4/2014
MAGAZÍN
ZE ŽIVOTA OBCE
HVOZDNÁ
Nesem Vám magazín…
KRÁSNÉ JE ŽÍT
MLADÍ ENTOMOLOGOVÉ
HOKEJ NA SANÍCH
VÁNOČNÍ SKŘÍTEK
70
úvodník
Před
Vánocemi
Před Vánocemi
O. F. Krajíček
Oltáře
Přehlídkových mol
V chrámech
Přepychových nákupních center
Tlačenice.
Chtíče
Jdeš středem
Darů, dárků, chaosu, zmatků, koupit si
Bolest zázraků
Pro svůj světa bol
Zapíjený do pohybů střihů pro tvůj dnešní film
Na okně mešní
Čeká na nadílku
Vánoční strom se už veze po Dé jedničce
Ku Praze
Matička v betlémě chová spasitele v tvém obraze
Draze bude vykoupen
Dar lidstva
Lidství se někde krčí, ne skví…
Je zima, dnes napadl první sníh
Je Kateřina
Dcera, ochotna a schopna odpuštění
Pochopení, uchopení, vykoupení, vysvětlení, nakoupení
Ještě daleko je na nebe vstoupení
Popíjím horký čaj, slivovici, bezinkový likér
Každý přítel dobrý
V předvánočním čase
Krmítko na terase
Těšíš se na dárek dárků schovaný pod kazajku
Jsi lepší než ti co se ženou, ženou, svá přání do svítání?
Modlíš se za ně, za ni…
Ve skříni ani
Nezbyl kostlivec
Nakupování
Blázinec
Před Vánocemi
PF
2015
Prejeme Vám
pokojné
vánoční svátky,
radost ze života,
pevné zdraví
a mnoho úpsechu
v novém roce.
Obec Hvozdná
2
zahřátí
Mandlový a karamelový likér školnice Dáši
Mandlový likér
2 konzervy kondenzovaného slazeného mléka
Salko, 1 mandlový pudink
půl litru rumu
Karamelový likér
2 konzervy Salka karamel
smetana na šlehání
půl litru rumu
Uvaříme v kondenzovaném mléce jeden
mandlový pudink a necháme vychladnout.
Vychladlé postupně mixujeme s rumem. Půllitr je málo, dopřávám si víc, protože jsem větší pijanka. Vánoční mandlový likér je na světě.
V případě karamelového likéru postupujeme stejně. Dvě konzervy slazeného konden-
zovaného mléka vaříme jeden a půl až dvě
hodiny, aby zkaramelizovalo, nebo koupíme
jednoduše už karamelové Salko. Vychladlé
postupně mixujeme s rumem, jen místo pudinku dáváme šlehačku.
Když mám, přidávám do „mandláku“ pár kapek mandlové esence sladké. Tento vydrží
déle, „karamelák“ nevydrží tak dlouho, protože je v něm smetana na šlehání. U nás nevydrží ani jeden, protože ho vypijeme ještě
před Vánoci, takže je nejlépe jej odnést co
nejdál (do sklepa je málo, je v baráku). Když
jsem ho uložila v garáži, našla jsem ho až
na Velikonoce, což se mi taky hodilo. Na zdraví, na pohodu a na Vánoce.
Školnice Dáša
recepty
Sváteční
Vánoční punč – zahřeje i potěší
1 citron, 1 pomeranč, 140 g cukru krupice
500 ml bílého vína, 130 ml rumu, 500 ml vody
4 hřebíčky, 2 celé skořice, 1 badyán
Z citronu a pomeranče vymačkáme šťávu.
Vodu smícháme s cukrem, pomerančovou
a citronovou šťávou a přivedeme k varu. Přilijeme rum s vínem a přidáme koření. Punč
opět zahřejeme až k bodu varu. Horký vánoční punč naléváme do nahřátých sklenic. Každou sklenici zdobíme polovinou plátku pomeranče a citronu.
Voňavý vánoční pečený čaj
150 ml rumu, 450 g cukru
krystal, 250 g malin,
300 g jablek, 300 g hrušek ,
1 citron, 1 mandarinka nebo
1 pomeranč
3 ks hřebíčku, 1 lžička mleté skořice
Ovoce můžeme míchat podle vlastní chuti. Jablka a hrušky omyjeme a i se slupkou
nakrájíme na stejné asi centimetrové kostky. Mandarinku oloupeme, rozdělíme na dílky. Přidáme omyté maliny, cukr, skořici, rum,
citronovou šťávu, hřebíčky a vše důkladně
promícháme.
Připravenou směs vložíme do pekáčku s příklopem a dáme do předem vyhřáté trouby
na 200 °C a pečeme 30 minut. Potom pokličku sundáme a necháme péct odkryté ještě
15 minut. Během pečení asi dvakrát až třikrát
promícháme. Než se čaj upeče, připravíme si
malé zavařovací skleničky.
Po upečení čaje si nahřejeme skleničky a plníme je ještě horkou směsí. Pevně uzavřeme, otočíme dnem vzhůru a takto necháme
20 minut. Potom je postavíme na dno a necháme vychladnout. Takto připravený čaj
můžeme skladovat celou zimu.
Vánoční pečený čaj podáváme tak, že do hrnečku dáme 2 - 3 lžičky a zalijeme horkou
vodou. Necháme vylouhovat a přecedíme.
Nebo čaj necedíme a podáváme i s ovocem.
3
osobnost
Krásné
je žít
Jsou skutky velké, hrdinské, již na první pohled nezpochybňující odvahu dotyčné osoby. Ale jsou i skutky menší, z pohledu dnešní generace možná zanedbatelné, ale nebýt
jich, tento článek by pravděpodobně nemohl vzniknout. Na slavnostním shromáždění
dne 26. září 2014 v Domě armády Praha uve-
o vyvěšení propagačních letáků varujících
před nástupem komunistické moci a důrazně opakoval, že u toho nesmí být nikým viděn, považoval to tehdy patnáctiletý
František Morbicer spíše za klukovské dobrodružství. K činu si přizval ještě svého spolužáka Františka Březíka a společně vyvěsili letáky
Morbicerovi s ministrem obrany M. Stropnickým při slavnostním předání ocenění v Praze
dl ředitel odboru pro válečné veterány plukovník Eduard Stehlík: „Vytištění letáku a jeho
přenesení několika dalším lidem je věcí, která je dnes možná až marginální. V 50. letech
ale za podobnou činnost člověk mohl skončit na dlouhá léta ve vězení, mohl se dokonce
ocitnout na popravišti.“ Na tomto shromáždění ministr obrany Martin Stropnický předal osvědčení účastníkům odboje a odporu
proti komunismu. Ocenění v podobě pamětního dekretu ministra a odznaku získalo 38
bojovníků proti komunismu. Mezi oceněnými byl i hvozdenský rodák a náš spoluobčan
pan František Morbicer.
Jeho příběh začal nevinně v 1. polovině roku
1948, ale poznamenal již celý zbytek jeho života. Když jej oslovil prodavač ševcovských
potřeb na Dlouhé ulici ve Zlíně s prosbou
4
ve Hvozdné a Štípě. Pro podrážděnou reakci
některých občanů však od dalšího vylepování ustoupil a zbytek letáků nechal schovaný
doma. A pak přišel zlý den 29. září 1948. Čtyři
příslušníci STB provedli u Morbicerů domovní prohlídku, našli zbytek letáků a před zraky zděšených nic netušících rodičů odvedli
jejich syna do zlínské věznice. Druhý den byl
pak převezen do věznice v Uherském Hradišti, kde byl podroben několika výslechům
a konfrontován s důkazy. Vyšetřovatel, soudruh Grebeníček, se pokoušel získat jména
dalších osob zapojených do letákové kampaně, ale František Morbicer zmobilizoval
zbytek duševních sil a byl pevně rozhodnut
svého kamaráda zapřít, což se mu také podařilo. Soudní proces se zhruba 40 obžalovanými proběhl 9. listopadu 1948. I přes přímlu-
Ptáme se
zastupitelů
obec
vu prokurátora, aby
byl senát k mladistvým shovívavý,
byly vyneseny rozsudky odnětí svobody nepodmíněně, pro Františka
Morbicera na 1 rok.
Sám si tento tvrdý
přístup senátu vysvětlil tím, že šlo o
František Morbicer
jeden z prvních pov patnácti letech,
únorových politicv době svého zatčení
kých monstrprocesů a na příkaz strany byli potrestáni
i mladiství, aby si všichni na svobodě rozmysleli rozvracet republiku. František Morbicer si odpykal celý vyměřený trest, tehdy však zřejmě ještě netušil, že bude trestán
i po propuštění. Byla zvažována možnost nedobrovolného vystěhování ze Hvozdné, aby
nebyl rušivým elementem pro ostatní občany, dokončení studií mu bylo zakázáno, úřad
práce ve Zlíně mu nabídl práci v ostravských
dolech…
Morální satisfakce se
dočkal až v roce 1990,
kdy byl ze zákona rehabilitován a 26. září 2014
obdržel z rukou ministra obrany ocenění pro
účastníky odboje a odporu proti komunismu.
