Nosislavská tvrz a její obyvatelé (JM)
Nosislavská tvrz leží jako celá obec na levém břehu Svratky. Její mohutné zdi stojí na
původním z valné části gotickém půdorysu. I když původní dvoupatrová stavba byla už před rokem 1680 o jedno
patro snížena, tvrz dodnes tvoří zachovalý celek. Údaj v knize Hrádky a tvrze na Moravě o tom, že tvrz „stávala
v místech domu čp. 72“ a na fotografii že jsou její zbytky, je mylný 1) Tvrz tam jako č. 72 stojí dosud celá. Až
do roku 1945 byla u tvrze zřetelná nejen mírně prohloubená stopa po vodním příkopu, ale jeho část byla
zachována i jako vodní plocha o rozměrech asi 25 x 6 m a hloubce kolem půl metru. Ta už nebyla spojena
s řekou a když za válečných událostí byl zničen splav mlýna ve Velkých Němčicích, vodní hladina ve Svratce
v blízkosti tvrze klesla asi o 1 m a zbytek vodního příkopu v krátké době vyschl. Jeho polohu i po 50 letech ještě
vyznačuje několik vrb.
Tvrz svým nížinným opevněním a vodním příkopem s tekoucí říční
vodou nemohla dostatečně čelit větším nepřátelským nájezdům do brněnské kotliny od jihovýchodu. Proto bylo
nutno někdy na přelomu 14. a 15. století opevnit kostel 2).
Kostel stojí na malém návrší, původně
možná zřetelnějším ostrohu, vzdáleném od tvrze asi 160 m. Byl obehnaný hradbami, dodnes z velké části
dochovanými. Hradby se v posledních letech postupně opravují.
Tato
práce má za cíl shromáždit materiál o tvrzi a jejích obyvatelích, aniž by zatím prováděla nějaké hlubší závěry.
Doslovné citace archivních zápisů seřazené chronologicky mohou snad posloužit i jako pramen nejen k dějinám
tvrze a k celkovým dějinám Nosislavi, ale upozornit i na jazykové zvláštnosti písařů. Z údajů o obyvatelích,
zvláště z pozdější doby, by mohli případně čerpat genealogové nebo i demografové.
Historii nosislavské tvrze je možno rozdělit do čtyř etap:
a) tvrz jako šlechtické sídlo (do roku 1485)
b) jako majetek židlochovického panství a sídlo jeho úředníků (1485 - 1654)
c) jako hospodářské stavení (lán, půllán, 1654 -1994)
d) jako historická památka a součást nově postavené rekreační stavby (od roku 1994).
Při prvním číslování domů měla tvrz č. 6, při druhém číslování dostala dnešní č. 72.
Území kolem Hustopeč a Židlochovic bylo původně zeměpanským majetkem, z něhož byly postupně
zcizovány různé části, až nakonec vedle města Pohořelic zůstaly v přímém držení krále jen vsi Blučina a Rakvice
3). Podle první písemné zmínky z roku 1278 patřila také Nosislav už jednomu z příslušníků tehdejší nižší šlechty,
a to Žofii, manželce Bohuše z Drahotúš, maršálka na Moravě, a jejím dětem Častolovi, Smilovi, Crhovi, Kunovi
a Herce. Nižší šlechta tehdy vznikala z příslušníků z knížecích družiníků nebo i z příslušníků nesvobodné
ministeriality. Žofie jako žena nemohla být prvním příslušníkem nově vzniklého šlechtického (zemanského)
rodu, zdědila tedy Nosislav po svém otci nebo jiném příbuzném nebo ji dostala darem od svého manžela, jemuž
patřilo více takových osad. Je možno předpokládat, že už tehdy Žofie měla své sídlo v místech dnešní tvrze, i
když první písemný doklad o tvrzi se váže až do doby o 83 let pozdější.
Spolu se svými syny Častolem, Smilem, Crhou, a Kunou a s dcerou Herkou Žofie
darovala Velehradskému klášteru mlýn v Unkovicích i s mlýnskou strouhou patřící k Nosislavi, z níž jí plynul
roční důchod. Strouhu před nějakým časem koupila od kláštera a zaplatila za ni opatovi Lupinovi 26 liber
(hřiven) stříbra. Žofiin dar následoval po jejích nějakých blíže nespecifikovaných proviněních („za prominutí a
odpuštění mých hříchů a pro spásu potvrzeného pána a manžela mého a svrchu jmenovaných mých dětí“).
Nosislavská paní si však vymínila, že „takovou strouhu pan opat a bratří nadřečení v klášteře zvýší a opraví,
aby našim lidem v Nosislavi škoda nebo zřejmá újma tou strouhou nebyla způsobována“. Na svůj darovací list
psaný na hradě v Olomouci nechala přitisknout pečeti pana opata Lupina z Velehradu a „pána a manžela svého“.
Jako svědkové podepsali list Bruno, biskup olomoucký, pan Albert de Vren (předseda olomouckého soudu), pan
Onšík, komoří olomouckého údělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, přítomní poddaní, Protivec, Jeroným a
Ondřej, bratří, a mnozí jiní. Latinsky psaný darovací list se nalézá ve Velehradkém kodexu 4).
První písemná zpráva o nosislavské tvrzi jako šlechtickém sídle stojícím zaručeně v jejím současném
prostoru se zachovala z doby o 51 roků pozdější (1349). Bušek z Nosislavě tehdy se svým bratrem Adamem
z Lovčiček obdržel po 3 lánech v Křídlovicích 5). V roce 1361 Adam z Lovčiček vyměnil nosislavskou tvrz
s příslušenstvím za Buškův statek 6).
Boček (zemř. před rokem 1398) měl ještě bratry Hrzka a Karla ze Želic a Nosislavě a sestru Dorotu.
Karel byl v letech 1371-1381 knězem u sv. Petra v Brně 7). Bočkovou ženou byla Kunka, sestra Ješka a Výška
z Chrudichrom (zemř. po roce 1398). Kromě Sudky ze Želic měli spolu ještě dceru Katruši.
V roce 1370 Boček z Nosislavě prodal tvrz, dvůr, 3 a půl lánů polí, 5 chalup a polovinu patronátního
práva Blahutovi z Chrudichrom za 85 hřiven grošů; vkladu do zemských desk odporovali bratři kněz Karel a
Hrzek z Želic, kteří tvrdili, že dědictví patří jim a nikoliv Blahutovi 7). Spor pravděpodobně vyhráli, protože už
v roce 1373 je jako majitel tvrze znovu uváděn Boček.
Roku 1381 se Boček oženil s Kunkou, sestrou Ješka a Výška z Chrudichrom (zemř. po roce 1398). Své
manželce připsal 4 hřivny grošů činže; její věno bylo 40 kop grošů. Po Bočkově smrti vdova Kunka zajistila
deskami v Nosislavi na 4 činžovních lánech s příslušenstvím 40 hřiven grošů svého věna Ješkovi a Výškovi,
bratřím z Chrudichrom 8).
Boček se zadlužil u židů a právo na část jeho majetku v Nosislavi (mimo tvrz) připadlo moravskému
markraběti Joštovi, který jej v roce 1403 daroval za věrné služby Mikulášovi z Rohozova. Darovací list zní takto:
My Jošt z Boží milosti markrabě Bramburský, markrabě a pán Moravský etc. vyznáváme tímto listem
obecně přede všemi, ktož jej čísti anebo slyšeti budú, že znamenavše věrnú a ustavičnú službu statečného
Mikuláše z Rohozova, věrného našeho milého, ježto nám v našich potřebách ukazoval a ještě tím snažněji jmá
ukazovati v budúcích časích, protož s dobrým naším rozmyslem a svědomím dali sme jemu a jeho erbóm a mocí
tohoto lista dáváme naše všickno právo, ješto na nás spadlo jest od židóv našich pro dluhy a pro rukojemství
někdy Bočka z Želic na tom díle, ješto jměl ve vsi Nosislavi i na tom, což k tomu přísluší, buď mnoho anebo
málo, aby on Mikuláš svrchupsaný i jeho erbové ten jistý jeho díl ve vsi Nosislavi jměli, drželi a toho požívali
k své vóli tím právem, jakož jest na nás od židóv přišlo. Také dáváme jemu ty všichny peníze, dluhy, jistiny i
lichvy, ješto naši židé mají na tom svrchupsaném díle, zvláště všicky listy, ješto židé jmají na ten jistý Bočkóv díl
a na jeho dluze, buďte v zemi, nad zemí, ven z země kdežkoli, zkazujem, umořujem, aby věčně k upomínání
jistin i lichev nejměly žádné moci a některé pevnosti. A ktožby kolivěk tento list s dřéveřečeného Mikuláše dobrú
vólí jměl, ten jmá plné pravé k tomu ke všemu, což svrchu psané stojí. A toho na svědomí a pro jistost naši pečeť
kázali sme přivěsiti. Jenž dán v Slavkově léta po Božím narození tisíc čtyři sta třetího tu sobotu po svaté Doroty
9).
Tvrz měla v té době v držení Bočkova dcera Sutka (Sudka) ze Želic (též z Němčiček, z Nosislavi),
manželka Jana Puklice z Cetkovic. V roce 1406 Sudka prodala všechno dědictví v Nosislavi po otci, ves a tvrz
Nosislav s patronátním právem. s poli, lukami a vinicemi Nivkou a viničnými desátky, chalupami, lány
s příslušenstvím (mimo matčino věno v Nosislavi, které dostal darem Hlava z Libenic od paní Kunky)
Mikulášovi z Rohozova a jeho dědicům. /Podle Břeclavska, 1969, došlo k prodeji „kolem 1403“./ 10)
Následujících asi 15 let patří do období, ve kterém se dovídáme o tvrzi převážně ze zpráv o krádežích,
loupežích, podvodech a neplacení dluhů, jichž se její majitel dopouštěl nebo z nichž vinil jiné šlechtice.
Už v roce 1406 Mikuláš z Rohozova (odjinud z Nosislavi) byl žalován Janem řečeným Tyklem,
měštěnínem z Jevíčka, že „jemu vzal na svobodné cestě šest koní a deset tun oleje i se vší přípravú, což jest u
voza měl; toho pokládá za 50 hřiven gr.“ 11). V následujícím roce naopak
Mikuláš z Rohozova žaloval
Viléma Rysa z Rohatce z purkrechtu i s nadbyty, protože „mi pobral i mým lidóm chudým v Nosislavi dobytek
malý i veliký; toho pokládá za 30 hř. a jsa u téhož pána jakož já; a to mi řekl a slíbil zase vrátit; tu jsem slal do
Slavkova k němu své lidi, an je vyhnal a vrátiti nechtěl; vedu to k jeho právu“. Současně podal Mikuláš
z Rohozova další dvě žaloby: Bohuši z Holúbka, „že mi dlužen 60 kop gr. a těch peněz mi neplní; chci to ukázati
jeho listem s jeho pečetí; týmž právě póhonem a o též peníze pohoní Hynka řečeného Suchý Črt z Kunštata,
odjinud z Rabštajna“ 12).
V těchto Mikulášových sporech mj. můžeme hledat příčiny špatného stavu jeho hospodaření. Už před
rokem 1422 rukojmí za Mikuláše z Rohozova Jan Racek z Mrdic (z Dambořic) prodal tvrz s dvorem a
patronátním právem, majetek s lidmi „platnými“ a vinicí Nivkou, viničné desátky a všecko příslušenství Joštu
Hechtovi z Rosic 13).; v té době (1420) Vilém z Batelova pohonil Jana Racka z Dambořic, „že mu nevložil
v Nosislavi ve dsky, jakož se jest zapsal a tak pokládá 400 hřiven gr. a 10 kop“ 14 ).Také za Jošta Hechta
z Rosic, kterému patřila tvrz s příslušenstvím patřila až do jeho smrti (1446 nebo 1447), docházelo k soudním
sporům. Ty už se však netýkaly zjevných loupeží apod., ale byly vedeny formou žalob o majetkové nároky.
Pokračovaly prakticky neustále až do doby, kdy tvrz s poplužním dvorem i s „lidmi platnými“, vinohrady, vsí
Želice, s dvorem Žabčicích atd. získal Vilém z Pernštejna.
Např. roku 1429 se týká tento zápis v knihách půhonů: „Já Jošt Hecht z Rosic pohoním Heníka
z Valdštejna odjinud zu Židlochovic a zvláště v Nosislavi, že mi drží zboží mé v Nosislavi s jich příslušenstvím i
s vinohradem Nivkú, ježto já k tomu právo mám“ 15). O osm let později naopak žaloval Heník z Valdštejna a
z Židlochovic Jošta Hechta z Rosic z pěti set hřiven gr. dobrých stř., „ že jest podle nálezu panského list zprávný
na Nosislav položiti měl u nebožtíka pana Jindřicha Lipského na Tempelštejně, kterýžto list nebožtíkovi p.
Vilémovi Zajícovi na Nosislav na zprávu svědčil a ten list jeho rozkázáním a panským, nálezem měl vydán býti
nebožce paní Dorotě, někdy manželce mé a mně a tím listem nám Nosislav měla ve dsky vložena býti; toho jest
on neučinil, než protiv rozkázání páně Zajícovu a proti panskému nálezu list sobě k své ruce a Zigmundovi v jiná
slova obnoviti kázal; a podle toho listu Nosislav kázal sobě Janovi Rackovi ve dsky vložiti“ 16). Roku 1446 byly
zaznamenány čtyři žaloby Viléma z Batelova o Nosislav, přičemž není vždy zřejmé, jde-li o tvrz nebo jiný
nosislavský majetek. Vilém žaloval Václava Hechta z Rosic, že „otec jeho Jošt dal mi list a na ten i dobrú vuoli,
kterýž jest svědčil jemu Joštovi a otci mému Sigmundovi na Nosislav a podle toho listu a podle jeho dobré vuole
mělo mně ve dsky vloženo býti; i přijal sobě sám Jošt ve dsky, a proto syna jeho Václava pohoním, poněvadž
jeho zboží drží, aby mi toho plátce byl za svého otce Jošta a toho pokládám čtyři sta hřiven gr. a deset kop
dobrého stř.“ 17) Dále Vilém žaloval Zicha z Nosislavi, „že že mi drží mé /zboží/ Nosislav, ježto já k tomu lepší
právo mám, nežli on, a toho pokládám za čtyři sta hřiven a za 10 kop gr.“ 18). Nato obvinil také Jana Racka
z Mrdic a z Dambořic (byl to asi jeho tchán), že „maje mně vložiti ve dsky Nosislav podle listu, kterýž mám
s páně Joštovú dobrú vuolí, i vložil p. Joštovi; a toho pokládám čtyři sta hřiven a 10 kop gr. Chci to listem
ukázati, při kterém jeho pečeť visí“ 19). Heníka z Valdštejna a z Židlochovic Vilém zažaloval, že „mi drží
Nivku, vinohrad mój, ježto k tomu lepší právo mám, nežli on; chci to listem okázati a toho pokládám dvě stě
hřiven“ 20).
Heník z Valdštejna
a z Holštejna pokračuje ještě v roce 1447 v žalobě z roku 1437, teď na
Joštova syna Václava Hechta z Rosic : „jakož jsem byl pohnal Jošta Hechta z Rosic ze čtyř set kop gr. dobrých
stř., že podle páně Zajícova rozkázání a panského nálezu měl list položiti zprávný u nebožtíka p. Jindřicha
z Lipého a na Templštejně,kterýžto list nebožtíku p. Zajícovi na Nosislav na správu svědčil a podle toho listu
Nosislav měla nám ve dsky zemské vníti: paní Dorotě, manželce páně Zajícově a dceři její, paní Kateřině, někdy
manželce mé a mně; toho jest neučinil a v tom jest umřel a skrze to já jsem přišel o Nosislav i o jiné, což k tomu
sluší, a to zboží, co jest on měl, to spadlo na jeho syna Václava; i pohoním jej Václava proto z Rosic, syna jeho,
ze čtyř set kop gr. dob. stř., že mi toho plátce býti nechce za svého otce a maje jeho zboží“ 21); podruhé Heník
z Valdštejna a z Holštejna žaloval Václava Hechta z Rosic o 200 kop gr.dob. stř., „že drží nápad otce svého a
jeho otec, ten jest svým svědomím, kterýmž svědčil paní Tovačovské, mě a mé dcery připravil o to a on to
věda,nechce mi plátce býti; chci toho pokázati a na panském nálezu dosti míti“ 22)
Po smrti Jošta Hechta z Rosic byl majitelem tvrze jeho syn Václav Hecht z Rosic, ale jeho vlastnictví
bylo od začátku zpochybňováno Vilémem z Batelova a už roku 1447 byl rozhodnut spor mezi Vilémem a
Václavem Hechtem z Rosic: „ponižd jemu páni nalezli o Nosislav a o vinohrad Nivku, že právo k tomu má; takéž
p. Václav Hecht má jemu to ve dsky vložiti“ 23).
