 rozhovor
InfoKOMPAS  DUBEN 2011  6
Věra Špinarová
– plním si svůj sen
Téhle situaci se říká být ve špatný čas na špatném místě. Připravovala jsem se na rozhovor
s legendou naší rockové scény a skvělou zpěvačkou Věrou Špinarovou a najednou slyším, jak
v jednom rozhlasovém rozhovoru říká, že miluje zpívání, ale nemá ráda všechny doprovodné
akce okolo: cestování, novináře, rozhovory, a to zejména ty těsně před vystoupením, kdy se
chce už jen soustředit. Naše setkání bylo domluveno s jejím synem Adamem Pavlíkem, manažerem a zároveň jejím kapelníkem, jak jinak než před vystoupením, a navíc v Kolíně, kam je to
z Ostravy dobrých 300 km po silnicích plných výmolů. Obavy jsem ale odložila hned v šatně
kolínského divadla, protože Věra Špinarová je nejen profesionál, ale také moc příjemná
a charismatická ženská, která teď navíc prožívá jedno z nejpohodovějších období svého života, a když začne vyprávět o své chalupě, rozzáří se a člověk věří, že je tam opravdu šťastná.
ději nedělám nic. Stačí, že musím stihnout vyprat
kostýmy, udělat něco doma, uvařit… Když přijedu z koncertu ve dvě nebo ve tři ráno, neumím
už prospat celé dopoledne jako dřív. Jsem vzhůru
od sedmi a celý den jsem pak taková ublonsaná
a těším se, až bude večer a půjdu okolo desáté
normálně spát. Díky tomu odmítáme třeba
i některá vystoupení na plesech, kde by si pořadatelé představovali, že budu zpívat jako hlavní
hvězda někdy před půlnocí. Měla bych tedy jet
z Ostravy třeba do Karlových Varů, zazpívat
o půlnoci a jet 6 hodin zpátky. Na to už nejsem.
A není řešení někde v hotelu přespat, a pak
jet přes den v klidu domů?
Vlastní postel je nejlepší. Když jsme ale třeba
minulý rok dělali turné a naplánovaly se dva koncerty po sobě v městech nedaleko sebe, v hotelu
se spalo. Nebo když koncertuju blízko Prahy, tak
se snažím naplánovat různá zařizování na druhý
den a také přespím, jinak ale raději jedu domů.
Letos si ale příliš klidu neužijete, pokud
počítám dobře, oslavíte 60. narozeniny.
Je to tak, ale díky tomu, že jsem narozená těsně
před Vánoci, nikdy jsem je moc neslavila, vždy se
to nějak speklo dohromady s vánočními svátky.
Z oslav mám navíc husí kůži, a čím jsem starší,
tak už je nemusím vůbec. Na padesátiny jsem
uspořádala koncert v Ostravě v klubu Parník, kde
zpívám před Vánocemi každý rok, dali jsme si
pak šampáňo a byla pohoda. Představa, že objednám hotel, velikánský raut, pozvu tam všechny
kolegy, kolegyně a televize, to mě děsí. Navíc
mám pocit, že není co oslavovat. Cítím se dobře,
to je pravda, ale pořád to jsou ŠEDESÁTINY!
Přiznávám se, že Vaše důvody nemít v lásce
novináře docela chápu, četla jsem zrovna
nedávno pár nelichotivých článků, kde z Vás
udělali nemohoucí důchodkyni, která končí
s kariérou. Nějak mi to při pohledu na Váš
nadupaný program nejde dohromady.
To všechno vzniklo díky jednomu rozhovoru do
sobotní přílohy Mladé fronty. Bulvár vytrhl
z kontextu otázku o koncertech, na kterou jsem
odpovídala, že už mě to všechno trochu zmáhá,
že sice koncerty miluju, lidi jsou super, ale že mě
vycucnou a jsem pak unavená. No a oni z toho
udělali, že už na koncerty nestačím, můj syn,
jehož kapela se mnou hraje, bude na mizině, protože přestávám zpívat. Nejhorší byl nadpis, oni
to většinou dramaticky uvedou, a když si pak
přečtete celý text, zjistíte, že je všechno jinak. Ať
si píšou, což o to, ale začali nám volat pořadatelé,
jak to bude a jestli přijedu na smluvený koncert,
když jsem přestala zpívat a ukončila kariéru. To
jsem se doslova vyvrátila, protože tohle už zasahuje do mojí práce, pořadatelé si pak řeknou, tu
si neobjednáme, ta už přece nezpívá.