Tohoto ocenění si neskutečně vážil a bylo
pro něj pomyslnou tečkou za jednou z etap jeho života.
Pan František Morbicer se bohužel vydání tohoto článku nedožil, jelikož nás navždy opustil 21. listopadu 2014 ve věku 81 let. Svůj
osobní životopis, který sepsal v roce 2010
v lázních v Teplicích nad Bečvou, kde se zotavoval po operaci srdce, končil slovy „Krásné je žít…“ Celá redakční rada mu jako jednomu ze zakladatelů Hvozdenského magazínu
vzdává hold a děkuje mu za dlouholetou
a přínosnou práci.
S laskavým svolením paní Anežky Morbicerové a s využitím osobních pamětí pana
Morbicera článek připravil Jaromír Štach
Nové obecní zastupitelstvo ve Hvozdné
Členové zastupitelstva
Miroslav Válek - starosta,
Ing. Jaromír Štach - místostarosta,
Petr Daněk, Pavel Gabrhelík, Jan Hrazdira,
Karel Chromek, Ing. Vladimír Jonášek,
MUDr. Pavel Kacr, Šárka Lošťáková,
Ing. Jarmila Nečasová, Ing. Josef Říha,
Ing. Miroslav Sovadina, Robert Tomšů,
Karla Vrlová, Ladislava Závadová
Členové rady
Miroslav Válek - starosta
Ing. Jaromír Štach - místostarosta
Radní: Jan Hrazdira, Ing. Miroslav Sovadina,
Ladislava Závadová
Položili jsme novým obecním zastupitelům dvě otázky.
1. Co bylo Vaší hlavní motivací ke kandidatuře do obecního zastupitelstva?
2. Je něco, co byste chtěli změnit v běhu
vedení obce?
Ing. Josef Říha
1. O život v naší obci
se zajímám již delší dobu a mou hlavní motivací ke kandidatuře bylo stát
se v mé rodné obci
členem zastupitelského sboru, abych
mohl spolupracovat a spolurozhodovat
s ostatními zastupiteli o dění v obci a jejím spravování.
2. Nic zásadního bych ve vedení obce
měnit nechtěl a chtěl bych, aby obec pokračovala v nastaveném trendu a aby se
o naší obci hovořilo ve Zlínském kraji i nadále jako o jedné z nejlepších. Byl bych
rád, kdyby se zlepšila a prohloubila informovanost mezi radou obce, zastupiteli
a občany, především za pomoci internetu.
Rád bych, aby se zvýšila transparentnost
5
obec
v řízení obce, a to především vytvářením odborných komisí, které budou složeny nejen ze zastupitelů, ale také z odborníků, aby
mohli určitou problematiku dokonale zanalyzovat a dát radě a zastupitelům pořádné
podklady pro jejich rozhodování. Pevně věřím, že se naše obec za pomoci nás všech během následujících 4 let posune zase o nějaký kus dopředu.
Robert Tomšů
1. Hlavní motivací byl a je samotný
fakt, že zde spokojeně s rodinou žijeme, v obci se nám
líbí a do budoucna
mi vývoj obce není
lhostejný.
2. Díky svým pracovním cestám mám možnost částečně srovnávat dění v ostatních
obcích v republice. Obec Hvozdná se určitě
řadí mezi ty nejlepší. Nejsem si jistý, zdali si
to občané plně uvědomují, ale hvozdenské
zázemí, školství (MŠ + ZŠ, kroužky), kulturní
a sportovní život je v naší obci na vysoké
úrovni a věřte, že v porovnání s ostatními,
třeba i okolními obcemi, to není nic, co by se
dalo nazývat standardem.
Myslím si, že nejdůležitější je udržet současný stav. Změny fungujícího nejsou za každou
cenu nutné.
Karla Vrlová
1. Těžce se mi odpovídá, protože nevím,
jestli a nakolik jsem
já osobně „nová“
členka obecního zastupitelstva. Doba
mé práce i funkce
v obci Hvozdná je
totiž delší než 30 let. V minulých volbách
jsem kvůli svým názorům k zadluženosti
obce a „dobré práci“ jistých zastupitelů nebyla zvolena. Nyní mou motivací jít do voleb
bylo pouze to, že chci pokračovat na obci dál
v práci pro všechny věkové kategorie občanů, nabídnout své letité zkušenosti, a to hlavně v sociální oblasti a práci s lidmi.
62
2. V době, kdy jsem pracovala jako místostarostka obce, jsem měla i tu čest být u ocenění obce jako Obec roku 2010 Zlínského kraje. To samo o sobě mluví o tom, že ať bude
na obci nyní a i do budoucna kdokoliv a bude
navazovat na to, co se v obci vybudovalo
a jaká pravidla se nastavila, bude se v obci žít
Z jednání ustavujícího zastupitelstva
dobře. V nejbližší době nemůžeme očekávat
žádné velké projekty a změny kvůli zadluženosti obce a bude důležité zajistit chod obce
jako takové. „V běhu vedení obce“ bych ráda
změnila a přispěla k upřímnému, otevřenému a férovému dialogu na všech úrovních
v rozhodování jak v ZO, tak v jednání se spoluobčany. Nikdy jsem nebyla a nebudu pasivní člen ZO bez vlastního názoru. Jde jen o to,
zda to někdo chce slyšet, nebo ne.
Ing. Jarmila
Nečasová
1. Byl to velmi prostý důvod, a to obětovat kousek svého volného času a
svými zkušenostmi
a nápady přispět
ke zlepšení chodu
obce, zejména pak v kultuře, v oblasti stavební či při přípravě různých projektů.
2. Určitě by to byla lepší komunikace obce
s lidmi. Také by se měla rovnoměrněji rozdělovat finanční podpora obce různým spolkům a akcím ve Hvozdné.
Děkujeme dotázaným za názory a odpovědi.
obec
Záludná
pyrotechnika
Vážení spoluobčané, s blížícím se koncem
roku a příchodem toho nového je již pravidlem, že součástí oslav je odpalování zábavné pyrotechniky. S ohledem na bezpečnost
osob a majetku Vás žádáme, abyste nezapomněli na základní pravidla:
– pyrotechniku nakupujte pouze legální, řiďte se pokyny uvedenými v návodu
– doma ji neskladujte poblíž krbů, kamen,
svíček apod.
– s pyrotechnikou manipulujte vždy zásadně
na volném prostranství, v dostatečné vzdálenosti od dalších objektů, aby nemohlo dojít
např. k vniknutí výbušnin do oken či zapálení střechy; NEODPALUJTE PYROTECHNIKU
V ÚZKÝCH ULIČKÁCH MEZI DOMY
Svoz odpadů 2015
Nebezpečný odpad
Předběžné termíny svozu: 15. 4. a 16. 9. 2015.
PLASTY
Sáčkový svoz plastů probíhá 1x měsíčně, sběrový
den je ÚTERÝ.
– se zábavnou pyrotechnikou nemají manipulovat děti, poučte je, aby nesbíraly použitou nebo nevybuchlou pyrotechniku
– nesnažte se znovu zapálit pyrotechniku,
která selhala
– nenechávejte na svých balkonech, zahradách a u domů věci, které by mohla zbloudilá rachejtle snadno zapálit
– pamatujte na bezpečí svých čtyřnohých
miláčků, zejména psi a kočky při nadměrném
hluku výrazně trpí.
Věříme, že dodržením základních pravidel si
oslavy příchodu nového roku všichni užijeme bez zranění a škod na majetku.
Obecní úřad
Domovní odpad
- svoz probíhá 1 x za 14 dnů
- sběrový den je ÚTERÝ
13. 1.
27. 1.
10. 2.
24. 2.
10. 3.
24. 3.
8. 4.
21. 4.
5. 5.
19. 5.
2. 6.
16. 6.
30. 6.
14. 7.
28. 7.
11. 8.
25. 8.
8. 9.
13. 1.
10. 2.
10. 3.
8. 4.
12. 5.
9. 6.
22. 9.
6. 10.
20. 10.
3. 11.
17. 11.
1. 12.
7. 7.
11. 8.
8. 9.
13. 10.
10. 11.
8. 12.
15. 12. 29. 12.
Poplatky v roce 2015
Poplatek za psa - splatnost do 13. 2. 2015
Poplatek za pronájem pozemků
- splatnost do 13. 2. 2015
Poplatek za nájem hrobového místa
- splatnost do 13. 2. 2015
Poplatek za vodu - splatnost do 1. 4. 2015
Poplatek za komunální odpad
- splatnost do 31. 3. 2015 (při placení formou splátek - 1. splátka do 31. 3., 2. splátka do 30. 9. 2015)
Poplatek za kabelovou televizi
- splatnost do 15. 7. 2015
Poplatek za stočné - splatnost do 5. 10. 2015
Na počátek vybírání jednotlivých poplatků budou občané upozorněni formou informace v infokanále kabelové televize, místním rozhlasem a informací na webových stránkách www.
hvozdna.cz. Poplatky budou vybírány pouze
v určené úřední hodiny: tj. pondělí a středa v době
od 8.00 - 11.30 a 12.30 - 17.00 hodin, dále pátek
od 8.00 do 10.00 hodin. Prosíme občany, aby tuto
informaci vzali na vědomí. Dále upozorňujeme
na možnost platby jednotlivých poplatků bankovním převodem. Při takové platbě je nutné si telefonicky (577 901 017) nebo e-mailem
([email protected]) zjistit variabilní symbol!
