.
23
TEMNAM_SC_S
Zde nám na obrazovce TEMNAM_SC_S znovu problikávají jednotlivé
názvy teploměru, pokud chceme některý změnit, klikneme na tlačítko mínus.
Tím se dostaneme na obrazovku TEMNAM_SC.
TEMNAM_SC
Název můžeme měnit pomocí prvku text edit. Program je tvořen obecně
takže každý uživatel si může teploměr umístit tam, kam chce a taky si ho tak
pojmenovat .
Pokud si ale vybereme přiřazení teploměrů, dostaneme se na obrazovku
TEMOUT.
TEMOUT
Zde si můžeme k jednotlivým čidlům přiřadit výstupy. Třeba k čidlu které
si pojmenujeme kuchyně si můžeme nastavit výstup 3. Tím docílíme
zjednodušení rozmístění při instalaci a snadno proveditelných změn. Potvrzení
se aktivuje tlačítkem Mínus mezi čidly si vybíráme šipkama nahoru a dolů.
Stisknutím klávesy ESC se pak opět dostaneme na předchozí výběrové menu.
24
Jako poslední odkaz z obrazovek tu je zobrazovaná teplota. Ta nás odkáže
na obrazovku TEMVIE_S.
TEMVIE_S
Zde se nastavuje teplota, která se bude zobrazovat na hlavní obrazovce
START.
Teplota, které je aktuálně nastavená je zobrazena s podtržítkem, pokud chceme
nastavit jinou teplotu, musíme počkat, až se objeví (opět co vteřinu teplota
z jiného čidla) a potvrdíme stisknutím klávesy mínus. Po nastavení teplot se
vrátíme klávesou ESC zpět do nabídky a poté si můžeme opět klávesou ESC
vrátit na hlavní obrazovku START.
25
Programová část
Programová část zobrazení našeho projektu na počítači s libovolným operačním
systémem a nebo kterémkoliv zařízení je naprogramována v programovacím
jazyce Java. Tím pádem z toho plynou výhody jako multiplatformnost a další.
Celý systém, který slouží k zobrazení hodnot a různých stavů i na jiném
systému, než je řídicí systém, jsem naprogramoval tak, že je rozdělen do dvou
částí. První část, je serverová část, která je celá naprogramovaná v
programovacím jazyce Visual Basic 6.0 z důvodu složitější implementace
ActiveX komponenty (AtouchX) v Jave, která slouží ke komunikaci s řídicím
systémem, ale také z toho důvodu, že je v podstatě jedno, v jakém jazyce je
tento server naprogramován. Tento server po spuštění pomocí ActiveX
komponenty AtouchX uskuteční připojení k samotnému řídicímu systému, a
poté se pokusí vytvořit server poslouchající na portu 8000. Poté čeká na
připojení klienta. Celkově je dovoleno se připojit pouze jedním klientem k
serveru v jeden okamžik, a to jak z důvodů bezpečnostních, tak z důvodů
omezené komunikační rychlosti, kterou komunikuje server s řídicím systémem.
Server komunikuje pomocí konektoru RS232, a to rychlostí 38400. Tato rychlost
je omezena, kvůli nedokonalosti ovladače AtouchX, protože při vyšší rychlosti,
dochází k timeotům při komunikaci s řídicím systémem. Server by se dalo říct,
že je univerzální a je možno jej použít nejen k tomuto projektu, ale také k jiným
projektům, kde by bylo vyžadováno vidět stavy různých proměnných na jiném
zařízení, nebo tyto proměnné přes jiné zařízení měnit. Jako příklad mě napadá,
že na naší škole je omezený počet řídicích systému, a ne každý student si může
funkčnost svého programu hned vyzkoušet z domu. Pokud by se tento server
doplnil o webovou aplikaci, kde by prostřednictvím webových stránek (nebo
naprogramovaného klienta) student vložil zkompilovaný soubor, ten by se do
řídicího systému nahrál a poté by přes klientskou aplikaci mohl měnit vstupy a
viděl bych, jak se mění výstupy. Toto je jen příklad využití tohoto serveru,
využití však může byt daleko víc. Server doporučuji spouštět jen v lokální síti,
případně v síti za firewallem nebo tam, kde není veřejná adresa. Je to
způsobené tím, že komunikace dat není šifrovaná a potencionální zloděj by
26
toho mohl zneužít. Ve vnitřní síti by tento problém nastat neměl. Ovšem lze i
server umístit na počítač s veřejnou IP adresou a celé spojení zapouzdřit v
šifrovanou relaci například pomocí SSH. Tím pádem by člověk mohl například
vidět svůj stav rodinného domu přímo z pracovního počítače v práci a nebo
pokud má nějaký chytřejší telefon (Smart Phone) s připojením k internetu, tak i
na něm. Jak jsem již psal, jelikož je server univerzální, tak by šlo někdy v
budoucnu naprogramovat webovou aplikaci, která by přímo zobrazovala stav
domu, a tím pádem byste nepotřeboval žádnou klientskou aplikaci. Vše už
záleží na potřebách klienta. Nejprve pro názornost zobrazím blokové schéma
serveru a řídicího systému:
Schéma 1
Jak můžete vidět na schématu, řídicí systém je propojen s rodinným domem
(připojen k pohybovým čidlům, k teplotním čidlům, alarmu, teplotnímu
regulátoru atd.). Stav teplotních čidel, pohybových čidel, jejich nastavení atd.