Václav Hecht z Rosic opravdu vložil díl obce s tvrzí, který mu patřil, Vilémovi z Batelova 24);
pokračovaly však spory s Jindřichem z Valdštejna na Židlochovicích o tento majetek, táhnoucí se již od prodeje
Jana Racka z Mrdic Joštovi Hechtovi.
Vilém z Batelova, syn Zikmunda z Batelova (nar. před 1409, zemř. po 1464) držel tvrz v letech 14471464. Patřil mu též majetek v Olešné , Rašovicích a v Jeníkovicích, Jeho ženou byla Kateřina z Mrdic, dcera Jana
z Mrdic a Rašovic. V roce 1464 jí Vilém zajistil v zemských deskách 250 hřiven grošů „na vsi Nosislavi, lidech
činžovních, tvrzi a dvoře, lesích, vinicích, viničných desátcích a na čem měl právo“ 25“).
Už za nového majitele Viléma z Batelova byl roku 1448 ukončen spor Heníka z Valdštejna, kter.ý svůj
nárok na Nosislav pozbyl ve prospěch Václava Hechta z Rosic: „jakož podle prvního panského nálezu p. Heník
měl Vilémovi z Batelova Libomyšl /v nynějším okrese Beroun/ ve dsky v Čechách vložiti, a ponižďť p. Heník
toho neučinil, což učiniti měl, a p. Václav byl o to pohnán, aby učinil a on podle panského nálezu a vedle
rozkázání otce svého Nosislav vložil Vilémovi ve dsky, pan Václav nemá odpovídati“ 26)
Kolem roku 1464 se uváději jako držitelky tvrze dcery Viléma z Batelova Dorota z Batelova a na
Jinošově a Kunka z Pačova a z Batelova a v letech 1484-1485
Vilémův syn Havel z Batelova a na
Jinošově, syn Viléma (zemř.před 1501).
V roce 1485
končí období, kdy nosislavskou tvrz měli v držení příslušníci drobné šlechty,
kterým patřívala mimo tvrz jen část ostatního majetku v Nosislavi (měli však zase svůj pozemkový
majetek v jiných místech). Havel z Batelova prodal nosislavskou tvrz s lidmi, které měl v Nosislavi a díl
vsi s poplužním dvorem, se sadem a vinohrady (jmenovitě byly zaznamenány Nivka, Grefta, Žídek,
Novosad a Bezděkov), s desátky zemními a kostelním podacím, ves Želice „s rolí oranú neoranú“ a díl
Žabčic s dvorem a 4 lány s příslušenství, „což k té tvrzi od starodávna příslušelo“, za 2000 dukátů
Vilémovi z Pernštejna; do zemských desek byl prodej zapsán 1490 27).
Vilém z Pernštejna (asi 1453-1521), syn Jana z Pernštejna a Bohunky z Lomnice, byl známý
politik a majitel mnoha panství v Čechách i na Moravě, na nichž zaváděl nové způsoby hospodaření.
Jeho ženou byla Johana z Liblic a měli spolu děti Aničku, Bohunku (1485-1549), provdanou za
Jindřicha z Lipé, Jana (1487-1548) a Vojtěcha (1490-1534). Kdo na Pernštejnově nosislavské tvrzi
v letech 1485 až 1530 bydlel, není známo.
Už v roce 1486 Vilém z Pernštejna prodal Nosislavským louky od pusté vsi Želic a louku, jež patřila
k Želickému dvoru, za 140 kop gr. a 12 kop gr. roční činže o sv. Václavě; v témž roce Vilém z Pernštejna
potvrdil Nosislavským odúmrt 28). Jako přivrženec tehdejšího krále českého a markraběte moravského Matyáše
dosáhl Vilém svou přímluvou u něho, že povýšil Nosislav na městečko, vysadil mu dva výroční trhy a jeden trh
týdenní (každou středu) a udělil městečku městský erb (ve Vyškově a den sv. Františka 1486) 29).
Roku 1508 Vilém z Pernštejna koupil od Ladislava z Boskovic tvrz a městečko Židlochovice. Od té
doby měla Nosislav stejnou vrchnost s panstvím židlochovickým a tedy i tvrz jako její součást patřila postupně
Pernštejnům, Janu Ždánskému ze Zástřizl, Žerotínům a Vadštejnům.
Na nosislavské tvrzi mohli v té době sídlit i někteří příbuzní majitelů
panství.Nepřímým důkazem toho je skutečnost, že právě na nosislavské tvrzi byla v roce 1528 vyhotovena
zásnubní listina Markéty, dcery Vilémova dědice Jana II z Pernštejna (Bohatého), zemského hejtmana
moravského, s Jindřichem, knížetem minsterským a olešnickým (zu Nosislave am Gedächtnistage der Geburt des
H. Christi) 30).
Prvním známým vrchnostenským úředníkem, který sídlil na tvrzi, je Jan Mauricný z Rajchova (před
rokem 1540) 31) a po něm je znám Jan Frey z Freyku (v letech 1512-1546) 32).
Více zpráv se už dochovalo o jeho nástupci Janovi Kytlicovi z Rudolce a na Heralticích (žil na tvrzi
v letech 1548-1563), jehož bratr Mikuláš byl úředníkem na Pernštejně.
Roku 1555, v neděli na tři Krále „stalo se sečtení a srovnání mezi panem Janem Kytlicí z Rudolce a na
Herulticích z jedné a Janem Branským, vincourem je/h/o z strany druhé, o to, co jest pan Jan Kytlic jemu na
vincourování půjčil, podle kteréhož počtu Jan Branský panu Janu Kytlicovi zůstává 40 zl. rýn., a ty panu Janovi
Kytlicovi na statku svém, kterýž má aneb míti bude, vokazuje, tak, aby z statku Jana Branskýho beze vší
překážky panu Janovi Kytlicovi ta suma svrchu psaná 40 zl. rýn. zaplacena a dána byla. Stalo se v přítomnosti
Václava Rozka, purgmistra (dům 24), a starších Petra Skály (dům 74) a jejich přísedících toho roku, a ty peníze
pa/n/u Kytlicovi se mají nacházeti na Masopustovi a na Ambrožovi Holým“.
„Téhož léta a dne
nahoře psaného pan Jan Kytlice učinil sečtení s Annou, pozůstalou vdovou po nebožtíkovi Martinovi Váchovi, a
to takové, že nebožtík Martin Vácha zůstal panu Janovi Kytlicovi na vincourství 15 zl. rýn. dlužen, kterážto suma
má z statku Vachova zaplacena býti. Stalo se v přítomnosti týchž osob nahoře psaných“ 33).
V roce 1560
Jan Kytlic (Kytlice) z Rudolce dlužil peníze sirotkovi po Bartošovi Počarovi
z Nosislavi Václavovi (Václav Počar v roce 1565 jako šestnáctiletý zemřel) 34). Roku 1563 byl Jan Kytlic
svědkem na svatbě svého příbuzného, nosislavského řezníka Jakuba Moravy, spolu s dalšími přáteli: vladykou
Janem Bule z Bořitova, Petrem Komínkem z Prostějova, Vítem Dlapou ze Židlochovic a jinými 35). V témž
roce „v sobotu po sv. Jiří, za purkmistra Václava Rozka (dům 24), starších Mikuláše Moudrého, Jiříka
Zubřický/h/o ml. (dům 26) a Vavřince Váně (dům 8), hornýho, pan Jan Kytlic z Rudolce a na Herulticích z strany
dluhu, kterejž jest měl a má na statku Jana Branskýho podle smlúvy teď (?) navrchu zapsanýho a podle stvrzení
kšaftem téhož Jana Branskýho se před ouřad najíti dal a na sumu témuž panu Janovi náležitou, totiž na těch 30
kop gr. čes. Takto se vyplněti začalo sirotku Počarovýmu 4 zl., kteréž Vácha přijal k sobě a má je ouřadu
nynějšímu zas položiti. Též panu Janovi Ambrož Holej z vinohradu na Zbejšovech od Branskýho koupenejm
položil 4 kopy grošů čes. Týž Toman Masopust z gruntu Jana Branskýho položil 2 kopy gr. čes. Ty pan Jan
Kytlic vzal. Učiní toho všeho 9 zl. Zůstává se panu Janovi Kytlicovi 21 kop gr. čes. a ty mají takto vyplňovány
býti: od Ambrože při vánocích po 5ti kop gr. čes. a od Tomana Masopusta týž při vánocích 3 kop. To placení má
jíti až do vyplnění sumy jeho svrchu psaný“ 36).
Dalším hospodářem na tvrzi byl Melichar Bohdalický z Bohdalic a na tvrzi (od roku 1568
do smrti v roce 1590). Přestěhoval se na tvrz z lánu č. 47, který koupil v roce 1566 za 800 zl. od
Samuela Panvice. V roce 1567 byl přijat do moravského rytířstva (vladyctví a přídomek z Bohdalic dostal se
svým bratrem Janem už v roce 1558) 37).
Melichar Bohdalický byl třikrát ženat (první žena Maruše Barská z Barště, svatba 1577, druhá
Hedvika Pacáková (Pacačka) z Dubence, svatba 1581, třetí Kunka Vojická, podruhé vd. Pinkocká). Z
dětí je znám jen syn Melichar (nar. 1582).
V roce 1570
byl zeman Melichar Bohdalický
z Bohdalic podezřelý z vraždy Hynka Pavlata z Olšan ( z domu 46); „šel na Pavlata se zbraní a motykou a na
Pavlata beze vší příčiny volal a mluvil, lotry jemu dávajíc a pohrůžky činíc, že jej bíti bude“; Pavlat měl „zezadu
žebra a ledví přeraženy“ 38).
Asi 1572 prodal Beneš Skurský ze Skur a
ve Ždánicích Melicharovi Bohdalickému své peníze na jeho nynějším domě (půl druhého sta zl. 25 gr.);
k uskutečnění prodeje udělil Skurský plnou moc svému švagrovi Alexandrovi Střelickému ze Střelic 39).
V roce 1577
Melichar Bohdalický dal
manželce své, paní Maruši Barské z Barště, vinohrad Krajinu v Záhumení 40)
1578
Michal Londa měl v držení dům bez příslušenství (71, vedle tvrze), který
„byl mnoho let pustý a roboty panský Jeho Milosti scházely. Z rozkazu
Jeho Milosti pána Fridricha z Žerotína a na Židlochovicích pan Václav
Pacák z Dubence, ty časy ouředník na Židlochovicích, před námi
(ouřadem) oddal jest na místě Jeho Milosti pána dům urozené paní
Maruši Barské, manželce pana Melichara Bohdalického (kromě rolí,
louk, zahrad a jiných všech k tomu domu případností), aby dala sobě
stavěti na tom místě, kde ten duom stál“. Michal Londa má doplatit
verunky a přitom užívat pole atd. Má platit též plat zemský. Stalo se
v rathouze 36)
1578
pan Melichar Bohdalický z Bohdalic koupil peníze, které měl pan Vít
Švestka z Chloustné na čtvrti vinohradu v Dlouhých Padělcích 37)
1581
pan Melichar Bohdalický dal paní manželce své milé, paní Hedvice
Pacačce z Dubence, vinohrady Pacák (?), Padělek a Záhumení 38)
1582
„Jeho Milost pan Frydrich z Žerotína jest ráčil 1 čtvrt vinohradu
v Dlouhých Padělcích na kmotrovství synovi pana Melichara
Bohdalického z Bohdalic a na tvrzi v Nosislavi /dáti/“ 38)
1582
Melichar, syn Melichara Bohdalického z Bohdalic (1582-)
1582
nosislavský ouřad prodal panu Melicharovi Bohdalickému z Bohdalic na
místě sirotků po neb. Stanislavovi Bořkovském (dům 69) čtvrt vinohradu
krajinu v Dlouhých Liškách za 40 zl.; pan Melichar tehdy koupil ještě
čtvrt vinohradu v Krátkých Padělcích od Tomáše Buchetky (dům 38) za
30 zl. 38)
1582
pan Melichar Bohdalický koupil od Petrky Chmelaře čtvrt vinphradu
v Krátkých Padělcích za 30 zl. víd. a hned jest zase pan Melichar od
Petrky těch 30 zl. při zápisu za hotovou sumu kpoupil, totiž za 14 zl. víd.
a za 1 gr. 39)
1583
Melichar Bohdalický byl jedním z 9 rukojmích „bratří starších
novokřtěnských“, když kupovali od Martina Trnky jeden ze tří domů, ze
kterých pak vznikl jejich dvůr (ten byl na místě dnešních domů 68 - 70,
tedy v těsném sousedství tvrze 44)
1588
pan Melichar Bohdalický z Bohdalic koupil achtel Záhoří od Jana
Červinky
1588
Apolena, dc. Palyše z Křepic, služebná; v tomto roce se
provdala za Hanzla Ševce; „pan Melichar Bohdalický z Bohdalic šetříce
věrnost a dobré chování jemu souce učiněné v službě, že jest se dobře
chovala, z lásky 1 čtvrt vinohradu v Dlouhých Padělcích ležící podle
křtěnských daruje na ten způsob: jestli Pán Bůh prve ji nežli Hanzla
z tohoto světa bez plodu povolati ráčil, aby takovej vinohrad zase k tvrzi
připadl“ 40)
1590
Václav Bohdalický z Bohdalic přiznal své dědictví po bratru Melicharovi:
... přiznávám se tímto zápisem, kdežkoli čten aneb čtouce slyšán bude,
jakž neb. pan Melichar Bohdalický z Bohdalic a na tvrzi v měst.
Nosislavi, bratr můj vlastní, ležíce na smrtedlný posteli, kšaftem učinil
pořízení o všelijakým statečku svém po něm pozůstalý, mně jest poručil
50 zl., šaty své chodicí, zbroje, ručnice, kordy. Jakž týž kšaft a inventář
v sobě obsahuje, to všecko jsem k sobě zúplna a docela přijal a navíce
já dědíce i budoucí potomci moji na nic víc natahovati se po neb. již
psaném bratru svém se nechci, připovídám. Kromě nápadu mně kšaftu
od neb. bratra mého milýho poručeného se vodříkám 41)
1590-1591
vdova po Melicharovi Bohdalickém z Bohdalic Kunka Vojická, podruhé
vd. Pinkocká (m. Jan Pinkocký z Bieloblot)
1591
Kunka Vojická koupila od Martina Vepřka (dům 11) zahrádku na
Vinařích za 6 zl. hot. 42)
1591-1592
Augustin Kratochvíl uvádí mylně jako držitele tvrze Diviše Hoštického
z Hoštic a Václava Vahanského z Vahančic; ti však měli své domy
jinde; chybné je i znění křestního jména Kfelerova: enbyl Václav, ale
Mikuláš
1597
Kateřina z Litavan, děvečka u paní Kunky Vojické;
svatební smlouvu zadala svému manželovi, vdovci Jiříkovi Filovi,
půlláníkovi 49, 15 zl.; po jeho smrti se k ní na půllán přiženil Václav
Hrubý 43)
1597
vladyka Jan Pinkocký (Piontkowski, Pienkotský aj.) z Bieloblot, úředník
panství židlochovského ( -1615); původem polský šlechtic sice
vyženil tvrz, ale bydlel v ní jen velmi krátce; je známa jen jediná zmínka,
že se psal Pionkotský na tvrzi (1597) 46)
1.ž. Kunka Vojická, poprvé vd. za Melichara Bohdalického
z Bohdalic)
2.ž. Kača Dobřinská z Dobřenic, ∞ asi 1598
1599-1608
Mikuláš Kfeller (Kšelar, Kštelar) z Longrina a na tvrzi, ouředník panství
židlochovského ( -mezi 1608 a 1613)
1599
Mikuláš Kfeller z Longrina koupil čtvrt vinohradu v Dlouhých Šimpercích
od Jakuba Mandelera za hotových 19 zl. 46)
1600 a 1601 bral Mikuláš Kfeller verunky po 3 zl. od Ondry Perničky (dům 128) za
dluh neb. Jana Špice (též dům 128) na jeho domě 47)
1601
Mikuláš Kfeller bral z verunku Martina Linharta za dluh neb. Matěje
Ševce 4 1/2 zl. 48); v témž roce bylo Mikulášovi dáno 2 zl. ze závdanku
Marty, vdovy po Matěji Bednářovi (dům 10), na dluh 49)
1603
Mikuláš Kfeller koupil od Jiříka Chrudimského za 20 zl. čtvrt vinohradu
slove Šejbl; zavdal 5 zl. a zbytek splácel po 5 zl. ročně 50)
1605
Mikuláš Kfeller koupil verunky (28 zl.) od Gregora Roštorfa (66) za 5 zl.
hotových; v roce 1614 už brali tyto verunky sirotci po neb. Mikulášovi
Kfellerovi 51)
1608
pan Mikuláš Kfeller z Longrunu a na tvrzi nějakých peněz (54 zl)
k záduší povinovat byl (odkázal). Srážel je z dluhu neb. Jierga Klose
(12 tolarů), který bral verunky od Matouše Škody (dům 76) 52)
1608-1618
brali Mikuláš Kfeller a po jeho smrti nápadníci ze spravedlnosti, kterou
Mikuláš měl na vinohradě v Krátkých Šimperkách, který páni starší
prodali v roce 1605 Daňkovi Slezákovi, po 1 zl. ročně 53)
1609
bral Mikuláš Kfeller z verunku Jury Vaníčků na dům 2 zl., co neb. Vávra
mu v zákupenství dlužen zůstal, 1610 ostatních 1 zl. 21 gr. 4 d. 54)
1610
zanecháno od urozeného pana Mikuláše Kfellera verunku na zadržalé
verunky, co neb. pan Melichar Bohdalický byl zadržel, s povolením paní
Anežky Bohdalické /sestry Melicharovy, manželky Jindřicha Šubíře/,
totiž 3 verunky po 2 zl. Ty přijal p. starý do počtu obecního 55)
1612
bylo dáno Mikulášovi Kfellerovi z verunku Mikuláše Prytejfla 1 zl. 25 gr.