73
divadlo
Host
divadla
Dnes jsem o rozhovor požádala paní Milenu Marcilisovou, herečku Městského divadla
ve Zlíně. Vidět jsme ji mohli na hvozdenském
jevišti ve hře Motýli a nyní v novém autorském představení Kód nula. Rozhovor probíhal v Městském divadle ve Zlíně.
Váhala jste přijmout roli v nové neznámé
hře?
Představení Kód nula ve Hvozdné
Ne, Alenka mě oslovila s tím, že mi pošle text
hry, která bude uvedena k letošnímu výročí
vašeho divadla, a jestli bych neměla zájem
o spolupráci. Já jsem ale věděla, že nebudu
váhat a kývnu. Ani v profesionálním divadle
si role nevybírám, jsou mi určené. O to větší radost jsem měla, když jsem si scénář přečetla. Strašně se mi líbil a Alenku jsem vůbec
nepoznávala. Téma mi bylo bytostně blízké
v tom, že pozoruji, jak se nemohou narodit
děti nebo se rodí s handicapem. Anebo sledujete v televizi, jak někdo porodí dítě a hodí
ho do popelnice. Proto si myslím, že ta hra
je nadčasová a mě Alena hrozně překvapila
v tom, jak ji napsala. Ne, neváhala jsem, byla
jsem nadšená.
Můžete porovnat diváka, který chodí
do městského divadla, a diváka, který
chodí do Hvozdné?
Ne, já si myslím, že divák je pouze jeden. Di-
82
V roli doktorky v představení Kód nula
vák, který přijde do divadla, má rád divadlo.
A věřte, že jsem poznala na Hvozdné, že ti,
co chodí na ten svůj soubor, jezdí většinou
i k nám do městského. V tomto bych tedy
rozdíl nepociťovala. Ale v jedné věci možná
ano, a tou je určitá shovívavost, kterou pociťuji více u vás. Už jen tím, že to dělají lidé, kteří mají úplně jiné zaměstnání, a divadlo mají
jako koníček. Společně máme na jevišti jeden
velký úkol, a sice že diváky nesmíme zklamat.
Může se něco naučit profesionální herec
od toho amatérského?
Nadšení pro práci – myslím si, že někdy se
profesionál rouhá tím, že má tu možnost
hrát. Amatér tohle nepociťuje, protože je to
dar a u těch lidí cítím, že to berou strašně
S Karlem Semerádem ve hře Narozeniny (1981)
vážně. Zažila jsem to nadšení, sejdou se dřív
na zkoušce a už se o představení baví, říkají si dojmy a každá z těch babiček a maminek
něco upeče a jde o jakési naplnění pohody.
Monodrama Amália dýchá z hluboka
ny jsou tam propojené, připadá mi, že všichni jsou příbuzní. Teď už se setkávám s jinou
generací, také je to rodina a jsou spojení ještě víc. Zažila jsem jejich tatínky a oni teď taky
hrají. A já v tom najednou začínám mít zmatek. Oni si ještě říkají strýci a teto. Ještě mě
fascinovalo, že když jsme jezdili na zájezd
s Motýli, jezdil s námi autobus diváků. Vozí si
svoje publikum, a to ve mně evokovalo film
Marečku, podejte mi pero. Jak se všichni sejdou na třídní schůzce a přijdou se zeptat
na Hujera. Proto Hujerov, v nejuctivějším slova smyslu.
Snad ani není možné, kolik lidí žilo ve vesnici z jedné rodiny. Myslím, že by se dalo spočítat na prstech jedné ruky, kdo není s nikým
příbuzný.
Od začátku se mi u vás strašně libí. Ta vesnice má zvláštní atmosféru a dějí se tu zázraky,
zázračná představení. Potkávají se zde hodní a vzácní lidé, se kterými jsem měla tu čest
se potkat. A navíc jsou strašně hezcí a není
na nich vidět ten venkov. Mají noblesu. Je to
výjimečné, voňaví hodní lidé.
Jak trávíte konec roku?
Dokud byly děti malé, hodně jsme Vánoce slavili – dárky, stromeček. Teď čekám, až
bude vnouče, synové jsou dospělí. Těším se,
že nebudu nikomu dělat Vánoce, ale že se
stanu součástí něčích Vánoc.
Většinou jsem ráda sama. Tak si pro sebe teskním, za což se nestydím. Vzpomínám na ty,
kteří mě opustili – rodiče, sourozenci, přátelé.
Vánoce jsou chvíle, kdy se člověk může zastavit a myslet na ně. Pro mě je Štědrý den plný
vnitřních emocí, ne nějaké radosti z dárků.
Vánoce se staly materialistickým svátkem plným shonu, přitom by to měl být křesťanský svátek. Čas zastavení, pohody, strávit jej
s dětmi, pohladit je. Společné zpívání koled,
modlitba a rozjímání.
Neslavím ani Silvestra. To není vůbec otázka
nějaké morálky, od určité doby nepožívám
alkohol, v minulosti jsem měla konec roku
spojený s bujarým veselím, a pak mi bylo
na Nový rok špatně.
Silvestra mám o bylinkových čajích a aromatických svíčkách. Vždycky říkám, proč jsou
lidé šťastní na konci roku, když nebyli šťastní
celý rok. Přijde mi to neupřímné. Jestli je rok
úspěšný i s radostmi a starostmi, přichází ten
další zase jako něco nového. Já jsem v tomto
vyzrála, ne zestárla.
Rozhovor připravila Zuzana Holíková
divadlo
U nás se ztrácíme v prostoru, každý sedí
ve své šatně a sejdeme se v kuřárně. U vás
se žije dohromady. Jestli se mám od nich
něco naučit, je to právě přístup – že to dělají srdcem.
Můžete čtenářům vysvětlit, proč Hvozdné
říkáte Hujerov? Tento termín jste použila
poprvé, když jsem Vás žádala o rozhovor.
Bylo to po premiéře již zmiňované hry.
Napadlo mě to už při první spolupráci. Rodi-
Vánoční inspirace
Slavnostní tabule z Výstavy betlémů v divadle
39
farnost
Mistr
betlémář
Píše se rok 1960. Čerstvý důchodce František
Polách (1903–1983), právě dodělává stavbu
betlému, který bude těšit hvozdenské a jiné
obyvatele i po dalších mnoho desetiletí. Co
tomu ale předcházelo?
Především je třeba detailněji zmínit osobu
pana Polácha, hvozdenského rodáka. Hluboce věřící muž, dlouholetý obětavý varhaník chrámu Všech svatých, který se naučil
této své hudební nauce v Liptále u varhanního mistra. Ovšem nespokojil se pouze s interpretacemi mešních písní a doprovázením
při mších. Komponoval pro místní chrámový sbor, rozepisoval hudební party pro muzikanty z tehdy populárního souboru Jindřicha Polepila,
které angažoval pro hudební doprovod sboru. Také šikovný kutil
a obratný zemědělec, kterého bylo
nakonec třeba, tak jako mnoho jiných, v násilně vznikajícím zemědělském družstvu. Dnešním náhledem veskrze renesanční člověk.
Jeho dosažení důchodového věku,
a tudíž více volného času, jsou tím
správným momentem, kdy vstupuje na scénu již řečená stavba
betlému.
Ze začátku snad jen nesmělá idea
pohyblivého mechanického betlému, na konci (na místní poměry) velkolepé dílo. Základní zadání
je jasné. Hlavně žádné kopírování a celková
velikost právě taková, aby bylo možno betlémem manipulovat po domě. Je jasné, že ho
nelze mít vystavený celoročně. A také rozmyšlení celkové skladby betlému, odhad vlastních možností, a to i finančních. Na pozvání,
s pomocí, radou i samotnou stavbou přichází
skorosoused, souputník a kamarád František
Bednařík z čp. 24, kterého lze brát jako spolutvůrce díla. Ovšem celkové břímě zůstává
na panu Poláchovi. Vzniká základní schematika nebo chcete-li, charakteristika.
10
V prvním plánu, tam, kam dosáhne pohled
malých dětí, klasické betlémské atributy.
Jesličky, rodiče Jezulátka, dobytek a chlév.
