Žalm 23
Než se začteme do slov tohoto Žalmu, projděme si několika titulky zpráv:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Čína zpomaluje. Světové hospodářství nezachrání
Americká krize: Deficit USA překročil od začátku roku hranici bilionu dolarů
Hrozící krize: Cena zlata prolomila novou hranici, trhy klesají
Vyostřené vztahy: Na hranici mezi Jižní a Severní Koreou se střílelo
Masakr v Norsku: Atentátník Breivik vraždil sám, usnesli se vyšetřovatelé
V Boru se svolává demonstrace kvůli útoku Romů mačetami
Dusno ve vládě: Kalousek hrozí odchodem z vlády. Kvůli "fašounovi" Bátorovi
Policisté pátrají po muži, který zřejmě zabil v Mukařově tři lidi.
Pouliční boje na mnoha místech Anglie
Pochod homosexuálů Prahou
Mohl bych pokračovat, ale asi to nemá smysl. Jedna špatná zpráva za druhou. Na jednu
stranu žijeme v relativně bezpečném prostředí, na druhou stranu vidíme, že svět kolem nás
někdy připomíná neklidnou sopku. Jiná věc potom je, že tomu nikdy nebylo jinak – jen se o
mnohých hrůzách prostě nevědělo, protože neexistoval internet. Přesto na nás, někdy více,
někdy méně, dopadá jedna špatná zpráva za druhou. Na jednu stranu toužíme po jistotě
v podobě jistého zaměstnání, zabezpečených dětí, zabezpečené budoucnosti, na stranu druhou
jakoby stále někdo tuto naši jistotu ohrožoval a znejišťoval.
Právě do těchto zpráv, nejistot, úzkostí ze světa ale i osobního života slyšíme slova Žalmu 23.
Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Možná, že pro člověka, jako my je
tento obraz trochu cizí. Obraz pastýře známe spíše z filmů nebo z dovolené. Text Žalmu nám
specifikuje, jakou konkrétní roli zde pastýř má. Zcela konkrétně: Stará se o to, že ovce nemají
nedostatek.
Přemýšlejme chvíli nad textem „nebudu mít nedostatek“. Jako by mi realita života
neustále sdělovala, že mi něco chybí. Např. potřebuji lepší mobil, protože ten můj dodělává,
moje auto bude mít za chvíli najeto 250000 Km, děti pomalu vyrůstají z bot a dobré boty jsou
dnes pořádná pálka, syn se naučil jezdit na lyžích a tak přemýšlím, že bych mu koupil nějaké
starší, jako sbor stavíme novou modlitebnu a jakkoli je přestavba skvělá, vždy bychom do
interiérů mohli koupit dražší a lepší věci… jinými slovy stále něco potřebujeme – jako
jednotlivci, rodiny, církev. Svět kolem nás nám navíc neustále sděluje, že máme nedostatek.
Sice neumíráme hlady, ale vždy můžeme mít víc. A to nejen v materiálních věcech. Stejně tak
bychom mohli více studovat, více přečíst, více se věnovat dětem, více odpočívat, více
pracovat, mít lepší zdraví… víc, víc, víc. Reklama kolem nás je v podstatě postavena na
slovech: „Potřebuješ…víc (nebo lepší)“ nebo na myšlence, že vlastně máš nedostatek. Pokud
tuto mentalitu člověk přijme, život se potom snadno scvrkává do snahy tyto nekonečné
potřeby naplnit. Žalmista ale píše něco jiného - nebudu mít nedostatku, ne proto, že jsem si
zabezpečil vše potřebné k životu, ale protože je Hospodin můj pastýř. Nebo jinak řečeno –
nebudu mít nedostatku, protože jsem poznal, že moje nekonečné potřeby a touhy nemohou
být naplněny konečným, tedy lidským či pozemský, ale pouze nekonečnými zdroji, které jsou
u Hospodina. Myslím, že po tomto prvním verši bychom se mohli zastavit a děkovat za to, co
jsme od Hospodina přijali, za to, že u něj skutečně není nedostatek, i když v realitě můžeme
dílčí nedostatek pociťovat. Zároveň můžeme přemýšlet, zda je náš život životem vděčnosti.