může uživatel sledovat na LCD displeji řídicího systému a pomocí klávesnice,
která je na řídicím systému, může aplikaci ovládat. Takto se dá vše ovládat z
jednoho místa, kde je řídicí systém umístěn. Ovšem pokud se budeme chtít
podívat na stav ze svého notebooku, který máme umístěn někde jinde
(například v jiném patře), nebo z místa vzdáleného několik kilometrů a nechce
se nám chodit k řídicímu systému, pak je tu možnost se podívat na stav a
27
ovládat řídicí systém pomocí softwarové části. Řídicí systém musí být připojen
ke stejnému počítači, na kterém bude spuštěn server, který bude s řídicím
systémem komunikovat. Koncový program, ve kterém se bude vše zobrazovat,
může být spuštěn na stejném počítači, kde je server a nebo na kterémkoliv
počítači, který je připojen ke stejné počítačové sítě, jako počítač, na kterém je
server. Toto je přibližné vysvětlení, jak celý systém funguje, na dalším obrázku
už uvidíme, detailnější schéma serveru.
Schéma klienta a serveru
28
Server
Jak jsem již uvedl, serverová část programu je naprogramována v prostředí
Visual Basicu 6.0. K tomu, aby program správně běžel, budete kromě
operačního systému Windows (v některých případech lze zprovoznit pod
GNU/Linuxem pomocí programu WINE) potřebovat ještě runtime knihovny pro
běh aplikací napsaných ve Visual Basicu (VBRun60.exe). Dále pak ještě bude
potřeba ActiveX komponenty AtouchX, která slouží pro obsluhu a komunikaci
počítače s řídicím systémem. Nejnovější verze komponenty můžete vždy najít
na webových stránkách firmy Amit – http://www.amit.cz. Instalace těchto ovladačů
by neměla být problémem a oba dva jsou zdarma dostupné pro stažení. Po
instalaci by měl být start serveru bezproblémový. Po startu si server načítá
informace z 2 inicializačních souborů (HW.ini a DB.ini). V souboru HW.ini, který
je potřeba v některých případech editovat, se nachází informace o hardwaru,
jako třeba, na kterém COM portu bude počítač propojený s řídicím systémem
komunikovat. Rychlost a číslo stanice nedoporučujeme měnit, poněvadž by
mohlo dojít k nesprávnému chodu aplikace. V souboru DB.ini jsou uloženy
informace o všech proměnných, s kterými bude server nějak manipulovat
(bude je číst, měnit je). Tento soubor zásadně doporučujeme neměnit! Po
načtení těchto dvou souborů se pokusí server navázat spojení s řídicím
systémem. Při úspěšném navázání komunikace se vytvoří spojení mezi
serverem a řídicím systémem pomocí rozhraní RS232. Zároveň se na počítači
vytvoří serverová služba, která bude naslouchat na portu 8000 a čekat na
připojení klientské aplikace. Po připojení klienta k serverové službě se nevysílají
žádné inicializační informace. Klient se serverem komunikuje podle
jednoduchého protokolu. V podstatě se jedná pouze o 2 funkce (jedna pro čtení
proměnné a jedna pro zápis hodnoty do proměnné). Jednoduchý popis
protokolu:
Funkce pro zápis hodnoty do proměnné:
29
Funkce
Popis
SET wid typ value ;
Funkce na zápisu hodnoty do proměnné
určené widem daného datového typu.