(dluh za Kaču Boudnou; Kača byla pravděpodobně sirotek po Jurovi
Vaníčkovi-Boudném) 56)
1613
sirotci Mikuláše Kfellera z Longrina a na tvrzi
1613
prodal pan Jan Diviš z Žerotína tvrz slove Kfellerovskou za 600 zl. panu
Jiřímu Arnoštovi z Karlovce; lán rolí, půl zahrady při tejž čtvrti za vodou,
z kterejž plat Jeho Milosti pánu každý rok přichází (1 zl. 6 gr.), 2 Přední
louky, 1 louka od hranic němčických, 1 louka Kunova pod plat Jmp po 7
gr. 3 1/2 d., kromě tý zahrady, z nichž (!) se k vubci platí. Místo
závdanku pan Karlovec majíce na domě svém Bednářovském (dům 3)
34 zl. zaplacených a ještě k tomu za rok 1614 verunk 14 zl. Ostatek
602 zl. po 14 zl. ročně; též všechny roboty podle jinejch láníků z tejž
tvrze vykonávati, poplatky všelijaké Jeho Milosti pánu, též berně
sněmem nařízený. Pakli by se tomu všemu zadosti nečinilo, tehdy aby
držitel tej tvrze povinen byl, když by se jemu od Jmp neb ouředníka
věděti dalo, do čtyr neděl tu tvrz robotným člověkem osaditi. Pakli by se
toho do těch čtyr neděl nestalo, aby JMp neb ouředník na místě JMp tu
moc měl , túž tvrz skrze přísežný osoby zdejší nosislavské šacovati dáti
a dadouce podle šacunku závdavek na právo složiti, jinejm
hospodářem dle libosti své osaditi 57)
1613-1616
vladyka Jiří Arnošt z Karlovce, láník ( -1616 nebo 1617); předtím
hospodařil na domě č. 3
ž. Maruše Bremová, dc. Jana Brema Sezemeckého z Tarnovic,
poprvé vd. Vranovská (Teranovská) (m. Eliáš, dům č. 3), potřetí
vd. Koutská (m. Václav) ∞ asi 1613; děti Jiří a Maruše neměli
1616
pan Jiří Arnošt z Karlovic prodal 2 čtvrti vinohradu ve Zbejšovech za
140 zl. mor. Davidovi Pybmerovi (dům 65). Závdavek 54 zl. V roce
1619 měla dostat paní Maruše Koutská po neb. Davidovi Pybmerovi
poslední verunk 3 zl. Novému majiteli Pongráci Wognerovi jej odpustila
„za příčinou, že vinohrad k spuštění přišel“ 58)
1617-1620
Maruše Koutská, roz. Sejzemecká z Tarnovic, dc. Jana Brema
Sejzemeckého z Tarnovic, poprvé vd. Vranovská (m. Eliáš 3, podruhé
vd. Karlovcová (m. Jiřík Arnošt z Karlovce), lánice
1617
Maruše Koutská zaplatila za Jiřího Arnošta z Karlovce 3 zadržalé
verunky po 14 zl. 57)
1617
paní Maruše Premovna Sejsemečka z Tarnovic prodala achtel
vinohradu v Dlouhých Liškách za 18 zl. 59)
1618-1620
kladl verunky na tvrz po 14 zl. manžel paní Maruše Václav Koutský;
roku 1618 „takový peníze, týž i ty z vejrunků od paní Maruši
Seysemecké, paní manželky téhož pana Václava, jsou do důchodu
Jeho Milosti pána protiv kvitanci odvedeny“ 57)
1620
dala Maruše Koutská tvrz s příslušenstvím zapsat svému manželovi
Václavu Koutskému; v purkrechtní knize o tom píší nosislavští starší:
“poněvadž v nynějších nečestech /=hříšných dobách/ a časích
nebezpečných v lidech všelijaký proměny se stávají, pro budoucí
zmatky a nesnáze, kteří by, pokudž by která osoba z nich smrtí
zachvácena byla, vzniknouti jměly, žádost na nás se složili, abychom
její /jejich/ z obou stran dobrovolný ohlášení a předně zápisem do
těchto knih městeckejch opatřiti dali. Protiv čemuž znajíce žádosti jejich
slušné bejti, čeliti jsme nechtěli, nýbrž k tomu ke všemu povolili. I
oznámila paní Maruše Sejzemecká z Tarnovic: poněvadž s(e) paní
Johanou, sestrou svou vlastní, ve všem statku rozdílné jsou a nemajíce
dědicův svejch žádnejch kromě pana manžela svého: pokudž by Pán
Bůh paní Maruši uts. smrti neuchoval a prveji nežli pána jejího z tohoto
světa vytrhnouti ráčil, tehdy statek svůj všechen mohovitej i
nemohovitej, jak tvrz městečka Nosislavě i s příslušenstvím jejím, též
svršky všelijaký i vinohrady a což by jí tak kolivěk podle vejminky smluv
jejich svadebných náleželo a jakýmkoliv jménem se jmenovati by
mohlo, všecko panu Václavovi Koutskýmu, panu manželovi svýmu
nejmilejšímu, k mocnýmu užívání tímto zápisem odvozuje a nad tím
všim mocného hospodáře činí, v čemž právu žádnej jinej člověk na
budoucí časy žádnú překážku činiti nemá a právo k tomu jmíti nemůže.
Pro lepší paměť a toho všeho ujištění tento zápis do knih těchto učiněn”
57)
1620-1623
Václav Koutský, láník
ž. Maruše Sejzemecká z Tarnovic, dc. Jana Brema Sejzemeckého
z Tarnovic, poprvé vd. Vranovská (m. Eliáš 3, podruhé vd.
Karlovcová (m. Jiřík Arnošt z Karlovce); Václav a Maruše byli
bezdětní
1621-1623
pokračoval pan Václav Koutský v kladení verunků po 14 zl. do
panského důchodu 57)
1623-1654
o osudech tvrze v době, kdy většina městečka byla válkou
zdecimována, nejsou žádné zprávy; jisté je, že v těchto letech nebyla
obydlena a pozemky nebyly obhospodařovány; její bytelná stavba však
zřejmě ty tři desítky let na rozdíl od ostatních nosislavských domů, které
se po zpustošení musely většinou stavět od základů znovu, vydržela;
svědčí o tom i následující zápis, který hovoří sice o tom, že „jak na
stavení /tvrzky/, tak na gruntech k ní náležejících žádného vzdělání se
nečiní“, ale ne o tom, že by byla válečnými událostmi vážněji
poškozena
1654
Zdislava hraběnka z Valdštejna věnovala nosislavskou tvrz,
osvobozenou už za předcházející držitelů, ode všech robot, v hodnotě
426 zl. za věrné služby účetnímu písaři v Třebíči a svému sekretáři
Melicharovi Müllerovi. „Já, Zdislava, hraběnka z Waldsteina, rozená
z Sezimova Oustie, paní na Židlochovicích a Třebíči. Tak jakož na
poručení mé ouřad měst. Nosislavě jsou učinili a mně hodnověrný
vejpis z knih purkrechtních měst. jejich, jak by draze na sumu peněz
tvrze Kfellerovské, po robotami panskými a platy ouročními jsouce
zavázána, s příležitostmi jejími a komu kterého času prodána byla, jak
placení roční po veruncích, co jest na ní od držitelův jí zaplacené, a co
ještě dopláceti zůstává, podali. V kterémžto vejtahu vynachází se, že
na dotčenou tvrzku s příležitostmi jejíma platiti jest čtyry sta třidceti šest
zlatých moravských, a ta /suma/ do důchodů mých židlochovských
všecka zcela a zouplna k vykládání náleží. A poněvadž od časů
dávných prošlých žádného držitele dotčené tvrzky nebylo, není a
posavád se nenachází, takže co dále jak na stavení, tak na gruntech
k ní náležejících žádného vzdělání se nečiní, nýbrž čím dále vždy
k větší škodě a zkáze přichází a tudy placení a pokládání peněz mně
náležejících uchází. I tehdy, aby k nějaké adifikací a vzdělávání dotčení
gruntové moji zase přijíti mohli, na snažné a ponížené toho při mně
vyhledávání Melichara Müllera pro jeho věrné služby mně činěné a až
posavad vykonávající tu milost jemu činím a sumou peněz na
jmenované tvrzi Kfellerovské v měst. Nosislavi mně naležející, takový
grunt té tvrze a s jejími příležitostmi, to všecko k jeho mocnému a
svobodnému a svobodnému užívání odevzdávám a toho všeho sobě
jak nyní, tak i na časy budoucí prázdna činím a při tom při všem
žádného práva sobě ani žádnému jinému nepozůstavuji. Co se dotejče
robot povinných, že držitelé té tvrzky z mil. vrchnosti v robotách šetřeni
byli, také dotčenému Melicharovi Müllerovi tu milost jako prvnějším
držitelům činíc a jeho všelijakých robot osvobozuji. Platy ouroční z těch
gruntův do důchodů mých povinný - ty se mají každoročně zcela a
náležitě odvozovati. Pro lepší toho jistotu a plnost toho všeho, co se
nadpisuje, jsem se v tom listu svou vlastní rukou podepsala a svůj
přirozený secret se s jistým mým vědomím přitisknouti dala. Jenž jest
dán na Židlochovicích 6. dne měsíce jully léta Páně 1654.
L.S. Zdislava, hraběnka z Waldsteina“ 60)
1654- asi 1671
Melichar Müller, láník, bývalý sekretář Zdislavy hraběnky
z Valdštejna a důchodní písař v Třebíči
1668
„vinohrad panu Melicharovi Milerovi, sekretáři hraběnky
starý z Valdštejna, darovaný, od něho Václav Srnec (dům 20), soused
zdejší, za 8 zl hotových /nále/žitě koupil“ 61)
1671
při soupisu komínů byl do seznamu zapsán „kamenný dům“ se 3
komíny, který patří panu Melicharovi Müllerovi, ale bydlí v něm podruh
62)
1671
1673
neznámý podruh
Melichar Müller prodal tvrz za 624 zl. mor. 40 kr. Augustinovi Guldtovi
(Goldovi), na kteroužto sumu on Augustin dobrovolně přistoupil a při
zápisu ihned 30 zl. mor. závdanku položil (kterýžto pan Melichar před
právem přijal) a rok po roku od příštích svatých Třech králův 1674 po
10 zl. mor. až do vyplacení vší sumy se uvolil. Při této koupi byla na tvrz
poprvé uvalena robota.
Zápis v purkrechtní knize: „Léta Páně 1673, dne 17. juny, za
rychtáře Pavla Rychtáře, učiněn jest tento zápis, že jest Její Milosti
paní, paní Zdislava, hraběnka z Waldsteina, tvrz svou nápadem po
Kfellerovi dosáhnutou, zde v měst. Nosislavi, s jedním lánem rolí, s půl
zahradou při tejž tvrti za vodou, z kteréž plat J.Mil. pánu každý rok
přichází 1 zl. mor. 6 gr., se dvěma loukami na Předních loukách,
s loukou jednou od hranic němčických s 1 loukou Kunovou pod plat
panský po 7 gr. 3 1/2 d., to všecko panu Melicharovi Myllerovi, jakž vejš
psáno darovati ráčila (kromě tý zahrádky, z níž se k obci platí),
kteroužto tvrz on zase s dobrým svým rozmyslem vejš psanou
Augustinovi Guldtovi za sumu 624 zl. mor. 40 kr. zaprodal, na
kteroužto sumu on Augustin dobrovolně přistoupil a při zápisu ined 30
zl. mor. závdansku položil, kterýžto pan Melichar před právem přijal a
rok po roku od příštích s/va/tých Třech králův 1674 po 10 zl. mor. až do
vyplacení vší sumy jest se uvolil. Též všecky roboty podle jiných láníků
z tejž tvrze vykonávati, poplatky panské, též berně císařské i jinak
nespouštěti. Rukojmie za něj slíbili, totiž Tobiáš Mahovský (21) a Jan
Pysk (19), oba sousedi měst. Nosislavě 60)
1673-asi 1694
Augustin Guld (Kuld, Gold), láník ( -asi 1694); předtím
hospodařil ve Cvrčovicích
ž. Dorota, roz. Srncová, dc. Václava 20, podruhé vd. Fialová (m.
Tomáš 129) (asi 1651-1711)
1673
podle lánského rejstříku byla usedlost Augustina Golda jediným lánem
v Nosislavi; lán sestával ze 3 kusů rolí (17 měřic 2 2/3 achtele v 1. třídě,
8 mír 5 1/3 achtele ve 2. třídě); jeden půllán sem byl převeden od
pustého půllánu č. 3 62)
1678
1680
Jiřík Guld, syn Augustina (1678- )
Jiří Lehne ze Starého Brna prováděl přestavbu tvrze. Německy psaná
stavební úmluva se nachází ve fondu býv. obecního archivu v Nosislavi,
dnes v okr.Okr. archivu v Rajhradě 63).
Český překlad úmluvy: Práce v Nosislavi. Postaví se začínaje od
horní uličky brána, dále brána proti uličce, silná nová zeď k hořejší
světnici, také od základu, nový vstupní prosotor do sklepa, vchod.
Jelikož se celá budova zesílí pavlačí a klenutím komůrky nad klenbou,
přistaví se pěkná omítnutá světnice a vedle ní ve staré budově na
úrovni světnic čistá komora, ve které se musí postavit nová příční zeď.
Zřídí se kuchyň a čistý komín, dvě pece, ohniště a vedle kuchyně
opět spížka, také s novou příčnou zdí a naproti ní opět komora, v níž se
také postaví nová příční zeď.
U dvora a sklepa se k nové budově přistaví zděné schody a čistá
pavlač. Snížené schody u vchodu do sklepa se odstraní, postaví se
schody ve sklepě a při dotčeném sklepě se všechno vylepší a upraví
k pohodlnému bydlení, nová světnice a pavlač se vyrovnají. Naproti
tomu ve velké komoře se odstraní stará nepotřebná dlažba a vydláždí
se znova. Nikoliv na mé náklady zboří jeho lidé staré schátralé zdi a
postaví zase nové. Veškeré základy nové stavby, jak bylo řečeno,
vykopou a vyvezou jeho lidé.
U preshauzu, avšak pod klenutím se postaví nová příčná zeď a
vše, co je potřebí pro zachování a konzervování zaklenutého, se
provede pevně a mistrovsky. V preshauzu se nechá tromp /=
konstrukce vytvářející přechod mezi mnohoúhelníkovým půdorysem a
kruhovou klenbou/ podle potřeby zazdít.
Také vedle staré konírny se postaví od základu nový chlév
pro krávy, chlév pro telata (jalovice) a chlívky pro prasata. Celá dvorní
zeď se podle potřeby zvýší a pokryje dobrými taškami.