A jak je to s tou únavou doopravdy?
Málokdo si uvědomí, že nejde jenom o koncert,
ale že z Ostravy jedeme třeba čtyři hodiny na
místo, kde jsme dvě hodiny před vystoupením,
zkoušíme, pak odzpívám koncert, sbalíme se
a v noci jedeme zase čtyři hodiny zpátky.
Řekněte mi, kdo by z toho nebyl unavený. Mě
zpívání hrozně baví, koncerty jsou vyprodané,
lidi úžasní, já si to užívám, ale už to prostě není
jako v době, kdy mi bylo dvacet, kdy jsme ještě
po koncertě šli někam pařit. To už vážně nehrozí,
vždyť mám třeba dva koncerty po sobě, pak dva
dny volna, a pak zase koncert.
Takže volného času moc nezbývá.
To opravdu ne, a když už nějaký mám, tak nejra-
Kulaté narozeniny vybízejí k určitému
ohlédnutí a bilancování. Ženy se asi poprvé
zamýšlejí nad čtyřicítkou. Jak na tuhle dobu
vzpomínáte vy?
Čtyřicítka byla nejhorší. Bylo to po revoluci,
změny na každém kroku, zájem o české zpěváky
nic moc, měnila jsem se i vizáží. Cítila jsem se tak
nějak divně a měla klasický ženský dojem, že
musím všechno dohnat, protože mi ujíždí vlak.
Padesátka, to už bylo lepší, zjistila jsem, že mi
nic neujelo a je mi vlastně dobře. A šedesátka je
nejlepší, tu už vůbec neřeším. Co bylo, bylo, jsem
realista, důležitá je jen přítomnost a stačí mi
k tomu jen dopředu trochu vědět, co bude, abych
si mohla nachystat síly.
Vraťme se ještě o trochu dál. Kdy jste poprvé zjistila, že pěkně zpíváte?
Už jako malé děcko jsem se ráda předváděla
a zpívala, pak jsem dlouho hrála na housle,
v šedesátých letech, když vypuklo období Beatles,
jsem začala hrát na kytaru, což mě dost nadchlo,
a když jsem viděla poprvé film Perný den, byla
jsem z toho úplně hotová.
A co Vás katapultovalo do pěvecké kariéry?
V Ostravě jsem v nějakém časopise viděla, že
v porubském kulturáku, což bylo kousek od
místa, kde jsme bydleli, bude soutěž Hledáme
 rozhovor
Věra Špinarová se narodila 23. 12. 1951
v Pohořelicích u Brna, v sedmi letech se
s rodiči přestěhovala do Ostravy. Vyučila se
chemičkou, přesto se nikdy tomuto povolání
nevěnovala. V 16 letech začala vystupovat
s kapelou Flamengo, později přešla do skupiny
Majestic, se kterou nahrála svůj první singl
Music Box, který ji proslavil. Ivo Pavlík, budoucí manžel, založil její novou doprovodnou skupinu Orchestr Ivo Pavlíka. V roce 1974 se jim
narodil syn Adam. Po dvanácti letech manželství skončilo, druhým manželem byl hudebník
Vítězslav Vávra. V té době zpívala se skupinou
Speciál a poté Notabene, získala roli v muzikálu Benzín a mejkap a v představení Mrazík. Po
rozchodu s Vávrou začala koncertovat se
svým synem a jeho skupinou Adam Pavlík
Band. Věra Špinarová je jednou z nejlepších
a nejvýraznějších osobností českého popu
a rocku a díky svému nenapodobitelnému
hlasu i temperamentu se stala jednou z našich
nejoblíbenějších zpěvaček. Kromě mnoha ocenění v podobě zlatých a platinových desek
patří mezi prvních pět nejprodávanějších českých interpretek za posledních deset let. Mezi
její největší hity patří například Meteor lásky,
Music box, Bílá jawa 250, Raketou na Mars
nebo Jednoho dne se vrátíš.