Parametry: wid – identifikační číslo proměnné
, typ – datový typ proměnné, může nabývat
hodnot: INT – celočíselné číslo se znaménkem,
může nabývat hodnot +- 2^15. FLOAT – číslo s
plovoucí desetinnou čárkou. LONG – velké
čísla, 4 byty. Value – hodnota která se zapíše
do proměnné s daným WID
GET wid typ ;
Funkce pro získání hodnoty proměnné daného
typu, určené widem.
Parametry: wid – identifikační číslo proměnné,
typ – datový typ proměnné, může nabývat
hodnot: INT – celočíselné číslo se znaménkem,
může nabývat hodnot +- 2^15. FLOAT – číslo s
plovoucí desetinnou čárkou. LONG – velké
čísla, 4 byty.
Návratová hodnota: DATA value , kde value
reprezentuje hodnotu, požadované proměnné
daného WIDU
MTXWRT wid typ rows cols value ;
Funkce pro zapsání hodnoty do matice daného
typu, určené widem, řádkou a sloupcem.
Parametry: wid – identifikační číslo matice,
typ – datový typ matice, může nabývat
hodnot: INT – celočíselné číslo se znaménkem,
může nabývat hodnot +- 2^15. FLOAT – číslo s
plovoucí desetinnou čárkou. LONG – velké
čísla, 4 byty. Rows – řádek matice, ze kterého
se bude číst. Cols – sloupec matice ze kterého
se bude číst. Value – hodnota která se zapíše
do matice s daným WID
30
MTXGET wid typ rows cols ;
Funkce pro získání hodnoty z matice daného
typu, určené widem, řádkou a sloupcem.
Parametry: wid – identifikační číslo matice ,
typ – datový typ matice,může nabývat hodnot:
INT – celočíselné číslo se znaménkem, může
nabývat hodnot +- 2^15. FLOAT – číslo s
plovoucí desetinnou čárkou. LONG – velké
čísla, 4 byty. Rows – řádek matice, do kterého
se bude zapisovat. Cols – sloupec matice, do
kterého se bude zapisovat.
Návratová hodnota: DATA value , kde value
reprezentuje hodnotu, požadované matice
daného WIDU, řádku a sloupce
Všechny tyto příkazy slouží ke čtení a zápisu hodnot z matic a proměnných.
Další vlastnost serveru, jak už bylo zmíněno, je možnost být připojeno pouze k
jednomu klientovy a to z bezpečnostních důvodů. Celý protokol je nešifrovaný,
tudíž pokud požadujete komunikaci z jiné než lokální sítě (internet), je
doporučené použít zapouzdření v šifrovanou relaci například pomocí SSH, či
VPN. Další funkce serveru je automatický reconnect. Jakmile se ztratí spojení se
řídicím systémem, server se pokusí automaticky 5x obnovit spojení, a potom
spustí funkci longReconnect, která se bude pokoušet připojit k řídicímu systému
v intervalu 1 minuty. Jak server vypadá po správném spuštění, můžete vidět
níže:
31
Vzhled serveru
Aby vůbec bylo možno uskutečnit připojení mezi počítačem a řídicím
systémem, je nutné nastavit DIPy na řídicím systému přesně podle obrázku.
Správné nastavení poloh DIPů
Ovšem, aby vám programové vybavení fungovalo na 100% je potřeba nastavit
pár věcí, které se nastavují kvůli ovladače AtouchX, jak je uvedeno v manuálu
pro DetStudio. Jako první, klikněte na nabídku start, pravým tlačítkem myši na
tento počítač a jak vám vyskočí menu tak vyberte položku vlastnosti:
32
Vlastnosti systému
Mělo by vám vyskočit podobné okno, jděte na záložku Hardware a klikněte na
tlačítko Správce zařízení. Zobrazí se následující okno:
Správce zařízení
33
Rozklikněte položku Porty (COM a LPT) a zobrazí se vám seznam paralelních a
COM portů ve vašem počítači. Vyberte COM port podle toho, ke kterému je
připojen řídicí systém, klikněte na něj pravým tlačítkem myši a zvolte vlastnosti.