Též v uličce u schodů se vystaví v dvorní zdi branka a pod
druhou bránou se postaví dva semety. Všechny zdi, staré i nové, vnitřní
i vnější, s dvojitým vurfem ve světnicích, se musí omítnout a celkově
nic, co je třeba k dokončení stavby, se nevynechá, na místě se udělá a
mistrovsky postaví. Za takovou práci se má dát na penězích 180
zlatých a k tomu naturálie: 20 mír žita, 2 míry hrachu, 2 míry ječmene, 2
míry ovsa, 2 sudy piva a 50 funtů sýra
1689
Pavel Gold, „spolusoused příští náš“, koupil od svého dědečka Václava
Srnce achtel vinohradu v Horních Padělcích za 12 rejnských hotových;
1729 zdědil tento vinohrad spolu s dalším vinohradem (1 achtel
Plachty) Josef Mikulášek s dcerou Verunou po neb. Pavlovi Goldovi 64)
1694
Marina Guldová, dc. Augustina
viz m. Jiřík Ambrož, ∞ 1688
1694
Krystýna Guldová, dc. Augustina
viz dům 26 (m. Šimon Krakovec, 2.m. Jakub Sklenář)
1694
Matěj Guld, syn Augustina (1682-1729)
1694
Alžběta Guldová, dc. Augustina (1683viz Nová Dědina (m. Jan Zelinka)
viz Pohořelice
1694
„po nebo. Augustinu Goldtovi, který u syna svého Pavla Golda na tvrzi
v městis Nosislavi zemřel, pozůstalosti se vynachází: žita na zimu
vysetého na Slatině 4 měř., pšenice po 1 měř., krávy dojný 4 kusy,
svině plemený 2, včel 5 špalků, vinohradu v Křínkách, na větším díle
pustého 1 1/2 achtel, v Šimperkách , však teprve něco vysaděného 3
acht. Sirotci zůstávají tři: Mates, Běta a Krystina.
Actum dne 22.marti 1694“ 65).
1694-1700
Pavel Guld (Gold), láník, syn Augustina (
-1700)
ž. Lucie (Lucy, Lucina) Solničková, dc. Jana, poprvé vd. Křížová
(m. Jiřík), potřetí vd. Filípková (m. Josef) ( -před 1729)
1700
Veronika Guldová, dc. Pavla (1692- )
viz dům122 (m. Josef Jindra-Mikulášek)
1694
Vavřinec Guld, syn Pavla (1694- )
1700
Kateřina Guldová, dc. Pavla, vd. Fuglová (m. Ondřej, syn
Jana, ∞ 1721) (1695- )
1700
1700-1702
Rozina Guldová, dc. Pavla (1698-
vdova Lucina Goldová, lánice
)
1702
tvrz, „které on Augustin Gold držel a užíval, puštěna Josefovi Filípkovi;
on na to všecko přistoupil“ 66)
1700-1729
Josef Filípek, láník, pozd. půlláník, syn Šebestiána z Budkovic ( -před
11.10.1729)
ž. Lucina, roz. Solničková, dc Jana, poprvé vd. Křížová (Kreytzová)
(m. Jiří), podruhé vd. Goldová (m. Pavel) ( -před 1729) ∞
1702
1706
Josef Filípek napsal panu Karlovi Ludovicovi, regentu hraběte
Sintzendorfa, že svůj velký dům u vody, dříve lán, nyní půllán, ze
kterého platí daně, si měl před lety dát připsat, ale neměl tehdy peníze
na přípis. Teď bylo zjištěno, že jeho pole má patřit k jinému domu. Tvrz
byla potom Filípkovi dodatečně připsána 66)
1708
„s vědomím pana Fabiána Šebastiána Teyma, ten čas hejtmana
panství židlochovského Jan Růžička (3) 1 louku slove Želízka vedle
Jana Červinky (32) Josefovi Filípkovi z jistých příčin postoupiti musel,
kterážto jemu Josefovi Filípkovi odvozena“; jde pravděpodobně o
pozemek, o kterém Filípek psal 1706 regentovi Ludovicovi 66)
1729
nastoupil na tvrz po nebožtíkovi Josefu Filípkovi jeho zeť Josef Pyšný.
„Josef Pyšné vezma sobě za manželku Kateřinu, otčímovskou dceru po
neb. Filípkovi, nastoupil do hospodářství po neb. Josef Filípkovi, totiž
tvrzi u vody“. K tvrzi patřil půllán rolí „tři dílce v sobě obsahující“,
zahrada za vodou, 1 Klučenina, „Přední lóka“, pololánní louka Želiská,
půllánní louka v Želízkách na Uherčicku, achtel vinohradu v Krátkých
Liškách. „Pyšné bratru ženy jeho Janu Křížu /dům bez čísla za domem
42/ svou chalupu v 50 zl. podstoupil a ještě on Pyšné 25 zl. na
zaplacení dluhů Filípkových hotových peněz položil (přijal Jiřík
Hejtmánek (dům 25) jakožto auditor)“ 67)
1729-1738
Josef Pyšný, půlláník, syn Tomáše z domu bez čísla za domem 42
(1691-1738)
ž.Kateřina, nevl. dc. Josefa Filípka, podruhé vd. Hlaváčková (. m.
Kristián)
1729
Pavel Wanczel (Vancl) zdědil po po smrti vdovy /Luciny/ po neb. Josefu
Filípkovi, /nevl./matky své manželky /Mariny, roz. Křížové/ achtel
vinohradu v Plachtě 68)
1737
1716-1776)
Pavel Pyšný, syn Josefa, pozd. chalupník č.141 (asi
1738
Kateřina Pyšná, dc. Josefa (1723-
1738
Judita Pyšná, dc. Josefa (1725- )
1738
Bartoloměj Pyšný, syn Josefa
1738-1739
vdova Kateřina Pyšná
1739-1754
Kristián Hlaváček, třičtvrtěláník (asi 1686-1754)
1.ž. Anna
)
2.ž. Kateřina, poprvé vd. Pyšná (m. Josef) ∞ 1739
1739
1777)
Vilém Hlaváček, syn Kristána, pozd. sedlák č. 46 (1716-
1739
Alžběta Hlaváčková, dc.Kristána (1718-1754)
viz dům 122 (m. Ondřej Mikulášek)
1741
Magdalena Hlaváčková, dc.Kristána (1720-1780)
viz dům 113 (m. Martin Ošoust)
1754
1727-1790)
Josef Hlaváček, syn Kristiána, pozd. podruh 158 (asi
1754
Bernard Hlaváček, syn Kristána, pozd. sedlák č. 138 a
119 (1734-1783)
1754
třičtvrtělánní dům s půllánními a chalupními grunty: Zadní, Prostřední a
Přední dílce, Dlouhá Záhumínka, Krátká Záhumínka u vody, pole U
vejhonu, pole u Předních luk, čtvrtlánní pole (1 míra 2 achtele), celkem
18 měřic 4 1/2 achtele; dále vinohrad Krátké Lišky (1 míra 4 achtele),
louky první Želízka, Uherčická Želízka, Přední (půllánní) louka, Klučina,
celkem luk 9 měřic 2 achtele; potom ještě zahrada u domu, Velké
Vinary a 2 parcely Kroužko; Daně celkem 2 zl. 19 kr. 1 d.; robotní
povinnost 69)
1754-1756
Vavřinec Hochman, půlláník, syn Matěje (1725-před 3.7.1758)
ž. Marina Svobodová, dc.Josefa, láníka Přísnotice, poprvé vd.
Svobodová (m. Josef), potřetí vd. Zbořilová (m. Bartoloměj)
(1729-1782) ∞ 1752
1756
Marina Hochmanová, dc. Vavřince (1753-1770, jako
šestnáctileté se utopila)
1756
Magdalena Hochmanová, dc. Vavřince, 1783 vd. za
Matěje Flodra Unkovice 24(1753-1770)
1757
“předstoupil Šebastián Pyšné (Pyšný) před radní stůl a dostatečně
písebně (!) proukázal, že strany podílu, co jeho bratři Pavel a
Bartoloměj na domě otcovském, tvrza řečeném, každý po 63 zl.
pohledávati měli, náležitě vyplaceni a docela odpraveni jsou, a tak
snažně toho žádal, aby jemu týž otcovský dům připsaný byl” 67)
1757-1771
Šebastián Pyšný, půlláník, syn Josefa (1732-1774); předtím hodpodařil
na půlláně 48, od roku 1771 ve Velkých Němčicích 56
1.ž. Terezie Svobodová, dc.Matěje 17 (1729-1768) ∞ 1750
2.ž. Rozina Balšínková, dc. Martina 78 (1747- ) ∞ 1768
1768
podle svatební smlouvy s Rozinou Balšínkovou přinesl Šebastián Pyšný
do manželství půllánní dům a achtel vinohradu v Šébni, nevěsta několik
zlatých, které jí zůstaly po otci 70)
1768
Marie Anna Pyšná koupila od Šebastiána Pyšného druhý achtel jeho
vinohradu Šébně za 36 zl. 3 kr. a současně zdědila po své matce
Kateřině 2 achtele vinohradu Plachty. Šebastián o ni bude pečovat,
protože je zmrzačená, nemocná a neschopná pracovat; přitom bude
užívat její vinohrady 71)
1771
Anna Pyšná, dc. Šebastiána, pozd. svob. matka dcery
Mariny, která jí jako půlroční zemřela(1759- )
1771
(1764-
)
Jakub Pyšný, syn Šebastiána, pozd. domkář č. 154
1771
svatební dar Matěje Pyšného od otce Šebastiána při svatbě s první
ženou; pro oba rodiče výměnka: světnička, komora, půl stodoly, 3/4
zahrady za vodou, Klučina (louka), Kunovy louky, půl humna; Julianino
věno byly 3 pozemky a 1 kus hovězího dobytka 72)
1771-1775
Matěj Pyšný, třičtvrtěláník, syn Šebastiána (1753-1831); po roce 1775
hospodařil na půllánu č. 48 a od roku 1785 na lánu v Přísnoticích
1.ž. Juliana Loskotová, dc. Matěje 63 (1751-1783) ∞1771
2.ž. Kateřina Mahovská, dc. Františka 119 (asi 1765-1831) ∞ 1784
1771-1774
1774
(1759-
Šebastián Pyšný, výměnkář (1732-1774)
ž. Rozina Balšínková (1747- )
Anna Pyšná, dc. Šebastiána, svob. matka dcery Mariny
); Marina zemřela jako sedmiměsíční dítě 1776
1774
Jakub Pyšný, syn Šebastiána, pozd. domkář v Unkovicích
a v Nosislavi č. 154 (1764- )
1775
dle urbarialní fase patřilo k tvrzi 13 mír 2 achtele půlláních polí, 5 mír 2
achtele svobodných pozemků a louky s výnosem 4 a půl fůry. Daně 10
zl. 24 kr., činže 3 zl. 46 kr. 2 d.. Pěší robota po 3/4 roku po 1 dni v týdnu
73)
1775
Terezie Pyšná, dc. Matěje (1772- )
viz Přísnotice 24 (m. Bartoloměj Čermák, ∞ 1791)
1775
Kateřina Pyšná, dc. Matěje (1775- )
viz č. 102 (m. Martin Dvořák)
1775
vyměnil Matěj Pyšný třičtvrtělán za půllán 48 s Josefem Svobodou
1775-1777
Josef Svoboda, třičtvrtěláník, syn Bernarda z Přísnotic (1723-1777)
1.ž. Rozina
2.ž. Marina
3.ž. Eleonora (asi 1715-1780)
1775
František Barták, podruh, syn Matěje z Jezer (asi 17571810); žil v podržství i v č. 49 a 83
ž. Mariana Pavouková, dc. Josefa, poprvé vd.
Pekárková (m. Martin, dům 77) (1753-1829)
1777
Tomáš Svoboda. syn Josefa, svob. (1758-1777)
1777-1779
vdova Eleonora Svobodová
1779
převzal tvrz (třičtvrtělán i s grunty patřícími k půllánu 48) Bartoloměj
Zbořil od vdovy Eleonory Svobodové po odmítnutí své ženy Marie Anny
roz. Svobodové. Vdově Eleonoře měl vyplatit podle smlouvy o prodeji
domu 250 zl. Získal tedy tvrt „titulo heredis, částečně titulo empti
venditi“ (dědictvím, částečně koupí). Vdově patřilo ještě bydlení a
užívání Grefet 74)
1779-1780
1780-1808
Bartoloměj Zbořil, třičtvrtěláník, syn Adama z Pohořelic (1729-1780);
předtím hospodařil na č. 55
ž. Mariana Svobodová, dc. Josefa z 1. manželství, poprvé vd.
Hochmanová (m. Vavřinec) (1729-1782) ∞ 1758
1779
vdova Eleonora Svobodová, výměnkářka
1780
Matěj Zbořil, syn Bartoloměje (1767-1811)
Jan Zbořil, půlláník, syn Bartoloměje (1762- 1815)
ž. Kateřina Záblatská, dc. Václava z Nikolčic (asi 1764-1822) ∞
1784
1780-1782
1781
1784
viz 152, 169
vdova po Bartolomějovi Mariana Zbořilová (1729-1782)
Jan Zbořil, tehdy ještě svobodný, i se svou matkou Magdalenou zůstali
po vyhlášení tolerančního patentu katolíky; katolíkem byl i Janův bratr
Matěj (169), ale sestry Kateřina a Anna se provdaly za evangelíky; on
sám si vzal také ženu z evangelické rodiny z Nikolčic, svatbu měl
evangelickou a všech 6 jeho dětí (4 z nich zemřely ve věku do 2 let)
bylo pokřtěno v evangelické modlitebně
1782-1783
Matěj Schlosser. podruh; žil v podružství v č. 81 a 109
ž. Anna
1784
Magdalena Zbořilová. dc. Bartoloměje (1764-
1784
Kateřina Zbořilová. dc. Bartoloměje (asi 1768-1811)
viz dům 117 (m. Matěj Kvizda)
1784
Anna Zbořilová. dc. Bartoloměje (1773-1801)
viz Rychmanov ( m. Josef Bohatý)
)
třičtvrtělán byl Janovým protivěnem při svatbě s Kateřinou Záblatskou;
starší sestře Magdaleně měl Jan zajistit 8 let svobodné bydlení a
mladší sestře Anně 50 zl. 75)
1785
Eleonora Procházková, služebná
viz 211 (m. Martin Rylich)
1785-1786
Matěj Flodr, podruh, syn Vavřince, Unkovice 24 ( -1813)
viz 169, 183
1790
Jan Zbořil si vypůjčil od sirotčího úřadu v Židlochovicích 150 zl.; záruka
půllán 76)
1808
svatební dar Matěje Zbořila při první svatbě - dar od otce Jana (hodnota
půllánu 1000 zl. běž. čísla); rodičům bydlení, komora, chlív, půl stodoly,
pole Krefry, půl zahrady Vinary, půl Přední louky; později byla výměnka
doplněna ještě o půl domácí zahrady, Přední humínko a místo ve
sklepě; povinnost zaplatit otci 100 zl. 77)
1808-1839
Matěj Zbořil, půlláník, syn Jana (1787-1854)
1.ž. Alžběta Nečasová, dc. Jana z č.44) (1788-1822) ∞ 1808
2.ž. Anna Solničková, dc. Václava z č,106 (1788-1865) ∞ 1822
1808-1815
Jan Zbořil, výměnkář (1762-1815)
ž. Kateřina Záblatská (asi 1764-1822)
1819-1821
Terezie Zbořilová, dc. Jana (1798-1824)
viz dům 95 (m. Martin Trávníček)
1821
půllánní dům s 2 světnicemi a komorou; 4 pole, zahrada V humnách, 5
luk; celkem 8 jiter 44 4/6 čtver. sáhů; daně 2 zl. 19 kr. 1 d.; pěší robota
65 dní 81)
1822
podle svatební smlouvy si snoubenci Matěj Zbořil a Anna Solničková
nezadávali tvrz, ale nevěsta jen1 achtel vinohradu a ženich Zbejšov a
Kinglířku 78)
1835-1842
Jan Zbořil, syn Matěje, pozd. domkář 191 (1814-1885)
1835
Mariana Zbořilová, dc. Matěje (1817-1891)
viz dům 164 (m. Pavel Solnička)
1839
podle svatební smlouvy věno Matěje Zbořila - dar otce Matěje (hodnota
půllánu 400 zl. konv. měny); pro rodiče výměnka: světnice, komora,
chlév pro krávy, půl stodoly, půl půdy vedle stavení, domovní zahrada
vedle Mahovského, půl domovního sklepa, 11 mír žita, 6 pšenice, 5
turkyně, 25 centů sena, užívání louky, Přední kroužko, společné užívání
vinného presu, preshausu a sýpky. „Více taky jim ponechává otec
v domě 1 páru koní, vůz, pluh, slovem s celým příslušenstvím, co
k páru koní přináleží v ceně za 80 zl. a naproti tomu za ty nasávající
manželé všechnu potažní práci až do smrti darmo obdělávati“.