Na krytinu střechy posloužily obyčejné šupiny z borových šišek. Celý výjev střižen, jak
bývá zvykem, výjevy z moravského venkova. Pastýři, ovečky, zvířata, sedláci, řemeslníci, různé stromy. Tuto sestavu nakupuje
ve zlínském Obchodním domě. Figurky
do výjevu z narození Krista, na něž sám nestačí, a které logicky v té době nejdou sehnat,
zadává řezbáři. Protože vše dotuje z vlastní
kapsy, hledá možnosti, jak ušetřit. Skály imi-
tuje dubovou kůrou. Postavy, u kterých předpokládá pohyb, konstruuje z obyčejných
panenek na hraní. Tu nahradí ruku drátem,
onde nohu. Kovář v kovárně kuje železo, selka pumpuje vodu do džberu. Pes obíhá svoje ovčí stádo a na hladině rybníka rejdí kačeny. Výjevy snad trochu naivní, ale o to milejší.
V druhém plánu potom buduje „současný“
svět. Moderní domy, nádraží, automobily, ale
i koňský povoz. Domy jsou střihu německého a důvod je nasnadě. Jejich nákup v modelářských potřebách od východoněmeckého
nými otáčkami, je osazen podobně. A konečně zcela vzadu, statická scenérie palestinského města s charakteristickými kupolemi
staveb a místní flórou. Tuto část tvůrce svěřil svému známému, bývalému baťovskému
aranžérovi, amatérskému malíři – krajináři.
Shodou okolností také varhaníkovi.
Kromě výpomoci vlastní rodiny, především
synů Francka, Josefa a Vladě, přichází na scénu další velmi důležitý člověk. Pan Antonín Krajča, původem ze Hvozdné, nyní žijící
v Kostelci. Velmi šikovný elektrikář, který se
nabízí s pomocí na elektromontážních pracích. Které části betlému budou pohyblivé,
jak se budou pohybovat – to je společným
dílem obou pánů. Přitom je tento mechanismus na svou dobu velmi sofistikovaný,
zvlášť uvědomíme-li si, že zdaleka ne vše
je volně dostupné jako dnes. Kde chybí potřebný materiál a díly, tam nastupují neotřelé
konstrukční nápady obou pánů. Konečně je
po dvou letech hotovo a dílo je ve stavu, jak
ho známe až do dnešních dnů.
A co bylo dál? Další dva roky se doma těšila
z betléma rodina Poláchova. Po domluvě
s tehdejším duchovním správcem farnosti p. Jaroslavem Rušarem byl poté převezen na faru a každé Vánoce stavěn v kostele.
A to je dobře, protože už je to bezmála 55 let,
co dělá radost všem malým i velkým. Betlém
se též stává chloubou mezi jinými exponáty
na Výstavě betlémů, kterou velmi úspěšně již
několik let v divadle pořádá Kroužek divadelních ochotníků.
Na základě vzpomínek pana Vladislava
Polácha sestavil Jaromír Javora
PS: Vážení čtenáři, každoročně jste zváni během vánočního období k prohlídce tohoto
místního technického skvostu, který je přístupný v kostele Všech svatých ve Hvozdné.
farnost
uznávaného a kvalitního výrobce. Na nekonečném obíhajícím pásu defilují papírové
vyřezávané postavičky představující rozličné profese a charaktery, střídající se s motivy motorových a jiných vozidel. Pás vedlejší,
uložený rovnoběžně s prvním, ovšem s opač-
Tříkrálová sbírka
Charita Zlín je nestátní nezisková organizace,
která se zabývá charitativní, zdravotní a humanitární činností ve zlínském regionu. Posláním Charity Zlín je praktická a konkrétní
pomoc lidem v tělesné, duševní nebo sociální nouzi, bez ohledu na jejich národnostní a
rasovou příslušnost, sociální postavení nebo
náboženské vyznání.
Ohlédnutí za Tříkrálovou sbírkou 2014
v regionu Zlínsko
Pracovníci zlínské Charity spolu se zástupci
více jak čtyř desítek měst a obcí rozpečetili
279 tříkrálových pokladniček, přičemž devět
bylo právě z obce Hvozdná. Z vykoledované částky 1.480.768 Kč se do zlínské Charity vrátilo 876.023,08 Kč včetně výnosu DMS
a poštovních poukázek. A kde Vaše peníze
pomáhaly? Částka 626.023,08 Kč šla na přímou pomoc sociálně potřebným, realizovanou ve spolupráci s obcemi a farnostmi (příspěvek na nákup chladničky a pračky, postelí
a matrací, invalidního vozíku a léků atp.) Částka 150.000 Kč pokryla projekt Nejen hygienu
těla, ale i terapii smyslů, který nabízí Domovinka – centrum denních služeb pro seniory
(vybavení multismyslové místnosti). Částka
100.000 Kč putovala do Nemocnice Milosrdných bratří Vizovice na dorozumívací zařízení
mezi personálem a pacientem.
Zlínská Charita děkuje Vám všem a přeje Vám
požehnaný vánoční čas.
Ing. Pavla Romaňáková
11
galerie mladých
Entomologové
ze Záhumení
Motto: Pro většinu lidí jsou brouci nepotřebnou a otravnou havětí, pro nás jsou to
jedni z nejkrásnějších živočichů na planetě.
Svět hmyzu a brouků. Kdo by se s tím páral? To
je pro mě entomologie. Jediní lidé, kteří se s tím
„pářou“ a které dobře znám, jsou bratři Dominikovi, David a Štěpán. Tato věda je zároveň jejich
velkým koníčkem, samozřejmě vedle rybaření
a fotbalu. Proto nebylo nic jednoduššího než je
požádat o rozhovor.
David při náročném preparování
Co je to entomologie?
Je to zoologická věda zabývající se studiem hmyzu. Součástí této vědy je i sběr brouků. Brouci jsou odvětví, kterému se nejvíce
věnujeme.
Jakým způsobem jste se k tomu dostali?
Kdysi k nám na chatu přijel jeden známý, mamčin spolupracovník Dan Čagánek. Je to vyhlášený entomolog, který pravidelně pořádá burzy ve městě Napajedla. Seznámil nás se
základními druhy brouků, systémem sbírání
a preparování.
Ale proč to vlastně děláte?
Je to naše záliba, ale nyní už se jí tolik nevěnujeme. Je to samozřejmě pěkné být v přírodě
a sledovat vše kolem. Poslední dobou ovšem
přicházíme na to, že není nutné brouky sbírat,
stačí jen pozorovat, popřípadě fotit a jednotlivé
druhy rozeznávat. Už teď máme ve sbírce mnoho druhů, některé hodně vzácné a začínáme
122
přicházet na myšlenku, že je zbytečné brouky
zabíjet, když je stačí pozorovat. Zkrátka je nám
malých živočichů líto.
Nemohu se nezeptat, kolik máte exemplářů.
Naši sbírku již nerozvíjíme, přesto je v ní přes
100 druhů brouků. Většina našich brouků je
z Česka, ale máme i několik brouků ze zahraničí. Od každého druhu máme pouze jednoho
jedince, popřípadě samce a samičku, čímž se
lišíme od ostatních „broukařů“, kteří sbírají vše
v neomezeném množství. To je podle nás zbytečné hubení a decimování druhů brouků. Vyhynulo již obrovské množství druhů, a to hlavně zásluhou člověka, protože většina hmyzu je
na své životní prostředí citlivá.
Kde se brouci sbírají?
Brouci se mohou sbírat snad úplně všude. V lesích, na loukách, polích a třeba i v domácnostech. Někteří brouci také velice rádi navštěvují zvířecí trus.
Jak probíhá sběr?
Nejprve si přichystáme všechny potřebné nádobky, do kterých budeme hmyz po ulovení
ukládat. Nejlepší je, když si do nádobky hned
před vycházkou kápneme tzv. éter (octan etylnatý), abychom brouky co nejrychleji usmrtili.
Předcházíme tak zbytečnému trápení. Usmrcení brouka proběhne téměř okamžitě. Poté vyrazíme do přírody. Sledujeme, co se dá, a všímáme si horkých míst, u kterých víme, že se zde
mohou brouci vyskytovat. Jsou to například
květy rostlin nebo místa pod spadenými kmeny stromů apod.
Předpokládám, že to není konec – zřejmě je
třeba připravit hmyz k vystavení.
Jakmile máme chyceného a usmrceného brouka v nádobce, můžeme začít s preparováním.
Jsou dvě varianty preparování brouků. Buď
brouka propíchneme rovnou špendlíkem (používá se u větších brouků), nebo brouka nalepíme lepidlem na speciální štítek (používá se
na menší druhy, které nejsme schopni propíchnout). Když brouka preparujeme prvním způsobem, brouka propíchneme do pravé krovky.
Štěpán nad částí sbírky
Samozřejmě ze začátku nám hodně pomáhal Dan Čagánek. Bohužel bydlí od nás
daleko, a tak jsme se museli osamostatnit.
Hlavním zdrojem informací pro nás byl internet. Později se k nám přidali i někteří kamarádi, kteří si s námi taky velice rádi vyjdou do přírody.
Za rozhovor děkuje Jaromír Javora
25 let
Valašsko,
náš svět
Valašský názor se v příštím roce dožije 25
let činnosti. Rádi bychom vás na stránkách
Hvozdenského magazínu v roce 2015 seznámili s průřezem našich aktivit, jak šly v uplynulém čtvrt století.
