SVATEBNÍ VĚNEC
O SVATEBNÍM KOLÁČI A ROHOVÉ BUCHTĚ
Svatební koláč s výraznou magicko-obřadní funkcí byl určený pro společnou hostinu nevěsty a ženicha.
Přípravu takovéhoto koláče původně doprovázely určité magické praktiky, jejichž smyslem bylo přivolání
plodnosti a blahobytu. Svatební koláč se vyznačoval mimořádnou velikostí, což mělo i racionální odůvodnění,
jelikož jím byli na konci svatby podarováni všichni hosté. Na svatebním stole, kam byl přinášen obřadním
způsobem, zaujímal vždy ústřední místo. Svobodná děvčata se snažila alespoň kousek takovéhoto koláče
získat pro sebe, aby se brzy provdala. Dozvukem tradice zůstala až dodnes rohová buchta (či koláč) pro
vdavekchtivé dívky.
Základem svatebního koláče byl velký věnec pletený ze tří pramenů těsta, na který se nahoře kladly figurky
ptáčků vytvarované zručnou pekařkou. Takovéto koláče se na Moravě obvykle pekly s kruhovým otvorem
uprostřed, aby do něj mohli svatebčané vhazovat peníze pro novomanželskou dvojici. V některých částech
jižní Moravy se těstoví ptáčci časem přestěhovali na špejle, do svatebních koláčů se zapichovaly okrášlené
ratolesti, na dřívkách upevněná jablíčka, sušené švestky, řetězy z jeřabin, cukrovinky, barevné papírky aj.
V některých regionech se do věnce zastrkoval rovněž svatební stromek, s nímž magicko-obřadní funkce
koláče často splývala.
Na Znojemsku, přesněji na Moravskokrumlovsku, máme svatební věnce doloženy z obce Vémyslice, ovšem
bez bližšího popisu. Pamětníci hovoří pouze o věncích upletených ze tří pruhů těsta a ozdobených figurkami
ptáčků. Forma takovýchto koláčů však jistě nebyla jednotná. Výtvarný projev a představivost svatebních
kuchařek či kmotřenek, které tyto koláče zhotovovaly se do jejich výsledné podoby zcela jistě promítly
v největší možné míře. V Petrovicích se sice ke svatbám připravovaly koláče označované také jako „věnce“,
šlo však již jen o pečivo z lepšího těsta s máslem, hrozinkami, ořechy a mandlemi, které pekl pekař ve velké
plechové formě připomínající bábovku. Zdá se, že v německé části Znojemska svatební koláč nahrazoval po
obřadní stránce chléb. Vrbkou zmiňovaný „stromový koláč“ (Baumkuchen) bez bližšího popisu představuje
spíše oblíbený trdelník, který se hojně vyskytoval i na svatbách zdejších Čechů. Na širším Znojemsku byly
svatební věnce vystřídány bábovkami ještě v průběhu 19. století. Dnes svatební koláč nahradilo drobné
cukroví a především reprezentativní svatební dort, který převzal do určité míry i jeho obřadní funkce.
JAK UPÉCT SVATEBNÍ KOLÁČ Z VÉMYSLIC
Svatební věnec se připravuje z lepšího těsta podobně jako tomu je např. u mazance. Základem svatebního
koláče je věnec pletený ze tří pruhů, může být i několikavrstvý podobně jako tomu bývá např. u vánočky.
Věnec je zdobený dvěma na sebe hledícími ptáčky (holubičkami, hrdličkami) z těsta, dále čtyřmi těstovými
složenými květy a čtyřmi z těsta vytvořenými věnečky, které jsou umístěné vždy rovnoměrně po stranách
věnce. Povrch věnce byl potírán obdobně jako u mazance, zdobit jej mohly nakrájené oříšky nebo mandličky.
O SVATEBNÍ HOSTINĚ
Veselí doprovázené hostinou považujeme za vyvrcholení celé svatby dodnes. Základním úkolem takovéto
hostiny je především spříznění dvou rodin. Jedla se vždy tradiční jídla. Hojnost pokrmů na slavnostně
prostřeném stole v podstatě přivolávala blahobyt na novomanželský pár a předznamenávala tak jeho
šťastnou cestu společným životem. Vesnická etiketa si vyžadovala ustálené rozsazení hostí dle společenského
postavení i svatebních hodností. Oslava probíhala nejprve v domě nevěsty, poté se místy přesouvala
k ženichovi. V některých případech se odbývala v hostinci na zábavě, odkud se chodilo na pohoštění
k nevěstě. Novomanželé jedli některé pokrmy ze společné mísy, někdy se navzájem i krmili.
ČESKÉ PROSTŘEDÍ
Ihned po příchodu z kostela nevěsta rozkrojila chléb, který jí podala matka a přihlížející mládež pohazovala
drobnými buchtičkami. Jde o poslední dozvuky tradičních „záručin“ – svatebního obřadu známého nejen u
Slovanů, ale také u starých Germánů. Přípravy svatebního oběda se však nevěsta neúčastnila, jen do polévky
musela udělat nudle sama. Vše ostatní připravovaly pozvané kuchařky. Pořadí chodů bylo vždy stejné. Po
nudlové polévce následovalo vařené maso, nejčastěji hovězí s chlebem a křenovou omáčkou, kterou později
vystřídala omáčka rajská nebo tzv. žemličkový křen. Poté se podávalo pečené vepřové maso se zelím a
knedlíky a někdy ještě zvěřina na smetaně s chlebem nebo knedlíkem. Masité chody končily smaženými řízky
s bramborovým salátem. Na stole nesmělo chybět dostatek různého pečiva, především trdelníků, koláčů a
jemných cukrovinek, záznamy hovoří rovněž o svatebním koláči. Hojnost piva a vína byla podmínkou. O
půlnoci svatebčany pohostili ještě „kulášem“ a černou kávou.