Nevěstino věno tvořilo 7 pozemků: Kolpas, Šébňa, Vysoké hory,
Hónary, Krátké Šimberky, Dolní Padělky, Kotle, Hónar. Hónar a Krátký
Šimberg však novomanželé museli převést ženichovu bratrovi a
nevěstin otec mu ještě přidal 50 zl. 79)
1839-1869
Matěj Zbořil, půlláník, syn Matěje (1812-1889)
ž. Mariana Sedlová, dc. Pavla z č. 128 (1821-1876) ∞ 1839
1839-1854
1847
půlláníkovi Matěji Zbořilovi zrušena robota 78 pěších dní a převedena
na peníze (1 den roboty = 7 krejcarů): 9 zl. 6 kr.; aboliční kapitál 182 zl.
1858
1860
Josef Cikl, podruh, syn Pavla 142 (1802- )
1.ž. Johana Baráčková, dc. Jakuba
2.ž. Eva Žáková, dc. Matěje 75 ( -1849)
Mariana Zbořilová zdědila po otci Pavlovi Sedlovi Záhumení na Nové
ulici v hodnotě 262 zl. 50 kr. rak. měny; po Marianě zdědila toto pole její
nezlet. dcera Eva 80)
1866
cholera)
1869
Matěj Zbořil, výměnkář (1787-1854)
ž. Anna Solničková (1788-1865)
Josef Konečný, podruh, syn Nikodéma 84 (1809-1866
viz 21
ž. Marie Fialová, dc. Bartoloměje 117 (1803-1873) ∞
1853
viz 47
věno Pavla Zbořila dle odstupní smlouvy s rodiči Matějem a Marií
Zbořilovými (půllán v hodnotě 4000 zl.); zástavní právo na výplatu 500
zl. pro nezlet. Evu Zbořilovou; pro rodiče bydlicí a naturální výměnka
81)
1869-1888
1883
1888-1925
Pavel Zbořil, láník, syn Matěje (1847-1888)
ž. Eleonora Hejtmánková, dc. Františka z č. 17, podruhé vd.
Luklová (m. František č. 58, “tlustý Lukl”) ∞ 1869
1869-1889
Matěj Zbořil, výměnkář (1812-1889)
ž. Mariana Sedlová (1821-1876)
1880-1881
Eva Zbořilová, dc. Matěje (1859-1909)
viz dům 50 (m. Václav Skála)
1880
Terezie Muchová, sloužící, dc. Jana z Nikolčic
viz dům 5 (m. František Sevránek)
dluh u spořit. v Židloch. 900 zl. + 5 1/2 % úroky a náklady 45 zl. 82)
1886-1900
Václav Zbořil, syn Pavla (1875-1958)
viz 58
1897
Antonína Zbořilová, dc. Pavla (1877-1951)
viz 55 (m. František Hlaváček)
Pavel Zbořil, rolník, syn Pavla (1870-1925)
ž. Anna Luklová, dc. Martina 132 (1876-1960) ∞ 1895
1898
Marie Luklová, porodní bába, dc. Jana 183, svob. matka,
ev. (1873-1929)
viz 4, 287
1899
František Keprt, dělník, syn Valentina z Blanska, přísl. do
Rájce (1870- ); bydlil v podružství též v č. 25, 70, 76
ž. Marie Odehnalová, dc. Martina 76 (1872- )
1901-1910
Emil Zbořil, syn Pavla (1879-1957)
viz 58, 317
1901
zemský výbor vrátil obci dopis obci Rájecké, kterým
žádala, aby přiměl Rájec k zaplacení 42 korun za vyvezení rodiny
Keprtovy; Keprt se v Nosislavi dopouštěl krádeží a podvodů; Nosislavští
nedodali rodinu na postrkovou stanici, ale pro těhotenství paní Keprtové
dali rodinu s 3 dětmi (František 1894, Václav 1896, Jan 1899) odvézt
vozem Jana Hlaváčka; zemský výbor nebyl k zákroku příslušný 83)
1901-1910
1957)
Emil Zbořil, syn Pavla; bydlil později v č. 58 a 317 (1879-
asi 1905
Jan Surovec, čeledín, syn Jiřího z Liptálu, ev. (18791948); žil v podružství též v č. 98, 193, 206 a 314
ž. Eleonora Kotoučková, dc. Josefa z č. 193 (18811962) ∞ 1908
1905
Klára Pezlarová, dělnice, svob. (1830-1905)
1909
Matěj Elsner, nádeník a almužník, syn Matěje z č. 137
(1840-1909)
1911
Ludvík Polínek, nádeník, syn Cyrila z Rakvic (1884- )
ž. Terezie Slouková, dc. Františka 80 (1886- )
1923-1925
Ing. Jaroslav Zbořil, syn Pavla (1902-1984); žil na Vsetíně
a v Ostravě (ředitel střední průmyslové školy)
ž. Božena Babicová (1915 -1996 Vsetín)
1925-1960
1925-1967
vdova Anna Luklová (m. Pavel) (1876-1960)
František Zbořil, rolník, syn Pavla (1896-1967)
ž. Ludvíka Španielová, dc. Josefa 106 (19001925
(1901-
)
) ∞ 1926
Eduard Švábek (Šválek ?), sluha z Kostelce u Kyjova
viz 65
1929-1994
nosislavská tvrz se svým majitelem Pavlem Zbořilem (1870-1925) se
stala třikrát dějištěm literárního vyprávění; farář František Losa
v americkém časopise Křesťanské listy v roce 1929 vzpomínal na
svého souseda „stréčka na tvrzi“; epizodu o nevydařené zabíjačce
převzal a zpracoval jeho přítel, známý malíř a spisovatel Jakub
Obrovský, ve své knize Vobrácení Ferdiša Fókala. Básník Ivan Jelínek
docházel ke Zbořilům za první světové války jako malý chlapec a i po
70 letech dokázal barvitě vylíčit nosislavskou tvrz a její dvůr, který
„býval a je dosud nejkrásnějším venkovským dvorem, který jsem kdy
viděl, a to polohou, plochou, rozmístěním budov kolem, kačením
rybníčkem uprostřed nedaleko hluboké kamením vyzděné studny“.
Losův a Jelínkův a Jelínkův pohled na Pavla Zbořila se zdánlivě
naprosto liší. Zatímco Losa ve svém vyprávění představuje „stréčka“
Zbořila jako rázovitou venkovskou figurku, Jelínek v pamětech Jablko
se kouše vidí Zbořila jako moudrého sedláka, hezkého, inteligentního,
přímého a hrdého, starostlivého otce a dobrodince Jelínkovy rodiny
v době války. Všechna tři vyprávění byla otištěna v roce 1996
v Nosislavské čítance 84
1932-1933
1964-1994
Anna Zbořilová, dc. Pavla (1909-1986)
viz dům 128 (m.Václav Sedlo)
vdova Ludvíka Zbořilová, roz. Španielová (1900-1999); posledních 5 let
žila u své vnučky v č. 414
1946-1975
Pavel Zbořil, rolník, dělník u lesní správy, syn Františka,
svob. (1926-1975)
1946-1958
Jarmil Zbořil, dělník, od roku 1958 v č. 234 (1927-1976)
1994
Ludvíka Zbořilová prodala tvrz Monice Coufalové z Brna
1994-1999
Monika Coufalová
1997
novostavba rodinného domu manželů Coufalových ve dvoře
nosislavské tvrze podle projektu arch. Zdeňka Tomana z Brna, citlivě
zasazená do celého areálu
Genealogický dodatek k selským rodům sídlícím na tvrzi v letech
1673 - 1994.
1. Goldové
Augustin Gold ( -asi 1694) pocházel ze Cvrčovic. Tvrz po něm
zdědil syn Pavel ( -1700), druhý syn Matěj (1682-1729) se přiženil do
Pohořelic, ale jeho synové Ondřej (1718-1761) a Václav (1723-1766) si
založili rodiny v Nosislavi (č. 26 a 109). Ondřejův syn Martin v č. 26
(1749-1772) neměl mužské potomky, stejně jako Václav v č. 109. Zato
další Ondřejův syn Matěj (1744-1787, č. 8) měl ještě syna Martina
(1781-1843, zpočátku také na č. 8) vnuka Pavla (1803-1884, č. 142),
pravnuka Josefa (1841-1903, č. 249), posledního mužského potomka
Augustina Golda. Také „tvrzský“ Pavel Gold zanechal jen 2 dcery.
Stovky Goldových potomků však najdeme v Nosislavi ještě stále
v rodech Mikulášků, Bartušků, Kleinů, Solničků, Mahovských, Luklů a a
Nečasů.
Nepodařilo se zjistit příbuznost dalšího nosislavského rodu
Goldů, jehož zakladatelem byl Josef Gold ( -asi 1722); tomuto rodui
patřil až do smrti posledního Golda, také Josefa (1884-1973), půllán č.
126.
2. Filípkové
Jediný syn Josefa Filípka ( -asi 1729) zemřel 1708 ve věku 12
týdnů.
3. Pyšní
Josef Pyšný (1691-1738) se přiženil k k Filípkově nevlastní dceři.
Jeho syn Šebastián (1732-1774) kromě Matěje měl ještě bezdětného
syna Jakuba, domkáře 154 (1764-před 1823. Matějův syn Petr (recte
Antonín), noční hlídač a domkář (asi 1796-1844, smrtelně zraněn
obecním býkem) měl jen dvě dcery. Jím rod Josefa Pyšného vymřel,
protože i druhý Josefův syn Pavel, chalupník 141 (asi 1716-1776)
zemřel též bez mužských potomků. Je však znám ještě druhý syn
Josefova otce Tomáše, chalupníka v domě bez čísla za domem 42,
který se objevil v Nosislavi někdy kolem roku 1688, Jeho druhý syn
Bartoň, domkář 141 (1704-před 1767) též nezanechal žádné syny.
Příjmení Pyšný se vyskytuje v časech nosislavských Pyšných též ve
Velkých Němčicích, Pohořelicích, Žabčicích, Ivani, Křepicích a
v Židlochovicích.
4. Hlaváčkové.
Rod Kristiána Hlaváčka, který se na tvrz přiženil k vdově po
Josefu Pyšném, se rozrostl velice rychle. Kristián přišel na tvrz se 2
syny a 2 dcerami. Mladší syn Bernard, chalupník 119 (1734-1783) měl
jen jednoho syna Josefa, chal. 12 (1758- ) a Josefův syn František
(1783- ) se odstěhoval do Velkých Němčic (o dalších potomcích zatím
nemáme přehled). Starší Kristiánův syn Vilém, půlláník 46 (1716-1777)
měl 2 syny, 2 vnuky a 10 pravnuků. O početní vzrůst rodu se zasloužil
zvláště Vilémův vnuk Jan, půlláník 55, který měl 8 ženatých synů,
z toho 2 Václavy (první z nich se narodil 1811 a zemřel 1832 ve
Václavově, kam se přiženil, druhý se narodil za měsíc po bratrově smrti
a dožil se jako půlláník v č. 1 roku 1907). Na svých domech 46 a 55 žili
až do roku 1964 (Jindřich), resp. 1937 (František, dlouholetý starosta
obce). Potomky těchto Hlaváčků jsou po meči i po přeslici prakticky
všichni obyvatelé Nosislavi, pokud mají aspoň jednoho rodiče původem
z Nosislavi. Přitom nejsou zatím známi rodiče Kristiána z tvrze, i když je
velmi pravděpodobné. ale zatím neprokázané, že jde o Václava
Hlaváčka z č. 41, narozeného kolem 1635 v Syrovicích (zemřel 1703),
a jeho ženu Annu (asi 1639-1702).
5. Svobodové.
Jediný syn Josefa Svobody a jeho druhé ženy Eleonory
Tomáš zemřel v roce 1777 pouhého půl roku po smrti svého otce ve
věku 18 1/2 roku.
6. Zbořilové.
Zde jsou uvedeni všichni známí mužští potomci
Bartoloměje Zbořila, jehož otec Adam Zbořil (asi 1693-1731), původem
asi z Křepic, žil v Pohořelicích, kam se v roce 1717 přiženil k vdově po
Řehořovi Haasovi (Házovi). Seznam je uspořádán podle výstupu
Descendant list chart z amerického genealogického počítačového
programu Cumberland family tree. Číslo před jménem označuje, do
které generace potomků příslušná osoba náleží. Jména majitelů tvrze
jsou podtržena. Bydliště je uvedeno jen u těch, kteří v Nosislavi trvale
nebydleli nebo nebydlí.
1 - Adam Zbořil (asi 1693-1731)
2 - Bartoloměj Zbořil (1729-1780)
3 - Jan Zbořil (1762-1815)
4 - Matěj Zbořil (1787-1854)
5 - Matěj Zbořil (1812-1889)
6 - Pavel Zbořil (1847-1888)
7 - Pavel Zbořil (1870-1925)
8 - František Zbořil (1896-1967)
9 - Pavel Zbořil (1926-1975)
9 - Jarmil Zbořil (1927-1976)
10 - Petr Zbořil, Borkovany(1959- )
11 - Petr Zbořil (1992- )
11 - Marek Zbořil (1997- )
10 - Miroslav Zbořil (1961- )
11 - Martin Zbořil (1990- )
10 - Pavel Zbořil, Žabčice (1966- )
11 - Jan Zbořil (1992- )
8 - Ing. Jaroslav Zbořil, Ostrava (1902-1984)
9 - Ing. Jiří Zbořil-Willem (změna jména),
Švédsko (1936- )
10 - Otto Willem, Švédsko
9 - Doc.RNDr. Petr Zbořil, Brno (1942- )
7 - Václav Zbořil (1875-1958)
8 - Václav Zbořil, Zlín (1903-1981)
8 - Vladimír Zbořil (1906-1966)
9 - Pavel Zbořil (1940-1981)
10 - Vladimír Zbořil (1974- )
11 - David Zbořil (1997- )
8 - František Zbořil (1908-1998)
9 - Vladimír Zbořil (1945-1966)
8 - Stanislav Zbořil, Bošovice (1911-90)
7 - Emil Zbořil (1879-1957)
8 - Emil Zbořil (1934- )
9 - Miloš Zbořil, Židlochovice (1964- )
5 - Jan Zbořil (1814-1885)
6 - Jan Zbořil, Těšany (1840-1869)
6 - Václav Zbořil (1843-1933)
4- Matěj Zbořil (1784-1854)
3 - Matěj Zbořil (1767-1811)
Ostatní Nosislavští Zbořilové jsou potomky Bartolomějova staršího
bratra Kiliána (1717-1777). Je jich známo 21 a posledním z této větve
byl brněnský filosof doc. Blahoslav Zbořil (1901-1982), z těch, kteří žili
v Nosislavi, František Zbořil z č. 34 (1855-1931)
Poznámky
V poznámkách jsou uvedeny jen odkazy na archivní a literární
dokumenty. Osobní údaje o obyvatelích tvrze od roku
1683 se
opírají o matriky z Nosislavi a okolních obcí uložených v Moravském
zemském archivu a na příslušných matričních úřadech.
1 Nekuda, V. - Unger, J.: Hrádky a tvrze na Moravě, 1981, s. 219.
2 Vermouzek, R.:
Měnínská cesta, Již. Morava, 10, 1974, s. 147.
3 Hosák, L.: Dějiny Hustopečska do
poloviny 14. století, 1948, s. 73. 4 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM), t. 4,
Olomouc 1845, s. 215.
5 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 176
6 Vlastiv.mor., Slavkovský okres, 1921, s. 285
7 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové. 2.vyd. Brno 1972, s. 441.
8 Viz pozn. 5.
9 CDM, t. 13, 1897, s. 251.
10 Viz pozn. 5.
11 Brandl: Kn. půh. 2, 1873, s. 43.
12 Tamtéž, s. 95.
13 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
14 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, ss.158.
15 Tamtéž, s. 86.
16 Tamtéž, s. 187.
17 Tamtéž, s. 235.
18 Tamtéž, s. 236.
19 Tamtéž.
20 Tamtéž.
21 Tamtéž, s. 304
22 Tamtéž, s. 356
23 Tamtéž, s. 266.
24 Břeclavsko, 1969, s. 525. (Jsou zde citovány ZDB XII, 408, 749 a KP IV, 97.)
25 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
26 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, s. 386.
14 Tamtéž, s.236.
15 Tamtéž, s. 266.
16 Tamtéž, s. 293.
17 Břeclavsko, 1969, s. 525.
18 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 304.