Valašský názor a Hvozdná patří neodbytně
k sobě. Když sdružení Valašský názor vznikalo, nepočítalo se s nějakou životností, byla to
spíše jednorázová akce, která měla podobu
recese (dnes by se řeklo performance).
valašský názor
Poté ho vysuneme zhruba jeden centimetr pod vrch špendlíku. Teď můžeme začít
brouka tvarovat. Brouka propíchnutého
špendlíkem strčíme do polystyrenu (malý
čtvereček cca 10 x 10 cm) tak, aby se spodní část těla dotýkala polystyrenu. Přední pár
nohou vytočíme dopředu ke kusadlům.
Prostřední a zadní pár nohou natočíme
do zadu. Tykadla upravíme buď okolo
brouka, nebo podél jeho těla. Někdy můžeme i roztáhnout kusadla. Hlavně musí
být všechno osově souměrné, jinak preparát není pěkný. Všechno samozřejmě zajistíme špendlíky, aby se preparát nepohnul.
Po pár dnech brouk ztvrdne a nemůže se
nic posunout. Konečně můžeme brouka
dát do sbírky. Když brouka lepíme na štítek, postupujeme úplně stejně, jen tělo
a všechny končetiny nalepíme na štítek.
Jakmile máme preparát hotový, u zadečku brouka propíchneme papírek. Je dobré
pod špendlík napíchnout štítek s místem
nálezu, datem a jménem sběratele. Můžeme doplnit i druh exempláře.
Máte kolem sebe někoho, kdo vám pomáhá třeba se sběrem brouků nebo kdo
se entomologii také věnuje?
Jen něco málo na ukázku z Valašského názoru. Své členy nijak nepřijímáme, máme
sice přihlášku, ale ta je také formou recese
a pak už záleží na každé Valašce a Valachovi, jestli se cítí členem či ne. Oslovení „tetko“
a „strýcu“ je od vzniku tradiční. Z našich stanov je nejzajímavější ta část, že co si kdo vymyslí, to si také udělá a zorganizuje.
Jsme vděční za jakoukoliv aktivitu, která podporuje náš svébytný, milovaný region Valašsko. Byli jsme u vzniku tradičních letních
koncertů našeho rodáka a člena VN Jiřího
Březíka. Krásná naučná stezka kolem Hvozdné nás těší a bylo nám ctí, že jsme byli přizváni k jejímu tvoření.
Ještě jednu informaci si neodpustím. Valašský názor má svoje Nevadi, což je NEzávislé
VAlašské DIvadlo. Je to divadlo autorské, alternativní, avantgardní, valašské, ale hlavně
naše a máme za sebou už více než tucet odehraných kusů.
To byla malá ochutnávka, ostatní podrobněji v magazínech v roce 2015. Děkuji jménem
Valašského názoru členům redakční rady
za přijetí mediálního partnerství.
S pozdravem Okřívajte
Váš Oldřich František Krajíček
313
cestování
Můj rok
v Emmentalu (3)
JAK SE ŽILO STUDENTCE VE ŠVÝCARSKU
aneb MŮJ ROK V EMMENTALU (3)
Přemýšlela jsem, čím završit své psaní o Švýcarsku. Dospěla jsem k rozhodnutí, že v tomto posledním díle svého vyprávění o svém
Bruselem značně podpořeném vandru
do světa bych vám chtěla vylíčit – a sobě samotné taky připomenout – alespoň něco
z toho, co se mi vybaví, když vzpomenu
na Švýcarsko…
Láska k uchrochtané „Schwizerdütch“
Co bylo německy na jeden řádek, napsal Švýcar na polovinu. Ve švýcarské němčině se
všechno tak nějak zdrcne… Švýcarsko je někdy až moc pořádkumilovné. Ale psaná forma jejich mateřštiny v německy mluvících
kantonech je zhmotnělá anarchie. Nemá
žádná pravidla. V psané podobě oficiálně
ani neexistuje, ale facebook a soukromá korespondence je jí plná. Někdy se mi po tom
zpěvném, zvučném a uchrochtaném kultivaru němčiny zasteskne. V takových chvílích zabrousím na youtube a pustím si něco
od švýcarské skupiny Patent Ochsner nebo
Traktorkestar.
Zibelemärit
Jednou za rok, zpravidla čtvrté pondělí v listopadu, se v Bernu koná velký cibulový trh
– Zibelemärit (spisovně Zwiebelmarkt). Jde
o zážitek, na který nelze zapomenout. Bohužel už vám přesně nepovím, jaká je historie
tohoto dne, nerada bych podávala nepřesné
informace. Ale jisté je, že Bern se probere daleko dřív než jindy – už od čtyř hodin panuje
mezi stánky na trhu čilý ruch! Člověk má dojem, že je večer, a že je na nějakém předvánočním jarmarku…
Je tma a všude je veselo, beztrestně se už
ráno před parlamentem popíjí kromě čaje
nebo horkého moštu také svařené víno
i grog, pivo nevyjímaje. A kam se podíváte,
záplava cibule. Cibule a česnek i jiná zelenina, taky nějaká keramika a čaje nebo nějaké pletené čepice. Ale cibule vede! Cibule je
14
zapletená do copů, do velkých věnců, podkov anebo srdcí – stejně tak česnek. Někdy
jsou tyhle okrasné tvary doplněné slaměnkami. Dále najdete spoustu z cibule vyrobených figurek zvířátek. Cibulová beruška,
tučňák, šneček… Švýcarská fantazie nezná
mezí! Prodává se česnekový chléb a cibulový koláč nebo cibulová polévka a také šňůra
bonbónů na krk, které jsou zabalené tak, že
vypadají jako malé cibulky.
Jeden ze stánků Zibelemäritu.
Kdo má chuť na vylomeniny, může si koupit velký pytlík papírových konfetů a házet je
po ostatních. Komu to vadí, má plastové kladívko, kterým tříská ty, co po něm ty konfety hází. A aby toho nebylo málo, kladívko má
v sobě píst, či jak to nazvat, takže když s ním
někoho třísknete, tak to hvízdne. Na druhém
ních textů, které nás provází „dějinami spásy“. Připomíná se Velká noc – vyvedení Izraele
z Egypta – tzv. Exodus a zároveň se slaví Kristovo vzkříšení.
Když jsem se v Burgdorfu blížila na Bílou sobotu ke kostelu, uviděla jsem oheň a hlouček
lidí. Možná si to neumíte představit, ale srdíč-
cestování
konci kladívka je ještě klasická píšťalka. Bizardní a úžasně veselý den…
Bílá sobota v Burgdorfu
Na Vánoce jsme Jája i já jely domů. Ale na Velikonoce jsem si to nemohla dovolit – nevyplatilo by se to na tak krátkou dobu. (Jája byla
tou dobou v Indii.) Čím víc se Velikonoce blí-
Návštěva milovaného Nizozemska a s ní spojený můj první let!
žily, tím víc se mi stýskalo po našich zvycích,
jakým je třeba malování kraslic. A čím víc
se blížila Bílá sobota, tím víc se mi zastesklo
po naší hvozdenské farnosti.
Bílá sobota je ten nejkrásnější a nejtajemnější den církevního roku. Snad je to spojením
s kořeny křesťanství, které nejsou nikde jinde než v židovství. Celý den je posmutnělý,
je to den, kdy ukřižovaný Kristus leží v hrobě… Až večer se koná bohoslužba – pro židy
po západu slunce začíná nový den. V jejím
průběhu znovu zazní varhany i zvony, které od Velkého pátku – Kristovy smrti – mlčí.
Začíná se před kostelem a všichni stojí kolem ohně. Nejprve probíhá tzv. svěcení ohně,
od něj se pak zapálí paškál. Od paškálu, který představuje Krista – světlo světa, si pak lidé
zažehnou svíčku a vchází v průvodu za knězem s paškálem do potemnělého kostela.
To má znázornit, že Kristus je jediné skutečné světlo našeho života a přináší spásu všem
lidem. Až do slavnostního „Gloria“ se zpívá
bez varhan, čte se hned několik starozákon-
ko mi poskočilo radostí. Jak hřejivé bylo zažít
něco tak podobného, jen jinde, v kruhu jiného společenství…
Pár slov závěrem…
V předchozích dílech jsem si ověřila, že stručnost není moje silná stránka. Ani tentokrát se
to nijak nezměnilo. Popsala jsem vám opravdu jen zlomek toho krásného, co jsem ve Švýcarsku zažila nebo co jsem o Švýcarsku zjistila. Pravda je, že je toho mnohem, mnohem
víc… Často se mi nějaká vzpomínka vrátí a v drtivé většině případů je to vzpomínka
opravdu krásná.