Na druhý den se hosté sešli nanovo. Na stole je čekalo opět pečivo a alkohol, na cestu domů dostali ještě
výslužku. Místy novomanželka pohostila také ženy, které pomáhaly při vaření, čímž byla fakticky přijata mezi
ně.
NĚMECKÉ PROSTŘEDÍ
Podobně jako v českých vesnicích byl nevěstě po příchodu z kostela podán chléb a dřevěný (jindy zrezavělý
nůž). Nevěsta však měla ostrý nůž předem připravený a chléb tedy rozkrojila ihned napoprvé. Každý
z novomanželského páru si svou polovici schovával. Komu chléb zplesnivěl dříve, měl dříve také zemřít. Chléb
byl nato rozdán přihlížejícím jako požehnání plodnosti a ženich je ještě přes hlavu pohazoval připravenými
sušenými křížalami. Novomanželé byli vpuštěni do domu teprve poté, co se nevěsta napila z nabídnuté láhve
vína.
Samotnou hostinu zahajovalo obřadní rozbití mísy s polévkou, přičemž se svatebčané obsypávali hrachem.
Prvním chodem byla již zmiňovaná nudlová polévka se šafránem, následovalo hovězí s křenem a po něm
vepřová pečeně se zelím, husa a místy i zvěřina. Tak jako u Čechů byl hodovní stůl zaplněný různým pečivem
včetně oblíbených trdelníků, pilo se víno a káva. Na stole nikdy nechyběla domácí huspenina a obřadní
jáhlová kaše, která však již počátkem 20. století ze svatebního jídelníčku prakticky vymizela. Zábava spojená s
vybíráním peněz pro novomanžele pokračovala až do půlnoci. Na konec hostiny svatebčany pohostili ještě
„kyselou“ polévkou a speciálně nakyselo upraveným králíkem (tzv. „Trugsoß“). To byl také poslední chod
prvního svatebního dne. Hostina méně slavnostního rázu ovšem pokračovala i na druhý den, třetí den se
slavilo ještě ve sklepě.
ŽEMLIČKOVÝ KŘEN (Recept)
Do vody namočíme tři rohlíky. Až dostatečně změknou, vymačkáme z nich přebytečnou vodu. Do kastrolku
dáme trochu sádla, přidáme rohlíky, 2 vejce a mícháme do zhoustnutí. Přidáme nastrouhaný křen a osolíme.
Obvykle se takto připravený křen podával k vařenému hovězímu masu nebo slepici
Recept Zdenky Adámkové ze Znojma (z výzkumu 2011)
OBŘADNÍ VÝZNAM KAŠE U STARÝCH SLOVANŮ A ZNOJEMSKÝCH NĚMCŮ
U starých Slovanů byla základním pokrmem obřadního významu kaše slazená medem a politá máslem, která
se podávala na samý závěr hostiny. Nesolila se, její sladkost měla přejít i na manželský pár. Pozoruhodný je
doklad z Ruska 17. století: Novomanželé hodovali v komoře a za sebe házeli kaši a pečenou slépku, kterou
tahali za nohy, přičemž hovořili velmi lascivně. Jde bezesporu o pozůstatky obětin ochráncům domu a snahy
zajištění plodnosti manželskému páru. Kaše se obřadně vylévala na zem i na Valašsku a pro srovnání u
Slovanů i Baltů bylo mléko a kaše oblíbeným pokrmem hada hospodáříčka. Plodnost měla zajistit také
pečená slépka nebo kohout, kteří se připravovali obvykle v jednom hrnci, symbolizovali ženicha s nevěstou a
jejich obřadní spojení. Tím nejdůležitějším pokrmem vůbec byl ovšem svatební koláč, o němž však hovoříme
jinde.
Kaše se v tradičním jídelníčku svatební hostiny místy udržela až do 20. století, přičemž vždy plnila úlohu
posledního pokrmu prvního svatebního dne. Když svatebčanům předložili kaši, bylo všem zřejmé, že hostina
pro dnešek končí. Je zvláštní, že kaše ze svatební tabule znojemských Čechů naprosto vymizela a
dochovanou ji máme jen z německého prostředí. Zde měla dokonce i obřadní význam: kousek horké kaše se
např. v Boroticích obalil do perníku a svatebčané si jej za smíchu předávali z ruky do ruky. Tento magický
úkon vyjadřoval totéž, co vzájemné obsypávání hrachem na počátku hostiny – tj. zajištění plodnosti a
bohatství.
„Společné svatební foto před hostincem „U Vincourů“, Boskovštejn v roce 1930 (ze soukromého archivu
Marie Nevrklové).
Povšimněte si ženy v pravo nahoře. V rukou drží bábovku, která ještě ve II. polovině 20. století vystřídala
svatební koláč, jehož obřadní funkci nakonec i zcela převzala. Proto je ještě v prvních dekádách 20. století
obvyklé, že se s takovouto slavnostně připravenou bábovkou fotografovali svatebčané i ženich s nevěstou.“
Download

O SVATEBNÍ HOSTINĚ