1
Ve druhém verši pisatel upřesňuje, co znamená nemít nedostatek. Hovoří o odpočinku
na travnatých pastvinách u vod. V Izraeli jsou pastviny se šťavnatou trávou vhodnou k pastvě
vzácnější než u nás, stejně tak i zdroje vod. Důvodem je, že v Izraeli je méně srážek než u nás
a tedy voda je vzácnější. Věčně nespokojenému a uštvanému středoevropanovi text (poněkud
provokativně) ukazuje na dvě oblasti – konkrétně spokojenost, protože ovce je nasycená a
odpočinek. Obraz, který zde vidíme, neznamená, že jsem se najedl a nyní podřimuji, ale že je
skrze Pána Boha nasycena moje duše, vnitřní člověk, moje potřeby a proto se nemusím stále
honit a za něčím štvát. Pochopitelně, že někdy pospíchám, že je toho někdy na mě hodně, ale
zároveň můj život nemusí a ani nemá být životem štvance.
Potřebu nasycení nemůže naplnit nikdo jiný než Hospodin. Jsme stvořeni pro Boha a
nic menšího nás nemůže skutečně uspokojit. Augustin toto popisuje slovy „stvořil jsi nás pro
sebe, a nepokojná jsou naše srdce, dokud nespočinou v tobě“. Protože jedním ze způsobů bytí
s Bohem je modlitba, přečtu pár slov právě o modlitbě a spojení s Bohem. J. Imbach v knize
Obnova lásky píše: „Modlitba je v podstatě vyjádřením touhy našeho srdce po lásce. Není to
ani tak výčet našich požadavků, ale spíše vyjádření našeho největšího přání být co možná
nejplněji ve spojení s Bohem“. B. Manning se v tomto kontextu provokativně ptá: „Cítili jste
se někdy zmateni svým niterným odporem vůči modlitbě? Existencionální hrůzou z ticha,
samoty a z toho, že budete s Bohem sami?“ Manning hovoří „o podvodníkovi v nás“ a píše:
Falešné já je odborníkem na přestrojování. Je to líná část našeho já, která vzdoruje úsilí,
askezi a disciplíně, kterou vyžaduje důvěrný vztah s Bohem. Podněcuje nás k výmluvám, jako
například: „Mou modlitbou je moje práce či služba, mám příliš mnoho práce, modlitba by
měla být spontánní, a proto se modlím, jen když jsem veden Duchem nebo když se mi chce.
Podvodníkův horečný životní styl nesnese představu smrti, protože jej konfrontuje
s nepříjemnou pravdou: „Pod tím, co jsi na sebe navlékl, nikdo není. Jsi prázdný a to, na čem
stavíš svou rozkoš, ambice a úspěchy nemá žádné základy.“ (Manning, B., Otcovo dítě, s. 28 29)
David v tomto Žalmu ukazuje, že skutečné nasycení a zklidnění, stejně tak i sílu, může
dát jen Pán Bůh. Zároveň ale to jsou ovce, které pod vedením dobrého pastýře na pastvu musí
dojít. Stejně tak to jsou ovce, které se musí nasytit. Vv. 3 čteme o obnově duše. Znamená to,
že se duše opotřebovává? Že se opotřebovává naše vnitřní já, naše srdce? Zřejmě nejen moje
zkušenost ukazuje, že tomu tak skutečně je. Každý z nás je vystaven stresům, špatným
zprávám, každý v sobě neseme různé obavy a toto vše působí na naší duši, která potřebuje
obnovu. Jenže jak? Existuje nějaký návod? „Ucítit dotek žehnajících rukou Božích a slyšet
hlas, který mne nazývá milovaným Božím synem, je totéž. Ale je tu mnoho jiných hlasů, které
jsou hlasité a svůdné. Tyto hlasy říkají: Jdi a dokaž, že za něco stojíš…. Tyto hlasy mi říkají,
že lásku si zasloužím tím, že budu úspěšný, populární a mocný…Hlasitě popírají, že láska je
zcela nezištný dar. Identita křesťana musí plynout z faktu, že je milovaným Božím dítětem, z
„naslouchání hlasu, který nás oslovuje ´můj milovaný“ (H. Nouwen). Proměna člověka,
obnovení duše se odehraje tehdy, když prožije žehnající Boží dotyk, ne když je úspěšný nebo
když má všeho dost. Kdosi napsal, že „veškerá náboženská zkušenost je ve své podstatě
prožitkem Boží bezpodmínečné a neomezené lásky“. Zde se mi vrací před oči obraz mého
syna. Před několika týdny se mu něco nepovedlo. Manželka mi telefonovala a řekla mi, že se
nejvíce obává mojí reakce. Uvědomil jsem si, že ode mne musí slyšet slova a cítit postoj „jsi
milovaný“. Úspěch nám pomůže, láska nás promění…
Ne nadarmo až po jistotě nasycení, zklidnění v dobré Boží náruči přichází vyznání vv.