Chtěla bych využít toho, že je mezi vámi, čtenáři, určitě i spousta studentů, kteří mají před
sebou šanci vyjet studovat do zahraničí: Neváhejte tuto šanci využít. Možností je bezpočet, jen o nich často málokdo ví – i to mě naučila cesta do Švýcarska. Ne všechno se samo
nabízí na stříbrném podnose, někdy je třeba
projevit zájem, něco pro to udělat – vyplnit
formulář, napsat e-mail, nebo se jen zeptat.
Tereza Kočí
15
historická ohlédnutí
Bude zima,
bude mráz?
A máme tu zimu. Tedy alespoň tu astronomickou, která letos začíná 22. prosince pár
minut po půlnoci. Jaká bude? Tak na to vám
nedokážu odpovědět. Vždyť každý má v živé
paměti loňskou zimu, která patřila mezi nejsušší a nejteplejší v České republice. Ale nejen v Česku, prakticky na celém území Evropy nebylo chladněji, než je z dlouhodobého
hlediska obvyklé. Taková zima v roce 1929, to
bylo něco úplně jiného. Dodnes o ní meteorologové hovoří jako o stoleté zimě. Všechny
řeky v Česku zamrzly, Vltava do hloubky jednoho metru, zamrzaly vodovodní a plynová
potrubí a zamrzlo dokonce moře u dnešního oblíbeného chorvatského letoviska Šibeniku. Zprávy o mrtvých, kteří podlehli krutým
mrazům, přicházely každý den, trpěla domácí zvířata i divoká zvěř. Některé prameny uvádějí, že podle sčítání myslivců pomrzlo až
70 % veškeré zvěře. Absolutně nejnižší teplota, a tím i rekordní mráz v Česku, byla na-
měřena dne 11. února 1929 v Litvínovicích
u Českých Budějovic, kdy amatérský meteorolog Jaroslav Maňák naměřil -42,2 °C. Ani
naší obci se kruté mrazy nevyhnuly, obecní
kronikář je popsal následujícími slovy.
Rok 1929 byl celkem počasí příznivého a velmi úrodný na obilí, zemáky i na píci pro dobytek, jen ovoce bylo málo, neboť mnoho stromů
následkem kruté zimy poschlo. Nejvíce utrpěl
strom třešňový a trnkový a to tou měrou, že
musely být celé sady vykáceny. Zima nebyla dle
12
16
popisu již tak velká 150 let. Mrazy dosahovaly
až 38 °C. Sněhu napadlo přes 1 m a trval až přes
měsíc březen.
Ale aby čtenářům tohoto článku nebyla zima,
přináším ještě zápis z roku 1941, který uvádí
podrobný návod, jak si připravit něco na zahřátí. Samozřejmě jej berte s rezervou a nesnažte se jej napodobovat!
Nedostatek lihovin v obchodech a hostincích, hostince pro nedostatek piva, vína a lihovin byly i několik dní v týdnu zavřeny, vedlo
podnikavé občany k výrobě domácích destilátů, všeobecně zvaných „lavorovice“, poněvadž
k výrobě bylo potřeba umyvadlo – lavor. Kvas
se připravoval ze všeho možného. Na podzim
z trnek, hrušek a jablek, jindy z melasy, obilí aj.
Výroba byla celkem jednoduchá. Destilačních
přístrojů nebylo, tak k výrobě stačily domácí
nádoby. Velký hrnec, menší hrnek a umyvadlo.
Do velkého hrnce se nalil kvas, do něho na dno
nějaká podložka a na ni menší hrnek, do kterého pak kapaly sražené lihové páry. Do umyvadla se nalila studená voda, aby chladnutí
par bylo vydatnější. Výrobek byl často odporné
chuti, podle toho z čeho se vyráběl, a přece se
pil a draho prodával.
Popis výroby navíc kronikář doplnil o schematický nákres celého zařízení…
Jaromír Štach
na saních...
Představujeme vám Zdeňka Hábla, úspěšného handicapovaného sportovce – sledgehokejistu, který od července tohoto
roku žije ve Hvozdné.
Co bylo příčinou, že jsi začal hrát sledge
hokej?
Přesně před deseti lety jsem na Štefánikově
ulici vykládával zboží z auta a projíždějící nepozorný řidič mi svým autem přimáčkl obě
nohy pod nárazník. Levou mi bohužel museli celou amputovat. O čtyři měsíce později
jsem už zkoušel první pohyby na ledě a blíže
jsem se seznamoval se sledge hokejem.
Můžeš nám stručně přiblížit tento pro
mnohé neznámý sport?
V angličtině znamená slovo sledge sáně, takže zjednodušeně je to hokej na saních. Saně
se skládají ze sedadla a opěrky, která podepírá nataženou nohu. Pod sedákem je dvojice
nožů, jejichž rozteč (šířku od sebe) si upravuje každý hráč individuálně. Hráč má hokejku
v každé ruce.
Jak se po ledě hráč pohybuje?
Každá hokejka má na jednom konci klasickou čepel a na druhém konci hrot, kterým se
hráč odráží a během zápasu tak
dle potřeby střídá
konce.
Má sledge hokej
stejná pravidla
jako hokej?
V podstatě ano,
na ledě je vždy 5
hráčů + brankář,
hraje se také na
třetiny, ale hrací
doba je jen 3 x 15
min. Plus tam nejsou fauly typické pro stojící
hokej, např. faul kolenem atd.
Jsou sledge hokejisté vzhledem ke svému
zdravotnímu postižení při zápase k sobě
ohleduplnější? Faulují se také?
Moc se nešetříme, do zápasu jdeme naplno.
Můžeme se pobít, ponadávat si, ale jak slezeme z ledu, je vše zapomenuto a bavíme
se, jako by se nic nestalo. Je to taková druhá rodina. Nejčastější fauly jsou rány loktem,
nadávky…
A tvůj největší trest?
V jednom mezinárodním zápase mě neustále otravoval jeden Němec, neudržel jsem nervy na uzdě a dostal jsem 5 + do konce utkání
a stop na jeden zápas.
Jsi kapitánem zlínského týmu SHK LAPP
Zlín a opora reprezentace, máš číslo 82, je
to nějaké Tvoje magické číslo?
V roce 1982 jsem se narodil, tak proto.
Kolik klubů hraje u nás ligu?
U nás je to celkem 6 klubů. Ti nejlepší hráči
z ČR se pak dostanou do reprezentace, která
má momentálně do 15 hráčů.
To není mnoho?
To není. Slušných hráčů, kteří mohou reprezentovat, máme nedostatek. Je opravdu velký zázrak, že se naše republika i s tak malou
základnou umisťuje na předních místech
ve světě a drží krok s velmocemi jako Kanada,
USA nebo Rusko.
naše zájmy
Hokej
17
13
naše zájmy
sport
Reprezentace měla v poslední době sraz
ve Zlíně, nemusel jsi nikam dojíždět…
Teď je sraz reprezentace v Litoměřicích, takže
jedenkrát za měsíc na víkend dojíždím tam.
Po Novém roce se tam bude jezdit zřejmě
každý týden, to ještě zaleží na domluvě s trenérem a zbytkem hráčů.
A jinak trénuješ jak často?
Trénuji jedenkrát týdně 1,5 hodiny, jde o klubové tréninky. Také trénuji na reprezentačních srazech a poté může každý trénovat
individuálně.
Máš nějaké přání ve svém sportovním
životě?
Určitě je to nějaká mezinárodní medaile, třeba z MS nebo z paralympiády.
A přání v osobním životě?