nové talenty. Přihlásila jsem se sama, mamka
o tom ani nevěděla. Všimli si mě z ostravského
rozhlasu a shodou okolností tam tenkrát v porotě seděl také Ivoš Pavlík. Bylo mi 14 roků a vůbec
by mě nenapadlo, že za pár let z něj bude můj
manžel. Že s ním budu mít syna, tak to už vůbec
ne. Ten mi půjčil nějaká LP, nadchlo mě to, a rozhodla jsem se, že budu zpívat. V rádiu jsem si
vyzkoušela natáčení, začala jsem zpívat
s Flamengem, sice jako host, protože jsem tehdy
chodila do školy, ale byla to zkušenost, protože
tam zpívala i Maruška Rottrová, Hanka Zagorová
nebo Péťa Němec. K tomu jsem začala
s Flamengem zpívat na čajích, pak na Černé
Louce, v Majestiku, s těmi jsem už začala natáčet
i nějaké malé singly. V roce 1971 jsem začala zpívat profesionálně, Ivo Pavlík mi založil orchestr,
se kterým jsme začali jezdit.
Soutěž Hledáme nové talenty byla ve své
době velmi úspěšnou líhní, protože z ní vzešly další zpěvačky jako například Marie
Rottrová či Hanka Zagorová. Vzpomínám,
jak mi právě paní Rottrová asi před třemi
lety při rozhovoru vyprávěla, jak jste spolu
vystupovali na Silvestra v přímém přenosu
z Václavského náměstí a Vy jste to dost
odstonala.
Na to si moc dobře vzpomínám, to bylo hrozné.
Měly jsme s Marií mít naživo duet, ale já se už
předtím plácala v nějakém šíleném kataru, měla
dusivý kašel, ale kvůli ní jsem tam přijela. Mrzlo,
prostě Silvestr, byla jsem z toho totálně vyřízená
a skončila jsem na tři týdny v nemocnici, kde si
InfoKOMPAS  DUBEN 2011  7
se mnou vůbec nevěděli rady.
Jak moc jsou Vaše hlasivky náročné na péči?
Nijak zvlášť o hlasivky pečovat nemusím, ani
jsem s nimi naštěstí neměla nikdy moc problémů. Není to ale jen sval, který stačí trénovat
a rozezpívat, záleží i hodně na psychice.
Vzpomínám si na doby, kdy jsem se celkově necítila v pohodě, byla ve stresu a měla problémy.
Odrazilo se to na hlasivkách, a stále jsem měla
zastřený hlas. Prostě když jste v pohodě, funguje
dobře i vše ostatní.
Cigareta ve vaší ruce mi podsouvá otázku,
jestli nemá na hlasivky vliv kouření.
Kouřím už strašně dlouho, asi tak od 18 let, je
fakt, že jsem měla v životě několik různě dlouhých období, kdy jsem nekouřila, ale vždy jsem
se k tomu vrátila. To víte, že mě to štve, a určitě
to nějaký vliv má a nejen na hlas.
Barvu hlasu možná ovlivňuje kouření, co
ovlivňuje barvu Vašich vlasů?
Barvu vlasů řeším podle toho, jak se zrovna
vnitřně cítím. Teď mám blond náladu. Můj ostravský kadeřník František je úžasný a stačí mu
říct, jak se cítím, jakou mám představu, vždy to
vystihne. Když jsem byla ještě mladá holka
a neměla k ruce žádného šikovného Františka,
vlasy jsem si sama stříhala i odbarvovala, to byly
časy!
A kdo řeší Vaše oblečení?
Na to mám svou Marcelku Kratinovou, která pro
mne šije už dlouho a zná můj styl. Trochu jsem
přibrala, takže nejraději mám halenu a legíny,
což je móda, kterou jsem už jednou před dvaceti
lety zažila a v níž se cítím fajn.
Už pár let žijete na vsi, nestýská se Vám po
rušné Ostravě?
Kdepak, já už ani nevím, jak to v centru Ostravy
vypadá. Říkávám, že mě tam jednou přejede
auto, protože jsem z té dopravu už taková vykulená. Na vesnici je báječně, jen díky tomu, jak
postupně opravujeme stavení, je trochu rušno.
