Křesťané
v Pákistánu
Mariánské misijní dílo
Staroklokotská 1, Tábor 390 03 | [email protected] | www.oblati.cz | +420 736 680 784
Název banky: Poštovní spořitelna (na každé poště)
číslo účtu: 244816241/0300
VS pro mešní intence je 900! Gregoriánská intence na mše má VS 901!
Milí přátelé a dobrodinci misií!
Mám radost, že vás všechny mohu pozdravit ještě v tomto
roce, abych vám vyjádřil veliké díky za duchovní a finanční
podporu misijnímu úsilí oblátů po celém světě. Je krásné
a povzbuzující vidět, co všechno
se dá změnit k lepšímu a jak i
malá finanční pomoc zodpovědně
využitá dokáže vykouzlit šťastný
úsměv nejen na tvářích dětí, ale i
zkušených starců.
Na začátku září jsem měl možnost
navštívit misionáře obláty v Kongu
a o pár vzpomínek na tuto cestu
bych se rád podělil i s vámi. Kongo je 30 krát větší než naše země a
podle odhadů v něm žije 60 milionů
obyvatel. Řadí se tedy k největším zemím světa, ale zároveň
bohužel i k nejchudším a tato chudoba je zde patrná doslova na každém kroku. A to i navzdory svému velikému bohatství v nerostných surovinách, které jsou pro tuto zemi
ale spíše prokletím než požehnáním, protože jsou hlavním
důvodem mnohaletých válečných konfliktů, které dodnes na severovýchodě země neutuchají. Ne nadarmo se
diamantům z Konga říká krvavé diamanty.
Během dvou týdnů jsem s mým
dávným přítelem z dob
římských studií, provinciálem
otcem Manimbou,
a spolu s dalšími
obláty navštívil kolem desítky misijních
stanic a celkem jsme
v autě za tu dobu strávili dlouhých 70 hodin.
Přesto překonaná vzdálenost nebyla vůbec až
tak
daleká, neboť cesty v Kongu, hlavně v odlehlejších oblastech jsou velmi
špatné, a tak se cestuje místy jen pomalou jízdou a s náhonem na všechny čtyři kola. Jedním
z hlavních cílů naší cesty byla místa, kde jsme v
loňském a letošním roce financovali preventivní programy na středních školách zaměřené na
osvětu o hrozbách spojených s HIV/AIDS, neboť
povědomí o tomto nebezpečí je velmi nedostatečné a
mezi mladými lidi podceňované. Potěšilo mě, když jsem
viděl, s jak velkým ohlasem a úspěchem se tento kvalitně
připravený program setkal, protože to znamená, že díky
obětavosti Misionářů oblátů a jejich spolupracovníků ze
zdravotnického sektoru bude zachráněno mnoho mladých
životů.
Také jsme navštívili misijní stanice, pro které plánujeme
na příští rok instalaci solárních panelů, které jim pos-
2
kytnou
důležitou
elektrickou energii,
která je potřebná
nejen k běžnému
chodu stanice, jež
slouží zároveň celému okolí, ale
hlavně k pohánění
vodních pump. Nedostatek vody totiž
představuje jeden
z
nejpalčivějších
problémů.
Závěrem bych se ještě chtěl zmínit o dalším osudu lidí
z vesnice Yakongolo, o jejichž krutém utrpení jsme psali v minulých číslech, a mnozí z vás s velkou štědrostí
odpověděli na naši prosbu o pomoc. Společenství vesnice se jen pomalu vzpamatovává a vyrovnává s vyrabováním a znásilňováním vojáků. Avšak díky úsilí Misionářů
oblátů a také vaší duchovní podpoře a finanční pomoci se
podařilo nejenom poskytnout tolik potřebnou zdravotní
péči mnoha ženám a dětem, ale také pomoci místnímu
zemědělství, které je hlavním zdrojem obživy pro místní
lidi. A vzhledem k tomu, že působnost oblátů se neomezuje pouze na místní úroveň, ale snažíme se skrze naše
zástupce u mezinárodních institucí dát hlas všem těm,
jimž nikdo nenaslouchá, byla zpráva o osudu žen a dětí z
Yakongola přednesena i na úrovni OSN a dalších vlivných
organizací, což v důsledku vedlo k zatčení a odsouzení
viníků tohoto nelidského zločinu na bezbranných ženách a
dětech k více než třiceti letům
vězení. Tento úspěch je v podmínkách Konga výjimečný a
představuje velké vítězství
pro bezbranné oběti, které se
většinou jen marně dožadují
spravedlnosti.
Navzdory
nepředstavitelné
bídě a strádání, v níž mnoho
lidí musí v Kongu žít, byla jejich
radost z návštěvy misionářů v
jejich vesnicích tak úžasná,
že na ni nikdy nezapomenu.
Stejně jako se mi do srdce vryly silné okamžiky ze svatých
mší doprovázených krásnými
zpěvy a tanci naplněnými radostí z přítomnosti Krista mezi námi.