Často přemýšlím o rodině, takže kdyby tady
časem pobíhal malý ďáblík – Háblík, to bych
si moc přál…
Ať se Ti všechny sny splní, určitě si to
zasloužíš…
Tabulky
podzim
2014
Rozhovor připravila Jarmila Nečasová
Tabulka III. A – podzim – sezóna 2014/2015
Tabulka OP dorost – podzim – sezóna 2014/2015
18
Krátký výčet úspěchů a ocenění našeho
opravdu sympatického souseda
r. 2007 – ME – 2. místo - Itálie
r. 2008 – postup z B skupiny MS
do A skupiny – Boston
r. 2009 – MS Ostrava – 5. místo
r. 2010 – Paralympiáda Vancouver
– 5. místo – Kanada
r. 2011 – ME Švédsko – 2. místo
r. 2012 – MS – 4. místo - Norsko
r. 2013 – MS Soul – 4. místo – Jižní Korea
r. 2014 – Paralympiáda Soči
– 5. místo – Rusko
Ocenění
Nejlepší handicapovaný sportovec Zlínského kraje roku 2006 a 2010
MS Ostrava r. 2009 – all star
Česká sledge hokejová liga – několikrát all
star
Zlatá hokejka – Čestné ocenění r. 2010
1. Louky
Z
V PK R
P Skóre Body
14
8
3
4
2
38:15
31
Z
V PK R
P Skóre Body
2. Mysločovice A 14
9
1
1
4
33:21
29
1. Spytihněv
10
9
0
1
0
64:9
28
3. Kostelec
14
8
1
2
4
36:20
27
2. Příluky
10
7
1
1
2
33:22
23
4. Halenkovice
14
8
1
2
4
38:31
27
3. Hvozdná
10 7
0
0
3 21:13
21
5. Tečovice B
14
8
1
2
4
22:15
27
4. Všemina
10
6
0
0
4
31:14
18
6. Pohořelice
14
8
0
1
5
32:19
25
5. Štípa
10
5
0
1
4
26:37
16
7. Žlutava
14
5
3
4
5
23:23
22
6. Tlumačov
10
5
0
0
5
34:20
15
8. Fryšták B
14
7
0
0
7
35:23
21
9. Kašava
14
6
0
2
6
35:25
20
7. Fryšták
10
5
0
0
5
32:21
15
10. Spytihněv
14
6
0
2
6
34:25
20
8. Kašava
10
4
0
0
6
20:30
12
11. Štípa
14
5
1
2
7
27:44
18
9. Halenkovice
10
3
1
1
6
23:28
11
12. Všemina
14
3
2
3
8
15:44
14
10. Žeranovice
10
1
0
0
9
8:42
3
13. Březová
14
3
1
2
9
17:30
12
11. Mysločovice
10
1
0
0
9
5:61
3
14. Hvozdná
14 0
0
1 13 16:60
1
Z
V PK R P Skóre Body
1. Štítná n/Vl. B
10 10 0
0
0 93:19
30
2. Slopné
10
6
0
2
2 66:39
20
3. SK Vizovice
10
5
1
3
2 50:22
19
4. Jasenná
10
6
0
0
4 39:32
18
5. Slušovice
10
4
2
2
4 44:35
16
6. Podk. Lhota
10
2
2
2
6 19:30
10
7. Lípa
10
1
0
1
8 18:17
4
8. Hvozdná
10 1
0
0 9 20:95
3
Úspěchy
našich
sportovců
sport
Tabulka mladší žáci B - podzim - sezóna 2014/2015
KRASOBRUSLENÍ
Tereza Vykopalová (*2001)
2. místo
Mezinárodní závod - Ingolstadt Německo
5. místo – Český pohár – Orlová
7. místo – Český pohár – Hradec Králové
PLAVÁNÍ
Andrea Frůňková (*2004)
1.místo
listopad 2014 – OPZ Vyškov,
štafeta 4 x 50 m polohový závod
3.místo
listopad 2014 – OPZ Vyškov, 100 m prsa
Lenka Gabrhelíková (*2004)
Gratulujeme Adrianě k titulu mistryně republiky
AEROBIC
Adriana Nečasová (*2006)
Mistryně republiky
září 2014 – Mistrovství ČR Ostrava, I. VT,
singl 8 - 10 let
1. místo – listopad 2014 – Vánoční zvonek
– soutěž základních škol v aerobiku
ve Zlínském kraji
Daniela Nečasová (*2002)
10. místo – září 2014 – Mistrovství ČR
Ostrava, I. VT, singl 11 - 13 let
1.místo
listopad 2014 – Vyškovský hrošík 2014,
štafeta 4 x 50 m volný způsob
4. místo – listopad 2014 – OPZ Vyškov,
200 m volný způsob
7. místo – listopad 2014 – OPZ Vyškov,
100 m polohový závod
TANEC
Klára Zámečníková (*1990)
2. místo (z 23 párů)
říjen 2014 – Taneční liga Mladá Boleslav
5. místo (z 38 párů)
listopad 2014 – International Open – Platja
dÁro, Španělsko
41. místo (z 80 párů) – listopad 2014
– World Championship, Vídeň
Připravila Jarmila Nečasová
19
kultura
Vánoční
skřítek
Uprostřed Afriky leží městečko „Christmas.“ To
město má několik domů a žádný z jeho obyvatel nikdy neslyšel o Vánocích a ani neví, co
tento pojem znamená. V tom městě žije dívka. Není jiná než ostatní dívky v městečku. Má
dlouhé, kaštanové vlasy jako z bavlny, nosí bílé
šaty hebké jako samet a žije v malém domečku
v centru města. Jmenuje se Rossy.
Jednoho dne se Rossy rozhodla, že půjde
se svým pejskem Donaldem na procházku.
Vždy chodí kolem lesíku, dá-li se tak říkat pěti
stromům, na pole, z něhož jde zase zpět. Dneska ale měla jiné plány. Proto rychle vzala Donalda a utíkala k lesu. Kousek od lesíka s pěti
stromy se tyčí hory. Největší hory široko daleko.
Žijí tam kamzíci, buvoli a občas se objeví i lev
nebo hyena. Na tyhle zvířecí návštěvníky hor si
ale již všichni zvykli.
Rossy se do hor rozběhla. Chodila vždy jen
na kraj. Dnes šla ale dál. Prošla kolem hory ledovky, kterou tak pojmenovala ona sama. Poté
zabočila na louku bylin, kde rostly ty nejléčivější byliny, a nakonec se rozběhla na horu „Divnohoru“, kde se dějí divné věci. Opřela se o ni
a vytáhla z kapsy svůj deník. Donald zatím honil africké motýly.
Rossy začala psát: „Milý deníčku, dnes jsem
se vypravila do hor. Ano, dál než jsem chodila
předtím, protože…“ Najednou uslyšela ránu.
Rychle vstala, aby se šla podívat, co se stalo.
Kousek od ní stála chatrč. Rossy se podivila.
Ještě před chvíli tam neviděla nic. Jenom rozdováděného Donalda honícího motýly. Jelikož
ale Rossy je, byla a bude ta nejzvědavější dívka
z městečka, utíkala se podívat dovnitř.
Chatrč byla zchátralá, měla kamenné dveře těžké jako balvan, malá okýnka, jaká jsou
na lodi, a uvnitř se to třpytilo jako hvězdy
na nebi. Rossy byla uchvácená. Sedla si na vycpanou červenou židli, která jako by byla dělaná právě pro ni a Donald skočil na tu menší,
do které se sotva vlezl. Začala zase psát svůj deník: „Protože jsem měla chuť na dobrodružství
a dokonce jsem ho i objevila.“ Usmála se, byla
202
šťastná, že na cestě do hor objevila tuhle chatrč. „To až řeknu mamince,“ řekla si pro sebe.
V tom se ale Donald s hlasitým štěkotem rozběhl nahoru. „Počkej,“ křičela Rossy. Rychle vyšla
schody. Nahoře byla ložnice a pokoj s nápisem
„Nevstupovat“. Donald se rozběhl do ložnice. Ložnice byla poměrně velká, měla červené
zdi s bílými zvonečky, na levé straně byl stůl
a uprostřed obrovská postel. V té obrovské
posteli někdo ležel. Donald do postele skočil
a odtáhl peřinu. V posteli ležel malý mužíček.
Měl vousy, červenou čepičku s bílou bambulí
a modré botky s rolničkami. Donaldův štěkot
ho zřejmě vzbudil.
„Santo, počkej ještě chvíli,“ mluvil ze spaní.
„To není žadný Santa, to je Donald.“
Ten malý mužíček vyskočil z postele. Začal
křičet.
„Neboj se, já jsem Rossy,“ řekla, ale mužíček byl
pořád vyděšený.
„Santa to myslel vážně, měl jsem ho poslech-
a zabalil do balicího papíru.
„Je po tobě, teď tě zabiju a přinesu do naší laboratoře. Budu profesionální přírodovědec.“
Kollins se smál, jako to bývá v hororových filmech. V tom mu začalo kručet v břiše. „Hmm,
ta jeho kamarádka už asi nepřijde,“ pomyslil si.
„Co si něco smlsnout.“ Utíkal dolů do kuchyňky
a začal se ládovat buchtami a ovocem.
V tom se otevřely dveře. Přišla Rossy. „Jsem
tady, přišli jsme brzo.“ Nikdo se neozval.
V tom viděla, jak se hýbe balicí papír. „Pomoz
mi, zavolej lidi, jsem slabý,“ zněl jí hlásek v hlavě.
Rossy se rozběhla pryč. Její rodiče byli na tržišti. Byl to jediný zdroj jejich obživy. Rossy přiběhla rovnou ke stánku rodičů. „Mami, tati.“ Rossy
nevěděla, na co se má vymluvit. „Nahoře, v horách je…“ přemýšlela „…lev a ohrožuje nějaké lidi, rychle pojďte.“ Rodiče se lekli. S nimi se
naštěstí vypravili i všichni obyvatelé, aby „lva“
zabili.
Když přišli na místo, kde stála chatrč, Rossy pokračovala. „V té chatrči.“ Lidé utíkali dovnitř,
v tom se stalo něco, co si obyvatelé města nedokáží dodnes vysvětlit. V chatrči stál strom
ozdobený baňkami a nahoře se tyčila hvězda. Pod stromem byly včetně svázaného přírodovědce také dárky. Pro každého z města dva.