19 Tamtéž, s. 156.
20 Tamtéž, s. 357.
21 Tamtéž, s. 304
22 Tamtéž, s. 308.
22 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
22a Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brně, /díl/ 1, 1834, s. 17
23 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 386.
24 Tamtéž 4-1, s. 37.
25 Tamtéž, s. 38.
26 Tamtéž, s. 97.
27 Tamtéž, s. 106.
28 Tamtéž, s. 88.
29 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 180.
30 OA Mikulov, I-68 b, fol. 129 .
31 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 21.
32 Tamtéž, fol. 37.
33 Pilnáček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33.
34 Hosák, L.: Vražda v městečku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s.
35 OA Rajhrad, C-117/1-53.
36 OA Mikulov, B 45-1, fol. 272.
37 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 73
38 Tamtéž, s. 74.
39 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 315.
40 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 233.
41 Tamtéž, fol. 234.
42 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 99.
43 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 212.
44 OA Mikulov, B 45-1, fol. 161.
45 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 72.
46 Hosák, L.: Příspěvky k moravské topografii a genealogii. Sel.
48-52.
47 OA Mikulov, B 45-4, fol. 135.
48 Tamtéž, fol. 54.
49 Tamtéž, fol. 213.
50 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 391.
51 OA Mikulov, B 45-4, fol. 212.
52 OA Rajhrad, C-177/86
53 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 370.
54 OA Mikulov, B 45-4, fol. 149.
55 OA Mikulov, B 45-1, fol. 351.
56 Tamtéž, fol. 330.
57 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 213.
58 OA Mikulov,II-68 b, fol. 83.
59 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 82.
60 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214.
61 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 134.
62 MZA, lán.rejstř. L-245 b, fol. 61.
63 OA Rajhrad, C-177/1-62.
64 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 135.
65 MZA, F-104 (Velkostatek Židlochovice), krabice 135, fasc. 130.
66 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214.
67 Tamtéž, fol. 215.
68 OA Rajhrad, C-177/16, fol.401.
69 MZA, rektif. akta R 245/3.
70 MZA, C-17/966, fol. 11.
71 MZA, C-17-11.336, fol.104, 105.
72 MZA, C-17/966, fol. 29, C-17-11.336, fol. 181.
73 MZA, F-104/196, fol. 7.
74 MZA, C-17-11.336, fol.365.
75 MZA, C-17-11.337, fol.148.
76 MZA C-17-11.340, fol. 82.
77 MZA C-17-11.339, fol. 67
78 MZA C-17-11.341, fol. 42.
79 MZA C-17-11.343, fol. 81-82.
80 MZA C-17-11.332, fol. 24.
81 MZA C-17-11.338, fol. 208.
82 Tamtéž, fol. 209.
83 OA Mikulov, JAF 107/45, složka 4.
84 Nosislavská čítanka. Nosislav, Obec. úřad 1996. 93 s.
287.
arch., 16, 1923, č. 3-4, s.
Celý text zápisu z Velehradského kodexu:
In
nomine sancti et indiuidue trinitatis. Amen. Sophia uxor domini Bohussonis marsalci Morauie
omnibus imperpetuum. Quoniam generacio preterit et generacio aduenit, necesse est, ut facta
hominum aminiculo fulciantur scripturarum, ne morientibus hominibus simul cum eis eorum
facta vel acta moriantur. Hinc est ergo, quod ego Sophia coniux predicti marscalci notum fieri
cupio tam presentibus, quam futuris per presens scriptum, quod ego de voluntate et fauore dicti
domini et mariti mei Bohussonii marsalci Morauie, necnon filiorum meorum Castolay et
Smilonis, Cirhonis et Chunonis et filie mee Herce, molendinum nostrum in Vnnisschowitz
(vschenowitz in titulo), quod ego personaliter, rite et racionabiliter emeram a domino Lupino,
venerabili abbate et fratribus de Welegrad pro XXVI marcis argenti, reddidi et donaui libere et
absolute eidem domino abbati et dictis fratribus necnon monasterio beate virginis in Welehrat
in remiisionem et remedium peccatorum meorum et pro salute preligati domini et mariti mei et
premissorum puerorum meorum mense fratrum dicti monasterii perpetuo deseruiendum.
Meatum quoque, in quo aque ad idem descendunt molendium, qui semper ad nos et villam
nostram Nozizlab pertinuit, vnde ante prescriptam empcionem nobis singulis annis debitus
census fuit persolutus, cum iam dicto molendino monasterio dedi memorato pacifice et
perpetuo possidendum, ea tamen condicione mediante, ut eundem meatum dominus abbas et
fratres sepedicti monasterii taliter erigant et ordinent, ne ville hominibus nostris in Nozizlab
dampnum vel euidens lesio per meatum generetur eundem. Pueri quoque nec alii successores
nostri in ipso meatu aliquid iuris habere non possunt, eciam si dictam villam vendant vel
retineant. Quia ipsum meatum sicut et molendinum dicte domui beate virginis de consensu
mariti et dictorum puerorum meorum simpliciter dedi et absolute. Quod si supradicta donacio
ab aliquo hominum a mensa conuentus alienata fuerit, a nobis et a nostris heredibus repetetur.
Hanc autem donacionem pro me fecerunt dominus Bohusso maritus meus, necnon suprascripti
filii coram patre domino Brunone episcopo Olomucensi et coram aliis nobilibus et testibus
inferius nominatim expressis. Quam eciam donacionem ego postea in propria persona vna cum
dicta filia mea Hercha presente domino Lupino, abbate euisdem domus circa castrum nostrum
Drahotus rite et canonice perfeci et confirmaui. Ne autem processu temporis per maliciam vel
dolum cuisquam tam deuota et legittima donacio violari possit vel inpugnari, presentem litteram
scribi et sigillorum munimine supradicti domini abbatis de Welehrat et domini et mariti mei
iussi roborari. Testes vero dicte donacionis sunt hii: Reuerendus in Christo pater dominus
Bruno, episcopus Olomucensis; dominus Albertus de vren. Dominus Onschik, camerarius
prouincie Olomucensis, Hartmannus frater domini Bohusonis. Pardus inuenis. Protiuecz,
Ieronimus et Andreas fratres; et alii quam plures. Acta sunt hec anno domini MCCLXXVIII. X.
Kal. Iulii in castro Olomucensi coram domino Alberto de wren, qui tunc iudicio presedit ibidem
Český překlad:
Ve
jménu svaté a nerozdílné trojice. Amen. Žofie, manželka pana Bohuše,
maršálka Moravy , se všemi ... přítomnými. Protože pokolení odchází a
pokolení nastupuje, je nutné, aby události lidské byly každoročně
zaznamenány písemně, aby zároveň s umírajícími lidmi s nimi
nezanikaly i jejich zkušenosti a práce. A tak tedy: protože já, Žofie,
choť řečeného maršálka, oznámiti chci jak přítomným, tak budoucím
skrze tento list, protože já z vůle a náklonnosti jmenovaného pána a
manžela mého Bohuše, maršálka moravského, jakož i synů mých
Častola, Smila, Crhy a Kuny a dcery mé Herky, mlýnskou strouhu naši
v Unkovicích, za kterou jsem osobně, náležitě a správně kdysi panu
Lupinovi, ctihodnému opatovi a bratřím z Velehradu 26 liber (hřiven)
stříbra zaplatila a věnovala, svobodně a dobrovolně panu opatovi a
řečeným bratřím, jakož i klášteru svaté panny ne Velehradě za
prominutí a odpuštění mých hříchů a pro spásu potvrzeného pána a
manžela mého a svrchu jmenovaných mých dětí pokladně bratřím
řečeného kláštera neustále horlivě sloužícím, z té řeky vytékající
mlýnskou strouhu k danému mlýnu, která ode vždy patřila k nám a naší
vsi Nosislavi, odkudž před zmíněným kupem nám několik let nám byl
odváděn v jednotlivých letech úrok, jsem zároveň ten řečený mlýn
věnovala zmíněnému klášteru k navrženému nerušenému a trvalému
vlastnictví, přece však podle ujednání ... strouhu pan opat a bratří
nadřečení v klášteře takovou zvýší a opraví, aby našim lidem
v Nosislavi škoda nebo zřejmá újma tou strouhou nebyla způsobována.
Děti nebo jiní naši nástupci na té strouze nebudou mít žádné právo ani
kdyby řečenou ves prodávali nebo nebo ji podrželi. Proto tedy strouhu
jakož i řečený mlýn domu svaté panny se souhlasem manžela a
řečených mých dětí prostě věnuji a odevzdávám. Kdyby svrchu řečený
dar byl od nějakých lidí pokladně konventu (?) odpírán, bude to námi a
našimi dědici napraveno. Ten dar za mne uskuteční pan Bohuš, manžel
můj, jakž i jmenované děti před otcem panem Brunem, biskupem
olomouckým a před jinými vznešenými a před svědky níže zvláště
jmenovanými. A také ten dar později zvláštní osobou řečená má dcera
Herka přítomnému panu Lupinovi, opatovi toho sídla kolem našeho
hradu Drahotuše náležitě a ... vykoná a potvrdí. Aby v současné době
pro špatnost a křivdy i tak zaslíbený a spravedlivý dar nemohl být
zneužit a zapřen, napsala jsem tento list a nechala na něj přitisknout
pečeti nadřečeného pana opata z Velehradu a pána a manžela mého.
Svědkové praví řečeného daru jsou: vážený v Kristu otec pan Bruno,
biskup olomoucký, pan Albert de Vren, pan Onšík, komoří
olomouckého údělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, přítomní poddaní,
Protivec, Jeroným a Ondřej, bratří, a mnozí jiní. Stalo se léta Páně
1278. 10. kal. července na hradě olomouckém před panem Albertem
de Vren, který předsedá tamnímu soudu.
Genealogický dodatek k selským rodům sídlícím na tvrzi v letech
1673 - 1994.
1. Goldové
Augustin Gold ( -asi 1694) pocházel ze Cvrčovic. Tvrz po něm
zdědil syn Pavel ( -1700), druhý syn Matěj (1682-1729) se přiženil do
Pohořelic, ale jeho synové Ondřej (1718-1761) a Václav (1723-1766) si
založili rodiny v Nosislavi (č. 26 a 109). Ondřejův syn Martin v č. 26
(1749-1772) neměl mužské potomky, stejně jako Václav v č. 109. Zato
další Ondřejův syn Matěj (1744-1787, č. 8) měl ještě syna Martina
(1781-1843, zpočátku také na č. 8) vnuka Pavla (1803-1884, č. 142),
pravnuka Josefa (1841-1903, č. 249), posledního mužského potomka
Augustina Golda. Také „tvrzský“ Pavel Gold zanechal jen 2 dcery.
Stovky Goldových potomků však najdeme v Nosislavi ještě stále
v rodech Mikulášků, Bartušků, Kleinů, Solničků, Mahovských, Luklů a a
Nečasů.
Nepodařilo se zjistit příbuznost dalšího nosislavského rodu
Goldů, jehož zakladatelem byl Josef Gold ( -asi 1722); tomuto rodui
patřil až do smrti posledního Golda, také Josefa (1884-1973), půllán č.
126.
2. Filípkové
Jediný syn Josefa Filípka ( -asi 1729) zemřel 1708 ve věku 12
týdnů.
3. Pyšní
Josef Pyšný (1691-1738) se přiženil k k Filípkově nevlastní dceři.
Jeho syn Šebastián (1732-1774) kromě Matěje měl ještě bezdětného
syna Jakuba, domkáře 154 (1764-před 1823. Matějův syn Petr (recte
Antonín), noční hlídač a domkář (asi 1796-1844, smrtelně zraněn
obecním býkem) měl jen dvě dcery. Jím rod Josefa Pyšného vymřel,
protože i druhý Josefův syn Pavel, chalupník 141 (asi 1716-1776)
zemřel též bez mužských potomků. Je však znám ještě druhý syn
Josefova otce Tomáše, chalupníka v domě bez čísla za domem 42,
který se objevil v Nosislavi někdy kolem roku 1688, Jeho druhý syn
Bartoň, domkář 141 (1704-před 1767) též nezanechal žádné syny.
Příjmení Pyšný se vyskytuje v časech nosislavských Pyšných též ve
Velkých Němčicích, Pohořelicích, Žabčicích, Ivani, Křepicích a
v Židlochovicích.
4. Hlaváčkové.
Rod Kristiána Hlaváčka, který se na tvrz přiženil k vdově po
Josefu Pyšném, se rozrostl velice rychle. Kristián přišel na tvrz se 2
syny a 2 dcerami. Mladší syn Bernard, chalupník 119 (1734-1783) měl
jen jednoho syna Josefa, chal. 12 (1758- ) a Josefův syn František
(1783- ) se odstěhoval do Velkých Němčic (o dalších potomcích zatím
nemáme přehled). Starší Kristiánův syn Vilém, půlláník 46 (1716-1777)
měl 2 syny, 2 vnuky a 10 pravnuků. O početní vzrůst rodu se zasloužil
zvláště Vilémův vnuk Jan, půlláník 55, který měl 8 ženatých synů,
z toho 2 Václavy (první z nich se narodil 1811 a zemřel 1832 ve
Václavově, kam se přiženil, druhý se narodil za měsíc po bratrově smrti
a dožil se jako půlláník v č. 1 roku 1907). Na svých domech 46 a 55 žili
až do roku 1964 (Jindřich), resp. 1937 (František, dlouholetý starosta
obce). Potomky těchto Hlaváčků jsou po meči i po přeslici prakticky
všichni obyvatelé Nosislavi, pokud mají aspoň jednoho rodiče původem
z Nosislavi. Přitom nejsou zatím známi rodiče Kristiána z tvrze, i když je
velmi pravděpodobné. ale zatím neprokázané, že jde o Václava
Hlaváčka z č. 41, narozeného kolem 1635 v Syrovicích (zemřel 1703),
a jeho ženu Annu (asi 1639-1702).
5. Svobodové.
Jediný syn Josefa Svobody a jeho druhé ženy Eleonory
Tomáš zemřel v roce 1777 pouhého půl roku po smrti svého otce ve
věku 18 1/2 roku.
6. Zbořilové.
Zde jsou uvedeni všichni známí mužští potomci
Bartoloměje Zbořila, jehož otec Adam Zbořil (asi 1693-1731), původem
asi z Křepic, žil v Pohořelicích, kam se v roce 1717 přiženil k vdově po
Řehořovi Haasovi (Házovi). Seznam je uspořádán podle výstupu
Descendant list chart z amerického genealogického počítačového
programu Cumberland family tree. Číslo před jménem označuje, do
které generace potomků příslušná osoba náleží. Jména majitelů tvrze
jsou podtržena. Bydliště je uvedeno jen u těch, kteří v Nosislavi trvale
nebydleli nebo nebydlí.
1 - Adam Zbořil (asi 1693-1731)
2 - Bartoloměj Zbořil (1729-1780)
3 - Jan Zbořil (1762-1815)
4 - Matěj Zbořil (1787-1854)
5 - Matěj Zbořil (1812-1889)
6 - Pavel Zbořil (1847-1888)
7 - Pavel Zbořil (1870-1925)
8 - František Zbořil (1896-1967)
9 - Pavel Zbořil (1926-1975)
9 - Jarmil Zbořil (1927-1976)
10 - Petr Zbořil, Borkovany(1959- )
11 - Petr Zbořil (1992- )
11 - Marek Zbořil (1997- )
10 - Miroslav Zbořil (1961- )
11 - Martin Zbořil (1990- )
10 - Pavel Zbořil, Žabčice (1966- )
11 - Jan Zbořil (1992- )
8 - Ing. Jaroslav Zbořil, Ostrava (1902-1984)
9 - Ing. Jiří Zbořil-Willem (změna jména),
Švédsko (1936- )
10 - Otto Willem, Švédsko
9 - Doc.RNDr. Petr Zbořil, Brno (1942- )
7 - Václav Zbořil (1875-1958)
8 - Václav Zbořil, Zlín (1903-1981)
8 - Vladimír Zbořil (1906-1966)
9 - Pavel Zbořil (1940-1981)
10 - Vladimír Zbořil (1974- )
11 - David Zbořil (1997- )
8 - František Zbořil (1908-1998)
9 - Vladimír Zbořil (1945-1966)
8 - Stanislav Zbořil, Bošovice (1911-90)
7 - Emil Zbořil (1879-1957)
8 - Emil Zbořil (1934- )
9 - Miloš Zbořil, Židlochovice (1964- )
5 - Jan Zbořil (1814-1885)
6 - Jan Zbořil, Těšany (1840-1869)
6 - Václav Zbořil (1843-1933)
4- Matěj Zbořil (1784-1854)
3 - Matěj Zbořil (1767-1811)
Ostatní Nosislavští Zbořilové jsou potomky Bartolomějova staršího
bratra Kiliána (1717-1777). Je jich známo 21 a posledním z této větve
byl brněnský filosof doc. Blahoslav Zbořil (1901-1982), z těch, kteří žili
v Nosislavi, František Zbořil z č. 34 (1855-1931)
Poznámky
V poznámkách jsou uvedeny jen odkazy na archivní a literární
dokumenty. Osobní údaje o obyvatelích tvrze od roku
1683 se
opírají o matriky z Nosislavi a okolních obcí uložených v Moravském
zemském archivu a na příslušných matričních úřadech.