Naplněn těmito hlubokými vzpomínkami bych vám všem
chtěl popřát za nás obláty opravdovou radost v srdci a pokoj v duši vycházející z betlémských jesliček
P. Tomáš Vyhnálek, omi
www.oblati.cz
Návštěva v Pákistánu
Během třítýdenní cesty jsem měl s o. Tomášem
možnost podívat se zblízka na život a víru křesťanů v
muslimském Pákistánu, (jeho název znamená „země
čistých). V tomto státě žije přes 170 mil. lidí, z toho
katolíků je přes 1 151 000 ve čtyřech diecézích, dvou
arcidiecézích a v jednom apoštolském vikariátu, který
je rozlohou největší, hraničí s Afghánistánem. O něj
pečuje oblátský biskup Viktor, dvanáct oblátů a tři
saleziáni, k tomu jim pomáhá 21 řeholních sester. Farnosti a kostely nejsou jen ve velkých městech, potkáme je i ve vesnicích a dokonce na poušti. Katolíci žijí
v koloniích, snaží se, aby byli co nejvíc pohromadě,
a proto velmi často stavějí domy a získávají půdu na
místech, kde už dlouhé roky půda patří několika katolickým rodinám. Mohli bychom říci, že tvoří v jistém smyslu takové otevřené ghetto. Ne vždy se cítí
bezpečně, ale díky tomu, že žijí společně, si mohou
dovolit postavit malý kostelík, kapli, které se často
ani neliší od jejich primitivních hliněných domků,
v kterých sami žijí. Dveře jejich obydlí a sakrálních
staveb jsou označené křížem. Někdy je jenom pouze namalovaný na dveřích, jindy vztyčený na střeše.
Samozřejmě tento obraz by nebyl úplný, kdybychom
nevzpomněli na krásné katedrály a různá duchovní
centra, která vedle nich v každé diecézi vyrostla.
Projíždíme-li Pákistánem, většinou potkáváme mešity,
velké i malé, nádherné i chátrající, plné modlících
www.oblati.cz se muslimů, ale i prázdné. Někdy jsem měl dojem,
že jich je v Pákistánu víc než stromů. Ale měl jsem
velikou radost, když jsem mezi nimi viděl kostely, kostelíky, kapličky, které nebyly tak bohaté a majestátní
jako mešity, ale byly plné lidí, zvlášť dětí, mládeže i
dospělých. Měl jsem dojem, že katolíci v Pákistánu
jsou pro tuto zem, kde je jméno Mohamed vzýváno
každodenně tisíckrát, dobrým zrnem. Život křesťana v
této části Asie není lehký. Jsou to většinou lidé nejnižší
kasty, kteří nemají v tomto státě žádný hlas. Těžko se
jim získává práce, a jestli se jim podaří něco najít, aby
mohli získat prostředky na skromné živobytí, dostávají ten nejhorší druh práce. Většinou jsou to uklízeči,
dělníci v továrnách na bavlnu a cihelnách, kde jsou
vykořisťováni a pracují za minimální plat jako otroci.
Žijí v neustálém napětí a nejistotě. Velmi často stojí u
silnice a čekají jako nádeníci, aby se někdo smiloval
a zaměstnal je alespoň na pár hodin, aby mohli získat nějaké peníze na zajištění stravy pro svou rodinu
nebo zaplatit dětem školu, pokud některé z nich do
školy vůbec chodí.
Přes tak tvrdé životní podmínky jsou tito lidé plní radosti, jsou věrní Kristu. A to bylo to nejsilnější, co jsem
si do Evropy nazpátek přivezl. Nikdy jsem během svého
pobytu v Pákistánu v obličejích muslimů neviděl tolik
radosti a úsměvu jako u křesťanů. Jsem přesvědčený,
že přes všechny těžkosti a pohrdání, která zakoušejí,
je pro ně Bůh největší oporou.
P. Marek Adamczuk, omi
3
Vánoce v misiích
ASIE, Filipíny
Na Filipínách od listopadu dostává celá zem slavnostní
atmosféru. Z palmových listů se vyrábí barevné girlandy, kterými se zdobí okna a dveře domů. Pak přichází čas
zpívání koled. Devět dnů před Štědrým večerem, brzy
ráno, probouzí obyvatele měst a vesnic zvuk trubky, aby
se zúčastnili slavnostní mše svaté. Poslední mše svatá je
sloužená ve Štedrovečerní noci a po ní děti uspořádávají
živý betlém.
AFRIKA, Kamerun
V tuto dobu mají děti v Kamerunu celý měsíc prázdnin.
Kvůli tomu, aby mohly pomoci rodičům při sbírání kávy a
arašídových oříšků. A přesto je 24. prosinec svátkem. Děti
se shromažďují u ohniště, modlí se žalmy, čtou úryvek z
Písma svatého, a pak začínají tancovat a zpívat, což trvá
celou noc.
AMERIKA, Bolívie
Indiáni z Bolívie nazývají Vánoce svátkem Dítěte Spasitele.
Stavějí se betlémy a postupně se do nich doplňují postavy.
Dne 24. 12. jdou rodiny průvodem do kostela. Každý nese
svou sošku dítěte Ježíše, po mši svaté dělají dlouhý špalír
a čekají na posvěcení sošek. Po posvěcení se vracejí do
svých domovů za zvuků hudby. Zpívají koledu: „Tato noc
je nejkrásnější ze všech a během ní přece nikdo nemůže
spát…“ A proto také zpěvy a tance trvají až do rána. Pro
indiány neexistuje slavnost nebo svátek bez rytmických
tanců – tanec je jednou z forem modlitby.
AFRIKA, Malawi
V těch částech Malawi, kde lidé ještě neznají kalendář,
stejně ví, kdy se slaví Vánoce. I kdyby byl rok neúrodný,
přesto se na tento den připravuje slavnostní vánoční jídlo a všichni se scházejí ke společnému stolování. Lidé se
shromažďují v kostele, dokonce i ti z odlehlých částí (až
100 km) a obětují malému Ježíškovi své skromné dary,
jako vejce, trochu mouky, občas malý obnos peněz.
4
www.oblati.cz
Download

Zpravodaj_files/MMD 05 low.pdf