V tom začalo z nebe sněžit. „Co to je?“ divili se
všichni. Z nebe se nakonec ozvalo: „Šťastné
a veselé Vánoce.“
Pro magazín napsala Tereza Řiháková
Ilustrace – žáci ZUŠ Malenovice
kultura
nout, asi to nebyl dobrý nápad,“ opakoval
a skákal po podlaze. „Dobře, už jsem pochopil,
ty holohlavý panáčku!“ křičel k nebi. V tom mu
na hlavu spadl balicí papír.
Rossy se nestačila divit. Měla plno otázek.
V tom ten mužíček řekl: „Kde to jsem a kdo jsi ty?“
Rossy se konečně usmála: „Jsem Rossy a jsi v Africe v městečku Christmas.“
Mužíček nasadil profesionální pohled: „Nemožné, tohle město již neexistuje.“
Rossy se podivila: „Jak vidíš, tak ano a kdo jsi ty?“
„Jsem vánoční skřítek a můj úkol je obnovit
v tomto městě Vánoce…“
„Cože?“ Rossy bylo do smíchu. „Viacoce nebo co
to je?“ smíchem brečela.
„Ano, Vánoce, to jsou svátky lásky, zdobí se
stromeček, peče se cukroví, ale jak vidím, tak ty
mi s tím nepomůžeš, ty chovatelko divných zvířat.“ Obrátil se na Donalda.
Tohle už Rossy pobouřilo: „Divných zvířat? Nebuď na mne hrubý, pojď se mnou a já ti ty Vánoce pomohu obnovit.“
Teď bylo do smíchu skřítkovi. „Nemohu opustit tuhle chatrč, když chceš, přiveď lidi ke mně.“
Rossy na nic nečekala. Popadla Donalda a utíkala domů. Jak ale očekávala, doma se jí vysmáli. „Vánoční skřítek, chatrč, která padá
z nebe, Rossy nemáš horečku?“ Její maminka se
jen smála.
„Já vám ukážu, že je to pravda.“ Nikdo jí ale
nevěřil. Kromě pana Kollinse. Byl to přírodovědec, který minulý rok přicestoval do Afriky
na průzkum hor v městečku. Neobjevil zatím
nic zvláštního a tohle mohla být jeho šance dostat se k nejlepším vědcům v Africe, možná dokonce i na světě.
Rossy byla zvědavá, ale velmi neopatrná holčička. Vždy, když šla navštívit skřítka, Kollins ji
sledoval. Nosila skřítkovi buchty a banány, které rostly v lesíku. Jednoho dne se Kollins odvážil
i do chatrče. „Haló, haló, tady je Rossy,“ snažil se
napodobit dívčí hlásek.
„Jsem nahoře, Rossy, pojď, něco ti ukážu.“
Kollins byl nadšením bez sebe. Objevil bájného tvora, o kterém se mluvilo zatím jen v knížkách či povídkách. Rychle vzal kus balicího papíru, položeného na sedací soupravě a utíkal
nahoru.
„Očekával jsem tě Rossy, zítra již odjíždím
a asi jsem…“ Nestihl to doříct. Kollins ho popadl
70. číslo magazínu
Vážení čtenáři, možná jste zaznamenali na titulní straně číslo 70. Ano, právě čtete již sedmdesáté číslo periodika, které Vás pravidelně čtyřikrát do roka informuje, vzdělává,
upozorňuje a snad i baví. Magazín přešel
z černobílé verze přes dvoubarevnou obálku
až k obálce barevné.
Děkujeme všem autorům článků a fotografií
za jejich díla a ochotu podělit se. Děkujeme
všem bývalým, současným i budoucím členům redakční rady za čas, námahu a přejeme
neutuchající inspiraci pro čísla následující.
Redakční rada
3
21
z naší matriky
pozvánky
222
Společenská
kronika
Významná životní jubilea
V měsíci říjnu
Ludmila Záhořáková , 90 let
Františka Krejčí, 85 let
Vlasta Langrová, 85 let
V měsíci listopadu
Františka Mrvová, 80 let
Marie Macharáčková, 80 let
František Voráč, 80 let
Marie Juříková, 75 let
V měsíci prosinci
Eva Hejmalová, 70 let
Narodili se
V měsíci říjnu
Jonáš Hubáček
Vzpomínáme
Miroslav Holeňák, 66 let
František Morbicer, 81 let
Prosinec 2014
Leden 2015
20. 12. ŽIVÝ BETLÉM – zpívání u stromečku, zvon přání, Ježíškova pošta a vše, co
k setkání tradičně patří – 16 hod. – před sálem KDO Hvozdná
23. 12. Betlémské světlo A ZPÍVÁNÍ
u vánočního stromečku na Osmeku
– Hvozdná Osmek – 16 hod. – zve kulturní
komise
24. 12. Půlnoční mše svatá
– se sborovým zpěvem – Hvozdná – kostel
Všech svatých, 21 hod.
25. 12. Boží hod vánoční – mše svatá
se sborovým zpěvem – Hvozdná – kostel
Všech svatých, 8 hod.
26. 12. SVÁTEK SV. ŠTĚPÁNA– mše svatá
– Hvozdná – kostel Všech svatých, 8 hod.
27. 12. – THE BEST OF… – muzikálové
melodie –19 hod. – sál KDO Hvozdná
28. 12. – ŠMOULOVÉ – derniéra – sál KDO
Hvozdná, – 15.30 hod.
31. 12. Děkovná bohoslužba
– Hvozdná – kostel Všech svatých, 15 hod.
31. 12. Zpívání koled před kostelem
– na čaj a koledy zve MO KDU – ČSL – Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 hod.
31. 12. Ohňostroj na osmeku
– zve OÚ Hvozdná – areál hřiště na Osmeku,
18 hod. – svařené víno, čaj
1. 1. Nový rok 2015 – mše svatá
– Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 hod.
10. 1. Tříkrálová sbírka ve Hvozdné
– zveme děti i dospělé – sraz všech koledníků před kostelem ve Hvozdné ve13 hod.
10. 1. Ples MO KDU-ČSL Hvozdná
– Hvozdná – budova divadla, 20 hod.
17. 1. MYSLIVECKÝ PLES
– Hvozdná – budova divadla, 20 hod.
23. 1. Ples školy – hraje Focus, zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná – sál KDO
Hvozdná, 20 hod.
31. 1. Divadelní ples – historicky druhý
– večerem provází Adéla Závadová, Lukáš
Juřík a kapela Marathon Band – sál KDO
Hvozdná, 19 hod.
Únor 2015
7. 2. VÝSTAVA OBRAZŮ O. F. KRAJÍČKA
– Městské divadlo Zlín – vernisáž, 16 hod.
7. 2. Ples hasičů (OKRSKOVÝ)
– Hvozdná – budova divadla, 20 hod.
14. 2. Večírek SRPŠ při ZŠ Štípa – sál
KDO Hvozdná, 19.30 hod.
BRUSLENÍ na rybníku – dle počasí –
bude upřesněno – zve Sdružení rodičů při
ZŠ a MŠ Hvozdná
fotosoutěže
SOUTĚŽ PRO FOTOAMATÉRY
Téma – Místo, kde žiji
Můj region, moje oblíbená lokalita, místa,
která mám rád. Zaměřeno na faunu a flóru.
Výherci soutěže
1. místo Petr Kovář, Slušovice
2. místo Mgr. Alena Hozíková, Hvozdná
3. místo Mgr. Jana Tomšů, Všemina
Ing. Miloš Drašar, Hvozdná
Oceněným přejeme dobré světlo.
U rybníka – Mgr. Alena Hozíková
Panorama – Pulčín – Ing. Miloš Drašar
V záři reflektoru – Petr Kovář (foceno 11. 1. 2014)
Mikro – Mgr. Alena Hozíková
MAGAZÍN
4/2014, prosinec 2014, č. 70, ročník XVIII.
HVOZDNÁ
HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obecní úřad Hvozdná, 210, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí, IČ: 00283991,
www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich
F. Krajíček, Mgr. Eva Pekařová, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460
výtisků. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků do 9. 3. 2015 na [email protected]
mikroregion
Výherci
Měnící se Hvozdná
S
Z
V
J
Kovář a podkovář…
Dům č. p. 63 – v 80. letech 20. stol. zbourán.
Objekt po mnoho generací sloužil jako obytný dům a kovárna, jak hrdě hlásil vývěsní štít.
Jeden z posledních majitelů, pan Jan Červenka, jej zdědil po svém otci, taktéž kováři.
Koncem 50. let minulého století prošel dům
větší rekonstrukcí zásluhou jeho dcery Vlasty a jejího manžela Vojtěcha Juráška, když si
z přilehlých hospodářských stavení vybudovali bydlení. S rozrůstající se rodinou se dali
do stavby nového rodinného domu, do kterého se v roce 1972 také nastěhovali. Kovárnu zdědila jejich dcera Marta. Koncem 80. let
byla kovárna vykoupena a zbourána z důvodu rozšíření vozovky a budování kanalizace.
Vybavení kovárny bylo přestěhováno do objektu JZD Družba na farmě ve Hvozdné.
Pan Jan Červenka – kovář a podkovář
Současný pohled již bez stavení
2
Download

Magazín 04/2014