Vlastnosti komunikačního portu COM
Zobrazí se vám podobné okno jako je na obrázku výše. Přepněte se na záložku
Nastavení portu a zde klikněte na tlačítko Upřesnit…
34
V posledním okně, nastavte všechny hodnoty přesně tak, jak můžete vidět na
obrázku výše.
Upřesňující nastavení pro COM port
Klient
Klient je naprogramovaný v programovacím jazyce Java. Tento jazyk jsem zvolil
proto, že je multiplatformní a program by měl jít spustit na všech podstatných
platformách (Windows, Linux, Mac, Solaris). Toto byl jeden z hlavních důvodů,
proč tento jazyk použít, jelikož server musí být spuštěn na Windows, tak klienta
může zákazník spouštět na téměř kterémkoliv počítači a proto je důležité, aby
klient podporoval tolik operačních systémů. Na začátek uvedu blokové schéma
klienta:
35
Schéma klienta
Jak můžete vidět na obrázku, k běhu klienta je potřeba JRE verze 1.6(Java
Runtime Environment) a vyšší, což je prostředí pro běh javových aplikací. Klient
načítá nastavení jako je heslo, IP adresa a Port, který můžeme v úvodní
obrazovce uložit a později zas načíst. Historie aplikačního deníku se ukládá do
souborů ve složce history, a to tak, že první je číslo měsíce, následuje podtržítko
a za ním rok. Jak úvodní obrazovka vypadá, můžete vidět na obrázku viz. níže:
Přihlašovací formulář
36
Do políčka IP adresa, se vepisuje IP adresa, případně Hostname daného
počítače, na kterém je spuštěn server. Za normálních okolností se klient
připojuje k serveru na portu 8000, jen kdyby se prováděly speciální operace se
serverem, tak je tu možnost tento port změnit. Poslední políčko slouží k vložení
hesla. Když se program spouští poprvé, zažádá si o nastavení hesla. Později je
možné toto heslo změnit po připojení k serveru v sekci nastavení programu a
nebo pokud heslo úplně zapomenete, tak je řešením přeinstalovat celou
aplikaci. Dále je zde tlačítko uložit, které slouží k uložení PORTu a IP adresy do
souboru, a po opakovaném spuštění se tyto údaje objeví předvyplněné v těchto
políčkách. Posledním tlačítkem v tomto okně, je tlačítko připojit, které slouží k
připojení k serveru. Pokud se k serveru nepodaří z jakékoliv příčiny připojit do
10s, měla by se objevit okno s chybovým varováním o tomto problému. Po
úspěšném připojení se zobrazí okno, kde se budou načítat data z řídicího
systému. Tato operace může chvíli trvat, proto buďte prosím trpěliví, je to
zapříčiněno pomalou rychlostí COM portu. Proto většinu dat načítám
především hned po připojení k serveru, protože kdyby se načítala v průběhu
běhu programu, mohl by program místy zamrzat i na časové intervaly delší než
je 5sekund. Po načtení všech důležitých dat, by se vám mělo zobrazit hlavní
okno:
37
Hlavní formulář
Jako první je zobrazena sekce zabezpečovací blok, ve které jsou vyobrazena
pohybová čidla. Když je čidlo neaktivní, kolečko v dané barvě je zhaslé. Jakmile
čidlo zaznamená pohyb, tak se kolečko rozsvítí. Barva kolečka označuje, v jaké
zóně se čidlo nachází. Pod vyobrazením čidel se nachází vyobrazení jednotlivých
zón. Zde si můžete přečíst, jak se která zóna jmenuje a jakou barvou je
reprezentována. Když je kontrolka zóny rozsvícena, znamená to, že je zóna
aktivní, a tudíž jakmile je v aktivní zóně zaznamenán pohyb, tak se spustí alarm.
Hodnoty toho, zda jsou čidla aktivní nebo neaktivní, se načítají v intervalu 2-3
sekund. Je to zapříčiněno tím, že není možné tato čidla kontrolovat co půl
sekundy, protože komunikace serveru s řídicím systémem po lince RS 232 je
pomalá, ale taky proto, že tento interval je dostačující pro odhalení pohybu.