1 Nekuda, V. - Unger, J.: Hrádky a tvrze na Moravě, 1981, s. 219.
2 Vermouzek, R.:
3 Hosák, L.: Dějiny Hustopečska do
Měnínská cesta, Již. Morava, 10, 1974, s. 147.
poloviny 14. století, 1948, s. 73. 4 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM), t. 4,
Olomouc 1845, s. 215.
5 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 176
6 Vlastiv.mor., Slavkovský okres, 1921, s. 285
7 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové. 2.vyd. Brno 1972, s. 441.
8 Viz pozn. 5.
9 CDM, t. 13, 1897, s. 251.
10 Viz pozn. 5.
11 Brandl: Kn. půh. 2, 1873, s. 43.
12 Tamtéž, s. 95.
13 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
14 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, ss.158.
15 Tamtéž, s. 86.
16 Tamtéž, s. 187.
17 Tamtéž, s. 235.
18 Tamtéž, s. 236.
19 Tamtéž.
20 Tamtéž.
21 Tamtéž, s. 304
22 Tamtéž, s. 356
23 Tamtéž, s. 266.
24 Břeclavsko, 1969, s. 525. (Jsou zde citovány ZDB XII, 408, 749 a KP IV, 97.)
25 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
26 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, s. 386.
27 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 178.
28 Tamtéž.
29 Tamtéž.
30 Tamtéž, s. 180.
31 Tamtéž.
32 Noskův zápisník, MZA 318-C-200-E-40, s. 67,68.
33 OA Rajhrad, Nosisl. pamětní kniha z roku 1541 a dal., fol. 21
34 Tamtéž, fol. 37.
35 Oa Rajhrad, C-177/15, fol. 129.
36 OA Rajhrad, Nosisl. pamětní kniha z roku 1541 a dal., fol. 37
37 Pilnáček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33.
38 Hosák, L.: Vražda v městečku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s. 287.
39. OA Rajhrad, C-117/1-53.
40 Noskův zápisník, MZA 318-C-200-E-40, s.72.
14 Tamtéž, s.236.
15 Tamtéž, s. 266.
16 Tamtéž, s. 293.
17 Břeclavsko, 1969, s. 525.
18 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 304.
19 Tamtéž, s. 156.
20 Tamtéž, s. 357.
21 Tamtéž, s. 304
22 Tamtéž, s. 308.
22 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
22a Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brně, /díl/ 1, 1834, s. 17
23 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 386.
24 Tamtéž 4-1, s. 37.
25 Tamtéž, s. 38.
26 Tamtéž, s. 97.
27 Tamtéž, s. 106.
28 Tamtéž, s. 88.
29 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 180.
30 OA Mikulov, I-68 b, fol. 129 .
31 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 21.
32 Tamtéž, fol. 37.
33 Pilnáček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33.
34 Hosák, L.: Vražda v městečku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s.
35 OA Rajhrad, C-117/1-53.
36 OA Mikulov, B 45-1, fol. 272.
37 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 73
38 Tamtéž, s. 74.
39 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 315.
40 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 233.
41 Tamtéž, fol. 234.
42 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 99.
43 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 212.
44 OA Mikulov, B 45-1, fol. 161.
45 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 72.
46 Hosák, L.: Příspěvky k moravské topografii a genealogii. Sel.
48-52.
47 OA Mikulov, B 45-4, fol. 135.
48 Tamtéž, fol. 54.
49 Tamtéž, fol. 213.
50 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 391.
51 OA Mikulov, B 45-4, fol. 212.
52 OA Rajhrad, C-177/86
53 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 370.
54 OA Mikulov, B 45-4, fol. 149.
55 OA Mikulov, B 45-1, fol. 351.
56 Tamtéž, fol. 330.
57 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 213.
58 OA Mikulov,II-68 b, fol. 83.
59 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 82.
60 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214.
61 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 134.
62 MZA, lán.rejstř. L-245 b, fol. 61.
63 OA Rajhrad, C-177/1-62.
64 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 135.
65 MZA, F-104 (Velkostatek Židlochovice), krabice 135, fasc. 130.
66 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214.
67 Tamtéž, fol. 215.
68 OA Rajhrad, C-177/16, fol.401.
69 MZA, rektif. akta R 245/3.
70 MZA, C-17/966, fol. 11.
71 MZA, C-17-11.336, fol.104, 105.
72 MZA, C-17/966, fol. 29, C-17-11.336, fol. 181.
73 MZA, F-104/196, fol. 7.
287.
arch., 16, 1923, č. 3-4, s.
74 MZA, C-17-11.336, fol.365.
75 MZA, C-17-11.337, fol.148.
76 MZA C-17-11.340, fol. 82.
77 MZA C-17-11.339, fol. 67
78 MZA C-17-11.341, fol. 42.
79 MZA C-17-11.343, fol. 81-82.
80 MZA C-17-11.332, fol. 24.
81 MZA C-17-11.338, fol. 208.
82 Tamtéž, fol. 209.
83 OA Mikulov, JAF 107/45, složka 4.
84 Nosislavská čítanka. Nosislav, Obec. úřad 1996. 93 s.
Celý text zápisu z Velehradského kodexu:
In
nomine sancti et indiuidue trinitatis. Amen. Sophia uxor domini Bohussonis marsalci Morauie
omnibus imperpetuum. Quoniam generacio preterit et generacio aduenit, necesse est, ut facta
hominum aminiculo fulciantur scripturarum, ne morientibus hominibus simul cum eis eorum
facta vel acta moriantur. Hinc est ergo, quod ego Sophia coniux predicti marscalci notum fieri
cupio tam presentibus, quam futuris per presens scriptum, quod ego de voluntate et fauore dicti
domini et mariti mei Bohussonii marsalci Morauie, necnon filiorum meorum Castolay et
Smilonis, Cirhonis et Chunonis et filie mee Herce, molendinum nostrum in Vnnisschowitz
(vschenowitz in titulo), quod ego personaliter, rite et racionabiliter emeram a domino Lupino,
venerabili abbate et fratribus de Welegrad pro XXVI marcis argenti, reddidi et donaui libere et
absolute eidem domino abbati et dictis fratribus necnon monasterio beate virginis in Welehrat
in remiisionem et remedium peccatorum meorum et pro salute preligati domini et mariti mei et
premissorum puerorum meorum mense fratrum dicti monasterii perpetuo deseruiendum.
Meatum quoque, in quo aque ad idem descendunt molendium, qui semper ad nos et villam
nostram Nozizlab pertinuit, vnde ante prescriptam empcionem nobis singulis annis debitus
census fuit persolutus, cum iam dicto molendino monasterio dedi memorato pacifice et
perpetuo possidendum, ea tamen condicione mediante, ut eundem meatum dominus abbas et
fratres sepedicti monasterii taliter erigant et ordinent, ne ville hominibus nostris in Nozizlab
dampnum vel euidens lesio per meatum generetur eundem. Pueri quoque nec alii successores
nostri in ipso meatu aliquid iuris habere non possunt, eciam si dictam villam vendant vel
retineant. Quia ipsum meatum sicut et molendinum dicte domui beate virginis de consensu
mariti et dictorum puerorum meorum simpliciter dedi et absolute. Quod si supradicta donacio
ab aliquo hominum a mensa conuentus alienata fuerit, a nobis et a nostris heredibus repetetur.
Hanc autem donacionem pro me fecerunt dominus Bohusso maritus meus, necnon suprascripti
filii coram patre domino Brunone episcopo Olomucensi et coram aliis nobilibus et testibus
inferius nominatim expressis. Quam eciam donacionem ego postea in propria persona vna cum
dicta filia mea Hercha presente domino Lupino, abbate euisdem domus circa castrum nostrum
Drahotus rite et canonice perfeci et confirmaui. Ne autem processu temporis per maliciam vel
dolum cuisquam tam deuota et legittima donacio violari possit vel inpugnari, presentem litteram
scribi et sigillorum munimine supradicti domini abbatis de Welehrat et domini et mariti mei
iussi roborari. Testes vero dicte donacionis sunt hii: Reuerendus in Christo pater dominus
Bruno, episcopus Olomucensis; dominus Albertus de vren. Dominus Onschik, camerarius
prouincie Olomucensis, Hartmannus frater domini Bohusonis. Pardus inuenis. Protiuecz,
Ieronimus et Andreas fratres; et alii quam plures. Acta sunt hec anno domini MCCLXXVIII. X.
Kal. Iulii in castro Olomucensi coram domino Alberto de wren, qui tunc iudicio presedit ibidem
Český překlad:
Ve
jménu svaté a nerozdílné trojice. Amen. Žofie, manželka pana Bohuše,
maršálka Moravy , se všemi ... přítomnými. Protože pokolení odchází a
pokolení nastupuje, je nutné, aby události lidské byly každoročně
zaznamenány písemně, aby zároveň s umírajícími lidmi s nimi
nezanikaly i jejich zkušenosti a práce. A tak tedy: protože já, Žofie,
choť řečeného maršálka, oznámiti chci jak přítomným, tak budoucím
skrze tento list, protože já z vůle a náklonnosti jmenovaného pána a
manžela mého Bohuše, maršálka moravského, jakož i synů mých
Častola, Smila, Crhy a Kuny a dcery mé Herky, mlýnskou strouhu naši
v Unkovicích, za kterou jsem osobně, náležitě a správně kdysi panu
Lupinovi, ctihodnému opatovi a bratřím z Velehradu 26 liber (hřiven)
stříbra zaplatila a věnovala, svobodně a dobrovolně panu opatovi a
řečeným bratřím, jakož i klášteru svaté panny ne Velehradě za
prominutí a odpuštění mých hříchů a pro spásu potvrzeného pána a
manžela mého a svrchu jmenovaných mých dětí pokladně bratřím
řečeného kláštera neustále horlivě sloužícím, z té řeky vytékající
mlýnskou strouhu k danému mlýnu, která ode vždy patřila k nám a naší
vsi Nosislavi, odkudž před zmíněným kupem nám několik let nám byl
odváděn v jednotlivých letech úrok, jsem zároveň ten řečený mlýn
věnovala zmíněnému klášteru k navrženému nerušenému a trvalému
vlastnictví, přece však podle ujednání ... strouhu pan opat a bratří
nadřečení v klášteře takovou zvýší a opraví, aby našim lidem
v Nosislavi škoda nebo zřejmá újma tou strouhou nebyla způsobována.
Děti nebo jiní naši nástupci na té strouze nebudou mít žádné právo ani
kdyby řečenou ves prodávali nebo nebo ji podrželi. Proto tedy strouhu
jakož i řečený mlýn domu svaté panny se souhlasem manžela a
řečených mých dětí prostě věnuji a odevzdávám. Kdyby svrchu řečený
dar byl od nějakých lidí pokladně konventu (?) odpírán, bude to námi a
našimi dědici napraveno. Ten dar za mne uskuteční pan Bohuš, manžel
můj, jakž i jmenované děti před otcem panem Brunem, biskupem
olomouckým a před jinými vznešenými a před svědky níže zvláště
jmenovanými. A také ten dar později zvláštní osobou řečená má dcera
Herka přítomnému panu Lupinovi, opatovi toho sídla kolem našeho
hradu Drahotuše náležitě a ... vykoná a potvrdí. Aby v současné době
pro špatnost a křivdy i tak zaslíbený a spravedlivý dar nemohl být
zneužit a zapřen, napsala jsem tento list a nechala na něj přitisknout
pečeti nadřečeného pana opata z Velehradu a pána a manžela mého.
Svědkové praví řečeného daru jsou: vážený v Kristu otec pan Bruno,
biskup olomoucký, pan Albert de Vren, pan Onšík, komoří
olomouckého údělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, přítomní poddaní,
Protivec, Jeroným a Ondřej, bratří, a mnozí jiní. Stalo se léta Páně
1278. 10. kal. července na hradě olomouckém před panem Albertem
de Vren, který předsedá tamnímu soudu.
Genealogický dodatek k selským rodům sídlícím na tvrzi v letech
1673 - 1994.
1. Goldové
Augustin Gold ( -asi 1694) pocházel ze Cvrčovic. Tvrz po něm
zdědil syn Pavel ( -1700), druhý syn Matěj (1682-1729) se přiženil do
Pohořelic, ale jeho synové Ondřej (1718-1761) a Václav (1723-1766) si
založili rodiny v Nosislavi (č. 26 a 109). Ondřejův syn Martin v č. 26
(1749-1772) neměl mužské potomky, stejně jako Václav v č. 109. Zato
další Ondřejův syn Matěj (1744-1787, č. 8) měl ještě syna Martina
(1781-1843, zpočátku také na č. 8) vnuka Pavla (1803-1884, č. 142),
pravnuka Josefa (1841-1903, č. 249), posledního mužského potomka
Augustina Golda. Také „tvrzský“ Pavel Gold zanechal jen 2 dcery.
Stovky Goldových potomků však najdeme v Nosislavi ještě stále
v rodech Mikulášků, Bartušků, Kleinů, Solničků, Mahovských, Luklů a a
Nečasů.
Nepodařilo se zjistit příbuznost dalšího nosislavského rodu
Goldů, jehož zakladatelem byl Josef Gold ( -asi 1722); tomuto rodui
patřil až do smrti posledního Golda, také Josefa (1884-1973), půllán č.
126.
2. Filípkové
Jediný syn Josefa Filípka ( -asi 1729) zemřel 1708 ve věku 12
týdnů.
3. Pyšní
Josef Pyšný (1691-1738) se přiženil k k Filípkově nevlastní dceři.
Jeho syn Šebastián (1732-1774) kromě Matěje měl ještě bezdětného
syna Jakuba, domkáře 154 (1764-před 1823. Matějův syn Petr (recte
Antonín), noční hlídač a domkář (asi 1796-1844, smrtelně zraněn
obecním býkem) měl jen dvě dcery. Jím rod Josefa Pyšného vymřel,
protože i druhý Josefův syn Pavel, chalupník 141 (asi 1716-1776)
zemřel též bez mužských potomků. Je však znám ještě druhý syn
Josefova otce Tomáše, chalupníka v domě bez čísla za domem 42,
který se objevil v Nosislavi někdy kolem roku 1688, Jeho druhý syn
Bartoň, domkář 141 (1704-před 1767) též nezanechal žádné syny.
Příjmení Pyšný se vyskytuje v časech nosislavských Pyšných též ve
Velkých Němčicích, Pohořelicích, Žabčicích, Ivani, Křepicích a
v Židlochovicích.
4. Hlaváčkové.
Rod Kristiána Hlaváčka, který se na tvrz přiženil k vdově po
Josefu Pyšném, se rozrostl velice rychle. Kristián přišel na tvrz se 2
syny a 2 dcerami. Mladší syn Bernard, chalupník 119 (1734-1783) měl
jen jednoho syna Josefa, chal. 12 (1758- ) a Josefův syn František
(1783- ) se odstěhoval do Velkých Němčic (o dalších potomcích zatím
nemáme přehled). Starší Kristiánův syn Vilém, půlláník 46 (1716-1777)
měl 2 syny, 2 vnuky a 10 pravnuků. O početní vzrůst rodu se zasloužil
zvláště Vilémův vnuk Jan, půlláník 55, který měl 8 ženatých synů,
z toho 2 Václavy (první z nich se narodil 1811 a zemřel 1832 ve
Václavově, kam se přiženil, druhý se narodil za měsíc po bratrově smrti
a dožil se jako půlláník v č. 1 roku 1907). Na svých domech 46 a 55 žili
až do roku 1964 (Jindřich), resp. 1937 (František, dlouholetý starosta
obce). Potomky těchto Hlaváčků jsou po meči i po přeslici prakticky
všichni obyvatelé Nosislavi, pokud mají aspoň jednoho rodiče původem
z Nosislavi. Přitom nejsou zatím známi rodiče Kristiána z tvrze, i když je
velmi pravděpodobné. ale zatím neprokázané, že jde o Václava
Hlaváčka z č. 41, narozeného kolem 1635 v Syrovicích (zemřel 1703),
a jeho ženu Annu (asi 1639-1702).