Původně jsem chtěla udělat nahoře jen malinké
podkrovíčko pro děcka, když přijedou. Trochu
jsme do toho drbli a najednou jsem byla bez střechy. To byla depka, najednou jsem neměla střechu nad hlavou a do toho v létě pršelo. Už je ale
líp, mám novou střechu, teď se pokládají podlahy. Mám tam takové dva šikovné kluky řemeslníky, kteří říkají se smíchem, že když slíbili udělat
malé podkroví, netušili, že u mě skončí na dva
roky a budou stavět skoro nový barák. Letos mě
ještě čeká výměna oken v přízemí a pak omítnutí
domu. Stojí to ale za to, plním si prostě svůj sen
a jsem tam hrozně šťastná.
Vánoce nemáte moc ráda, co blížící se
Velikonoce?
Vánoce mě neberou, ale Velikonoce miluju!
Dělám nádivku z kopřiv, a proto jsem ráda, že
jsou Velikonoce až koncem dubna. Vloni byly
strašně brzo a kopřivy, které ještě nerostly, jsem
nahradila listovým špenátem. Na Velikonoce
19. dubna, 19.30 hod.
SC Kamenice
Koncert – Věra Špinarová
Doprovod Adam Pavlík BAND
Více na str. 8
bude taky už určitě hezky, miluju, když vyjdete
ven a cítíte to jaro a teplo. To je prostě kouzlo
venkova!
Dřív jste žila s přítelem, nyní jste sama.
Není těžké vyjít sama se sebou?
Já jsem si na to už zvykla. Když mně bylo 40
nebo 50, neuměla jsem si představit, že bych žila
sama, ale dneska si už zase po těch pár letech
neumím představit opak. Navíc jaká samota,
pořád tam někdo je, přijedou děcka, mám kamarády, kamarádky, jezdím na koncerty, ale takové
to žití s někým 24 hodin denně a zaobírání se
cizími problémy, to už nechci, takhle je mi dobře.
Mě už ani neláká spousta pozvání. Holky z divadla mě třeba zvou: přijeď, posedíme, dáme vínko,
já si ale představím, že to není tak jednoduché,
musím nějak dojet zpátky a jsem už taková líná.
To já spíš nabídnu, aby přijely za mnou, těším se
na jaro a léto, na grilování s přáteli a taky na
bazén. Společnost mi navíc dělají i dva psi, černý
německý ovčák Argo a malý knírač Beny, a kočka
Lea.
Nezapomněli na Vás ostravští fanoušci?
Kdepak, teď jsme dělali pro ostravskou charitu
koncert napůl s Buty a bylo úplně narváno, na
další koncert přišlo do klubu Garage skoro tisíc
lidí. Ostraváci jsou super, řekla bych, že mě mají
stále rádi.
Jak vznikl nápad zpívat se skupinou svého
syna?
Adam měl kapelu, já v tu dobu žádnou neměla,
tak jsem občas na různých akcích s nimi zpívala.
Během doby se u nich vyměnili muzikanti, teď je
složení už pár let ustálené, navzájem si vyhovujeme, a přestože jsou to mladí kluci, jsou to úžasní
muzikanti a můžu se na ně spolehnout. Tak
z toho všeho vznikla stálá spolupráce.
Není to svazující mít zodpovědnost za uživení kapely?
Kluci na mě nejsou závislí, jak se někdy píše.
Chodí do práce, hrají i jinde. Spíš tím, jak počet
společných koncertů narůstá, mají občas problém
všechno zvládnout. Jsou ale mladí a hráli by klidně třicet koncertů v měsíci a to nejde, takže
někdy musím naopak Adama trochu krotit.
Takže jste tím, kdo má v kapele poslední
slovo?
Nehrajeme si na to, kdo je šéf, vycházíme společně všichni dobře a se vzájemnou úctou. Navíc,
pro mě není důležité, jestli mám poslední slovo,
ale aby to na podiu šlapalo a kluci byli spolehliví.
A to naštěstí funguje.
Lucie Libovická
Download

věra Špinarová – plním si svůj sen