Jakmile totiž čidlo zachytí pohyb, je aktivní po dobu 5 vteřin (časový interval se
dá nastavit) a tento interval skoro dvojnásobně přesahuje obnovovací interval.
V dolní polovině můžete vidět textové pole, ve kterém jsou informace z
aplikačního deníku řídicího systému. Tento deník je načítán v intervalu 1 minuty
38
a ukládán do souboru. Starší historii aplikačního deníku si můžete prohlížet v
sekci nastavení programu. Pod aplikačním deníkem je ještě tlačítko
aktualizovat, které vynutí načtení aplikačního deníku a nebude čekat interval
jedné minuty. Další sekcí je teplotní blok:
Hodnoty teplot v teplotním bloku
V teplotním bloku jsou v první záložce teploty zobrazeny teploty na teplotních
čidlech. Tyto teploty se aktualizují v intervalu 5 sekund, což je dostatečně
dlouhý interval. Další záložkou v teplotním bloku je záložka nastavení teplot:
39
Nastavení teplot v sekci teplotní blok
V záložce nastavení teplot, máte na výběr nastavit teploty pro 4 regulátory.
Tlačítko uložit slouží k uložení hodnot do řídicího systému a tlačítko
aktualizovat k načtení hodnot, z řídicího systému do textových políček. Poslední
záložkou v teplotním bloku je záložka Názvy čidel.
40
Názvy čidel v teplotním bloku
V záložce názvy čidel, můžeme nastavit jména k jednotlivým čidlům. Jméno
může být až 10 znaků dlouhé. Vedle každého textového polička, máte tlačítko
uložit, po jehož stisknutí se název uloží do řídicího systému. Tlačítko
aktualizovat slouží k vepsání názvů čidel do textových políček a pro jejich
aktualizaci v rámci klienta. Další sekcí v klientovi je sekce nastavení stanice.
41
Nastavení časů v sekci nastavení stanice
V první záložce Nastavení časů této sekce, můžete nastavit čas do aktivace zóny
a čas na zadání hesla. Tyto časy mají uplatnění při ruční obsluze řídicího
systému. Opět jsou zde dva typy tlačítek, Aktualizace pro vepsání uložené
hodnoty z řídicího systému do klienta a uložit pro uložení hodnoty do řídicího
systému. Další záložkou je záložka jména zón.
42
Nastavení jmen zón v sekci nastavení stanice
Záložka jména zón, jak už název napovídá, slouží ke změně jména dané zóny.
Jsou tu opět dvě klasická tlačítka - aktualizovat a uložit. Aktualizovat pro
načtení jména zóny z řídicího systému a uložit pro uložení názvu zóny do
řídicího systému. Předposlední záložkou je přiřazení čidel.
43
Přiřazení čidel v sekci nastavení stanice
V této záložce můžete k jednotlivým čidlům přiřadit, do které zóny patří. Po
vybrání čidla a vybrání zóny, do které ho chcete přiřadit, zmáčkněte tlačítko
uložit pro uložení. Čtvrtou, a poslední záložkou, je záložka Vstupy regulátorů.
44
Nastavení vstupu regulátorů v sekci nastavení stanice
V této záložce se určuje, který výstup PID regulátoru bude závislý na jakém
analogovém vstupu. Nikdy nemůžeme nastavit dva PID regulátory k jednomu
analogovému vstupu! Po přiřazení PID regulátorů k vstupům je důležité toto
nastavení uložit do řídicího systému tlačítkem uložit přiřazení.
45
Sekce nastavení programu
Poslední sekcí je Nastavení programu. V této sekci jsou převážně funkce, které
souvisí s klientem. První tlačítko slouží ke změně hesla, které je vyžadováno při
přihlášení. Druhé tlačítko obnovit zařazení čidel slouží k načtení přiřazení čidel,
do které zóny každé čidlo patří. Funkce třetího tlačítka historie deníků je, že po
jeho kliknutí se zobrazí okno s historií rozdělenou podle měsíců. Tlačítko
obnovit jména zón znovu načte jména všech zón do paměti klienta.
Poslední tlačítko obnovit jména čidel slouží k načtení jmen čidel.
46
Download

Zabezpečení a řízení teploty v domácnosti