5. Svobodové.
Jediný syn Josefa Svobody a jeho druhé ženy Eleonory
Tomáš zemřel v roce 1777 pouhého půl roku po smrti svého otce ve
věku 18 1/2 roku.
6. Zbořilové.
Zde jsou uvedeni všichni známí mužští potomci
Bartoloměje Zbořila, jehož otec Adam Zbořil (asi 1693-1731), původem
asi z Křepic, žil v Pohořelicích, kam se v roce 1717 přiženil k vdově po
Řehořovi Haasovi (Házovi). Seznam je uspořádán podle výstupu
Descendant list chart z amerického genealogického počítačového
programu Cumberland family tree. Číslo před jménem označuje, do
které generace potomků příslušná osoba náleží. Jména majitelů tvrze
jsou podtržena. Bydliště je uvedeno jen u těch, kteří v Nosislavi trvale
nebydleli nebo nebydlí.
1 - Adam Zbořil (asi 1693-1731)
2 - Bartoloměj Zbořil (1729-1780)
3 - Jan Zbořil (1762-1815)
4 - Matěj Zbořil (1787-1854)
5 - Matěj Zbořil (1812-1889)
6 - Pavel Zbořil (1847-1888)
7 - Pavel Zbořil (1870-1925)
8 - František Zbořil (1896-1967)
9 - Pavel Zbořil (1926-1975)
9 - Jarmil Zbořil (1927-1976)
10 - Petr Zbořil, Borkovany(1959- )
11 - Petr Zbořil (1992- )
11 - Marek Zbořil (1997- )
10 - Miroslav Zbořil (1961- )
11 - Martin Zbořil (1990- )
10 - Pavel Zbořil, Žabčice (1966- )
11 - Jan Zbořil (1992- )
8 - Ing. Jaroslav Zbořil, Ostrava (1902-1984)
9 - Ing. Jiří Zbořil-Willem (změna jména),
Švédsko (1936- )
10 - Otto Willem, Švédsko
9 - Doc.RNDr. Petr Zbořil, Brno (1942- )
7 - Václav Zbořil (1875-1958)
8 - Václav Zbořil, Zlín (1903-1981)
8 - Vladimír Zbořil (1906-1966)
9 - Pavel Zbořil (1940-1981)
10 - Vladimír Zbořil (1974- )
11 - David Zbořil (1997- )
8 - František Zbořil (1908-1998)
9 - Vladimír Zbořil (1945-1966)
8 - Stanislav Zbořil, Bošovice (1911-90)
7 - Emil Zbořil (1879-1957)
8 - Emil Zbořil (1934- )
9 - Miloš Zbořil, Židlochovice (1964- )
5 - Jan Zbořil (1814-1885)
6 - Jan Zbořil, Těšany (1840-1869)
6 - Václav Zbořil (1843-1933)
4- Matěj Zbořil (1784-1854)
3 - Matěj Zbořil (1767-1811)
Ostatní Nosislavští Zbořilové jsou potomky Bartolomějova staršího
bratra Kiliána (1717-1777). Je jich známo 21 a posledním z této větve
byl brněnský filosof doc. Blahoslav Zbořil (1901-1982), z těch, kteří žili
v Nosislavi, František Zbořil z č. 34 (1855-1931)
Poznámky
V poznámkách jsou uvedeny jen odkazy na archivní a literární
dokumenty. Osobní údaje o obyvatelích tvrze od roku
1683 se
opírají o matriky z Nosislavi a okolních obcí uložených v Moravském
zemském archivu a na příslušných matričních úřadech.
1 Nekuda, V. - Unger, J.: Hrádky a tvrze na Moravě, 1981, s. 219.
2 Vermouzek, R.:
Měnínská cesta, Již. Morava, 10, 1974, s. 147.
3 Hosák, L.: Dějiny Hustopečska do
poloviny 14. století, 1948, s. 73. 4 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM), t. 4,
Olomouc 1845, s. 215.
5 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 176
6 Vlastiv.mor., Slavkovský okres, 1921, s. 285
7 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové. 2.vyd. Brno 1972, s. 441.
8 Viz pozn. 5.
9 CDM, t. 13, 1897, s. 251.
10 Viz pozn. 5.
11 Brandl: Kn. půh. 2, 1873, s. 43.
12 Tamtéž, s. 95.
13 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
14 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, ss.158.
15 Tamtéž, s. 86.
16 Tamtéž, s. 187.
17 Tamtéž, s. 235.
18 Tamtéž, s. 236.
19 Tamtéž.
20 Tamtéž.
21 Tamtéž, s. 304
22 Tamtéž, s. 356
23 Tamtéž, s. 266.
24 Břeclavsko, 1969, s. 525. (Jsou zde citovány ZDB XII, 408, 749 a KP IV, 97.)
25 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
26 Brandl: Kn. půh. 3-1, 1878, s. 386.
27 Břeclavsko, 1969. s. 525
14 Tamtéž, s.236.
15 Tamtéž, s. 266.
16 Tamtéž, s. 293.
17, 1969, s Břeclavsko. 525.
18 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 304.
19 Tamtéž, s. 156.
20 Tamtéž, s. 357.
21 Tamtéž, s. 304
22 Tamtéž, s. 308.
22 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177.
22a Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brně, /díl/ 1, 1834, s. 17
23 Brandl: Kn. půh. 3-1, s. 386.
24 Tamtéž 4-1, s. 37.
25 Tamtéž, s. 38.
26 Tamtéž, s. 97.
27 Tamtéž, s. 106.
28 Tamtéž, s. 88.
29 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 180.
30 OA Mikulov, I-68 b, fol. 129 .
31 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 21.
32 Tamtéž, fol. 37.
33 Pilnáček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33.
34 Hosák, L.: Vražda v městečku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s.
35 OA Rajhrad, C-117/1-53.
36 OA Mikulov, B 45-1, fol. 272.
37 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 73
38 Tamtéž, s. 74.
39 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 315.
40 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 233.
41 Tamtéž, fol. 234.
42 Pamětní kn. měst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 99.
43 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 212.
44 OA Mikulov, B 45-1, fol. 161.
45 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 72.
46 Hosák, L.: Příspěvky k moravské topografii a genealogii. Sel.
48-52.
47 OA Mikulov, B 45-4, fol. 135.
48 Tamtéž, fol. 54.
49 Tamtéž, fol. 213.
50 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 391.
51 OA Mikulov, B 45-4, fol. 212.
52 OA Rajhrad, C-177/86
53 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 370.
54 OA Mikulov, B 45-4, fol. 149.
55 OA Mikulov, B 45-1, fol. 351.
56 Tamtéž, fol. 330.
57 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 213.
58 OA Mikulov,II-68 b, fol. 83.
59 Noskův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 82.
60 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214.
61 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 134.
287.
arch., 16, 1923, č. 3-4, s.
62 MZA, lán.rejstř. L-245 b, fol. 61.
63 OA Rajhrad, C-177/1-62.
64 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 135.
65 MZA, F-104 (Velkostatek Židlochovice), krabice 135, fasc. 130.
66 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214.
67 Tamtéž, fol. 215.
68 OA Rajhrad, C-177/16, fol.401.
69 MZA, rektif. akta R 245/3.
70 MZA, C-17/966, fol. 11.
71 MZA, C-17-11.336, fol.104, 105.
72 MZA, C-17/966, fol. 29, C-17-11.336, fol. 181.
73 MZA, F-104/196, fol. 7.
74 MZA, C-17-11.336, fol.365.
75 MZA, C-17-11.337, fol.148.
76 MZA C-17-11.340, fol. 82.
77 MZA C-17-11.339, fol. 67
78 MZA C-17-11.341, fol. 42.
79 MZA C-17-11.343, fol. 81-82.
80 MZA C-17-11.332, fol. 24.
81 MZA C-17-11.338, fol. 208.
82 Tamtéž, fol. 209.
83 OA Mikulov, JAF 107/45, složka 4.
84 Nosislavská čítanka. Nosislav, Obec. úřad 1996. 93 s.
Celý text zápisu z Velehradského kodexu:
In
nomine sancti et indiuidue trinitatis. Amen. Sophia uxor domini Bohussonis marsalci Morauie
omnibus imperpetuum. Quoniam generacio preterit et generacio aduenit, necesse est, ut facta
hominum aminiculo fulciantur scripturarum, ne morientibus hominibus simul cum eis eorum
facta vel acta moriantur. Hinc est ergo, quod ego Sophia coniux predicti marscalci notum fieri
cupio tam presentibus, quam futuris per presens scriptum, quod ego de voluntate et fauore dicti
domini et mariti mei Bohussonii marsalci Morauie, necnon filiorum meorum Castolay et
Smilonis, Cirhonis et Chunonis et filie mee Herce, molendinum nostrum in Vnnisschowitz
(vschenowitz in titulo), quod ego personaliter, rite et racionabiliter emeram a domino Lupino,
venerabili abbate et fratribus de Welegrad pro XXVI marcis argenti, reddidi et donaui libere et
absolute eidem domino abbati et dictis fratribus necnon monasterio beate virginis in Welehrat
in remiisionem et remedium peccatorum meorum et pro salute preligati domini et mariti mei et
premissorum puerorum meorum mense fratrum dicti monasterii perpetuo deseruiendum.
Meatum quoque, in quo aque ad idem descendunt molendium, qui semper ad nos et villam
nostram Nozizlab pertinuit, vnde ante prescriptam empcionem nobis singulis annis debitus
census fuit persolutus, cum iam dicto molendino monasterio dedi memorato pacifice et
perpetuo possidendum, ea tamen condicione mediante, ut eundem meatum dominus abbas et
fratres sepedicti monasterii taliter erigant et ordinent, ne ville hominibus nostris in Nozizlab
dampnum vel euidens lesio per meatum generetur eundem. Pueri quoque nec alii successores
nostri in ipso meatu aliquid iuris habere non possunt, eciam si dictam villam vendant vel
retineant. Quia ipsum meatum sicut et molendinum dicte domui beate virginis de consensu
mariti et dictorum puerorum meorum simpliciter dedi et absolute. Quod si supradicta donacio
ab aliquo hominum a mensa conuentus alienata fuerit, a nobis et a nostris heredibus repetetur.
Hanc autem donacionem pro me fecerunt dominus Bohusso maritus meus, necnon suprascripti
filii coram patre domino Brunone episcopo Olomucensi et coram aliis nobilibus et testibus
inferius nominatim expressis. Quam eciam donacionem ego postea in propria persona vna cum
dicta filia mea Hercha presente domino Lupino, abbate euisdem domus circa castrum nostrum
Drahotus rite et canonice perfeci et confirmaui. Ne autem processu temporis per maliciam vel
dolum cuisquam tam deuota et legittima donacio violari possit vel inpugnari, presentem litteram
scribi et sigillorum munimine supradicti domini abbatis de Welehrat et domini et mariti mei
iussi roborari. Testes vero dicte donacionis sunt hii: Reuerendus in Christo pater dominus
Bruno, episcopus Olomucensis; dominus Albertus de vren. Dominus Onschik, camerarius
prouincie Olomucensis, Hartmannus frater domini Bohusonis. Pardus inuenis. Protiuecz,
Ieronimus et Andreas fratres; et alii quam plures. Acta sunt hec anno domini MCCLXXVIII. X.
Kal. Iulii in castro Olomucensi coram domino Alberto de wren, qui tunc iudicio presedit ibidem
Český překlad:
Ve
jménu svaté a nerozdílné trojice. Amen. Žofie, manželka pana Bohuše,
maršálka Moravy , se všemi ... přítomnými. Protože pokolení odchází a
pokolení nastupuje, je nutné, aby události lidské byly každoročně
zaznamenány písemně, aby zároveň s umírajícími lidmi s nimi
nezanikaly i jejich zkušenosti a práce. A tak tedy: protože já, Žofie,
choť řečeného maršálka, oznámiti chci jak přítomným, tak budoucím
skrze tento list, protože já z vůle a náklonnosti jmenovaného pána a
manžela mého Bohuše, maršálka moravského, jakož i synů mých
Častola, Smila, Crhy a Kuny a dcery mé Herky, mlýnskou strouhu naši
v Unkovicích, za kterou jsem osobně, náležitě a správně kdysi panu
Lupinovi, ctihodnému opatovi a bratřím z Velehradu 26 liber (hřiven)
stříbra zaplatila a věnovala, svobodně a dobrovolně panu opatovi a
řečeným bratřím, jakož i klášteru svaté panny ne Velehradě za
prominutí a odpuštění mých hříchů a pro spásu potvrzeného pána a
manžela mého a svrchu jmenovaných mých dětí pokladně bratřím
řečeného kláštera neustále horlivě sloužícím, z té řeky vytékající
mlýnskou strouhu k danému mlýnu, která ode vždy patřila k nám a naší
vsi Nosislavi, odkudž před zmíněným kupem nám několik let nám byl
odváděn v jednotlivých letech úrok, jsem zároveň ten řečený mlýn
věnovala zmíněnému klášteru k navrženému nerušenému a trvalému
vlastnictví, přece však podle ujednání ... strouhu pan opat a bratří
nadřečení v klášteře takovou zvýší a opraví, aby našim lidem
v Nosislavi škoda nebo zřejmá újma tou strouhou nebyla způsobována.
Děti nebo jiní naši nástupci na té strouze nebudou mít žádné právo ani
kdyby řečenou ves prodávali nebo nebo ji podrželi. Proto tedy strouhu
jakož i řečený mlýn domu svaté panny se souhlasem manžela a
řečených mých dětí prostě věnuji a odevzdávám. Kdyby svrchu řečený
dar byl od nějakých lidí pokladně konventu (?) odpírán, bude to námi a
našimi dědici napraveno. Ten dar za mne uskuteční pan Bohuš, manžel
můj, jakž i jmenované děti před otcem panem Brunem, biskupem
olomouckým a před jinými vznešenými a před svědky níže zvláště
jmenovanými. A také ten dar později zvláštní osobou řečená má dcera
Herka přítomnému panu Lupinovi, opatovi toho sídla kolem našeho
hradu Drahotuše náležitě a ... vykoná a potvrdí. Aby v současné době
pro špatnost a křivdy i tak zaslíbený a spravedlivý dar nemohl být
zneužit a zapřen, napsala jsem tento list a nechala na něj přitisknout
pečeti nadřečeného pana opata z Velehradu a pána a manžela mého.
Svědkové praví řečeného daru jsou: vážený v Kristu otec pan Bruno,
biskup olomoucký, pan Albert de Vren, pan Onšík, komoří
olomouckého údělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, přítomní poddaní,
Protivec, Jeroným a Ondřej, bratří, a mnozí jiní. Stalo se léta Páně
1278. 10. kal. července na hradě olomouckém před panem Albertem
de Vren, který předsedá tamnímu soudu.
Odsunuto z původního textu o tvrzi sem jako rezerva pro jiné účely:
asi 1484
Blízko prebendy v Želicích byla prebenda v Nosislavi, k níž příslušely
desátky vinné a činže peněžité a kury, les a dvůr. O to poháněl r. 1481
kanovník Mikuláš Pertolda z Lippého z 500 hř., až r. 1484 bylo to
smluveno se zástavním pánem Nosislavě Vilémem z Pernštejna tak,
aby p. Vilém užíval těch vinných desátků a jiných požitků do své
živnosti, ale aby platil z nich knězi kanovníkovi ročně 10 zl. uh.. Potom
r. 1501 prosili synové p. Viléma, Jan a Vojtěch, krále Vladislava, aby jim
na těch lidech, kteří příslušeli kapitule brněnské, dal a zapsal dva
životy, že by se k tomu podvolili, aby se kanovníkům každého roku 13
kop gr.vydávalo; král této žádosti vyhověl. Nosislav připojil r. 1508
Vilém z Pernštejna ke statku židlochovskému. Tamější prebenda
kanovnická - dvůr v Nosislavi - byla r. 1542 postoupena pak kapitulou
Janu z Pernštejna, jenž za to dával kapitule ročně 9 kop gr. (= 18 zl.) ze
vsi Medlánek, - prebendní plat z Medlánek dával se kapitule ještě
koncem 19. stol., než byl úplně vykoupen. 22 a)Tenora, Jan:Statek sv.
Petra v Brně, /díl/ 1, 1834, s. 17)
1521-1548
Jan II. z Pernštejna a na Helfenštejně (Bohatý), zemský hejtman
moravský, držitel tvrze ( -1548)
1.ž. Anna z Postupic
2.ž. Hedvika ze Šelmberka
3.ž. Mandalena Zeklovna z Ormozdu
Download

Nosislavská tvrz a její obyvatelé (JM)