4 – i kdybych šel údolím temnoty, (nebo někteří překládají smrti), nebudu se bát. Nebudu se
bát ne proto, že dobře dopadne, že nedopustíš, aby se mi něco stalo, ani proto, že mám u tebe
jako Boží dítě protekci, ale proto, že „ty se mnou jsi“. Mnohé naše modlitby směřují k prosbě
„PB ať se to či ono neděje“. Možná bychom k této prosbě měli přidat „PB ať tím projdu
s tebou“. Autor píše dále o žezlu a holi – obojí je výrazem pro hůl, kterou pastýři používali
2
pro ochranu ovcí, o kterou se opírali nebo kterou tahali ovce z jámy. V Bibli hůl mj. znamená
autoritu. Tedy autor zde hovoří o tom, že pod Boží autoritou mi je dobře. Cítím se v ní
bezpečný. Dává mi bezpečné hranice. Jsem poslušný ne kvůli strachu, ale protože být
poslušný je pro mě lepší. Ovce zřejmě ví (nebo spíše tuší), že je pro ni dobré, když je vedena
pastýřem, když si nedělá, co chce. Vv. 5 se najednou dostáváme z pastvin na hostinu. Vidíme
pro nás neobvyklý obrat mazání hlavy olejem, kdy se jednalo o způsob jak uctít vzácného
hosta na hostině. Stejně tak plná číše znamenala výraz úcty. To co je ale ještě nápadnější, je
že tyto úkony vykonává sám Hospodin. Tedy on je tím, kdo hostí, nebo – kdo se stává
zdrojem plnosti, dostatku i chtění. Je tím, kdo v Kristu sestupuje na naši úroveň. Dokonce tím,
kdo o sobě říká, že je pastýř, což bylo jedno z nepodřadnějších zaměstnání (V Židovském
výkladu tohoto Žalmu čteme: Rabin Josi Chanina řekl: „Shledáváš, že na světě není
podřadnějšího řemesla, než je pastýř, jenž po všechny dny chodí s holí a mošnou – a David
přesto nazval Svatého, budiž požehnán, pastýřem!“.
Toto koná z lásky k nám, protože po nás touží, zároveň, který tímto krokem riskuje, že
jeho láska nebude opětována. Přesto nás ale miluje a touží. Jak zareagujeme, je naše
rozhodnutí. Jisté je, že bez lásky k Bohu naše služba, ale i život, postrádá smysl. Naše víra se
stává prázdným náboženství, naše životy budou řízeny strachem z budoucnosti a nikoli
důvěrou v milujícího otce.
A tak i přes všechny nadcházející okolnosti, se modlím následující modlitbu: „Pane
Bože, nemám ponětí, kam jdu. Nevidím na cestu, kterou mám před sebou. Nevím jistě, kam
dojdu. Asi sám sebe doopravdy neznám, a skutečnost, že si myslím, že se řídím tvou vůlí,
ještě neznamená, že to tak skutečně je. Věřím ale, že moje přání dělat ti radost ti opravdu
udělá radost.“ (T. Merton)
Otázky k textu:
1. Čím ji byl poslední dobou nejvíce znepokojen?
- v osobním životě?
- ve zprávách?
2. Jak na tebe působí všudypřítomná reklama se sdělením, že něco potřebuješ?
3. V kázání zazněla věta: Nebudu mít nedostatku, ne proto, že jsem si zabezpečil vše
potřebné k životu, ale protože je Hospodin můj pastýř. Jak se skutečnost Božího
pastýřství projevuje ve tvém životě?
4. V textu se píše potřebě spojení s Bohem skrze modlitbu. Jak na tom s modlitbou jsi, co
ti v ní brání? Co tě do ní povzbuzuje?
5. Obnova duše… pokus se popsat, jak si představuješ, že se duše opotřebovává. Potom
popiš, jak myslíš, že dochází k její obnově. Hovoř i na základě tohoto Žalmu.
6. Nebudu se bát… krátký text, velké vyznání! Jaké jsou důvody toho, že se žalmista
nebojí? Jak to aplikovat na naše životy? Není náš život někdy příliš určován strachem?
7. V textu se píše o prutu a holi jako znamení natavení hranic, nebo dokonce nástroje,
které mají ovce přimět k poslušnosti. Není zde Bůh vykreslen jako despota? Proč Bůh
tolik vyžaduje naši poslušnost? Neprotiřečí to jeho lásce? Jaký je vlastně vztah mezi
láskou a poslušností?
8. Pokus se povědět jednu věc, která tě na tomto Žalmu nejvíce zastavila.
3
Download

Hospodin je můj pastýř